|
| od: David Fazy2 () | vloženo:02.01.2016 20:29:50 | | Zdár, jestli chcete, můžu to z těch stránek dostat. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:01.01.2016 16:29:13 | Ahoj Ládíku! Tak schválně! Hned se ukáže, jestli jsme to zase popletli... ty pocity. Slyšeli jsme totiž teď něco, co nám silně připomnělo tvé vnímání... věcí... A to tak silně, až nám připadá, že snad na nejvyšších místech (rozuměj v redakci Rádia 7 - alias TWR :-D ) muselo dojít tvoje úpění a nevyslovitelné lkání k vyslyšení! Takže konečně do svého archivu zařadili i něco pro... opravdu náročného posluchače! Žel, nedá se to stáhnout a přesadit sem k nám, mezi běžnou zeleň, musíš si to poslechnout přímo z jejich stránek... (zatím samozřejmě, než tu připravíme adekvátní náhradu od Lukyho a Marušky :-) )
Jde o čtení na pokračování z knížky rumunského Žida a vězně Richarda Wurmbranda. První část už jsme prošvihli, ale tady je odkaz na další.
http://www.twr.cz/zvukovy-archiv?porad=ALL&ao=1&wm=1&page=6&rep=0#tab
a pak ručně sjet na datum: Středa 11.11 12:15 - Od utrpení k trimfu... |
| | od: Ládík () | vloženo:31.12.2015 13:46:23 | | Mně se líbí, jak Vi dokážete vždycky perfektně zaměnit pocity. Nebo udělat pocity jinými, děti zhýčkané mírem je absurdum. Nevím jestli to byl náš společný přítel Jan Ámos nebo můj nejoblíbenější mystik Emanuel Swedenborg kdo napsal, že je - li člověk ponechán sám sobě, má nezvratnou tendenci klesat. Tesati do kamene. Kolik zhýčkaných dětí míru je ponecháno samo sobě? Je k představení větší nával hrůzy, než při každodenní učňovské šikaně, při buzeraci v zaměstnání, při křivdách, ale i při cítění toho vlastního démona, a to prožíváme všichni, bez vyjímky.
A navíc, vždyť jsme tak hrozivě stejní a přesto tak nepřekonatelně jiní, i "my věřící", vždyť někdo věří na základě údajů, jiný na vlastní zkušenosti, jiný z logiky, další z tradice, opět jiný z potřeby.
Každý člověk má "naloženo" akorát.
Zrovna nedávno jsem se bavil s jedním bohatým synkem mého věku, kterému rodiče vydyndali invalidní důchod a on už prostě nemusí, nezodpovídá, ale hlavně, hlavně nechce. Kolik je lidí ponechaných sami sobě?
To je opravdová bolest, přežít život bez Boha, žádná jiná prakticky neexistuje při skutečnosti, že v Kristu je bolest posvěcena a změněna na milost. Čili trpí, opravdu trpí kdo?
Tak přežijte dnešek a celý další rok, určitě se uvidíme, nebo uslyšíme :-)
|
| | od: Caine-Mi () | vloženo:27.12.2015 20:40:18 | Ládíku, ještě že nás máš rád :-) Jinak by tě to asi muselo naštvat, že tu takhle veřejně vykládáme... resp. zpíváme o něčem, co jsme vůbec nezažili, ba dokonce ani z dálky k tomu nepřičichli. To až teprve zpětně z tvé reakce nám došlo, jak pyšně a drze můžou takové "hodné" verše možná vyznít tomu, kdo skutečnou válku... o Vánocích zažil! Ostatně z tvých řádků jde až... hrůza.
Ale "Mi" fakt nechtěli mluvit o téhle "klasické" válce! "Mi" vlastně ani nechtěli mluvit o "klasických" Vánocích, ve smyslu "náboženských" svátků. Ať už je tím náboženstvím pro někoho uctívání tradic, či jen Boha pustého konzumu. Chtěli jsme vyprávět hlavně o vlastním zážitku... silné, nečekané naděje ve chvíli, kdy si člověk připadá bídně, jako by byl ve válce. O zážitku naděje nezávislé na hranicích, válkách, vyznáních, datumech v kalendáři... O zážitku narození a promluvení "Živého Slova" do "našeho těla"! Ne už žádné filosofování!!! Dotek! Osobní Vánoce!
Promiň, Ládíku, když jsme té písničce dávali refrén, "Mi", děti zhýčkané mírem, už vůbec ani nepomysleli na válku, kterou jsi zažil ty. Tu, kde se střílí. To velké a hrozné slovo jsme si vzali do úst (a asi dost neomaleně) jen jako alegorii... zástupný symbol nějakého všedního boje všech. A taky drilu. Náznak každodenní civilní války, kde se sice nestřílí, a přece zabíjí! Alespoň ve smyslu Ježíšova kázání na hoře, kterým vždy spolehlivě pronikne skrz naše neprůstřelná alibi, jak my přece nikoho nezabili a tak.
"...ale já vám říkám, už jen hněvá-li se kdo na svého bratra, bude postaven před (válečný?) soud..." (Mt.5,22). Nebo tedy ještě polopatičtěji: Ocitne se ve válce!
Četl jsi na Znouzích stránkách G'0ldovu vánoční úvahu? On přesně takový náš běžný "válečný stav" totiž popsal a přiložený text písničky o dezerci je pak možné chápat i jako zoufalý pokus o útěk z vlastní každodenní války nenávisti a nechuti, kde si lidi navzájem otravují životy, bombardují pomluvami, závistmi a závislostmi. A taky o touze vrátit se... kamsi domů... do míru a pokoje.
Alespoň o Vánocích.
Jenže problém! Ten první na koho vzápětí narazíme, je právě onen "generál na splátky" v nás.
A přitom jaký paradox! Vždyť žijeme v míru! Relativně daleko od skutečných zákopů a minových polí! Máme co jíst, pít, čím se umýt, čím se bavit o čem snít... Na čem pracovat, co tvořit. Měli bychom být vděční a hodní, ale nejsme! Proč? Je přece mír! Jsou přece pořád... nějaké vánoce. Nebo ne?
Ládíku, ty jako "válečný veterán" možná znáš lidi, co už z principu touží válčit a ubližovat, ale "Mi" takové osobně neznáme! Každý v našem okolí chce žít dobře a v míru. A přece každý "střílí", dokonce často od boku.
Kde se to bere? Proč nám to nejde užívat si alespoň v příměří všechny dobré Boží dary? (Dobrá, nebo tedy dary přírody, nechce-li už kdo za tímhle důmyslným globálním mechanismem hledat Tvůrce).
A co když hnus místo vděčnosti... tihle generálové uvnitř každého civilisty... se tu berou právě proto, že jsme ve válce! Jenom je neviditelná... nebo ne tak úplně očividná. Je vnitřní, duchovní... Slovy apoštola Pavla:
"Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti... duchovním silám zla." (Ef.6,12)
Snad tedy i ty neviditelné, duchovní Vánoce můžou být pro nás skutečné, když se... tu a tam stávají. I nám, lidem.
I tys je přece prožil, Ládíku! Nebo ne? Ty Víš, že jsou... že On je! Že se narodil!
Ne, "Mi" nejsme vojáci. Vánoce ve skutečné válce bychom sotva přežili. Minimálně ne se zdravým rozumem. Jsme jen kecálci, takoví malí bá..snílci, myšionáři myšlenek, co se nějakým záhadným způsobem staly tělem a jejich dotek nás naplnil poezií. (Ač si to vůbec nedovedeme "evolučně" vysvětlit :-) )
Ale jestli mají pravdu ti, kteří tvrdí, že na počátku žádné Slovo nebylo a tedy ani Ježíš Kristus, Boží Syn nevstoupil o Vánocích na zem jako malý, počůraný člověk, jako "my", pak je to stejně fu(c)k a stane se z nás na konci jen pár... popsaných řádek.
Ovšem jestli je to pravda a On se narodil, pak... no považ:
Čistý list! ;-) |
| | od: Ládík () | vloženo:25.12.2015 14:11:31 | | Jo, ještě mě napadlo, mám Vás rád děcka. |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
