Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:05.11.2017 14:25:17 pvv: Hanba mu. Kdybys nevěděl, co s nimi, tak mi jeden banán schovej, já si ho na Vechtru sním.. Dneska se pokusím udělat plakát na Winter Vechtr, ať ho můžem vyslat do světa internetu. od: pvv () vloženo:05.11.2017 13:35:30 ahoj. potřebujv vam neco napsat. byl tady u mě jeden katolík. potřeboval si o necem promluvit. jako odměnu za muj cas mí dal dva banány. zřejmě se takhĺe odměňují opice. tak fajn katolíku. na vechtr máš zákaz. a už to na mě nehraj. pvv od: Víťa L. () vloženo:27.10.2017 18:17:24 Zdravím.. Konečně se dostávám ke zdejšímu, slíbenému literárnímu okénku. Ani nevím, co se z toho vylíhne, až jej dopíšu, budu se ho snažit maximálně zestručnit, pokud to půjde. Musel jsem dodělat rozhovor s Cruel, taková až nezvykle vyhraná metalová parta. Zvlášť tajemný obal jejich digipacku je nádherný. V hlubinách oceánu plující keporkak. Zpěv velryb nebo jejich hromadné sebevraždy jsou další témata hodna filozofie, ale pojďme si dnes číst o něčem jiném. K dnešnímu dni mám po takřka deseti letech psaní hotovou stovku rozhovorů, téměř všechny jsou k vidění u nás na webu, něco z nich (Šanov, Do řady!) vyšlo i letos v knížce Punk Not Dead (vydali Véva records), pár mých vzpomínek na zlaté času nástupu heavy metalu do zemí českých ve druhé půli osmdesátek vyšlo v Knize kovu, kterou vydal Metalgate. Píšu to zde, protože všechno se proplétá i s tím, co budu psát nyní tady na zelenkavém hřišti. Cítím ale, že si dám s rozhovory na nějaký delší čas pauzu a budu se věnovat zase psaní svých zběsilých, filozofických úvah a četbě beletrie...    Když jsem byl malý harant piškotožrout, měl jsem v pokojíčku lůžko, kde jsem spával, obloženo plyšáky. Bylo jich snad dvacet, třicet, co já vím, různí zajíci, medvídci (panenky ne), zkrátka kolem mého polštáře se ze všech stran tísnily plyšová zvířátka a máma si se mnou nevěděla rady, když jsem spal schoulený v rohu postele a když jsem ji na otázky odpovídal: "Tam spí plyšáci, já si lehnu sem do rohu, hlavně, ať se jim spí dobře."  Když se mi zdáli smutní, byl jsem smutný s nimi, když veselí, tak jsem se smál taky. Pak si mé rodiče zavolali do školy, kde jim sdělili, ať počítají s tím, že se nikdy nenaučím číst. Později jsem začal nejen číst, ale i předčítat v hodinách češtiny u tabule dětem povídky, které jsem psal. Učitelka mi dávala ve vyučování pravidelně prostor a bavilo mě to. Doma jsme u gramofonu poslouchali "Návštěvní dny Šimka a Grossmanna", tak jsem se snažil, byť jenom vzdáleně o něco podobného. Třída se válela smíchy a já byl šťastný, protože, když se smáli oni, smál jsem se i já. Na učilišti pak, když ty totalitní ledy praskly, jsem napsal referát z prvního samizdatu Satanské bible psaného tehdy ještě na psacím stroji a šířeného skrz poštu. Tamní učitelka si mě zavolala se slovy, jestli jsem se nezbláznil, ale referát měl úspěch, rovněž jsem ho četl v hodině před spolužáky, dostal jedničku a Satanova bible kolovala po internátu z ruky do ruky. Bázlivý křesťan se otřepe hnusem, vyzrálý křesťan se zasměje. Před časem jsem svému synátorovi vysvětloval, proč má black metalový Bathory na obalu desky kozla: "Protože kozel je nejblíže podoben čertu, milé dítě". Od těch dob uběhl nějaký čas a když jsme se včera vraceli z knihovny, synek ke mně povídá: "Stejně je to blbost. S tou temnotou. Kdyby byla na světě jen temnota, zavřely by se květy a rostliny v noci dýchají kyslík. Kdyby rostliny jen dýchaly kyslík, nemohli bychom dýchat my. A kdybychom nemohli dýchat, byl by konec světa." Pravím tedy: "Zřejmě pravdu díš mysliteli, ale já jsem nikdy neřekl, aby byla na světě jen temnota, naopak, kdyby nebyla temnota, nemohlo by se rozednít, milý synu". Ten mlčí, nic neříká. Možná přemýšlí o kozlu, který je nejblíže podoben čertu. Kdo přemýšlí o Ďáblu, přemýšlí i o Bohu, to je jisté. Dcera už žije ve svém světě voňavek, letáků z Billy a laků na nehty. Před mou filozofií se zavírá do pokoje, na záchod, jak kdy..  Kdybych ty dva neměl, dávno bych tady nebyl. Jestli bych ulehl na koleje nebo bych se proletěl z mostu jako papírový drak, nevím. Ano, Ježíš šel do Jeruzaléma s vědomím, co ho tam čeká. Ježíš ale neriskoval nic, krom svého života. Ježíš neměl svého PIŠKOTOŽROUTA! Kolem zatím nejsou tady dříve zmiňovaní či vysnění tygři pojídající trávu, děti vozících se na lvech, zatím ještě nenastal ten čas, kdy k vašim dveřím přijdou přežraní vlci, kteří se nebojí ohně. Jsou tady bytosti, které útočí. Byl-li bych sám a neměl potomků, ať si mě taky sežerou, proč bych se s nimi rval? Už víte proč jsem na Vechtru hledal v lese ty vlčí oči a ony tam nebyly? Povídám nedávno: " Bože, neukazuj mi, co se Ti povedlo, pojď mi ukázat něco, co mělo být úplně jinak". A tak si znova pouštím filmy jako "Pianista", "Schindlerův seznam", "Chlapec v pruhovaném pyžamu", čtu knihy jako "Děti co přežily Mengeleho", "Deník Anny Frankové" nebo "Návrat do Chatyně" (ne Katyně). Podle této předlohy byl natočen film "Jdi a dívej se", taky mohu filozofům jen doporučit. Plánují navštívit Osvětim, Treblinku, Terezín i Mauthausen (kdo by se chtěl ke společnému putování přidat, neváhejte se ozvat), ne proto, abych uvažoval jen o vině, abych se donekonečna ptal Boha proč. Abych nechal dovnitř sebe vstoupit poselství těch, kterých peklo si ani nedovedeme představit. Jistě se zde objeví brzy odkaz na nějakého bystrého řečníka, který nám to vše osvětlí. Proč zlo, proč Bůh dopouští války, zkrátka takovou sérii poskládaných slov, aby to nějak znělo. Taková ta naše pohádka co by kdyby, než si dáme piškoty. Ptejme se lidí, kteří opravdu byli u toho i s NÍM i když tušili, že mu brzy poletí vstříc. Komínem. Stydím se za to, že máme tu vodu na splachování, jak tady bylo řečeno dřív.. Tak jsem se obratem zase dostal k těm svým plyšákům.  Proč by se mi mělo spát dobře, když jiní spínali ruce z pekla? Tak to mám nastaveno a takto hledám již léta odpověď.  Říkám MU: "Když jsi strpěl ty hromadné hroby, odpusť prosím i ty mé rohy na mikině." No, zřejmě již píši dlouho, pojďme tedy k literárnímu okénku, místo povinné písně na závěr. Budu čerpat ze svědectví, které se našlo zazděné ve zdech Terezína. Báseň "Modlitba" vyšla jak v knize "I viděl Bůh, že je to špatné", tak i v básnické sbírce "Tak bolely hvězdy". Autor je Otto Weiss, který tam své texty ukryl než byl převezen do Osvětimi, ze kterého se už nevrátil. Básnická sbírka začíná místy i odlehčenými verši, kdy si autor možná ani vůbec nepřipouští, že by se něco takového mohlo stát. Tato závěrečná báseň "Modlitba" a vůbec, celá druhá polovina knihy už vyznívá tak, že se děje něco strašného. Dneska si ji budeme s Bohem zase číst a pak budeme společně mlčet. Tak zatím kamarádi.... Můj Bože, slyšíš mě? Ach ano jsem to já, já, kacíř, nevěrec, jenž v úzkostí se ptá, svým hloupým proč a zač na věcí tisícero,zastřeným v tajemné a nepropustné šero, na význam činů tvých, jich účel, smysl, cíl a proč's tak neblahý nám osud připravil. A jestli člověku snad hloubat nepřísluší o smyslu plánu Tvých, proč's dal mu tedy duši, jež věčně vrávorá nad vražednými srázy, tápe jen v rozporech a světla nenachází. Což nikdy nepoznám v té divné matenici myšlenku neměnnou a zákon jednotící,mdlý záblesk naděje a stopu bezpečí,s níž snášet doved bych i zkoušky největší? Co vše bych za to dal, být jiný než-li jsem,mít srdce věřící a klid a pokoj v něm,být pochyb mučivých a dusné bázně prost..., když volnost předstírám, je to jen z nouze ctnost, když vzdornou nevírou se drze vychloubám, toť maska zoufalce, jenž pláče, je-li sám nad lidskou bezmocí a pokorou tak vroucí, že buď si nelidský či stejně nemohoucí, když můžeš netečně k té zkáze přihlížet, jíž navždy propadá Tvé dílo a náš svět. Anebo z vůle Tvé se svět náš v peklo mění,že brzy nezbude z něj kámen na kameni? Jak prudký hněv a zloba musely to být, jak strašně muselo Tě lidstvo popudit, že ze všech nejtvrdší si vyřkl nad ním soud: Ať tedy bez Boha jde další jeho pouť,čest, pravda, láska, cit? - to všecko nyní stranou, ať zvůle s násilím se svatým právem stanou. Slyšíš mě, Bože můj? To já se přišel ptát,zda kdy zas ožije Tvůj starý dobrý řád. Sen o něm  věrným Tvým dal nést i porobu, s tou vírou čekali a klesli do hrobu. Jak rád bych okusil té víry, byť i klamné,los i když nejiný snad čeká taky na mne. Ne, chtěl bych ještě žít, mám život přec tak rád, chci ještě šťasten být a někdy se i smát, i já chci při tom být, až archa Noemova velebně zakotví a vzejde éra nová... Ach někdy se mi zdá, jak měl bych k Tobě blíž, pak zase vzdechů mých, že ani neslyšíš.. Dej Bože víru mi, že lid svůj zbavíš pout, že přec jen nakonec nám nedáš zahynout.      od: PVV () vloženo:26.10.2017 15:21:38 Ahoj hoboes. Tak já termín akceptuju a prosím o modlitební podporu za uvolnění z práce. Caine-mi-díky za ,,filozofickou" vložku. Myslím, že tomu rozumím a mám to dost podobně. Tak díky Bohu za to, že to umíte tak hezky napsat. Pokusím se mít volno i druhý den. Nerad od někud utíkám. Raději zvolna odcházím. Písničky mám tak akorát na těch 15 minut, takže mě zkrácené hraní vůbec nepostihne. Tak zatím hodně pohody na cestě .......tam kam právě míříte. PVV od: Víťa L. () vloženo:24.10.2017 16:23:32 V pohodě. Těch 17 hodin je akorát. Kdyby pak chtěl Fazzy nebo někdo filozofovat u kalichu, vezmu si dovolenou i následující den a v hospůdce, kde visí na zdi Jan, se dá nedraho přenocovat. Ráno bychom mohli jít navštívit mnou již dříve zmíněnou Marii Elektu do kostela sv.Benedikta, která tam stále sedí, byť je zhruba 350 let po smrti nebo se jít podívat na Vítkov, zda-li má Žižka opravdu přinýtované nohy. S literárním okénkem jsem ještě nezačal, báseň jest dlouhá, na netu není, skener je pro mně scifi a rád bych k ní doplnil i pár svých slov. Musím nejprve dodělat, co jsem slíbil jinde. Jinak jsem si všiml, že Winter Vechtr už máte v koncertech, super! Pracovní název "Winter Master of Vechtr In Prague" jsem ukradl jak bylo jistě pochopeno zimnímu festivalu "Winter Master of Rock" ve Zlíně. Jsme v podstatě taková jeho odnož. Snad nebudeme organizátory soudně napadeni, že jsme ukradli název a možná tím část návštěvníků :) V létě bylo ve Vizovicích na Masters Of Rock lidí 25 tisíc, my budeme vděční za 2,5 člověka.. <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů