Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Caine-Mi () vloženo:31.03.2014 20:58:39 A teď zase naTWRdo z trochu jiného soudku :-) Moderátorka a skorošéfová v rádiu TWR si před časem povídala s Petrem Húštěm na velice nudné téma: Naše předsevzetí... náš duchovní výcvik... naše prohry a selhání... naše špatné svědomí... a tak. Zkrátka nic, co by mohlo muže cvičeného v sebekázni naštvat či vyprovokovat k neřízené reakci... alespoň ne na zdejším vzkazníku :-) Žel, takovým mužem cvičeným v (sebe)kázni je i náš průměrný posluchač a věrný glosátor Ládík, takže jsme se začali právem obávat, že rubrika "naTWRdo" bude teď zase na nějaký čásek bez odezvy. A přece... zvítězila odvaha a ono zdravé - Ládíku, Mi to risknem! Vždyť ten pán umí i velmi prozaické téma uchopit s poezií. A jak známo, pro trochu poezie Mi bychom šli světa kraj. Nebojte se předsevzetí! - říká se v pořadu - jsou to vlastně sny, které našemu životu dodávají čerstvost a chuť. Nebojte se selhání a smutku z nich! Jsou to ideální místa pro dostaveníčka s Pánem Bohem!... A hádejte schválně, co potom odpověděl pan Húšť na otázku jedné posluchačky, která do tehdy živě vysílaného pořadu napsala: Takže křesťani nejsou schopni řešit ani běžné životní situace bez Boha? Co odpověděl? Ha ha, neprozradíme! Poslechněte si to pěkně sami. Je to až na konci ;-) od: David Fazy2 () vloženo:31.03.2014 19:57:52 Je to určitá podoba lásky, to určitě. Neni to zlo. Mě se ta láska zdá jako slepá, ale zase je zcela oddaná. Třeba by i Ježíš chtěl, abysme ho "prostě milovali" a nešťourali se v tom. Ale ať je to jak chce, mě by tohle nestačilo. Mam Ježíše rád a chci se o něj zajímat, samotný uctívání mi nepříde jako dostatečnej projev lásky. Když byl Ježíš v tom Jeruzalémě, tak ho tam některý lidi taky takhle uctívali, ale on z toho zrovna šťastnej nebyl. Byli přesvědčený, že je spasí, to už je jedno jak, a že si za to žádá jenom jejich lásku. Ale že by byl Ježíš takovej, že by mu stačila opravdu jenom láska k jeho osobě? K čemu by potom bylo všechno to jeho učení o dobrotě a spravedlnosti? Myslim, že z nás nechtěl mít ovce. Ale třeba kdybych tyhle lidi potkal, tak by se s nima dalo mluvit rozumně, jako třeba s Cainem a Sasankou. Potom bych byl si jenom řek, že oni teda dávaj tu svojí lásku najevo opravdu HODNĚ a přitom dobře ví proč. To by šlo, akorát to nevim no. Ale sem rád, že sem takhle píšeš, je to zajímavý, rád vo tom přemejšlim. od: Ládík () vloženo:31.03.2014 17:45:42 Dneska jsem to dovyšpekuloval. V čem je rozdíl mezi mnou a vámi. Jak Ježíš vstal a řekl dotkni se ran. Blahoslaveni budiž ti, kdo neviděli, přesto uvěřili. Nikdy jsem neřekl, že mám pravdu, vždycky jsem říkal, že jsem neurazitelný, kdepak kamarádí, já si svůj klacík nechám, občas se v tom obsahu skrývají perly. A teď vážně, věřte mi, že někomu to svinstvo může pomáhat být lidem blíž, když si vezmu sebe dřív a dneska, nemůžu být obviněn z nelásky a to je prostě šílený posun. Jistě, je surová, ale je. Já nikdy neřešil nějaký materiál nebo výhody, tím zachráněn nebudu, protože jsem na tom nemusel pracovat, ale to, že jsem se lidí přestal bát a vidím v nich i Jeho, klidně a nahlas říkám i Krista, to je jen a pouze důsledek toho, že jsem za nimi šel, že jsem na tom byl sám zle a že jsem si nezakrýval oči, kdybych to dělal, byl bych stále elitní jeliman, považoval bych svět za já a oni, ne za my, jak tahle hranice nepraskne, člověk dle mého názoru nemůže být otevřený. Jistě ovšem existují jemnější formy porozumění, to je bez debat. Taky mě někdy napadlo, může se stát, že vás někdy třeba urážím nebo štvu, zkuste se někdy chovat tak, jako já, řekněte mi to na rovinu. Nebo na twrdo :-) od: David Fazy2 () vloženo:31.03.2014 17:23:11 Díky Sasanko, ale musim přiznat, že ten Bohovo záznamník sem nevymyslel, jednou to ze srandy udělal jeden kámoš a mě se to líbilo, taxem to začal používat. Já sem například při první zmínce o dokumentu necejtil nic, ale vzpomněl sem si na jednu nahrávku, co mi kdysi Caine přibalil k jeho muzikantskejm nahrávkám. Tam jeden pán (asi Karel Řežábek) mluví o tom, že když chci poznat někoho, koho miluju, radši bych ho poznal osobně a ne z nahrávek a tak, ty slouží k tomu, aby mi doplnily některý vědomosti, když zrovna s tim člověkem nejsem. A když mě zajímá Ježíš, tak je to stejný. Taky ho radši poznávam osobně na cestě. Ale rád si poslechnu i nějaký to naTWRdo nebo něco, abych si moh ty svoje poznatky ověřit a uspořádat, hodí se to. A netvrdim, že věřim hned všemu, co slyšim. Jó, jasně, Caine-Mi píšou, že je to dobrý a já jim věřim, ale musim si to taky zažít a paxi to třeba poslechnu znova a uvidim. A zatim to vychází. A taxem si přece jenom nakonec i tenhleten dokument pustil. Ládík hezky píše, dam mu šanci. Já se nebojim, že mě to zkazí. Něco jinýho by bylo jít přímo mezi tyhle lidi. A já tam jednou byl! Ale nějaxe mi to nezdálo, taxem od toho šel zas pryč. A udělal sem to proto, že ty lidi sou jak ovce. Je moc pěkný, jak oslavujou Boha, ale vypadá to, že vo něm vůbec nepřemejšlí. Prostě jim stačí, že je někde něco napsaný a nějakej hodnej pán říkal, že to je sqělý a taxe k tomu přidaj. Vůbec vo tom nepřemejšlí, vůbec jim nejde o spravedlnost, tohle je jak kdyby se chtěli jenom "smažit na Božím ohni". Na začátku tam hlásaj na ulici, že kdo nezná Ježíše, jako by nežil. Mě to hned připomnělo dnešní "kdo nemá fejsůk, jako by nežil". Jako kdyby se lidi měli k něčemu nebo někomu přidat, ale neptat se proč, prostě jenom protože je to na první pohled hezký. To mě se vo hodně víc líbí třeba obyčejná mše, páč u ní se něčemu naučim. Tady u toho se jenom "vykoupu" v tý Boží spáse, užiju si to a necham se poplácat po rameni, jakej sem Boží syn. Ježíšovi osobně to nic moc nepřinese, jeho nejvyšší hodnota je přece spravedlnost v člověku (tomu věřim) a tohle s tim nemá nic společnýho. To je vo ničem, mě láká na náboženství to množství moudrosti a věcí k zamyšlení, potom můžu něčemu uvěřit, jinak ne. A ty děti tam, ty sou jasný. Tomu se nedá říkat svobodná volba, na nich je vidět, jaxe snaží to přijmout, až nakonec sami sebe přesvědčí, že na tom něco je a spadnou do toho (taky sem to zkoušel, nelíbí se mi to). Já chodil taky do náboženskýho kroužku, ale tam se zpívaly písničky se slovama, jako má Caine a byly v nich důvody k víře. Byl tam kněz a pár dospělejch lidí a většimu času sme si hráli, byli sme děti, že jo. Hráli sme fotbal a tak a trochu sme kecali o Bohu, ale jenom tak trochu, abysme to i my pochopili. A když ne, nevadilo to, třeba se to naučíme jindy. Paxem byl v kroužku pro starší a tam už se řešil Bůh víc, ale spíš přes psychologii a spravedlnost, než takovýhle opičárny. Teda některý ty opičárny byly třeba zábavný, tak proč ne, ale ne takhle vážně. Pak z toho kroužku odešel kněz a nahradila ho nějaká mladá holka a to už nebylo vono, ta mi dneska vzdáleně připomíná tyhle týpky z dokumentu. Jestli nás chtěl pan Ládík poučit, na co si dát bacha, tak díky, stát se může leccos, že jo. A neovlivní mě to, jedna z věcí, kterou sem se díky náboženství naučil, je vyznat se sám v sobě. Jo Banjo, Boží jméno může mít mnoho podob, ale pro mě bude dycky hlavní ten význam, to co myslim i cejtim, když vo něm mluvim, to je hodnota. Ovšem jak dovést člověka k Bohu? Když ten člověk říká, že nemá důvod? To je potom umění, to je důležitý. Ukázat člověku důvod. Můj důvod byla nejdřív touha po pomoci a potom touha odvděčit se kámošovi. Přijmul sem od Boha dar, ale nechci to tak nechat, chci mu taky pomoct jak můžu, je to spravedlivý a líbí se mi to. A když tohle někdo nemá? Co s nim? Znam pár lidí, kterejch si vážim, ale nejsou věřící. Neumim jim tu víru ukázat, oni o tom prostě nepřemejšlí. Neřeší to. Jakože to nepotřebujou. Ale třeba nejde jenom o jejich potřeby, třeba de o to, aby podpořili jakýkoliv Dobro, to je přece dobrý ne? A pak mlčí. A já bych měl taky, i když mi to nejde. A ani mi moc nejde mluvit. Bože, pomoz prosim. (to je zase slohovka) od: Banjo () vloženo:31.03.2014 07:22:18 Ono s tím pojmenováním Boha nebo Ježíše naplno je to trochu problém. Ono totiž existuje veliké množství lidí, kteří jsou na tahle slova (vyslovená vážně, v tom původním významu) alergičtí. Dokonce ještě víc než já na to jejich vyslovování bez původního významu (tedy "braní nadarmo"). Buď je to kvůli špatné zkušenosti s těmi, kdo jim chtěli tyhle skvělé bytosti vnutit silou svého čertvého prozření. Ono se takhle napoprvé - napodruhé těžko chápe, že ten druhý naše nadšení nesdílí. A pokud to tak trvá a svoji víru mu předkládá na talíři pátý až desátý nadšenec, mnohdy to vyvolá jen ostražitost a obrannou reakci. Další věc je, že člověk musel být v dřívějších dobách na všechna slova opatrný, protože se ho na ně občas ptali pánové bez uniformy - jeden "přísnej" a druhej "hodnej". A snažili se na to navlíknout nějakou tu činnost proti těm "hodným vládcům té doby"... A člověk to věděl dopředu, takže už preventivně z toho byl takový opatrnější (až s prominutím "předposraný"). A pak (abych nekončil tak nepěkným slovem) je tu třetí "vnitřní blokace" k použití svatých jmen - dědictví judaismu. Ti jméno Boha nikdy nevyslovovali, ale opisovali - že mu třeba místo J-H-V-H říkali Elohim. Aby to Jméno nebrali nadarmo (sílu slova znali a ctili), nepoužívali ho raději vůbec. Mimochodem i to je tím podstatným důvodem, proč se o výslovnost toho slova v hebrejštině vedou velké spory - že oni ho nevyslovovali. Ne že by ho nechápali, to vůbec ne! Ale jde o projev výlučné (=posvátné) úcty. <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů