Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: David Fazy2 () vloženo:03.11.2020 09:30:09 Eště mě napadlo, než to tu nějak výrazně rozjedem, zeptat se, jestli sem tydle věci eště jako patří. Jestli by nebylo lepší přesunout tydle naše rozhovory do nějakýho jinýho komunikovacího kanálu, páč za chvilku by se tu všechno vostatní ztratilo. Tak jako se chci zeptat, jestli vostatní tady chtěj teď tydle věci rozebírat, nebo jestli je to zajímá, jestli se jich to týká, chtěli by si k těm písničkám taky eště něco říct, hlavně majitele vzkazníku, že jo. Jinak my můžem s Víťou klidně pokračovat jenom ve dvou. od: Víťa L. () vloženo:03.11.2020 09:19:03 K tomu mě napadá, že hodně lidí tvrdí - všechno vzešlo z blues. Podobná myšlenka mě míjí. V podstatě z Ameriky mám tak snad pět kapel, které si občas poslechnu. Mě tamní produkce nehraje. Nezpívá. V dobách největší slávy Hard Music Base se vedly ankety redaktorů o nejlepší kapely z celého světa a vždy jsem nad všechny ty Metallicy, Manowary a spol. dal na první místo z českých kapel Navzájem a zahraničních The Ukrainians.. Ty hlavní a největší poklady jsou pro mě Rusko, Ukrajina, Maďarsko, Itálie, Španělsko, něco z Británie, zmíněná Skandinávie a hlavně germánská metalová scéna. Snad je to v těch mých písničkách i trochu znát.. Není to jednoduchá cesta hledat poklady třeba v Rusku, ale díky internetu to jde. Funguje to tak, že třeba z pětistovky písní si vyberu dvě. Ty si dám do svého playlistu, který si už roky hlídám a považuji za to nejcennější co mám. Teď nemyslím jen ta profláklá jména jako Arkona, Ensiferum atd., ale spousta jmen, o kterých běžný posluchač jen tak nezavadí.. Omlouvám se, jestli jsem se Dejve v předchozím příspěvku nejasně vyjádřil, ale neměl jsem na mysli Bradavici, Disharmoniky, Caina ani sebe. Měl jsem na mysli písně, které se rodí a obrušují po sta let, nikdo neví, kdo je vlastně složil a přinese Ti je buď vítr, opilci před hospodou nebo babička za pecí s kočkou na klíně. To bude totiž asi ten folk.. Jen té písně "Na královej holi" jsem zaslechl asi dvacet variant. Od tvrdého rocku po prostou vokální instrumentaci lidového sboru a pořád ta písnička dovede žít. Takových skladeb jsem dovedl nalézti stovky. Ve všech těch kapelách, které jsem zde prezentoval se tohle prolíná.. Když se vrátím k Navzájem, Přéma je jedinečná osobnost nejen tím, že vymyslí nádherný text a melodii, ale hlavně, že vše dovede zakomponovat v jednoduché, ale přitom nadpozemské dílo. A pak se zničeho nic objeví na vzkazníku nějaký Petr Č., který vezme kytaru a učí se "Námořnickou" na pár akordů. Protože, kdyby tvořil Přemysl Haas jako Queen, nikdy by možná Petr Č. do rukou kytaru nevzal.. V těch písních zaslechneš odkazy dávných časů, ozvěny prastarých božstev, zvyklostí a tradic, což se nemusí každému hodit do krámu. Najdeš zde radost, která smaže rozdíly mezi tím, zda jsi zedník nebo intelektuální povaleč z pražské kavárny: https://youtu.be/r_vVRrXtdqs To je právě pro mě nejdůležitější věci, kterou muzika dovede. Rozdíly nejen mezi lidmi, ale i hudebními směry, křehké lidové písně a tvrdého metalu, který ještě před pár lety nebyl pro mnohé hudbou: https://youtu.be/4Tr8bJaPRV0 Ještě bych se vrátil k těm The Ukrainians, kdysi jsem si z jejich diskografie vyloupl tak cca čtyřicet písní, které se mě dotkly nejblíže. Udělal jsem kdysi ukrajinský poslech a rázem jsme tančili do zlbnutí všichni i s dětma, které byly malé a zvyklé tehdy tak na Maxim Turbulenc. Předkládám zde skladbu "Oi na hori", slyšel jsem na třicet verzí téhle skladby od různých kapel, ale tahle je asi nejsychravejší, skupina tak jak ji zahraje, tak to flákne na desku a píseň dýchá: https://youtu.be/MTX6GBcUyq4 od: David Fazy2 () vloženo:01.11.2020 01:11:59 Ne more, musíš vydržet chvilku, to nejde hnéd! Já sem si zatim poslech tu Hůl a ten rozhovor. Moc moudrej z toho teda nejsem. Souhlasim s tebou, Víťo, že za každou písničkou se může skrývat příběh. Píšu schválně může, protože někdy je i písnička pouhym výrobkem na prodej, což má v důsledku taky svůj příběh, ale neni to takovej, jakej hledam. Některý písničky mě vyzývaj hledat ten příběh, nápad nebo důvod k jejich vzniku. Neni jich mnoho, některý z nich sem hrál vlastně na Vechtrech různě, že jo. Já nacházim moudrost a zajímavost uprostřed vesnickýho agrometalu nebo v písničkách z japonský pohádky. Lekdo jinej by se nad těma písničkama vůbec nepozastavil a nic by tam nehledal. Pak sou písničky, co mam prostě rád, ale nemyslim si, že je za nima nějaký kouzlo nebo něco, většinou sou to takový ty sprosťárny a srandičky. Čtyřicetiminutová hospodská vyřvávačka mě neoslovila ani jednim, ani druhym způsobem. Dovedu si jí představit jako takovou závěrečnou srandu na konci CD, kde by mi ani nijak nevadila a třeba by i trochu pobavila, proč ne. Ale asi by mě nenapadlo o ní nijak víc přemejšlet. Stejně jako jiný lidi by ani nenapadlo přemejšlet moc vo něčem, z čeho se já můžu úplně podělat. Halt nás ovlivňuje spousta rušivejch věcí, jako je vkus, nějaký naučený zvyklosti a tak, takže každej halt hledáme/vidíme to kouzlo někde jinde. Já nevidim nic moc zajímavýho ani na několikrát zde zmiňovaný Znouzi, když nepočítam písničky cca do roku 89 plus pár výjimek. Přesto znam pár lidí, který tam něco našli. A to nemluvim vo tom, kolik toho asi musí na světě bejt, co by mě nebo tebe oslovilo, ale eště sme to neobjevili. Mě třeba před 10ti lety zhruba učarovali ty Vietnamci, ale až tenhle rok sem k nim našel přeložený texty a ke svý velký úlevě sem zjistil, že to nejsou kraviny. Tady u toho Fleretu sem bezradnej, jakoby hluchej. O úspěšnosti mýho hledání smyslu za písničkama sem tady už fňukal dost, tak to snad stačilo. Ale napadla mě jedna zajímavost, která by se právě tobě, Víťo, mohla celkem líbit. Nečekal sem to, ale paradoxně sem našel mnohem víc hloubky za písničkama u sprostý Bradavice, než u některejch jinejch skladatelů, který hráli vážný, romantický a pro moje ucho libě, moudře a povzbudivě znějící písničky. Nečekal sem, že zjistim, že některý autoři těch prasáren napsali/hráli a mysleli celkem vážně i poměrně hluboký texty. A že i ty čuňárny sou vobčas docela promyšlený a psaný "s láskou" (a to neni narážka na jednoho z autorů, Jirku Lásku). Takže věřim tomu, že i za hospodskou vyřvávačkou, co nemá ani minutu a za kterou se ani nevotočim, je možná víc citu, než za tim, co já považuju za naprostý mistrovský díla. No a pak tu eště máme ten problém s tim, že ať zjistíme o který písničce a autorovi, co cheme, vůbec to nemusí bejt všechno, nebo to nemusí bejt pravda a tak. Někdo se může zdát jako robot, kterýmu šlo jenom vo prachy a krásnou písničku složil jenom tak mimochodem a ještě to drze přiznává, ale ve skutečnosti do toho dal víc sebe, než mi pak řek, nebo třeba i než sám věděl, že jo. Nevim, jestli je to naděje nebo moje neochota přijmout krutou pravdu, ale tak sme jenom lidi, někdy sami nechápeme, co sami děláme. od: Víťa L. () vloženo:31.10.2020 23:10:33 Nikdo se rozboru zatím nechopil, pokusím se o to sám. Analýza čtyřiceti sekundové halekačky několika opilců se jeví nemožná.. ale přeci.. Texty Caine-Mi jsou poezií. Obroušenou, dokonalou. Ten kdo je objevil, kdo v nich pátrá, už je bezesporu člověkem hledajícím a možná i docela blízko. Těžko někdo bude ve čtveřici před hospodou pod schody svorně řváti "Právo na návrat". Je tady ovšem jako u všeho i druhá strana mince oné čtyřiceti sekundové, rozverné etudy. Že čím hlasitěji píseň pěje, tím více duní do oken. A v tomto bodě příběhu si někdo může říci, třeba sám opiven, zrazen a smuten nad korbelem hořkosti : "O čem nám to ti chlapci tak družně pospolu pod okny hospody pějí? Co je to za píseň? Odkud jde její příběh?".. Dohledat informace je dneska záležitost pár sekund. Možná, že v tomto bodě se sám rozhýbe a začne hledat u kořenů. Vždyť i ona samotná ZNC má ten dar vytahovat také v žumpě alkoholového opojení, zrazení a prázdnoty to, co ještě v marnost nezmizelo. Někdo pak díky tomu "potká loď, co ho na břeh vyloví".. U písní jako zde prezentované "Na Královej holi" je zajímavější to, že její zrod je přeci jen zahalen oparem tajemství. Člověk tedy může vyrazit na cestu. To co potká cestou, rozhodně nebude na škodu. Jako příklad uvedu nedávno slyšenou vokálně pojatou skladbu "Na horách" jakési samohrajkové sebranky z TV Šlágr. Když jsem viděl toho prvního pěvce, řekl jsem si, to zas bude průser. Pak se přidávali další a pak už jsem jen poslouchal. Kapela zde nehraje pouze zpívá, což je u podobné produkce i lepší. Ale ještě dnes se vydám na cestu za poznáním vzniku téhle písně. Už teď se těším, co cestou přijde: https://youtu.be/04mEYR_c1XE od: Petr Č. () vloženo:31.10.2020 19:31:01 To beru jako poctu, nicméně z Brna (kde studuji) do Litoměřic je to přeci jen několik nemálo přestupů :-D Ale na koncert zajdu moc rád, jakmile to bude možné :) <<  / >>  Celkem 4089 vzkazů