
|
| od: David Fazy2 () | vloženo:07.09.2016 10:47:19 | | Mě to teda taky nepříde jako od začátečníka a myslim, že se mu to dost povedlo, ale když se zkusim vžít do Ládíka, napadne mě, že kdyby se mi to nelíbilo a přišlo mi to předvídatelný, dalo by se to ospravedlnit tim, že Petr vlastně neskládá moc dlouho a kdo ví, jak to bude třeba zase za rok, žejo. Je to podobný, jako když se zastávam svýho bubeníka, že hraje chvilku, i když u Petra je to trochu jiná liga, no.
S tim rusákem je to smutný, to jo, ale Petr přece nikoho nenutí, aby žel poustevnit s nim, de do toho na vlastní zodpovědnost a komu se to líbí, jako třeba nám, toho rád potěší svým tokem myšlenek a tónů. |
| | od: Ládík () | vloženo:07.09.2016 04:30:07 | | Tady je někdo ještě větší provokatér nežli já, zelená půda se pode mnou chvěje.
Nedávno jsem četl o jednom významném ruském umělci, který umořil svou rodinu tím, že se dočetl jak zdravé je spát na čerstvém vzduchu a tak si ta rodina vychutnávala celoročně Petrohrad z balkónu.
Ale myslel to přeci dobře, ne?
Nestydím se za zbabělý kompromisy a přijmutí smrádku v teplíčku, když tím netrpí ti kolem mě.
Jsme tu sice sami za sebe, ááááále taky tu nejsme sami za sebe, víme.
Odpouští ale neopouští je tak, tak, no vzpomeňme jak se prorok skácel a ve smrtelné agónii zařval hle sláva Hospodinova, jsem ztracen. On viděl hrozného Boha, věřím prorokovi.
Jedu teď do řecka prozkoumat skalní chrámy, třeba tam i na mě nějaký to doupě zbylo, pak už vám budu psát jen dopisy, v případě, že si utrhnu tu hrst rýže, aby bylo zač je poslat a čím psát.
Tu básničku jsem slíbil, já vím.
|
| | od: Caine () | vloženo:06.09.2016 22:52:40 | Děkuju náčelníku, že ses mě... tedy potažmo kolegy poustevníka zastal. Ale já si nemůžu pomoct a zároveň to tak ani nemůžu nechat! Mně ty slova fakt přijdou chytrý! Možná ne jako samostatná básnička, ale v "kontextu" s tou chytlavou melodií a šlapajícím punkátryovým provedením jo! Promiň Fazy2, mrzí mě to, ale i tobě teď budu muset oponovat. Tohle přece nesložil začátečník! Ty verše jsou poskládaný velmi zručně, účelně a nic v nich neskřípe násilným sešroubováváním ani napodobováním. Tenhle autor už má základní školu za sebou. To je jedno, jak dlouho mu trvalo ji vychodit. Každému je někde přidáno... a jinde zase ubráno.
A ještě jedna věc: Na rozdíl od těch Ládíkových "patnáctiletých punkáčů", tahle vzpoura je skutečně prožitá a odžitá. Teprve pak popsaná verbálně!
V církvi začal mít problémy, když se na "biblické" zeptal: Hezké, takové bezpečné, co tu vykládáte, ale mluvíte taky vy někdy s Bohem osobně?
V zavedené firmě, kde měl docela dobré místo, se zase jako jeden z těch, co do toho mohli mluvit, postavil proti jejímu odprodeji nadnárodní společnosti a skončil... špatně. A když se člověku naráz sesype osobní život i kariéra a ještě k tomu zlámou i duchovní berličky, pak kdo zůstane věrný? Jediný! Ten, který odpouští, ale neopouští.
A o tom jsou potom zase ty další písničky :-)
Z Petra se stal doslova "obratem"... poustevník. Samorost, ale ne bezdomovec! Člověk, co se sice nenechal natlačit do fabriky a musel začít žít velmi skromně, prý někdy i s hrstí rýže na den, ale ušetřený čas věnoval čtení. Duchovní literatury. Prodal byt v Plzni a koupil "poustevnu". V lese. Bez elektriky, kanalizace... půl hodiny pěšky od civilizace. A tam taky "dostal" první vlastní písničky. Z mého pohledu patnáctiletého... punkapitána" vyzrálé písničky. Takhle nepíše ani nehraje na kytaru člověk, který se to teprve učí! To bylo první, co mě napadlo, když jsem ho na jaře uslyšel. Ovšem... jestli to tobě, básníku Ládíku, připadá až příliš předvídatelné, pak jen to potvrzuje, čeho se už dávno obávám, totiž... o kolik výš... na jak vyšším levelu jsi oproti mně, pouhému teoretikovi. |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:06.09.2016 20:59:56 | | Pokud by šlo o Petra, rád bych dodal, že je dobrý vědět, že Petr hraje a skládá teprve chvíli. Dřív hrál pouze v jiných kapelách, ale až nedavno zkusil dát dohromady něco, za co by se moh sám postavit. Je si vědom toho, že je teprve v těch začátcích, takže to taky nikomu necpe, ale rád zahraje, když někdo požádá a my sme požádali, protože nám se to líbí. Přece jenom tady už nejde o umění v tom smyslu, že člověk něco poctivou dřinou vypiluje, ale spíš že se pokusí tou písní něco říct a pak si postupně ověřuje, jestli to má vůbec význam, jestli to může někomu něco říct a jestli to Bůh podpoří, což se nedá úplně nadrtit cvikem, ani kdyby hrál už dlouho a byl tim pádem dospělej i hudebně. On to nemá lehké. Navíc je potřeba uvědomit si, že šlo o festival ve společnosti lidí, který právě tyhle věci zajímaj a rádi se poučí i z případnýho mála, který může dát začátečník, i když v Petrovo případě bych si dovolil tvrdit, že jeho poměr "doba hraní/smysluplnost" je dost dobrej, vo hodně větší než třeba u mě a spousty "profesionálů". Navíc to neni žádnej náfuka, takže by byl určitě ochotnej vyslechnout si, co bys mu k tomu řek a možná by mu to i pomohlo s dalšíma budoucíma písněma. Mě se to líbí, ale i kdyby se mi to nelíbilo, potěšila mě jeho snaha přestat hrát to, co hraje každej a zkusit zpívat něco, co by si moh i Bůh a jeho kámoši poslechnout, aniž by je to znechutilo, jako další hromada keců pro efekt. Mě to pomáhá a nepříde mi to předvídatelný, ale možná, že kdybych zažil to, co Ty a byl třeba starší a měl jinou povahu, taky by mi to nic neřeklo, ale ocenil bych jeho snahu a kdybych tam na tom festivalu byl, promluvil bych si s nim vo tom, určitě by to byl pěknej rozhovor. A vůbec...Buď rád, žes neslyšel mě. Ale vod toho ten festival byl, že si tam moh zahrát i ten, kdo by podle někoho třeba ani neměl. Ovšem Tebe bych si rád poslech, v hlavě toho máš dost, to by mohla bejt velká hodnota, nějaký Tvoje verše, pokud bych tomu rozuměl teda. |
| | od: Caine () | vloženo:06.09.2016 15:23:25 | Pantáto (na druhou?) ty mě svým básnickým vyjadřováním snad nikdy nepřestaneš překvapovat! Fakt se vždycky těším, jakou neotřelou barvou to naše umírněně zelené pozadí zase zaplácneš :-D
Na obhajobu pana Poustevníka von vechtra musím říci toto: To já jsem z něj tu písničku vydyndal!! On se k ní původně už ani moc nehlásil. Právě proto, že je taková... zdánlivě (křesťansky) nedospělá. Jenže nedospělost je něco, na co já už od dětství trpím. Ba co hůř, mívám dokonce sklony dělat ze své chronické "patnáctiletosti" ne nouzi, ale ctnost! Citlivý jsem hlavně na "stádní bezpečnost", tedy bezpečné, universální fungování šedé v každém stádě... ehm, stádu (a tedy i v církvi s různými jmény, ale malými cé), kde dosud - i přes pokročilý evoluční stupeň vývoje lidstva, ráda přežívá :-) A tak, aniž si to třeba i uvědomuju, prostě jen tím kým jsem a "co vynáším ze svého pokladu na světlo" - jak říká Ježíš, pořád někde protestuju. A proti globálnímu vychládání dětských snů a proti potírání naivně barevných výstřelků nejvíc. Tohle je mé nadčasové téma, tedy téma věčně živé, rozuměj - po celý náš život hrozící erupcí a pak následným pozvolným zasypáváním dalších a dalších panenských ostrůvků... živého, osobního vztahu s Bohem. Neunesitelným břemenem popela.
Právě proto ve mě text Petrova "spřežení" vyprovokoval touhu pořádně ho rozjet! Stůj co stůj. Ehm... takže vlastně zastavit. A došlo ke zinscenování oné divadelní improvizace, kterou se ještě navíc podařilo zachytit všudypřítomnými průmyslovými kamerami. Což žel úplně nevyšlo u jiných účinkujících. Ale věř mi, Ládíku, třeba takové "disharmonické" zpracování klasické fugy (nebo co to bylo), od pana Bacha, v nastudování pro jednu elektrickou kytaru a kazoo, v Banjovém provedení, to byla fakt lahůdka! No, snad si poslechneš za rok... až "dospěješ". Myšleno... k vlastnímu účinkování! Ne, neboj, zpívat nemusíš. Stačí když zarecituješ... své básně ;-) |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|