|
| od: David Fazy2 () | vloženo:19.02.2021 16:43:35 | | Mně se zase líbí, jak všechny tyhlety nejapný otázky, někdy až provokace, berete zcela pozitivně! Jinej by třeba řek jenom něco jako: "Poezie vole, tomu nerozumíš..."
Ještě pořád v textech hledam nějakej význam no, nějaký rady nebo třeba povzbuzení. Dělá mi velkou radost, když vidim (slyšim), že někdo trochu přemejšlí a rozebírá věci, který prožívá. A protože všichni prožíváme podobný věci, můžu se v tom najít a podívat se na stejnej problém zase z jinýho úhele. Jinak v textech hledam aspoň vtip nebo nějakou originalitu, co se nechá respektovat. Z Boží milosti sem schopnej vnímat poezii v hudbě beze slov, podobně jako třeba v barvách, jak píšete, a nebo třeba prostě někde v přírodě, když se rozhlídnu kolem. Taky z toho vlastně nic konkrétního nejde vyčíst, ale člověku je tak nějak dobře, dostane ho to trochu do nějaký nálady, nebo to uvolní a tak, to je taky pěkný. Pak když je taková poetická hudba spojená s užitečnym textem, to mam asi nejradši, to mě naplňuje tak nějak ze všech stran. Proto mam třeba tak rád muzikály, páč tam se lecky povede, aby hudba vystihovala to, o čem se zpívá.
Ale jakmile někdo použije svůj hlas spíš jako hudební nástroj, nebo třeba jako další prostředek k vytvoření nějaký tý poetický složky, aniž by ho zároveň použil jako prostředek sdělovací... To už si zkrátka nějak užít neumim, no. Halt se nemůže každýmu líbit všechno, je to asi otázka nějakýho vkusu, náhoda. Když sem poprvý slyšel třeba ten Symfonickej Večerníček, docela se mi zalíbila ta melodie toho zpěvu a vůbec celkově ten pěveckej projev. Když sem ho slyšel asi podesátý a konečně mi došlo, že je to opravdu dada (eště je to v tom refrénu přímo řečeno - paradoxně jediná konkrétní myšlenka, halt vobčas mi věci trvaj pochopit, no), tak to pro mě tak nějak ztratilo to svý kouzlo. Zbyly mi slova vytahaný z klobouku + ohraný tříakordový interval, najednou mi to přišlo nezáživný. Ale tim rozhodně nechci tenhle styl kritizovat, jinej by po tom třeba skočil, von i tenhle druh poezie pochopitelně může bejt relaxující nebo nějak naplňující. Navíc si dovedu představit, jakou ste si s tim třeba tenkrát užili srandu. Halt každej asi vnímáme tu poezii někde jinde a pokud de vo hudbu, každej přímo v ní hledáme někdy trochu něco jinýho, no. Já sem se chyt tý myšlenky, co sem kdysi slyšel právě od vás - hudba jako sdělovací prostředek - a už sem k tomu asi tak přirost, že mi některý ostatní kouzla muziky zůstávaj skrytý. Zase třeba například vidim obrovský množství poezie v těch sólech a tak. To je třeba jak se smyslem pro humor, někomu připadá vtipný třeba Démovo Letadlo, jinýmu Petr Nikl a jeho vznášející se genetická stopa, mně zas Pytložwejkovo Miss Klitoris... a tak dále. Pozastavil bych se jenom u toho, jak píšete o těch slovech, co prošly řešetem srdce básníka. To je asi to, vo co mi de nakonec nejvíc, to sem tady už párkrát určitě psal, že mam rád, když už člověk zpívá něco vážně znějícího, aby to byla fakt písnička a né zboží. A to samozřejmě vůbec nesouvisí s tim, jestli se to tváří jako srozumitelná zpráva nebo třeba jako poetická recitace. Nezbejvá, než doufat, že i všichni ty cynici, co píšou jenom aby se to prodalo, nebo protože mají zrovna vypito, píšou někdy hezky právě proto, že mají v sobě něco, co chce křičet, akorát si to nepřiznají. Já halt akorát ještě navíc potřebuju ty slova zpívajícího srdce trochu přeložit, vořezat nebo snad předžvejkat, abych v tom moh číst jako v knížce. Každopádně díky za vysvětlení tohodletoho jevu s těma textama, vona to nakonec vlastně neni žádná věda, akorát já se snažim hledat vědu někde, kde se podávají jiný pochutiny. [-RANDOM CHEWBACCA SOUND-] |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:17.02.2021 22:22:22 | Fazy, ty jsi sqělej! (Všimni si, jak se snažíme být pro tebe srozumitelní 😁)
No dobře, tak radši ne. "Tahle poezie je tvůj "taneční parket" :-)
Ale vážně, musíme ti říct, že se nám moc líbí, jak nad těmi texty (a možná vším) přemýšlíš! Že tě to pořád ještě neodradilo, dávat si tak "patologickou" práci přicházet na kloub, všem těm rozevlátým končetinám, přečuhujícím z těla poezie do prozaického oděvu.
Někdy nám připomínáš Luka Skywalkera a jeho boj s lítacími "míčky" co mu dal Obi-Wan Kenobi spolu s laserovým mečem, aby si potrénoval. Šlo mu to docela dobře, odpinkával je jako tenisáky, ale jen do chvíle, než si musel zakrýt oči... Vzpomínáš?
Nebo v jiné slavné scéně Star Wars: To zase musel prolétnout malou stíhačkou do nitra Hvězdy smrti, ale proti obrannému systému neměl on ani jeho přátelé z odboje šanci. Jeden po druhém postupně mizeli v nenávratnu, a tu mu Obi-Wan v duchu poradil: Vypni všechny ty "budíky" a spolehni se jenom na "sílu", Luku!
Sílu instinktu?
Možná, kdyby byl písničkář, řekl by mu... na "sílu" poezie, Luku!
Máš pravdu, někdy člověk vůbec neví, o čem to je a rád by věděl. A přece i tak ho text (spolu s muzikou) přivádí do zvláštního stavu rozechvění, vnímavosti nebo dokonce skoro až na pokraj uvědomění si čehosi, co se sotva dá následně poskládat v seriózní sdělitelnou informaci a na co by jinak bylo třeba dobře vystavěného a vypointovaného příběhu. Poezie to zkrátka NĚKDY dokáže vzít zkratkou!
Jasně, my Češi, odkojení Cimrmanem, si pod zkratkou hned představíme nemalou okliku... a zato mnohem méně schůdnou 🙈
Ale co třeba takové jmelí! Teda ne jmelí, ale barvy! Zkus si to představit na barvách, na vůních, na jemnosti... Dobrá, jako řidič musí člověk barvám přesně rozumět, jako kuchař zase chutím, jako děvče vůním... ale někdy, když jsi na světě zrovínka jen tak, chviličku úplně bez povinností a skoro bezcílně sám sebou, tak najednou s překvapením zjistíš, že na tebe barvy, chutě, vůně i spousta dalších podprahových vjemů působí... hodně nelogicky! Nerozumíš jim, nemůžeš přesně říct, proč tě vábí právě tahle kombinace s touhle dohromady, a to všechno ještě nejvíc na téhle. A přece to funguje!
Když jsme poprvé slyšeli texty Čp.8, hlavně z poslední doby Járova života, taky (podobně jako u Vlastíka) jsme vůbec nechápali, která bije. I předtím to měl jinotajné, ale teď už navíc i úplně nesrozumitelné. A přece je z nich cítit (ve spojení s jeho nezaměnitelnou interpretací)... že jde o život! Poznáš to, ačkoli všechny ostatní souvislosti ti unikají.
Pak projde 10, 15, 20 let, člověk si prožije kus vlastního života tak nějak jako o život... a taky pár pokusů vyjádřit nevyjádřitelné má už za sebou... a z ničeho nic se ty texty začnou otevírat. Divné verše o tanečních parketech a tužce vláčené po nich třemi tanečníky prstů, zatímco v knihovně mol si plní břicho a je mu snáz, když bere prostě všechno, ne jako my...
o absurdní fialce v poušti...
o myších chodbách vedoucích ke světlu...
všechno to do sebe najednou začíná zapadat a dávat smysl.
Ne, není vždycky nutné k pochopení dozvědět se další informace. Tyhle zvláštní puzzlíky slov, potištěné vzpomínkami, pocity, vjemy, představami... se totiž skládají samy... jakoby "za chůze" a plného "tvůrčího provozu". Setřesou se časem a touhou buď do hromady bordelu a nebo do nějakého obrázku.
V tom je veliká moc poezie, že její "přenosový paprsek" tě může dostat bezprostředně na místa, kam by ses jinak s běžnou "rozumovou" cestovkou jen těžko dostával. A nebo alespoň ne opakovaně.
Samozřejmě že je to nebezpečné! Vždyť dáváš básníkovi slepě do rukou svou důvěru. Musíš věřit, že si poezii, kterou píše, šeptá, křičí, zpívá... jen tak necucá z prstu, a že i když ji třeba jenom sebral ze země, že to může být nebeská mana. I kámen, jímž hodil, že se může "zázrakem" proměnit v chléb. A že nakonec i kdyby svá slova jenom cedil skrze zuby, že stejně nejdřív musela projít řešetem jeho srdce.
Těžko říct jak, když ne rozumem, ale většinou i z úplně nesrozumitelného jazyka nějak... vycítíš, že kdyby tohle nevyslovil, asi by nemohl jít dál. A nebo dýchat, jako v případě Járy J.Ježka z Čp.8. A možná i Vlastíka.
Ten farář, co vedl smuteční obřad byl Tom, jeden z někdejších členů Kuličkového ložiska. Autor mj. dvou naprosto odlišných písní. Asi víš. Jedna se jmenovala "Prodám" a zpívalo se v ní: ...prodám svoje sny / dobré na součástky / prodám svoji čest / po generální opravě...
a druhá byl dadaistický "Symfonický večerníček", kdy text poskládal jen z náhodně vystříhaných novinových útržků, které pak tahali zbylí členové kapely z klobouku.
Poezie obou těch písniček je úplně jiná a přece tě obě můžou vzít na místa pro rozum dost exotická.
Člověk se vydává na cestu, hlavně aby někam došel. Deník jeho putování pak může být dobrou mapou pro toho, kdo míří do stejného cíle. Ale někdo se třeba vydává na cestu prostě jenom proto, že už nemůže zůstat! Jde, aniž by přesně věděl kam. Deník jeho "bloudění po poušti" není méně spolehlivou mapou krajiny, ale dostat se blíž k cíli ti moc nepomůže. Přesto jakmile se na tu nesmyslně dlouhou trasu podle něj vydáš, rozhodně se dostaneš minimálně blíž k autorovi samotnému. Do jeho srdeční a nakonec i myšlenkové krajiny.
Jeden moudrý muž (jmenoval se Ají, shodou okolností brácha toho Toma 😇) kdysi... pro úplné zelenáče, co se vydali na (biblický) vandr poradil něco v tomhle smyslu:
Když neumíš poznávat sever podle lišejníku, dívej se aspoň, jak dokáže proměnit i jinak černý kámen v kus zeleně. Když se v noci nezorientuješ podle hvězd, poslouchej aspoň jak voní. Když nedokážeš za deště rozdělat oheň, udržuj naději. Když nemůžeš číst Bibli jako dopis, čti ji aspoň jako poezii. |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:15.02.2021 10:55:06 | | Jako Ložiskožrout bych taky rád přidal pár písmen o Vlastíkovi. Ložisko posloucham od roku 2011, kdy mi Caine věnoval krásnou sbírku historických nahrávek s naprosto světovejma obalama, na kterejch je znázorněno, kdo hraje na co ve který písničce, což je luxus, kterej sem jinde neviděl. Souhlasim s tim, co píšete v tý novince jo, Vlastíkovo přednes byl jedinečnej. Někdy sem ho poslouchal a říkal sem si: "Ten kdyby říkal cokoliv, tak já mu to asi sežeru." Přesto chci říct jednu věc, kterou asi nepotěšim - já sem skoro nikdy nepochopil, co vlastně říká. Samozřejmě sem slyšel pouhej zlomek toho, co se kdysi dalo slyšet, ale těch písniček s nim je tam docela dost. Jedná se mi o ty texty, já nevim, jestli sem jenom natvrdlej, nebo je to takovej styl, že to ani nemá mít žádnej význam, ale spíš to jenom tak nějak zvukomalebně vytvářet nějakou atfosméru nebo co, ale jakkoliv se mi Vlastíkovo podání líbí, neumim si to prostě užít, protože mi furt šrotuje palice, jak se snažim zjistit, o čem to je. Proto se mi s Vlastíkem nejvíc líbí ta jednoduchá krátká písnička "Pro peníze", kde je to úplně jasný. Pak hrozně žeru Obrázky abstraktní a Ty, co jsi přišel ze Slunce, Chce se ti pryč a Varuji tě lásko, ale tam už je to tak napůl - připadá mi, že se to dycky na chvilku chytí nějakýho konkrétního tématu a já konečně chápu no a pak najednou to zase sklouzne do nějakýho toho skoro až dadaismu nebo co. No a takový věci jako Tisíce slov nebo Pár kytiček, tam sem úplně marnej. Jenže hlas přednášejícího jako by se mě zároveň snažil přesvědčit, že to má hlubší smysl, jenom ho najít! Nebudu vyjmenovávat všechny písničky, to by mělo tak nějak stačit. Ani nevim, jestli je tu někdo kromě Caine-Mi a snad Banja slyšel. Podobnej problém mam i u některejch písniček úplně jinejch kapel - zpěvák zpívá tak přesvědčivě, že mi až na několikátej pokus dojde, že tomu nerozumim. Asi by stálo za to, zeptat se toho, kdo ty texty Ložiska psal, jak je to myšlený, jestli tam ta recitace funguje spíš jako takovej další hudební nástroj a ty slova sou spíš jakože aby se hezky rýmovaly a nebo je v tom nějaký sdělení, který mi akorát uniká. Třeba ta písnička "Ty, co jsi přišel ze Slunce", ta vim vo kom je, páč je to řečený na jedný nahrávce, ale kdyby to tam nebylo, nejspíš bych to nepoznal a to mě trochu mrzí, že i když to zní moc pěkně, tak já si to prostě nejsem schopnej pořádně vyložit a něco se teda dozvědět. Naproti tomu ta úvodní předmluva, to "Lidi, stala se vražda...", tam mi to připadá úplně jasný a nádherně řečený. Si tak říkam, jak by to asi znělo, kdyby Vlastík recitoval některý místní básnička, páč v těch se zpravidla vyznam trochu líp a né že by Sasanka recitovala nějak špatně, jenom by to bylo zajímavý slyšet. Inu, škoda. S Vlastíkem sem mluvil asi jenom jednou v životě a paxem ho jednou pozdravil v trolemvaji. Bylo to trochu jako potkat člověka z "jiný doby", kterou bych chtěl zažít (komárům navzdory). |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:26.01.2021 23:23:23 | Tak takhle se na Tebe musí!
Víťo, od teď Ti ZAKAZUJEME hrát na kytaru, skládat nové písničky a veřejně vystupovat!!!
PS: Pak dej vědět, jestli náš zákaz zabral :-))) |
| | od: Víťa L. () | vloženo:25.01.2021 21:05:05 | | Tak co kamarádi, jak to jde? Nezapomeňte, že havran v parku nelže! Je čas posledního Vechtru. Ne proto, že bych chtěl. Nehrál jsem na kytaru od doby Zimního Vechtru. Ale zahrajeme, protože nám to kurva nikdo zakazovat nebude!!! |
|
<< /
>> Celkem 4088 vzkazů
|
|
