Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: David Fazy2 () vloženo:06.08.2020 18:51:27 Víťo, těžko říct. Vono každýmu se děje něco a já nedovedu (ani nechci) nijak porovnávat, komu se stalo horší. Myslim si, že mně se dohromady nestalo nic zas až tak strašnýho nebo neobvyklýho, akorát to prožívam tak nějak tragicky. Nedávno mi kolegyně v práci řekla něco jako: "Hele, ty se pozastavuješ nad věcma, nad kterejma já už sem se dávno pozastavovat přestala, páč bych se z toho musela zbláznit, ale když se nad tim zamyslim, tak ti musim dát za pravdu". Tak možná sem trochu vodlišnej vod některejch lidí tim, že se radši zbláznim, než abych ze sebe nechal udělat úplnýho cynika, i když nechci tvrdit, že v sobě ten cynismus taky nemam. Taky mam věci, qůli kterejm nemůžu spát, takže vo nich zpívam, ale když kolikrát slyšim, co se dělo jinejm lidem, taxe s těma svejma malejma problémečkama radši moc nechlubim, ale ani netajim. Jestli někdo řekne, že chlap, co chodí někam na vejlet a poslouchá muzika, tak už fakt nevim... Co je třeba takovej chlap, co nechodí nikam a neposlouchá nic? Intelektuál? My, lidi, máme tu zvláštnost při osobním kontaktu dokážem vzbudit lásku, obdiv a kdoví co všechno a troufnu si tvrdit, že s většinou z nás se nakonec nechá domluvit, když aspoň na jedný straně nestojí úplnej vůl, zatimco jako společnost často působíme jako naprostej kocourkov. Já nevim, chodit do přírody, kde seš k tatínkovi fyzicky nejblíž, to mi příde poměrně rozumný. No vidíš, s tou muzikou, já taky právě když tam neni pokaždý něco trochu jinýho, musim si dát vod toho chvíli voraz a vrátit se k tomu pozdějš. Je to taková blbá lidská vlasntost, že náš všechno vomrzí, no. Já sem zvyklej poslouchat něco vyloženě furt, takže bych fakt rád něco, co má myšlenku jako Kryl a hudební úroveň jako Dream Theater, do toho nějakou spolehlivost a snadnou dostupnost, že jo. Tak vobčas podsouvam Sifonu, ať se vykašlou na "Nejlepší je Startka" a zpívaj něco pořádnýho nebo Cainovi, ať sóluje, no. Snad to neni taková utopie - kapela, co chce něco sdělit a zároveň je baví improvizace. Nezní to tak nereálně, ne? Náhoda tomu asi chtěla, že to nenacházim, no. A když jo, je to z daleka a já se na ně prostě nedostanu, leda bych přestal buď hrát nebo makat. Písničku sem si poslech. Jako rozumim tomu, že se v tom někdo utopí, vždyť je to hezké! To, že se v tom já zrovna teď neutopim, neznamená, že v tom nic neni. Slyšim v tom leccos, podobně jako když si tu před spaním zapínam čínský nebo arabášský rádio, je to prostě zajímavý. A hele, mam tu i pár jugoslávskejch písniček, kterejm sice nerozumim, ale dycky se z nich musim úplně todleto. od: Víťa L. () vloženo:06.08.2020 11:33:49 Moc Ti děkuji Davide za Tvou zkušenost. Přimělo mě to přemýšlet více o tom, že nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.. Stalo se Ti co mně, že Tě to vlivem určitých životních zkušeností odneslo až tak jinam, že jsi měl problém vrátit se zpátky k reálnému žití? Bojuju s podobnou věcí dlouho, ale "na staré roky" čím dál více zjišťuji, že v podstatě není kam se vrátit. To je děsivé. Hodně mi v tom pomohlo chození. Chodím zhruba dvakrát týdně na Lysou horu, pořád do stejného místa. Cestou poslouchám muziku a pro mnohé jsem blázen. Už teď se nemůžu dočkat, až zítra po noční vyrazím zas. Taková terapie. Pomáhá mi to... Včera jsem měl exitus těsně před fajrontem, docela fajn chlap, sice roky nemluvil a Bůh ví, co slyšel, ale když jsem mu na vánoce tiskl ruku, nikdy nezapomenu na výraz jeho očí. A teď jsem myslel na konec šichty, kdy už budu doma, když jsem mu lepil na nohu náplast s rodným číslem a přikrýval ho plachtou. Jak to tady najednou ty naše starosti vyhasnou. Jako sirka... Proto si říkám, že musíme bojovat, dokud můžem... Se sóly i bez.. Ale zpět k muzice. Rozumím Ti a vlastně, když poslouchám nepřekonatelného Kryla, říkám si - je to bomba. Pak si ho pustím zas a znova a... časem už tam nemám co poslouchat. Vždyť jsem si i párkrát s Tebou posílal různé progresivní death metalové zvrhlosti, kde se toho za půl minuty odehrálo, co jinde za celou píseň... Ale na druhé straně, píseň nemusí být okořeněna vždy jen sólem. Považuji za obrovský dar udělat ji tak, ať nenudí a nepoužít při tom partitury z nadřených stupnic. Ať prostě jen přirozeně plyne, ale zároveň to nenechá usnout.. Poslouchám toho mraky. Vem si takový Malmsteen. Kytarová ikona. Ale zase úplný opak toho Kryla, výborná technická záležitost, ale též to moc dlouho poslouchat nedovedu. I když je to namakaná záležitost, musím tam nalézt to něco, co popsat neumím a co máme ve svém slyšení každý nastaveno jinak. Jako příklad uvedu píseň, na kterou jsem se na horách hodně natančil. Jednoduchá věc, udělaná tak, ať to prostě zní a hraje. Ale už mi zas pár lidí řeklo, že tam "nic neslyší".. ".. v noci jsem se utopil tisíckrát.. touha, která se zdá být nekonečná.. naděje, která nás dva spojuje.. moře, které pláče moje jméno.. nahoru v náručí.. hvězdy mě přivedly zpátky k Tobě.. napište mé jméno do písku.." (Volle Kraft Voraus) https://youtu.be/hnuZQWJ_poM od: David Fazy2 () vloženo:06.08.2020 09:37:31 Tak je vidět, Víťo, že naši otcové od sebe mají opravdu hodně daleko, to rozhodně. Já sem s nim bohužel nevyrůstal, ale cca do mejch 16ti let to bejval skoro jedinej člověk v mym životě, kterej se mnou mluvil jako se sobě rovnym. Vděčim mu za hodně. Muziku bych z toho ale prostě vynechal. Můj i tátovo přístup k muzice je úplně jinej. Asi sme se hodně zklamali navzájem, už sme si přece psali o Bradavici, že jo. Ale když pominu muziku a jeho nedávný návrat k alkoholu, je to zlatej chlap. Skutečně ti takovýho tyrana nezávidim, to muselo bejt peklo. Souvislost se sólama vidim snad v tom, že když se ti dějou takový věci, jak píšeš, tak pak asi fakt neřešíš nějaký technický věci a seš rád, když pak prostě hraješ, tvoříš, křičíš a tak. Stejně ale, jakmile hraju jednu a tu samou písničku po padesátý stejně a už jí umim, nemůžu si pomoct, necejtim úplně naplnění a chci se nějak rozvíjet dál. A hele, vona je tu možnost mít v každý písničce kousek, takový hřiště, kde si pokaždý zahraješ jinak a snad i pokaždý líp! Proč ne? Líbí se mi to - jo! Proč to nezkusit? No a paxem objevil ty další spojitosti, jaxem tu vypisoval. Někoho tadle hračka halt třeba neosloví, nebo je někdo takovej perfekcionista, že si nikdy nepřipadá, jakože tu písničku dostatečně umí. Jenže já sem začínal na Bradavici, to má tak lehký doprovody, že to skoro nejde neumět. Ty sóla v tom mi pak dodaly úplně novej rozměr muziky i života. Sice sem měl doma pěknou řeholi s matkou, ale až takhle jako ty sem to neměl, takže sem vod deseti let moh cvičit na kytáru víceméně nerušeně, takže sem měl příležitost tak nějak prozkoumat, co se mi líbí. A že se mi sóla líbilo poslouchat... od: Víťa L. () vloženo:06.08.2020 09:25:30 Jo, vlastně tahle píseň je pro Tebe. Kdybys ji někdy slyšel třeba na festivalu vprostřed desetitisícového davu, zkus se podívat na nebe. Děje se něco velkého. Jsem moc rád, že Tě znám Fazzy, kamaráde. Jo a mimochodem, žádné sólo v ní není. "..viděl jsem z nejvyšší hory, viděl odtud širý svět, chtěl bych si s Tebou přiznat, že jdeme na konec cesty.." (Gogiya) https://youtu.be/DzInbmWqF5g od: Víťa L. () vloženo:06.08.2020 08:39:32 Ještě mě napadla úvaha k sólům. Někdy Ti tak Fazzy závidím, Tvůj otec v Bradavici, můžete o muzice spolu diskutovat, máš od koho přebírat zkušenosti... Má diskuze o muzice s otcem byla jediná. Nejdříve letělo do koše tričko, které jsem si přinesl z burzy, pak jsem létal po pokoji já a nakonec i matka, která se mně pokoušela zastat. Naštěstí nic vážného, nějaké kopance, pohmožděniny, zlomená ruka, pár vybitých skel.. Těžké bylo dělat vždycky ve škole jako že nic. Běhal jsem jako děcko občas bosky po chodbě v paneláku a plakal, že ji zabije. Někdy mě schovali k sousedům. Ale nejhorší bylo když přijeli policajti a doufal jsem, že mi někdo pomůže, protože byl táta velká komunistická elita, které se všichni báli, pořád slyším onu klidnou větu směrem k policajtům: "Ale soudruzi.." A tak mu jakože domluvili a pak odjeli. Tak jsem se začal v pokoji zamykat a pod polštář si dávat na noc nůž. Pak jsme s mámou odjeli bydlet na hory a přes třicet let jsem ho potkal jednou ve městě, to jsme oba přešli na jiný chodník. Nyní jsem ve fázi odpuštění, ale jde to těžko. Hodně těžko. Snad to v těch písních všechno je. Všechno mělo svůj smysl a naučilo mě to hrát. To já jen aby sis nikdy nepřestal vážit kolik toho máš. O sóla tady ani nic moc tak nejde.. <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů