Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:04.09.2020 21:53:07 Taky díky. Ty kupy sněhu, to je většinou loňský leden - únor. Letos to bylo se sněhem o něco slabší. Ale i tak je zima vždycky krásná. od: Pvv () vloženo:04.09.2020 13:37:42 Ahoj Víťo. Díky za fotky. Musím tě ubezpečit, že podle toho co jsem na nich viděl a i podle tvého průvodního slova jsme stále na stejné vlně. Vím to. To i v současnosti tam zima vypadá takhle? Jestli jo, v zimě jsem tam.😀 od: Víťa L. () vloženo:01.09.2020 19:23:56 Tenhle odkaz je přesnější, navede vás přímo do alba. Je tam 260 fotek. https://www.zonerama.com/VitaMagua/Album/6530163 od: Víťa L. () vloženo:01.09.2020 19:17:44 Když při svých cestách vytáhnu mobil, tak jim něco vyfotím. Dal jsem pro vás alespoň některé fotky do alba. Když mezi nimi najdete takovou, která se vám bude libit, tak jsem nefotil zbytečně. Mluví se jimi mnohdy lépe než slovy. https://www.zonerama.com/VitaMagua/931193 od: Víťa L. () vloženo:01.09.2020 17:13:57 Tak Poslední Mohykán říkáš? Ten s námi v tom mexickém autobuse nejel. To vím určitě. Tam byl krom řidiče jen já, černoch a Ježíš. Poslední Mohykán, to, musíme na Moravu.. Vím, pomátl se, říkáš si. Co má asi tak americký film o bojích v Severní Americe mezi Angličany a Francouzi společného s Moravou? No, divil jsem se. Stejně jako ty... Ale nech mě mluvit. Pokud zmlknu, ty stromy tady to dopoví. Teď musíme zpátky do Beskyd. Mávej těma rukama, něco nám zastaví. A ty drobné řidiči dej... Už musím domů. Mexiko není pro mně. Já musím k sobě, do Beskyd. Vždyť čekám na kocoura. Já slyšel v noci mňoukání.. Víš, co si sebou na výstupy na Lysou horu nosím? Mimo mobilu, kam si zapisuji myšlenky sluchátka Koss za 250 Kč, ať můžu poslouchat muziku a jedno balení papírových kapesníků. Když je chladno, beru si mikinu a když teploměr nahoře ukazuje minus deset stupňů, tak starou manžestrovou bundu. Mimo maskáčů chodím v metalových tričkách a u spousty lidí jsem za exota. Hlavně u takových těch moderních turistů a závodníků, kteří mají na sobě pestrobarevné oblečení za několik tisíc, vybavení pro výstupy stejně tak drahé a na Lysou vyběhnou skrz borůvčí za 40 minut. Často se při setkání po lesních pěšinách dáváme do řeči, někteří se mi tajně smějí, ale už se našlo i několik, kteří mě vítají a mají snad i docela rádi. Víš, co mi tu bylo dáno vidět? Hodinové hovory vedu s jedním sedmdesátiletým pánem, s ním se potkávám často. Chodí na Lysou i čtyřikrát denně, za jeden rok ji vyšel více než třistakrát, nikdy si na sebe nevzal tričko a když je teplota tak pět stupňů nad nulou, odpočívá při koupeli v potoce. Na otázku proč tak činí mi odpovídá: "Víťo, já jsem měl umřít". Vidím mladého kluka, který v létě běhá nahoru a zpátky po kamení bos. Vidím závodníka, který běží závod a je hrdý na to, že běží s ostatními. Akorát že... nemá nohy. Odráží se rukama a posunuje se za ostatními. To vše mi zde bylo dáno vidět. Nejednou jsem se rozplakal a styděl se za své starosti. Za ty naše Vechtrovní hádky o pravdě a rozdílném slyšení.... Jo tak. Vy nevíte, kde teď jsem. Hospoda U Veličků je vzácnost. Tedy hospoda.. Čtyři stoly, klavír, krb a cosi, podobno výčepu. Taky hromada dříví na zimu, na kterých v zimě spává u krbu kočka. I tahací harmoniku si můžete půjčit. Tady to funguje nepřetržitě od roku 1825. Jestli půjdete někdy kolem, alespoň se dotkněte zdí. Vyprávět příběhy už uslyšíte sami. Jsme v nadmořské výšce 750 metrů a jedná se o nejvýše položenou hospodu pod Lysou horou a nejstarší v celých Beskydech. Tudy po cestách jsem začínal chodit pravidelně v lednu minulého roku tam a zpět v zoufalství. Druhý den zas a bylo mi čím dál, tím hůř. Nyní o rok půl později už chodím tam a zpět v radosti. A jak praví jedna veliká pravda, jdete-li v radosti, nikdy nemůžete jít špatně. Ale dneska se zdržím. Blíží se bouřka. Jo tak, vy to nevíte, že několik kilometrů nad hospodou jsou jeskyně Ondrášovy díry. Tam si schovával Ondráš všechny své uloupené poklady lidem, kteří k bohatství lacino či pokoutně přišli. Že se na samotném vrcholu Lysé hory konaly pohanské slavnosti, při kterých oslavovali boha Peruna. Že když přejdete o kousek dál, neminete Radegasta na Pustevnách, hned nedaleko vedle kaple Cyrila a Metoděje. A tak si tady všichni dohromady žijem. I já se svým stestkem i ti běžci v pestrobarevných uniformách s turistickými hůlkami v rukou i můj kocour, kterého po nocích slyším. A do toho já, často po kolena ve sněhu, ještě za tmy, abych jako první prošlapal cestu. Ale nikdy jsem nechtěl přestat. Nemohl. To už by byla jedině smrt. Ve sluchátkách při výstupu vždycky heavy, thrash a black metal. Né proto, aby ničil. Proto, aby plakal.. Jo, ty's chtěl něco k tomu Poslednímu Mohykánu. Ale já nějak musel začít. Abych to mohl dokončit. Dej mi prosím čas, až budu zase v klidu. Dostanu se dál. <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů