|
| od: Víťa L. () | vloženo:09.12.2018 11:38:25 | | Nemá čas ležet pod drnem a vyčkávat v hrobě na řečníky, až během fanfár vykoktají díky, už dávno musel vstát a jít.. (J. Žáček) |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:04.12.2018 23:13:03 | Díky Fazy2. Jak vidíš, asi k tomu, cos napsal není třeba co dodávat. A stejně se o to pokusíme! :-)
Kdesi mezi hlavou v oblacích (resp. srdcem ve větru) a nohama pevně na zemi je napjaté lano. Balancování a zápas o rovnováhu na něm je takovým "Star Trekem" každého z nás. Jeho "novou generací", nebo levelem, jak komu libo, jehož jsme právě každý sám za sebe hlavním hrdinou.
A kupodivu tady neplatí, že čím víc člověk "na hvězdné lodi nalítá", tím chtě nechtě pak lépe balancuje mezi konečnem a nekonečnem. Mezi touhou po dálce a křečovitým sevřením napjatého lana.
To, co nás činí odvážnějšími a roztouženějšími, není jenom chemie "první signální" našeho těla. Je to hlavně vztah s "Kapitánem" celé lodi.
Ale o tom už takové "vánoční" předvyprávění v rubrice SaMimluvy... |
| | od: Víťa L. () | vloženo:04.12.2018 14:14:55 | | Přátelé, kamarádi, písničkáři, badatelé, druidové, vikingové, misionáři, žreci a jiní šílenci, zvěstujte světem zprávu tuto, že je konečně na YouTube ke shlédnutí film Motorband Restart o tuzemských kapelách, ze kterých jsem v osmdesátých letech hltal každý tón. Pod videem je i můj komentář, schválně jestli uhádnete, který to je. Dokument je ideálním završením naší diskuze o tom co hrát a jak. O muzikantech, kteří denně ve zkušebně před zrcadly dřeli každý tón a každý pohyb i o těch, co chtěli jísti pouze jahody na dortech či se vyhřívat coby ještěři na slunci. Zvlášť při momentu o emigraci z republiky zatrne. Někdy je potřeba jedné vteřiny a správného rozhodnutí, které může ovlivnit celý následující život. Pojďme tudy: https://m.youtube.com/watch?v=61rKHHklUQo |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:29.11.2018 23:13:11 | | Jo, touhle věcí sem si nebyl jistej - jak je to s tou radostí, když se dějou nějaký zkoušky. Tady je to pěkně vysvětlený. Ale jako, k těm citům a tak - je víc věcí, o kterejch se dá říct, že sou "dobrej sluha, ale zlej pán", než jenom oheň. Nemít city by bylo příšerný (...jak robot, stroj, srdce nemám...), jenže řídit se převážně citama? Doufat, že nám to Tatínek nějak přefiltruje, abysme se zrovna náhodou neřídili těma nebezpečnejma? My přece nevíme, který pocity přichází jenom z těla, který s Boží přítomnosti a který něco mezi. Jo, nejsme úplně ztracený, každej, kdo trochu přemejšlí, dovede aspoň přibližně rozpoznat zdroje těch pocitů a vyvarovat se nějakýho toho pokušení, ale neznam nikoho, kdo by poznal všechno. Takovej heroin taky asi dodává krásnej pocit, to ale neznamená, že je dobrej, že jo. A tohle víme, páč je to známý, ale sou věci, který prostě nevíme, myslíme si, že je to neškodný a o několik let pozdějš vidíme výsledky, který se nám nelíbí. Vono se to projevuje ve všem možnym, například když skládáš text bez citů, vyjde ti možná jazykově obratně napsaný dílo, který je ale totálně mrtvý, protože neodráží nic živýho. Jenže když skládáš jenom citem, pokud to vůbec de, nebo prostě převážně citem, vyjdou ti kolikrát neuspořádaný výkřiky, který pochopí jenom ten, kdo to napsal, maximálně snad eště ten, kdo ho stvořil. To je zase to "čím srdce přetéká, tím ústa mluví", nebo jak to je. Jenom spojením "srdce a mysli"/citů a rozumu může dát dohromady něco, co je živý i čitelný. Jedno bez druhýho, si myslim, že prostě nefunguje (a kéž by mi/nám všem to někdo vysvětlil včas). |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:28.11.2018 23:13:03 | V jednom dílu STAR TREKU bylo, jak se setkají pan Spock a pan Data. Jeden - humanoid, který se celý život snaží zbavit "přítěže" svých pocitů, narušujících jeho jinak pečlivě vycvičené logické uvažování, a druhý android, co sice přemýšlí brilantně logicky, ale klidně by obětoval leccos ze svých obvodů, jen aby mohl poznat pocity a stát se tak člověkem. Prožít smích i pláč, slast, žal, chuť i pachuť, vůni, smrad, přitažlivost, odpor...
A jak to setkání dopadlo? Spřátelili se? Nebo sebou ve vší počestné logice pohrdli? ;-)
Pokud si dobře vzpomínáme, tak v knížce Všechno, co opravdu potřebuji znát pro život jsem se naučil ze Star Treku, je podobných paradoxů běžného všedního života - ovšem vyhrocených do extrémů - spousta. No, skoro jako v Bibli :-D
Ale o tom už zase víc psychofilosof a terapeut... (či obráceně?) pan Marek Macák v dalším společném povídání s Lue Endlicherovou, tentokrát na téma: EMOCE - malé peklo, malé nebe
|
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
