Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: David Fazy2 () vloženo:06.06.2020 10:15:29 Teda Petře, to byla pěkná bomba. Tuhle knížku sem nikdy nečet, ale ty slova obecně sou mi tak nějak povědomý, myslim, že na tohle téma bylo několik dílů South Parku. To si nedělam srandu jako, že uvádim ten prasáckej seriál, vona je tam hromada moudrosti. Já si často říkam, jak je důležitý vyznat se ve svý hlavě a myslim si, že mi to docela i de. Ale tohle je právě ta oblast, kde už si nejsem tak úplně jistej. Ty věci okolo pýchy a ctižádosti. Mam asi výhodu, že toho nakonec zas tak moc nedělam. Vedu poměrně obyčejnej život a když se nad sebou tak zamyslim, nevidim toho moc k chlubení nebo tak. Zase mam ale poměrně hustou síť různejch představ a názorů, "jak by se mělo co dělat". Zkušenosti nás utváří, někomu je všechno ukradený, někdo se furt musí hrabat v minulosti, někdo se ze všeho snaží s různou úspěšností poučit... A tak nakonec se asi všichni dostáváme aspoň k některejm těm bodům z toho úryvku. Takhle když se na to téma přímo mluví (nebo píše), tak asi všichni můžem říct jakože "né, s tim se neztotožňuju, tohle nechci bejt já, je to hloupý, neni v tom ani trochu od Boha" a tak dále. V tuto chvíli máme totiž docela kontrolu nad svym uvažováním. Jiný je to právě v určitejch nepříznivejch situacích. Né vždycky se člověk dokáže ovládnout, teď myslim v hlavě. A já se třeba vobčas přistihnu, že uvažuju už jako docela pyšně a pak, když se uklidnim, se to snažim nějak zhodnotit a udělat si pořádek v myšlenkách, co jako vlastně nakonec chci a jestli je to vůbec k něčemu dobrý a neni to právě takový už moc jenom vo mně. Proto ostatně tolik žeru takovej ten kousek z Bible, jak říkaj "srdce je zrádné, ber jej na vědomí, ale poslední slovo by měl mít rozum". Vono to takhle samozřejmě přímo neni, ale takhle nějak to chápu. Když přemejšlim vo pýše a tak, příde mi, že se do toho až moc zamotávam. Řeknu si třeba, že dělam rozumnou věc, když zpívam to, co myslim upřímně a nic za to hraní nechci, jenom chci ty lidi poučit, aby jako třeba nechlastali a tak. Paxi řeknu "co je mam já co poučovat". No a tak v těch písních uvádim někdy sebe jako ten negativní příklad. Navíc, když se nad tim zamyslim obráceně, tak já sem fakt vděčnej za někoho, kdo se snaží muzikou mě poučit a né jenom vydělat prachy. A když se eště k tomu snaží rozebírat svý vlastní chyby a aktivně se je snaží řešit, tak to je pro mě prostě najednou spojenec ve stejný bitvě, kterou vedem všichni, ale málokdo si to uvědomuje, bitva s hříchem a zlem jako takovym, ne s člověkem. Těší mě, když někdo má co říct ke svý tvorbě, něco víc, než "já ani nevim, nějak to přišlo". Takže pak si zase myslim, že přece jenom asi dělam dobře. No ale pak mě napadne "hele, neni to ale trochu sobecký, vyřvávat těm lidem ty svý smutky?" A tak furt dokola se v tom motam, až si dycky řeknu, že sem na to asi malej pán, abych to vyřešil a tak prostě dál to budu dělat, když mě to zároveň i baví, poslouchat to je zcela dobrovolný a je mi vlastně jedno, jestli někde uvnitř mam tu velkou pýchu, smířim se s tim, že jí tam aspoň nechci, páč aspoň mam tu vědomost, že pýcha je k ničemu. Ale hele, když pak třeba vidim, že bude hrát Ultramarin... Vlastně když jenom vidim nebo slyšim ten název, tak to ve mně vyvolává ten vztek. Říkam si, že tam bysme měli hrát my, co sme znechuceně odešli a né ten alkoholik, co dělá ze zkoušek holubník a ty jeho roboti, co mu to trpí, páč je halt extra nadanej, nebo, v případě novejch členů - kde dneska seženeš kapelu se zajetym ménem a repertoárem, kam se stačí přidat a neni třeba nic budovat? Nikdo nás nepodpořil, taxme radši šli, než se hádat. Ale nepříde mi to správný, ten ničitel by měl dostat za vyučenou, jakože aby s nim nikdo nechtěl hrát a von si uvědomil, že tim chlastem to kazí (včetně toho hraní), nechal toho a byl zase kámoš. A taky si říkam, že bych tam měl bejt já, abych zpíval ty písničky a myslel je upřímně, byl ochotnej se nad nima zamyslet, nějak je lidem v případě zájmu i vyložit a né jenom pořád mlejt vo tom, co sem kde vypil a koho vojel. A jo, udělalo by mi radost, kdyby to někdo pak ocenil, třeba nějakou pochvalou. No, tohle už je celkem prokazatelně pyšný a ctižádostivý, ne? JÁ sem ten lepší, co by to měl hrát, né TY, Ničiteli. A tak... protože mně samotnýmu to připadá pyšný, taxem přemejšlel, co vlastně chci a vyšlo mi z toho, že je mi vlastně úplně jedno, kdo tam stojí a hraje to, že na tom člověkovi stejně zas tak nezáleží, jenom by to prostě chtělo, aby písničky s takovym potenciálem hrál prostě nějakej Ježíšovo kamarád a prostředník. Je jedno kdo to je, já ho budu rád poslouchat a kamarádit se s nim a tak. A líbilo by se mi, kdyby to byla třeba i ta současná sestava, čert vem minulost. Takhle se dycky zamyslim, co by se mi vlastně líbilo úplně nejvíc a už si tak pyšnej nepřipadam, když si ověřim, že mi vlastně nejde vo mě, ale vo to, aby byl z tý činnosti, vo kterou de, největší užitek a byla v tom nějaká spravedlnost, v tom ději, páč to snad neni sobecký, myslet si, že by měl bejt v kapele spíš někdo, kdo usiluje o řád, než někdo, kdo je otrokem chaosu (v nejlepším případě, aby se ten otrok z toho uzdravil), nebo ne?. Pak by mohli bejt všichni spokojený ve svejch rolích a mně je jedno, jestli bych měl roli neviditelnýho diváka nebo viditelnýho hráče. (Akorát potřebuju nahrávky dělat potom, no.) No a protože svět dokonalej neni a tohle se nejspíš nestane, páč na zemi jaxi tak trochu vládne ten tekutej čert, tak sem se usmyslel, že s těma svejma pocitama halt nic neudělam, budu se dál cejtit ukřivděnej, ale tak halt nemam tu sílu se s tim smířit a pořád asi budu na ně držkovat, což si uvědomuju, že je nejspíš špatně, například už to, že třeba vo nich píšu sem a pomlouvam je, že jo, ale pokusim se to řešit nějakou vlastní aktivitou, dělat si tu muziku podle sebe (když sem takovej chytrák) a nechat Ultramarin, ať si hnije, když chce a nenechá si říct a postupně se třeba odnaučim i vůbec vo nich mluvit a bude tak nějak klid. To mi příde jako celkem rozumný řešení, abych nebyl namyšlenej vocas, prostě né jenom nadávat, ale něco i dělat. Jó, teď je tu ten problém, že je uvádim jako negativní příklad a když se mě někdo zeptá na ně, tak mu řeknu, co si vo tom všem myslim, tady sem pořád jaxi uvězněnej v tom úryvku vod Petra. Ale aspoň nějak tušim, že je to asi špatně a i s tim se snažim něco dělat, abych jim neškodil. Nutno dodat, že se zatim aspoň snažim, aby závěrem mýho vyprávění na téma Ultramarin nebylo "voni sou parchatni", ale "chlastat hodně je hloupý", což snad furt platí. Tady sem vo nich ale psal spíš, abych se svěřil se svejma zkušenostma s tim, co sem Petr napsal. Závěrem mi z toho vychází, že můj způsob boje s pýchou, sou tyhle body - 1.Snažit se vyznat sám v sobě, co vlastně chci. 2.Nebát se představit si ty nejlepší scénáře pro všechny, i když sou nereálný. 3.Najít nějaký aspoň základní vědomosti, co že ta pýcha je. 4.Pokusit se trénovat svojí mysl, aby rychlejš uvažovala, než já jednam. 5.Zvážit, jestli to, co vlastně chci, by se mi líbilo i v jinejch rolích. A zase se můžu ptát - neni to trochu sobecký nebo ctižádostivý, psát tydle věci sem, ty svý zkušenosti? Nedělam to částečně i proto, že tajně doufam, že mi sem někdo napíše, že sem šikula nebo něco? Natolik už se v sobě prostě bohužel nevyznam, a taxem to zjednodušil a řexem si, že by to mohlo někoho zajímat a bejt užitečný, taková zkušenost z jinýho pohledu a že sám bych si rád něco takovýho vod někoho přečet. Sem smířenej s tim, že v sobě nějakej ten bordel mam, včetně tý pýchy a nevim, jestli se toho vůbec dá tady na zemi zbavit, taxe to snažim brát z jinýho konce, když uvažuju, jestli to, co dělam, nedělam hlavně pro sebe. A jo, teď mi například došlo, že mi celkem pomohlo, si vo tomhle napsat a utřídit si myšlenky na tohle téma, takže z toho taky mam nějakej užitek. Snad to bude k něčemu i vám. Takže bych chtěl poděkovat Petrovi, že to sem dal, je to celkem důležitý téma, si myslim. od: Pvv () vloženo:05.06.2020 21:45:17 Omlouvám se za pár překlepů. Dotykovka je pro mě oříšek. Ale pravý tvar těch paslov jistě vytušíte.🙂 od: Pvv () vloženo:05.06.2020 21:32:23 Přátelé. Než se sejdeme, chci tu hodit do placu granát. Tak totiž na mne zapůsobyla slova z Červené knihy od C.G.Junga. Přemýšlel jsem jestli mám. Ale pak jsem sebral odvahu. Předem říkám, že osobně na nikoho nemířím. A pokud se vás něco z toho dotkne, tak jako mne, tak jistě právem. Tak jdu na to. Cituji. Cítíš se dnes zkrušený,přemožený,méněcenný? Mám ti říct proč? Tvá chorobná ctižádostivost je bezmezná. V tvých důvodech nejde o věc, ale o tvou čest. Ty nepracuješ pro lidstvo, pro svou zištnost pracuješ. Ty se nenamáháš proto, abys dokonal věc,ale pro všeobecné uznání a osvědčení svých předností. Já tě poctím železnou trnovou korunou,která má uvnitř zuby, jež se budou zabodávat do tvého těla. A teď se dostáváme k tomu zlovolnému podvodu,který provozuješ pomocí své chytrosti. Šikovně mluvíš,zneužíváš svých schopností a zabarvuješ,zjemňuješ,zesiluješ,rozdílíš světlo a stín a všude vytrubuješ svou poctivost,bodrou důvéřivost a dobré úmysly. Kořisríš z důvěřivosti ostatních,škodolibě je chytáš do svých pastí a mluvíš při tom o své blahovolné nadřazenosti a o tom,jakým štéstím jsi pro druhé. Hraješ si na skromného a nezmiňuješ se o svých zásluhách. Doufáš totiž,že to někdo jiný udělá za tebe, a jsi zklamán a uražen, když se to neděje. Lico.ěrně kážeš klidnou trpělivou odevzdanost. Ale pokud jde o tebe,jsi klidný,trpělivý a odevzdaný? Ne,ty lžeš. Sžíráš se vztekem a tvůj jazyk promlouvá studenými dýkami a ty sníš o pomstě. Jsi škodolibý a nepřející. Nepřeješ druhému sluneční svit. Rád bys jej totiž přiděloval těm,jimž projevuješ přízeň,protože oni projevují přízeň tobě. Závidíš všemu kolem sebe,čemu se daří, a drze tvrdíš opak. Ve svém nitru nešetrně a sprostě uvažuještak,jak se ti hodí, a necítíš přitom ani zbla odpovědnosti vůči lidstvu. Jenže ty jsi lidstvu odpovědný ve všem, co si myslíš,co cítíš a co děláš. S předstíraným rozdílem mezi myšlením a jednáním na mě nechoď. Opíráš se jen o svou nezaslouženou výhodu,že nejsi nucen řikat nebo dělat to,co si myslíš a co cítíš. Jsi však nestydatý ve všem,u čeho tě nikdo nevidí. Kdyby ti to řekl někdo jiný,na smrt by ses urazil,ačkoli víš,že je to pravda. Ty chceš druhým vytýkat chyby? Aby se polepšili? No přiznej se,polepšil ses ty? Kde bereš právo mít názory na ostatní lidi? Kde je tvůj názor na tebe? A kde jsou solidní důvody,o něž by ses opíral? Tvé důvody jsou pavučiny lží,jez zakrývají špinavý kout. Posuzuješ druhé,nabádáš je,co by měli dělat. To děláš proto, že nemáš pořádek sám u sebe,proto,že jsi nečistý. Tak toliko citace. Kdo by si to chtěl užít ještě dál, je to výše zmíněná kniha str.438 a dále. Jen pro úplnost, v den kdy si Jung tento rozhovor zapsal,odstoupil ze své funkce předsedy Mezinárodní psychoanalytické společnosti. Tomu říkám poctivost přátelé. Tak něco k zamyšlení. Já sám to čtu poněkolikáté a řekl jsem si,že nedám pokoj,dokud mě na tom textu bude něco usvědčovat. Taky možná dobré téma na 12.7.co vy na to? Pvv od: Pvv () vloženo:05.06.2020 11:56:18 No tak ještě nám chybí Víťa a můžu chrlit pozvánky.:-)))) od: Pvv () vloženo:01.06.2020 09:58:38 Za mě ok. <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů