Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:05.10.2021 23:50:39 Vtipy s banány jsou populární v každé době. Lidu známý, dříve mocný, komunistický trotl v osmdesátých letech pravil, že jednou přijde čas, kdy budou brambory dražší než banány. Nikdo mu to tehdá nevěřil. Jen ZNC zpívalo, že banány... Ale to my už vlastně tady všichni víme. Pořád nenacházím vhodné slovo k těm dvou rovinám odpuštění. Jedno odpuštění osobní a druhé.. snad.. společenské? Nevím, bezejmenný virtuální poutník možná poradí. Blíží se volby, přemýšlím, co lid znovu táhne přistupovat na jejich hru a házet tam ty lístky, čím je oblbli a zaslepili, co jim slíbili.. Vzpomínám si na koncert Stormwitch, po kterých už dnes neštěkne ani pes, ten nejkýčovitější germánský heavy metal, ale krásný.. Jejich koncert v roce 1989 v Ostravě a událost tak obrovskou, že ho točila i tehdejší Československá televize. Teď si nejsem jistý, ale tuším, že rok je u videa popsán chybně, protože to už byl rok 1990. Ale na tom až tak nesejde, pro mne to byly krásné roky, protože tu byli komunisti a ti druzí, kteří stáli při sobě a svět nebyl natolik rozhádán a rozdělen. Aspoň ten náš, ten svět přátel zeleného údolí při sobě stál. Ale pak rychle jsme na něj zapomněli. No a na tom koncertě zazněla píseň, kterou jste možná někde na španělku slyšeli u ohňů hrát a právě na tento text v čase videa 23:43 jsem si s nadcházejícíma volbama vzpomněl: ..Povolávací rozkaz ho poslal bojovat pro svou zem..oči na okenním skle, hledí do hustého deště..opustil ji pro krále..pečeť červená jako krev..on dnes domů nepřijde, konec války, kostelní zvony vyhlašují mír, vítají navrátilce.. Vítězství je naše! Ale ona přemítá: Co jsem vyhrála já? https://youtu.be/atng9Zorvak od: Caine-Mi () vloženo:05.10.2021 13:31:13 ;-) Kolegové z divadla Sklep nás taktně upozornili, že osobní odpuštění také ještě nemusí nutně znamenat zřeknutí se radosti z obecného... odlehčení situace: https://www.youtube.com/watch?v=XMJ1-_TO6K4 Už nebudou?! od: () vloženo:24.09.2021 16:08:50 "Jsou na světě věci, kterým odpustit nesmíme, byť jde o kolektivní vinu, o vinu systému, protože tím zneuctíme životy těch, kteří odpustit či neodpustit už neměli příležitost...". Ano, to je přesně ono! Já můžu odpustit, že mi někdo zabil dědu - ale odpouštím tím jen to, co to způsobilo mně osobně, ne mému dědovi. Nemůžu odpustit "v zastoupení" mého dědy. A ten děda právě že už odpustit nemůže, takže tomu člověku vlastně toto nikdy nemůže být odpuštěno. Jedině tím, že si pro odpuštění přijde přímo ke Kristu, který v tom "zastoupení" odpustit může. od: Víťa L. () vloženo:24.09.2021 07:52:13 "Za někoho jiného totiž nelze odpouštět".. No, nevím, tohle je otázka rovněž k širší diskusi. Jsou takoví, kteří už odpustit nestihli, k jejímž osudům musíme zaujmout nějaké stanovisko a události, které se nás dotýkají poněkud blíže, než titulky z večerních zpráv při večeři. Myslím, že odpouštět anonymně lze, protože již nejde zajet vlakem do Berlína, vyhledat tam Hitlera a říci mu osobně "odpouštím vám".. Jak jsem psal dříve, ať zde nebo v písničkách, mé dětství se odehrávalo především v chalupě v obci Morávka, kde jsme se s mámou museli "přestěhovat" a kde jsem měl babičku. Možná bylo o této obci v dějepise slyšet i v Plzni, ale každého třetího muže z obce fašisti zastřelili, za to že pomáhali partyzánům. V té řadě stál i můj děda a těžko posoudit dnes za našimi monitory jak velký to musel být strach a jak málo chybělo a tyhle věty bych tady už nepsal. Mimochodem, to, že se jednalo zrovna o tehdejšího faráře, který fašistům tuhle záležitost napráskal je známa věc. Babička mi vyprávěla, jak velký strach měli i z těch partyzánů, kteří do chalupy přišli, měli samopaly, taky s nimi nebyla zrovna legrace. Vzali si jídlo, deky, zkrátka to, co potřebovali. V opravdickém, partyzánském bunkru, který se tam ještě po revoluci dochoval, jsem si jako děcka hráli. V chalupě jsme objevili fašistické přilby, tak jsem v nich jako malí haranti běhali po lese. A teď je nutno najít onu rovinu, kde si řeknu, dotýká se mě to anebo ne? Je to i moje záležitost nebo jen to jen problém mého dědy a lidí tehdejší doby? Je to už všechno fakt tak dávno? Jak je již známo, byl to opravdu jen zázrak, že jsme zde neměli druhé Lidice. Vracím se tam do těch kopců, do lesů několikrát týdně, tam mám klid a tam slyším všechny ty příběhy, stromy mi je vypráví a nemám pocit, že by mně mé "neodpuštění" zničilo. Jsou na světě věci, kterým odpustit nesmíme, byť jde o kolektivní vinu, o vinu systému, protože tím zneuctíme životy těch, kteří odpustit či neodpustit už neměli příležitost a zachováme-li se tak, hlavně před těmi mladšími, že nejde o naši věc a že s tím my nemáme nic společného, může se stát, že budeme stát před tím samým "odpuštěním" jednou znova. od: David Fazy2 () vloženo:23.09.2021 11:06:37 Ta paní z toho novýho vodpuštění má hustej dabing! Víc k tomu teď dohromady nedam, jenom děkuju za ty pořady a písmena. Musim makat a šprtat písničky PVE, páč kdybych tam přišel nepřipravenej, tak bych si to neodpustil. <<  / >>  Celkem 4094 vzkazů