|
| od: David Fazy2 () | vloženo:13.04.2015 21:04:19 | | Nóó...já to ještě neumim na žádnej nástroj a až se to budu učit zahrát, bude to na kytaru, protože já neumim u kláves zpívat. Ale naučil bych se to i s klávesama, stejně je k tomu budu skládat, ale abych se to u toho učil zpívat...To jedině, kdybych to pak moh někde využít, což v Erroru nepude, to by snad šlo třeba jenom...Ale na to je ještě brzy.
Ale jinak pozor! Máš to špatně, příteli, píše se to "sqělý". Ne, dělam si srandu, to je jedno, jak to napíšeš, hlavně Ti děkuju za chválu. Ale trochu to rozvedu. S tim posloucháním sme na tom stejně. Zbejvá mi málo hudebníků, který posloucham rád. Obzvlášť těch zahraničních je míň a míň. A sou mezi nima kapely, který hrajou šíleně dlouho. Vem si známou skupinu System of a down. Mě se moc líbí jejich hudba i texty. A hrajou dlouho, lidi je mají rádi. Ale kdybych na ně udělal takovej přehled, jako mam na Vás, zjistil bys, že oni mají, stejně jako ty, vydáno 5 alb. Ze začátku, když měli teprve 2, hráli všechny své písně. Pak udělali třetí, zahráli z něj tak 5 kousků...a dál nic. Teprve když měli čtvrtý, z toho zas hráli všechno. No a z posledního tak půlku. Pak se rozpadli. Po šesti letech se dali dohromady a od té doby hráli skoro 100krát. A seznam písní vypadá vždy zhruba stejně - 17 písní z prvních dvou, o něco méně z posledních dvou a téměř nic z prostředního. Fanoušci se ptají, proč z toho prostředního nic nehrajou a kapela odpovídá, že je to divný, že ho maj rádi a že z něj budou hrát. A nic. Po dvou letech stále hrajou pořá stejné písně, i když mají spoustu dalších a tvrdí, že je mají rádi a chtějí je hrát. Přitom co oni mají na práci? Dyť se tim hraním živí a umí hrát dobře. Navíc každej rok - každý "tour" hrajou celou dobu stejný písně ve stejnym pořadí, to ať mi nikdo netvrdí, že nemaj čas na zkoušku. A mě je právě líto, těch ostatních písní, na který se nedostane nikdy. Mam rád zhruba všechy jejich písně stejně, a proto je mi líto, že některý hráli 300krát a některý 10krát. A takovejch kapel je mraky. A Vi tohle přece neděláte, dyť Ty si dycky nejvíc hrál to, co bylo zrovna nový a to ostatní si střídal. Můj přehled to dokazuje! Jasně, na Vašem seznamu mi pár písní chybí a je mi to líto, ale i ty si přece hrál, když byly nový (akorát z tý doby je málo nahrávek, ani nevim, jestli to nemáš třeba někde na kazetách nebo něco (1996-2005), tak to nevim jistě, ale na těch co mam, je hraješ). Kapela se asi nenaučí 50 písní, aby je mohla pořád střídat, ale prostě proč ne jednou za čas? Proč ne? Jasně, my máme v Erroru taky spoustu starejch písní, který sou naprosto odlišný od těch, co hrajem teď, ale kdyby jen jeden člověk o nějakou požádal, nechal bych jí pro něj znova ožít, aby mu dělala radost. Akorát ty naše starý sou mnohdy opravdu bezduchý, takže by mu nemohly dát víc, než bezduchou zábavu, ale pro jednou, proč ne. U Tebe je to zas jinak, myslim si, že písně, jako Odpověď, Za dva a Děvče z nároží si zaslouží místo na seznamu, jenom třeba někde vzadu, jakože je tam naděje, že se někdy budou hrát, ale zase chápu, že pro Vás nejsou zas tak důležitý a že mejch pár slov s tim moc nehne. No a tak sem jim a jim podobným složil tuhle píseň a to neni všechno, co pro ně chci udělat, i kdybych je měl hrát sám sobě. A pozor - Vi přece pořád děláte nový, to je chvályhodný. Ta píseň není myšlená na Vás, ale na ty kapely, co se ještě drží dost snadno, mají zatim pořád -tisíc a víc a přesto se k některejm svejm písním chovaj nelítostně. Mimochodem, někdo Tě pozdravuje, ale možná už jí nepoznáš, trochu sem si s ní pohrál a zatím je němá:
http://error55.netstranky.cz/download/13204/11147834/Děvče.mp3
|
| | od: Caine () | vloženo:13.04.2015 19:05:33 | Fazy, je to... abych použil tvé vlastní slovo: Sqvělý! Krásný nápad, někde i neotřelé obraty... Těším se, až nám ji zahraješ na zkoušce! Umíš jí doufám na klávesy :-)
Jen k tomu komentáři pod textem bych měl malou výhradu. Čím dýl sleduju muzikantské příběhy - těch co nakonec něco třeba i velkého dokázali... i zahraničních "hvězd" - tím víc mi připadá, že v téhle branži vydrží jen ten... kdo vydrží. Nedávno jsem si třeba četl na Wikipedii o mém kdysi oblíbeném písničkáři Chris de Burghovi, zpěvákovi s charismatickým hlasem a dnes už takové docela popové legendě - a docela mě dostalo, kolik let on hrál v nóbl hotelu svých rodičů hostům k "pivu, knedlíkům a zelí". Zajímalo by mě, jestli my... ale i "Mi" by jsme toho byli vůbec schopni. Dělat dlouhodobě kulisu. Tuhle před Znouzí, když jsme se Sasankou zazpívali Vánoce ve válce, na nás pár nedočkavců řvalo ať jdem do... a věř mi, nebylo to pro (pa)kántry písničkáře, byť viděného dvojmo, úplně snadné potom dál vylévat srdce :-D
Víš, buď to člověk dělá proto, že nemůže jinak, nebo ho to nakonec semele. Nebo... aby ho to nesemlelo, tak se semele raději sám. Za mnohým i barvotiskovým obalem je totiž tvrdá dřina. Vůbec bych nechtěl být v kůži - a nejen techno hvězdiček, které jsou vlastně pouhými sezónními cirkusovými atrakcemi. Vyždímají je a vyhodí po použití. Po okoukání. A přitom je to taková dřina všechny ty tanečky, líčení, oblíkání a pózování. Je to dřina a potom přijde -cet a -sát a jsi dobrý akorát na pingla v baru.
Přestože to mám teď s posloucháním muziky čím dál tím vyhraněnější - něco mi přijde tak nedostižně krásné až se na veřejnosti zastavuju v chůzi a umlkám v hovoru, jiné ve mně vyvolává tak sugestivně odporné pocity, že se tamtéž musím rozběhnout nebo zacpat uši, přesto chovám čím dál větší úctu k těm, kdo vůbec u muziky ještě vydrželi... i když třeba pořád omílají dokola jen pár písniček, jako "Mi" :-) |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:13.04.2015 16:17:37 | | Ten pan Burian je nevěřící nebo něco? Jeho povídání tak vůbec nepůsobí, myslim, že mluví dost moudře. Takovej pěknej rozbor Vám udělal.
Ale když se chlubíte Vi, musim se pochlubit i já, bachujte, co sem složil:
POHŘEBIŠTĚ PÍSNÍ
My jsme písně, co už nikdo nechce hrát,
jen odpad, můžeš si nás poplivat.
My přáli jsme si utěšení rozdávat,
naši rodiče rozhodli se pro potrat!
Odhozené děti, kterým bude bude brzo 20 let, přesto nikdy nespatří svět.
Nebo jednorožci, jejichž hlavy zdobí něčí zeď, sochy srdceryvných vět!
Hrdinové z válek na zalouženém odpočinku v hrobě, kde zníme sami sobě.
Fešáci a krasavice, po kterých lidé prahnou, ruku bojí se však vztáhnout!
Někdy sníme, že se po nás lidé budou ptát - my se ptáme - my už ale odpovědi známe.
Prosím, zachraňte nás, že si s námi budete hrát, dobrý pane! Už teď je s námi ámen!
Táta nám spílal, že nám to na jevišti nesluší a že nás radši zadusí.
Naše hlasy dobrému již neslouží, řekla nám máma, jako kdyby žila tady sama!
My jsme písně, co už nikdo nechce hrát,
jen odpad, můžeš si nás poplivat.
My přáli jsme si utěšení rozdávat,
naši rodiče rozhodli se pro potrat!
Jsme jak písně, co už nikdo nechce hrát, když spolužáci začnou se nám posmívat,
když v zaměstnání za snahu nám sníží plat, když naše děti nechtějí nám naslouchat!
V jediném okamžiku na jediném místě
pro všechny z nás asi není místa dost.
Jen naději, že možná někdy příště, někde jinde lidé darují nám budoucnost...
To je pro všechny písničky, co už nikdo nechce hrát. Nevim, proč to tak je, ale připadá mi, že písně mají duši. Třeba jim duši dává skutečnost, že se pořád líbí aspoň jednomu člověku na světě. A je to takovej výsměch kapelám (spíš zahraničním), co hrajou jako páni, vydělají si tim s přehledem na přežití, i víc, a přesto celej rok, i dýl, hrajou těch samejch pár písní a ty ostatní nikdy. Přitom třeba mají ve svym "tour" přestávky, co trvaj i měsíce. Sem to potřeboval ukázat někomu, komu to nevejde jednim okem dovnitř a druhym ven. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:12.04.2015 10:47:20 | Kdekdo asi ještě dojídáte zbytky výslužky - velikonoční vařená vajíčka. Nu... tak se aspoň pokusme být dnes v rubrice naTWRdo spíš naměkko. A pustit si třeba... jenom takové... písničky.
Nedávno jsme na vzkazníku výmluvným odkazem lákali k poslechu každovšednodenních kratičkých rozhlasových pořadů Jana Buriana o jeho hrdinech v písních. A minulý (pro upřesnění - byl to ten velikonoční týden ;-) autor otevřel téma: Andělé. Nu a světe div se, éterem poklidných vln Českého rozhlasu 3, stanice Vltava, jsme na chvilinku propluli i "Mi"! A v jaké krásné společnosti! Ne, nemusíte oprašovat facebookem zlenivělé pátrací schopnosti. Ten kousek vysílání jsme pro vás (pravda, hlavně pro sebe :-) nahráli na záznamník a dáváme si ho tu k pochlubení... Ano, víme - samochvála smrdí, jenže... někdy je zároveň i tak sladká, že se jeden neudrží. I když je ve dvou tělech :-)
Potom, úplně nakonec celého cyklu se Jan Burian osmělil, a snad proto, že byl právě "Velký pátek" (a to, jak víme, se opona v chrámu roztrhla odshora dolů), i on náhle vystoupil z dosud bezpečného komentátorského "hrobu", aby vypustil mezi své učedníky tři vlastní písně. Samozřejmě na dané andělské téma. A protože zázraky se dějí, zatímco náhody nikoli ;-) ta poslední z nich - s názvem Odložený případ - trefně a přitom poeticky jazzově dokreslila to, o čem jsme si tu minulý týden povídali zase "Mi". V úvodníčku k závěru Lukášova evangelia! Schválně... jestli budete stejně žasnout, kde se to "v tak velikém ateistovi, že se až sám bojí, aby ho za to Pán Bůh nepotrestal" :-) bere! Ta jasnozřivost! Kdo čte Bibli, zná odpověď: Apoštol Pavel ji přece rozmáchlým jazykem píše už více než dva tisíce let do města, kam vedou všechny cesty:
"...to, co lze o Bohu poznat, je zřejmé; Sám jim to zjevil! Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže nemají výmluvu... (Římanům 1,19-20).
Bez téhle závěrečné písničky by naše krátká ukázka z "andělské písničkářské kuchyně" byla možná milá, ale bylo by to málo... Případ je oficiálně odložen, ale pátrat na vlastní pěst - zatím - dovoleno jest!
Koneckonců... vždyť o nic nejde. Jen o takové... písničky ;-) |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:10.04.2015 19:49:35 | | To je otázka na tělo. |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
