|
| od: Caine () | vloženo:02.12.2017 15:51:15 | Jé, Víťo, to je legrační... ta Masha. Jako děti na pískovišti :-D
Ne promiň, dnes vůbec nechceme být konfrontační, ale naopak ti moc poděkovat za vyprávění o první československé metalové kapele. Totiž... já tu taky zrovínka Sasance vyprávěl o (své) první české hard rockové kapele, která mě v bigbítu inspirovala podobně silně, jako později Čp.8 v akustické hudbě. A ona na to povídá: To se mi taky líbí! To bys měl poslat Fazymu2, ať slyší pořádnou tancovačku!
Lámal jsem si hlavu, jak to navlíknout, abych mohl třeba i tobě... a vida! Sám sis připravil oslí můstek ;-)
Takže kluci... oblíkněte džíny a zaujměte postoj. Zkuste si představit, že je rok 80 minulého století a zdálky ze zkušebny ve třetím patře mého a bráchova dětského pokojíku v Plzni slyšíte neumělé, rozladěné nástroje právě se formujících Ball Bearing... kterak zkouší naučit se jednu převzatou písničku! Od koho že? Vždyť pokud známo... budoucí Kuličkové ložisko hrávalo jen svůj vlastní repertoár - převzaté písně byly pro ně příliš... ehm... triviální :-D A co že se to nyní učí? Něco od... no právě od té už tehdy legendární skupiny, jejíž jméno se zatím z úcty skoro ani neodvažuji vyslovit... nahlas vyrýt do kůry zdejších zelených pařezů :-)
A dát si tu práci a naučit se něco cizího, to už pro nás opravdu cosi znamenalo, jelikož jinak, pokud vím, jsme se pokusili jen o jednu píseň od punkových Damned a... jednu od (neméně punkového :-D) Milana Chladila!
Tak silná muzika to byla! Jejich začátek se datuje už do roku 1961! a představte si - hrají dodnes!!! 56 let! Jednou jsem v osmdesátých letech naživo v jejich podání slyšel i slavnou Bohemian Rapsody od Queen, a to prosím pěkně včetně té operní pasáže, kterou ani Queeni sami při koncertech nezpívali a jen pouštěli z playbacku!
No nic. Trochu jsem se rozvášnil a Sasanka se mi tu chechtá.
https://www.youtube.com/watch?v=N4Pu-Q6jGf0
https://www.youtube.com/watch?v=Zi-bilZA5W0 |
| | od: Víťa L. () | vloženo:01.12.2017 17:53:34 | | Hle - Caine-Mi s novou písní. Výborná. Co slovo, to pevně uchyceno. V útes, který zachytí každé tsunami. To jen naše srdce bijí jak sirény na poplach a přitom máme stabilní připojení k wifi a suché ponožky na nohou. Jobův příběh. Jako doplněk k proběhlé zdejší diskuzi výborné. Přesně tady, hlavně na jeho počátku se ukazuje ta "spolupráce" Boha a Satana. Kdyby totiž jeden z nich neexistoval, Jobův příběh by nikdy nevznikl. Jeho odkaz budoucím generacím by nebyl. Ale dosti dnes toho. Při svém minulém příspěvku zde jsem se naprosto vyčerpal. Fyzicky i psychicky. Pojďme dnes k věcem daleko všednějším, pozemským, obyčejným. Nebo možná ani ne. Minulou sobotu jsem měl volno a odvážil jsem se pustit televizi a přímý přenos z předávání cen Slavíka. Sjel jsem to celé, od začátku do konce, pouze v reklamních pauzách se odběhl vymočit. Jistě zde všichni podzemní písničkáři z pařezové chaloupky čekáme na to, až zde napíšu, jestli byla lepší Ewa Farná nebo Michal David. Ne, o tom jsem tu vážně psát nechtěl. Vzpomněl jsem si jen na sebe, když jsem v dávné době hltal černobílé obrázky z Mladého světa a seznamy nominovaných interpretů na Zlatého Slavíka, vystřihování kuponů a pak to zklamání, že si u předávání kupříkladu na v první trojici umístěný Citron nikdo ani nevzpomněl nebo údiv nad tím, že místo Gotta si převzal první místo jakýsi Žbirka s rukama v kapsách, kterého tu tehdy ani nikdo pořádně neznal. Zlatý slavík byla událost. Udělali jsme frašku, ze všeho. A tak mrknu na zprávy, co je ve světě nového a vidím. Kabát vrací Slavíka. Michal David taky. Ortel měl dostat hlasů víc a nemá je. Joakim Brodén, zpěvák čím dál populárnějších Sabaton, ačkoliv české národnosti, byl loni v pětici nejvýše umístěných, letos mířil ještě víc a tak za pochodu hry byly dodatečně pozměněny pravidla a chlapík zkrátka vypadl. Mezinárodní ostuda je na světě. Proč se nad tím pozastavovat, co nám, zahradním písničkářům a trpaslíkům je vlastně po tom. Nic. Přišlo mi jen líto, že by mohl někde v obýváku sedět jeden malý Víťa, vystřihovat z "Mladého světa" soutěžní lístek a těšit se na to, která skupina vyhraje. Všechny zvyky a tradice jsme obrátili a rozbili. Ano, Citron byla první kapela, kde jsem onu metalovou elektrickou kytaru potkal. Tímto okamžikem jsem byl "ztracen" a spolužáci povídali, však ono tě to brzy přejde. Ba ne. Znouzectnost ještě ani netloukla své punkovo-pohádkové eposy a nevítala nás z blázince a Radim Pařízek (nebudeme se ohlížet na to, kolik dnes vlastní televizních a rozhlasových stanic) v půli osmdesátek míří do Prahy. Nedbaje rad o tom, že se zbláznil, že ho zavřou, že to stejně k ničemu nebude. Zaklepe na ředitelství tehdejšího Supraphonu řkouce: "My jsme skupina z Ostravy a chceme u vás vydat desku". Samozřejmě odjel s nepořízenou. Ale alespoň to zkusil. Za nějaký ten čas ovšem tají ledy. Metal je všude v okolo na vzestupu jen v ČSSR nějak nic. "To proto, že tu máte cenzuru", jsou slyšet hlasy vůkol. Cenzura? Zákazy? U nás? Kdepak. Potřebujeme nějakou kapelu, metalovou, neškodnou, kterou bychom měli pod kontrolou, jenže kterou. Kdopak, že to tu byl? Jak se to jmenuje? Citron? To zní docela neškodně a co ty skladby.. hmm.. "Ocelové město zní, ocelovým tónem, jím spájí nás, rozezní.." To půjde. A stalo se nemožné. Dlouho jsem za výkladem tehdejší prodejny gramodesek na ten obal zíral. Deska po dlouhých peripetiích vyšla, neskutečných 600 000 kusů se prodalo a ČSSR mělo svou první metalovou desku. Skupina bořila kulturáky, vyprodávala haly. A dodnes se ozývá: "No jó, Pařízek, kdo ví, co musel všechno podepsat, co všechno musel slíbit, aby to takhle dopadlo.." Nechci soudit nic, jisté je, že písničky z "Plni energie" nebo z "Radegasta" se hrají dodnes, debaty na téma Křížek a spol. na internetu neutichají. Co z toho tedy plyne? Asi ono "líná huba, holé neštěstí". Kdyby onen hudebník dal na rady zkušenějších a nikdy do toho Supraphonu nešel, protože bylo předem zvěstováno, že to nemá cenu, nikdy by deska takto nevyšla. A tak to občas vedu, ty rozmluvy s Tatínkem. Někdy se spousta věcí nehodí, někdy je to všechno "opravdu přitažené za vlasy". Ale zeptej se. Jen tak se posuneš dál. Nejsem Job, žiju údajně v postfaktické době, kde se plete všechno dohromady a jediné, co vím jistě, je můj příběh. I ten váš. Naše příběhy, bolest, radost, jsou naše společná historie. Dejme tedy nyní před tichou modlitbou volume nadoraz a zatančeme si tanec, kde mocný Perun promluví. Do zpěvačky Mashy jsem zamilován, ale ona o tom ještě neví. Na Facebooku měla přes 4000 lajků, kdyby tam byl i ten můj, třeba by se mi ozvala. Mám rád takové jiskřící děvočki. Ale ony asi nemají rády vyhaslé muže. Ale ne, ještě jsme nevyhasli.. Doutnáme. Vzhůru bratři ve zbroji! https://www.youtube.com/watch?v=xDrKpYn-8u8 |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:30.11.2017 23:35:05 | | Tohleto je hodnota. Tyhle výklady toho můžou člověku hodně dát, obzvlášť takovýmu, kterýmu nestačí jenom vnímat to, co čte a přijímat to, ale chce se v tom víc hrabat, aby měl jasno, co tim Básník chtěl říct. Na stránkách Království Mluveného Slova je to myslim celý. Navíc to celkem podporuje teorii, že cestování časem je možný, páč samotná Genesis trvá 24 hodin jo a ta knížťka je dlouhá. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:29.11.2017 11:11:11 | Minule nám tady pan Húšť z Rádia 7 alias TWR-cz dobře radil, abychom si tenhle týden určitě neopomněli přečíst "Ježíšova blahoslavenství" z páté kapitoly Evangelia podle Matouše. Vzpomínáte? A představte si, co se nestalo... ehm... tedy vlastně stalo... málem: "Mi" opomněli! :-)
Naštěstí, na veliké štěstí, nás v tom nebeský Tatínek (opět) nenechal, a jako rodiče svolávali kdysi děti domů na večeři - v dobách, kdy ještě neexistovaly tablety (v obou významech toho slova :-D ), tak i nás si nebeský Tatínek zavolal odkudsi "zvenku" domů k nášupu poslouchání. Sice úplně jiného pořadu, z úplně jiné doby... možná o dobrých tisíc, dva tisíce let dříve, než poprvé zazněla "bláznivá" blahoslavenství z přelomu letopočtu, ale evidentně musel být Pán Bůh s panem redaktorem domluvený, protože... jak by se jinak mohla ve výkladu tak starobylé, starozákonní knihy s názvem Job, právě Ježíšova slova tak zničehonic objevit, že?! ;-)
Biblická báseň Job je vůbec zvláštní, je určitě jednou z nejzvláštnějších z celé "básnické sbírky" a nám připadá, že napříč lidskými dějinami musí být i pořád stejně aktuální a srozumitelná. Zabývá se totiž věčnou otázkou člověka: Utrpením. A taky nepochopením člověka člověkem v jeho bolesti... a skrze ni pak paradoxně bližší pochopení Boha, což vede obratem zase zpátky k lepšímu pochopení a sblížení se s člověkem.
Osamění uprostřed nejbližších přátel, osobní bezmoc v přehršli moudrosti (snad celého dosavadního filosofického poznání) tu svádí nerovný boj se zachováním vlastního postoje, identity a spravedlnosti. Před Bohem i lidmi. Kniha Job je stejně tak plná uhlazené pompézní poezie starověku, jako neomaleného pokřikování dnešní instantní doby. Informace a formální dokonalost se tu brodí v močálovitosti slov, které se míjejí pevného dna i cíle.
"Mi" vám samozřejmě z výkladu pustíme jen kousek... resp. dva. Jeden zkraje knihy, kdy se do svého prvního monologu s Jobem pouští jeden z nejvýznačnějších myslitelů své doby - Elífaz T. Přes Jobův pád až na dno zoufalství (jednak ze své bezvýchodné situace a druhak i z těch planých řečí, co s ním vedou ti, které považoval za přátele)... přes Jobovy záda přehopsneme... až do závěrečných kapitol knihy, kde se už neudrží mladíček jménem Elíhů, a tak trochu všechny utne! (Čímž konečně připraví půdu pro příchod Toho, na Koho všichni celou dobu - společně s hlavní postavou příběhu - čekáme!)
Tady autor výkladu... Duch svatý ;-) vloží vykladači výkladu do úst i ona výše zmíněná a do každé doby bláznivá Ježíšova blahoslavenství. A tady jsme k nim taky (jako slepí k... bubnům) při pravidelném poslechu pořadů Světem Bible přišli tento týden i "Mi".
Pointu a jak hrdinové příběhu nakonec dopadli, pochopitelně neprozradíme. To si můžete ještě pár týdnů doposlechnout sami - přímo na stránkách zvukového archivu Rádia 7.
Kdybyste měl někdo chuť. Při šálku teplého mléka :-D
John Vernon McGee - Světem Bible - Job (jen část) v rubrice naTWRdo |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:23.11.2017 18:42:07 | Tak máme zase po čase novou písničku!
(Díky kluci za inspiraci! Ne, to je [pokus o] humor. I když pravda... teď nám vážně skoro všechno "slovo" - ať už čtené, poslouchané, psané nebo zpívané - připadá nějak... trochu jako reakce na vaší... akci ;-) )
Normálně bychom se samozřejmě se žhavou novinkou (resp. jejím textem - nahrávka zatím nehrozí), tady tak ukvapeně nechlubili, jelikož kdo ví, kolikrát dojde ještě na "upgrade" :-) Ale jako úvodník k povídání Petra Húště v rubrice naTWRdo, to snad zas takové chlubení nebude. Nebo ne větší než obvykle :-D
JONÁŠ... (i váš?)
Zdoláš jednu výšku a už víš, toužíš ještě blíž
zdoláš jednu hloubku a už víš, toužíš po takové, pro níž...
opustíš - odpustíš - pustíš se a uslyšíš
co už možná dávno někdo řek'
po čem možná dávno pes jen štěk'
a nebo v čem všem zakopaný chcíp'
ale po svém - po sté - znovu a kdo ví
třeba ještě jednou... ale líp
Nemáš tolik síly a tudíž i tu tíž vyhodíš
titíž lidé, ale jedněm blíž a druhým na obtíž
poslední - pohled k ní - pustíš se a uvěříš
slovům, co už dávno někdo řek'
za Slovem, které přečká každý věk
a možná i tvůj promlčený slib
ale po svém - po sté - znovu a kdo ví
třeba už jen jednou... ale líp
Voláš k nebi i když vidíš prázdný... bílý kříž
Jonáš jiný však zatím spíš míří na Taršíš
opustíš - odpustíš - pustíš se a vyslovíš
co mu možná dávno někdo řek'
na pódiu světa pouhý štěk
a pro něj právě teď nejlepší vtip
co po svém - po sté - znovu a kdo ví
prožije až zítra... ale líp
Zdoláš další výšku a už víš, toužíš ještě blíž
zdoláš další hloubku a už víš, toužíš po takové, pro níž
opustíš - odpustíš - pustíš se a... zakotvíš
Petr Húšť - Jonášovo znamení (každé) doby 
|
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
