Nějak se mi vybavila ta hláška apoštolů - kam jinam bychom šli, když tvoje slova jsou duch a život...
A podobně je to i s tou muzikou. Když už se někomu povede, že ta muzika má ducha (a že třeba mezi těmi mediálně pečenými-(pro)vařenými profi držkami až dršťkami takových zase až tak moc není), tak ještě zbývá k tomu duchu přidat trochu toho (svého) života, aby to bylo Boží :-) Tedy ty duchem šmrncnuté věci aspoň udržovat při životě tím, že si je člověk zaznamená a zkusí je úplně nezazdít.
Srovnat si to v hlavě, co tu cenu má. Protože jak říkal jeden chlapík, Ježíš mu říkali (možná jste o něm už někdo něco zaslechli :-) ) - kde je váš poklad, tam někde poblíž bude i vaše srdce.
Já si to vykládám tak, že když už někde zaznamenám něco, co má trochu ducha, něco ze svého života bych tomu mohl věnovat.
A pro Caina mám takovou dobrou radu k ničemu - jak je v kapele banjo (nebo dokonce Banjo - to je ještě horší), vždycky to zní nějak divně. S tím už nic nenaděláte, tak to prostě je :-) Věř zkušenému.
od: Caine-Mi ()
vloženo:03.05.2020 22:00:00
Fazy2 a Víťo... ale možná i Petře, Karle, Viléme, Hynku, Jarmilo... To je dost smutný psaní od vás. Jak rádi bychom vám na to řekli to svý (a Wabiho): Nevadí, zase bude líp! Jenže znáte to. Od nás a notabene ještě teďka s tím banjem, by to mohlo vyznít opravdu moc country, a to vám teda nikomu nepřejeme. A Víťovi už vůbec ne! :-D
Co ale říct? Mlčet čtrnáct dní, jako Jobovi přátelé, než se nechali vyprovokovat?
Vyplodit nějaké kázání?
Poplácat po ramenou: Soudruhu, ty na to máš, ty to dáš!...
Za ta léta jsme zjistili, že nejlepší a nejpovzbudivější odpovědí malomyslnému bývá nakonec... komický převlek! Ten zabere snad i na severním pólu!
Nebo pak ještě druhá, náročnější varianta, pustit se sami do usilovnějšího tvoření, až si toho nakonec všimne i ten, pro koho jsme "Kamelotem" na periférii zájmu. Hmm... tak oni ti Caine-Mi ještě žijou jo? Jé, a oni se fakt pořád snaží tou svou pomyslnou hlavou prorazit tu pomyslnou zeď? Už by jim měl někdo konečně ukázat, jak se to správně dělá! Třeba já! Nebo tady budou strašit věčně!
I taková negativní inspirace bývá často za všechny slovní workshopy :-D
Kluci, každý máme někde svou černou díru - propast, kterou nejde přeskočit jenom vlastní silou! Ani se sebedelším rozběhem. Čím víc si čteme a přemýšlíme nad Ježíšovými výroky (spolu s Ním!), tím víc nám připadá, že... že nám asi musí něco unikat! Přece nemůže chtít nemožné! A ještě se přitom usmívat! Třeba: Utrhněte si ruku, vydloubněte oko, když vás svádí! Snězte mé maso, jinak nevstoupíte do mého království! Odpusťte bezvýhradně, jinak vám ani můj Otec neodpustí! Vzdejte se všeho, čím jste bohatí... ale ano, i toho, co vám bylo svěřeno předchozími generacemi k zodpovědnému hospodaření... To jsou tak drsná až fanatická slova, že si kolikrát člověk říká, jestli On vážně není... Není a basta! Protože kdyby byl, tak...
Zvláštní, Fazy... a po tom rozhovoru s Klíčem to platí i pro tebe, Víťo, jak se pořád pokoušíte tu éterickou podstatu, to neutrinové jádro, tu nepolapitelnou atmosféru díla, které tvořil "Duch", "vypumpovat" z nějakého člověka! Jasně, že nahlédnout za kulisy je lákavé, ale nehledá-li tam člověk právě toho skutečného Tvůrce, najde vždy jen tu více, tu méně zručné kováříčky!
A tu více, tu méně sebejisté. Tu více, tu méně pilné. Tu více, tu méně vědomé si toho, co se vlastně skrze ně stalo!
Je to jako hledat úžasnou střílečku, na níž všichni ujíždějí, kdesi mezi plošnými spoji počítače! Jasně, že je tam někde zapsaná a že bez souhry těch dokonalých japonských součástek by to nešlo, ale...
A nebo s těma textama. Vy možná píšete texty jako příběh s poselstvím (nebo dokonce poselství s příběhem), který se dá vysvětlit, ale jsou i tací, co píšou Duchem, který se teprve stává jejich příběhem. Takový "autor" se pak může rvát o slovíčko a přitom, když má vysvětlit, "co tím chtěl básník říci", musí vyprávět příběh zdánlivě docela jiný! Zdánlivě cizí. Člověk by nejraději našel Boha v nějakém lidském tvůrci. Jenže to právě nejde! O tom svědčí celá historie. Modly a zase jen modly...
Třeba ty, Fazy2, možná se ptáš: A proč to pořád nejde normálně zkoušet a hrát? A nebo proč to pořád nejde, abych se dostal k tomu, po čem tak toužím a právě skrze toho, skrze koho jsem to zahlédl nebo zaslechl?!
Když se svého Učitele takhle ptali zdrcení učedníci (po Jeho rozhovoru s bohatým a velmi zodpovědným, poctivým i pracovitým člověkem, kterému přesto Ježíš nakonec dal úkol nad jeho síly, takže "smuten odešel", jak psáno), tak tam zazněla odpověď: Co je člověku nemožné, je (v) Bohu možné!
A někde ve vzduchu, nedovysloveno zůstalo: Poslyšte, opravdu vám jde tolik o to, na co se ptáte? Přesvědčte mne!
To jsou křižovatky na kterých buď uhneme a nebo trénujeme přeskok přes propast s ještě větším "rozběhem". I když tušíme, že možná nikdy nepřeskočíme. Ale vytrváme-li, stane se zázrak! Ale jiný, než po jakém toužíme. Dostaneme sílu ještě na jeden, "poslední" pokus. Ale pak zas ještě na jeden poslední! A další! A nakonec se začneme na tuhle nepatrnou každodenní zázračnou sílu snad i těšit. Skoro to vypadá, jako by nás nesmyslné nacvičování, léta nevedoucí prakticky k ničemu kloudnému, začalo i bavit! A najednou... jako Forest Gump, když se rozběhne a běží... a běží a pořád běží! Kam? Kdo ví? Ale jak běží, i ten svět kolem něj jakoby se nějak proměňoval. Jé, a tahle krajina, ta byla vždycky takhle? Nejsme už někde docela jinde? Ten kaňon... ten byl přece před tím před námi, nebo ne?! DavideFazy2, pro tebe, a tvůj specifický problém se zkouškami, jsme našli v Bibli jedno konkrétní "ujištění": Bůh je důvěryhodný: nedopustí, abyste byli podrobeni (kapelní ;-D) zkoušce, nad vaše síly, nýbrž se zkouškou Vám připraví i východisko z ní (tady asi myslí kapelní pauzu :-D) a dodá i sílu, abyste to zvládli. (1.Kor.10:13)
No a tobě, Víťo, chceme zase říci, abys nebral na lehkou váhu Démova slova! (Přece jen, je to žijící punková legenda :-D). Kdyby ses totiž svému písničkaření věnoval vytrvale (alespoň jako Fazy2 své kapele ;-)) a přípravě, průpravě i opravě svých písní alespoň tak seriozně jako svému interview s Klíčem, možná by to byl býval snad ani ten Kája (Kryl, Gott i Šlitr) tak brzo nezabalili! :-D
Ostatně jestli nevěříš nám, zeptej se třeba Banja!!! Ten má červený diplom i z AZ kvízu! :-D
P.S.
Fazy, s tím Müzeem máš samozřejmě pravdu, uznáváme, sypeme si popílek na hlavy mezi piliny a ceníme si, že nám to takhle stále marně otíráš o roušky. Ale víš, dokud tvůrce ještě žije, z pudu jakési podivné, zvrácené sebezáchovy se pořád snaží, aby vyplodil ještě něco současného, a spíš do galerie než do muzea. A přitom pořád natolik hutného, aby to jednou v tom muzeu taky skončilo.
Filmík o našem posledním benefičním koncertu pro plyšáky je snad nejlepší odpovědí na vaše stesky. Není totiž ani moc mlčenlivá, ani ne moc kazící... ehm... kážící, ani ne moc folkařsky povzbudivá. Ale vytrvalá určitě je ;-)
Jo a citát na konci, kluci, ten je pro vás!!
od: Víťa L. ()
vloženo:02.05.2020 17:19:55
Ahoj kamarádi, díky Caine-Mi, Démovi jsem již psal. Ne, že bych nebyl poctěn neb ZNC byla právě tou motivací, proč jsem kdysi začal hrát. Proto mě ale tato slova z úst Démy přijdou jako sen, ale na druhé straně i trochu nemalá troufalost. Kryl a Hutka jsou neobyčejní lidé, které dovedli s písni pracovat, dostat je k posluchačům a hlavně si těch svých skladeb dovedli vážit. Výsledkem snažení mého jsou tři videa z Vechtrů a ani ty by nebýt Pavla nevznikly. Dobrou polovinu svých písní jsem dávno zapomněl, aniž bych si je někde zaznamenal. To už by na mě bylo moc práce a už by mě to psaní nebavilo. Musel bych se ke své škodě k písním jinak chovat a třeba bych měl někdy někde naději. Píseň je život, tak jak v této vteřině mluvím, jak se vyjadřuji, jsem schopen možná něco na pódiu nezdárně zakřičet, ale pracovat s tím, brousit to po nocích, aby z toho vznikl nějaký produkt a někomu se to díky tomu líbilo, na to máme jiné odborníky......
Určitě tušíte proč jsem zahrál na Vechtru tu převzatou píseň "Tržiště" od Klíče. Protože jak manželé Marianovi, tak Caine se Sasankou tvoří se společným cílem. Dělat písničky protože je mají rádi. Jedni jsou spolu bez pauzy 38 let a ač o muzice toho příliš nevěděli, rozhodli se pro studium hudby a s léty došli k tomu, že zapisují doma do partitur harmonie a každý úder trianglu. A Caine se Sasankou zase tluče na bílý odpadkový koš. Dosahují toho samého. Hanba? Ne! Právě naopak! I ten "hluchý" posluchač, o kterém jsem pravil na Vechtr slyší! Dvě rozdílné cesty a obě se společným cílem jehož pevným skupenstvím je láska...... Je mi velkou ctí a nikdy nepřestanu děkovat za to, že můžu se skupinami ZNC i Klíč hovořit (minulý týden jsem zase vedl s kapelníkem Klíče hodinový hovor a stále je o čem), protože co pro mě znamenal Klíč ve folku, to zase ZNC v punku. Byl jsem v dávných dobách na koncertech Klíče, kdy si metalisti i punkeři, dokonce i opilci sedli na zem a poslouchali. Odkud jde ta síla? Z té jemnosti trianglů a píšťal? Za celé ty roky jsem nezaslechl i od tohoto publika jediného hanlivého výroku směrem ke kapele... https://youtu.be/_aeSamQa9Xo V případě ZNC to samé. Punker jde pěšky na koncert 40 kilometrů, pak vyleze opiven se souhlasem kapely na pódiu a se slzami v očích zpívá Baladu o duhové kuličce!? Co to je? Odkud ta síla jde? Vždyť jsou mračna kapel o třech akordech! A kupy těch co komponují v notách partitury pro violoncello a píšťaly. Stalo se něco neobyčejného! Stal se zázrak!!! A mě obojí naplnilo natolik, že nemám touhu pokoušet se svými písněmi o "zázrak", neboť ty už tady jsou a sám vím, že jsem při pohledu do dnešního pokrouceného světa dávno poztrácel sílu. Teď musím v něm pracovat na tom, abych přežil.......
Akustická kytara byla pro mě pouze jakousi náhražkou toho, že jsem si k sobě nedokázal najít spoluhráče, abych dál prezentoval své skladby v bigbítu. To už mě vždycky zařadilo do kategorie folkař. Tento pojem mě po nocích děsí. Zní mi to třeba jako rocker nebo rebel. Já jsem na ty výrazy úplně alergický. Folk pro mě znamenal Kryl, Třešňák, starý Fleret, zmíněný Klíč, něco málo z Nohavice a Dobeše a Redlovy "Staré pecky". Zbytku nerozumím a nějaký Žalman, Kamelot, Samson, nedejtatínku country nebo bluegrass, z toho jde na mě hrůza, které se nechci podřídit. To je ta druhá polovina důvodu proč už se nikde takto prezentovat nebudu. Ale samozřejmě děkuju za každý koment k mým písničkám i za to, že se někomu líbí, já to jen chtěl udělat jinak než jak jsem je prezentovat musel. Jinak bych se ve své době upil nebo zešílel. Proto si jakýkoliv údiv nebo úspěch nezasloužím.....
..
V mém rozhovoru s Klíčem je snad spousta zajímavých věcí, proto bych ten odkaz tady rád dal. Snažil jsem se pokládat otázky jak mi šel s touto kapelou čas a i tu Plzeň tam najdete. Snad budete mít čas to zvládnout celé protože jak tvrdí sama kapela, nikde nikdy tak obsáhlý rozhovor o ní nevyšel. Teď na metalovém webu. To je pro mě... další zazrak. Všechno přemáhá láska:
https://hardmusicbase.cz/index.php?stranka=rozhovor_vypis&id=0&m=9
od: David Fazy2 ()
vloženo:30.04.2020 16:49:35
Odpověď na ten komix, dlouhá, šílená, nemam přístup na stránky, abych to dal jinam, tak je to tady, no, pardon.
Jaj more, tak takovou znalost (nebo možná paměť) nemam, vůbec neznam toho autora a jeho postoj "Qěci". Ale je to tak, že mě prostě tuta knížka oslovila hodně no, vono to může bejt tim, že sem v ní přímo tydle věci hledal, že jo. Kdybych to čet dřív, možná bych to po chvíli odložil nebo to vůbec nepochopil. Ale Sasanka jednou říkala, že jí nějak popostrčilo qíře nějaký to pochopení stvoření světa z vědeckýho hlediska, nebo tak nějak, že jo? Paxem čet vod ní pár věcí na tohle téma, vod pánů Steigera a Kábrta myslim. Narážim na to, páč je to třeba pro mě zrovna něco, co sem si rád přečet a hodně mi to dalo, akorát to bylo v době, kdy už sem se s Bohem chtěl kamarádit. Dřív by mě to k němu asi nedostalo, páč tydle věci konkrétně mě předtim zas tak nezajímaly. Co zase například mě hodně nasměrovalo, byla prostě japonská pohádka Digimon a pak nějaká ta muzika s vážnějšíma textama. Ani jedno z toho nejspíš nebylo vymyšleno za účelem přiblížit xobě zemi a nebe. U některý tý muziky přímo i vim, že to všechno vzniklo jenom tak omylem, smícháním velkýho množství alkoholu, vzpomínek a bordelu v hlavě. To sem eště neznal vaší muziku jako jo. Takže každýho prostě nasměruje něco jinýho, že jo. To ale Vi víte, to nepíšu jako nějaký nový moudro. To píšu, páč sem si uvědomil, že mě to paradoxně docela trápí. Vono je to na jednu stranu moc pěkný, že k Bohu vede taková spousta cest, takovejch lidí může přispívat k něčímu dobru a ani vo tom neví, že jo, je to takový kouzlo. Můj problém nastává v okamžiku, kdy se rozhodnu jít za zdrojem toho kouzla, nebo spíš teda za tim prostředníkem, v mym případě většinou muzikantem, co to složil a hraje, tydlety krásný inspirativní věci, který mi otevřely oči, jo a hledam tam nějakej důvod, co ho přimělo takhle skládat a tohle prostě lidem zpívat a rád bych slyšel něco jako "víš, to se mi tehdy stalo todle a todle a já sem se s tim vypořádal pomocí písničky". Něco takovýho, nějaký spojení mezi tim člověkem a tou písní, to by mohlo vést k nějakýmu zajímavýmu dlouhodobějšímu vztahu, dozvěděl bych se nějaký zkušenosti, třeba bych se poučil. Né, nepředstavuju si, že v tom skladatelovi najdu nějaký dokonalý nový ztělesnění Ježíše, ale tak snad toho nechci zas tolik, když chci, aby aspoň ta písnička měla nějakej účel, něco přímo z toho člověka, na čem mu záleží, víte co, s čim se dá soucítit a tak. A co většinou najdu? Nehledě na hudební nebo duchovní úroveň písně nebo prostě díla obecně, většinou u zdroje najdu jenom nekonečnou poušť a prázdnotu. Z váženého mistra zůstala jen podobizna... Ze skladatele zůstal ze-skla-datel. A tak dále, to je jedno, prostě většinou slyšim jenom "to sem se vožral a byl tam papír a tužka, no." A podobný takový variace. V lepším případě "já ani nevim". Vobčas se i trochu poštěstí, ale to pak je spíš "jó, to sem byl tenkrát mladej a blbej a zamilovanej..." A dneska je to cynik a těm písničkám se vysmívá. Todleto mě šíleně ničí, páč pak už nemam chuť to ani poslouchat. Já vim, je to hloupý, už ste mi jednou říkali, že naopak právě je to hezký, že ta schovaná hloubka vyšla na povrch a já se z toho můžu těšit, že jo, ale já tam spíš vidim ten nevyužitej potenciál a hlavně cejtim samotu, že na konci tý duhy neni nikdo živej, s kym by se to dalo probrat. Proto se mi tak líbí ten Vechtr, že tady ty písničky sou propojený i s Bohem i s člověkem, já prostě potřebuju tam toho člověka, toho kamaráda, je mi to takový blízký. A tady bych zase dršťkoval na absenci hudebních zajímavostí, nedostatek nahrávek nebo spíš možností pořídit nový a tak, znáte mě no, to už zase sou mý vady, přemrštěný nároky na muzikanty. Dycky něco chybí, ta myšlenka nebo to provedení/dostupnost. Ale i na to sem si našel řešení! Jasně, dam dohromady partu a budem to dělat my, schválně za tim účelem, že jo, vezmem tak nějak toho Ježíše na vědomí! Pomlčim o zdánlivý nemožnosti "dát dohromady partu", protože to ještě poměrně nedávno vypadalo slibně, že jo, v tuto chvíli technicky vzato mam takovýhle 2 party, kde minimálně aspoň všichni víme, proč hrajem, co chcem a co nechcem a to mi musí stačit, páč víc je asi fakt nemožný. Tak jako dělam ty písničky, pomocí nich se snažim mluvit zároveň s Nim i se všema vostatníma, výsledek ste viděli u Koblížka, to je dosavadní postup, chceme na tom makat, že jo, cílevědomě... Jenže, to víte, člověk nikdy neví, kdy příde celosvětovej virus a hudba utichne, že jo. Ale co, to eště neni tak často. Vono ale stačí vopravdu málo a najednou koukáš, že měsíc nezkoušíte, páč každej tejden někdo jinej je třeba nemocnej, někam musí nebo tak. A to už ani nejsou takový ty pochybný věci, jako dřív, že někdo "musí z města hned pryč"! A proč, more? "Protože mi jede vlak!!!", ale vopravdový důvody, jo, nemoce, rodiny, práce, já nevim co, už to neni nějaký flákání. Ale stejně, najednou koukáš, že celej měsíc mlčíš, čas se zastavil, vlastně člověk jeden měsíc vůbec nežil, když nic jinýho než tu muziku nemá, myslim jako nic, čim by fakt jako něco vytvářel. Všechno to stojí na pavoučích nohách, stačí závan větru a všechno se hroutí. Ten soudruh, co byl s náma hrát v létě? Zmizel, bez ohlídnutí, zcela dokonale zapomněl, co sme si říkali, než sme spolu začali hrát. Jaxem se snažil úplně jasně vysvětlit, vo co nám přesně de a že fakt nic jinýho z toho nikdy nebude! Nic, amnézie, nazdar, nezájem. Kdy se to stane dalšímu? To mam každýmu novýmu říkat "hele, teď souhlasíš, ale víš co, já ti to vlastně nežeru" a nebo pokaždý se divit a nadávat, když zase nastane nevysvětlitelná ztráta paměti? Výsledek - neni koho pořádně poslouchat (myslim jako fakt závodně poslouchat, furt a ještě víc), hrát a vytvářet něco nelze bez neustálýho strachu, kdy se zase něco podělá, dřív sem se na zkoušky těšil, teď mam spíš strach, v lepším případě vobojí... Takže chápu ty, co se rozhodli, že budou hrát sami, no, to chci asi říct. Chápu i ty, co se na to vykašlali a šli radši rybařit nebo chlastat a dokonce i ty, co do tý sebekrásnější muziky nedávaj ani kousek ze sebe. Neni to lehký, pokoušet se dělat to pořádně. A kdo nás slyšel, tak ví, že i na tom je ještě hromada práce. No...jenže to bylo zatim tak nějak nejlepší, co se mi s muzikou povedlo, nehorázná klika, že sme mohli víceméně souvisle zkoušet asi 3,5 měsíce. Nastane tenhle stav někdy znova? Eště nevim, jestli ze mě bude osamělej písničkář, vožrala, rybář nebo něco jinýho, ale už tak nějak chápu, proč nemůžu tydle "bájný muzikanty" najít a vlastně asi můžu bejt rád, že v týhle pustině vůbec náhodou něco hezkýho vznikne a rozhodně teda klobouk dolů před Bohem, že si s tim dává tu práci, já sem vyřízenej už takhle, a to chci jenom prostě hrát. Bejt míň "lidsky nedokonalej a rozbitej", tak nad tim asi mávnu ruku a najdu si nějakýho užitečnýho koníčka pro jednoho hráče, že jo. Bohužel, neumim, až moc mi ta muzika kouzelná učarovala, sem vlastně takovej začarovanej.
No nic, k tomuhle mě inspirovala ta samimluva, ale jako mam to v sobě dlouho, to né že ste to jako způsobili tady, to je ve mně. Tak jako se omlouvam, že to tady rozlejvam, ale tak zase, kde jinde? Kdybyste chtěli něco pozitivnějšího číst, navrhuju přidat taky něco do "müzeumu", takový věci vobčas dodávaj naději, třeba to pak vydržim zkoušet dál, je-li o to zájem.
od: Caine-Mi ()
vloženo:29.04.2020 22:22:22
Fazy: Promiň, chtěli jsme poděkovat za připomínku a reagovat jen maximálně stručně, maximálně... kolikrát sestro?... maximálně jednou... větou za deset let. Ale "indiánské" umění 'Howg' nám nějak není vlastní. Asi rozumíš, viď ;-)
Tak jsme vzniklou úvahu nakonec pro její nabubřelost raději nacpali, kam patří - do rubriky "SaMimluvy".
