Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Caine-Mi () vloženo:15.11.2018 11:22:33 "Začít někde znovu a možná líp..." říkáš? Tak začni! ;-) Ano, je to snazší naprat si do sluchátek něco pěkně od podlahy a chvíli zapomenout na padající hvězdy. Ale každý svým vnějším chováním, psaným i mluveným projevem vypouštíme do světa takový svůj 'trailer'. Upoutávku na příběh, který nám ještě "zbývá". Posílali jsme ukázky z Vechtru různým lidem i do televize a rádia... Jenže zřejmě to mají... zřejmě to všichni máme podobně jako ty, Víťo. Asi si raději počkají, až objevíme ten fígl na originální celosvětový úspěch, a pak to s patřičným plácáním po ramenou odvysílají :-) Kdysi jsme četli moc poučný rozhovor s francouzským komikem, který se jmenoval Louis de Funès. Vyprávěl, jak se z regionální divadelní nicky po natočení prvního filmu o četníkovi ze Saint-Tropez, stala "přes noc" celofrancouzská a postupně celoevropská hvězda. Co měl kolem sebe najednou... kde se vzali, tu se vzali... přátel, o kterých předtím ani netušil. A už vůbec ne, že je vlastně již od raného dětství tak hluboce a na celý život ovlivnil! :-D Nabídky k dalším a dalším filmovým rolím se jen hrnuly, přestože on se ve svém herectví nijak výrazně neposunul, dál zůstával tím stejným interpretem "jednoho akordu", jak by si jistě přisadil Fazy2 ;-) Tedy jediného typu postavy (něco jako u nás Luděk Sobota). Skuteční velikáni divadla, třeba Jean Marais, Jean Gabin se o něm vyjadřovali s tu více, tu méně shovívavým úsměvem. A Louis šel na dračku. Až do chvíle, kdy prodělal dva infarkty a byl producenty ze zdravotních důvodů odepsán. To byste nevěřili, vypráví později v tom rozhovoru, jak je opravdu všechna sláva - polní tráva, jak málo má najednou člověk kolem sebe skutečných přátel, které skutečně ovlivnil. Takže, Víťo... (a my všichni ostatní!)... ruku na srdce, zkuste sem každý napsat počet! Kolik vlastně byste kdo potřeboval těch diváků, aby vám to za to stálo! Sundat sluchátka a jít místo toho ještě i teď - na dospělá zodpovědná kolena - chytat hvězdy za bílého dne... kdy, jak víme, přece žádné nepadají, že? Nebo snad ano? od: Víťa L. () vloženo:15.11.2018 09:51:05 Jóó, tak improvizace? Tak to nepůjde. Z toho důvodu neřídím někdy od roku 1993 ani auto, (i když mám řidičské průkazy na auto, motorku, nákladní auta i traktor), neboť tam v provozu je potřeba také improvizovat a ještě dokonce dodržovat předpisy. Musel bych cosi rozbíti, což nechci. Občas říkám, že písničky jsou jako bolid. Píseň mnou proletí, za 10 minut ji mám na papíře, druhý den si ji přečtu, vyhodím nebo nechám. Někdy před dvaceti lety jsem byl ve fázi, kdy jsem měl čas ty bolidy chytat. Neměl jsem práci, děti, byl jsem sám svým pánem a krom písní jsem nedělal nic. Když jsem cítil, že bolid letí, sedl jsem ke stolu a nikým nerušen píseň hodil na papír. Život jde tak, že už dlouhé roky nemám čas ty bolidy chytat. Protože je takový bolid roven zázraku, je mi to hodně líto, ale jsou zde jiné zázraky, které jsem si zvolil jako své priority. Je velkou bolestí, když dnes cítím, že bolid letí a já nemám čas ho zaznamenat. Protože v takové fázi, v jaké zrovna letí, se už nikdy nevrátí. Není to o tom, že si řeknu třeba v sedm večer, táák, teď půjdu psát. Protože tohle není práce, kterou bych mohl odložit na jindy. Je to náhlý, Boží dotek, který v té jedné jediné chvíli bylo dáno přijmout jenom mně. A mě začalo být těch nechycených písniček líto. Třeba nedávno mou popsaný fakt, kdy jsem mi při cestě autobusem jeden bolid letěl, já jsem doslova brečel, jak krásnou píseň se mi podařilo přijmout, jenže jsem už během cesty musel myslet a zařídit spoustu dalších věcí a než jsem přijel tam kam chtěl, nevěděl jsem z písně nic. To je jeden příklad z mnoha. Proto jsem se kdysi rozhodl, že písničkařit už nebudu. Že bych to musel šidit tím, že budu psát, jenom když budu mít čas a chytat jen to, na co zrovna dosáhnu. Během toho ještě třikrát někdo vejde do pokoje, uslyším z kuchyně mixér, fén, pračku zkrátka věci, o kterých, jsem před dvaceti lety ani pomalu neměl tušení, že existují, protože jsem byl ve vesmíru. Hodně mě to zprvu trápilo, ale pak jsem se s tímhle dnešním stavem smířil. Proto jsem rád, že nějak došlo k té mé účasti na Vechtru, jelikož jsem si díky němu mohl aspoň zavzpomínat. Ano, něco málo bolidů jsem zhruba poslední dva roky zachytil, ale ty byly tak silné, že mě srazily do kolen, tak jsem musel a díky Bohu a vám za to, že jste tady. Mohl bych své současné zájmy a povinnosti odsunout na vedlejší kolej a odejít zase do ticha. Všechno jde. Ale vzhledem k tomu, že pak zahraji pěti lidem na nějakém koncertě v čajovně, knihovně či jinde, je to poměrem k tomu, co bych zároveň ztratil moc vysoká daň. Metalový projekt se tvoří přece jen trochu jinak. To si naperu kytaru a volume do sluchátek a svět kolem je mi aspoň na chvíli fuk. Žádný muzikál jsem nikdy neviděl a ani nechci. Trailer k ZNC muzikálu jsem si pustil, což mi také stačilo, protože bych nerad přišel o zbytky iluzí. Jsem pořád v době, kdy slyším z kazety pana Silného a také: "Začít někde znovu a možná líp..". Jiné už to stěží kdy bude. Samozřejmě nějakou parodii na muzikál bych možná dal, třeba i na ty Vlasy. Mohli bychom to třeba nazvat Plešky a zkusit to vzít z jiné strany. Ale vzhledem k tomu, že počet diváků bude opět roven spíše nule, budu se věnovat něčemu jinému. Ale na jedno divadelní představení, i když to nebyl muzikál, které se mi moc líbilo, jsem kdysi jen přece byl. Hrál ho Oldřich Kaiser. Hra začínala tak, že když se jeviště rozsvítilo, stál tam pan Kaiser, v ruce láhev, zapálil si cigaretu, ležérně projel očima publikum a pronesl: "Kurva, nemám rád, když na mě někdo čumí!" A o tom to je. Aspoň u mne, u vás možná jinak. Pojďme k písni. Dáme si krasavce Turisas, další z úderek, kterýma nepohrdnu. Turisas je dávným bohem, kterého vzývali válečníci, aby jim zajistil vítězství. Metalová bitva v útoku je zde: https://www.youtube.com/watch?v=wqPKYlkyBJs od: Caine-Mi () vloženo:15.11.2018 08:08:08 Přesně! Ale víš co je zvláštní PVV? Minimálně tedy s tou radostí. Že zrovínka jsme si říkali, jak tvá psaní poslední dobou působí lehce a mezi řádky skoro až radostně nebo alespoň vtipně, barevně... ve srovnání s těmi dávnými! Někdy prostě stromy ještě nemají ani listy, natož plody, ale už jim raší pupeny květů! Snad nebude tuhá zima ;-) Jo a aby to Víťovi nebylo líto, že utíkáme od hudebního tématu, tak taky máme zkušenost, že když se hudebním nástrojem přiloží do kamen, udělá to docela teplo! Ale jenom na chvíli. Když se s ním přiloží k Dílu, hřeje podstatně dýl! Nu což, tak tedy s rozběhem?... Napodruhé? :-D od: PVV () vloženo:15.11.2018 06:54:12 Jo jo. To by asi chtělo se scházet. Mě by se líbila taková momentální improvizace a pak by se vidělo, kam se nám to vlastně hrne. No a Caine-mi. Narazili jste asi na hřebíčkovu hlavičku s tou propastí. Poslední dobou totiž pociťuji právě tu propastnost a ne jen v muzice, což klidně může být i důvod mojí stagnace. Ano ano. Radost je to co mi poslední dobou chybí. Pravdou ovšem je, že tyhle propasti člověk sám nepřeskočí. Naproti tomu se ale odhodlat a rozběhnout k tomu skoku musí člověk sám. V Matrixu to ani Neo napoprvé nedal. :-))))) Tak zatim. PVV od: David Fazy2 () vloženo:14.11.2018 18:40:33 Ty jo, sice sem tu jeden ze dvou, kdo už se o něco takovýho pokoušeli, jakože muzikál, a to dopadlo to... No, nějak to dopadlo, ale tak zase proč ne, že jo, dyť tentokrát by v tom mohlo hrát víc než 2 lidi, takže by to mohlo za něco stát, i kdyby jenom jako sranda. Líbilo by se mi třeba, kdyby sme tam jako všichni přispěli nějakejma svejma písničkama a někde by se to mohlo prolínat, že by se třeba na refrén písničky přidaly postavy, kterejch se to týká. Jenom vymyslet nějakej smysluplnej příběh, do kterýho budem schopný všichni nějak přispět, ať už něčim, co už máme, nebo něčim novym. Já bych třeba rád dal dohromady vobojí. Ale jedna věc je příběh vytvořit a druhá je se na něm shodnout, to už by snad radši chtělo nějakej sraz, to jen tak tady asi nevyřešíme. Napadají mě různý leccosy, ale sou to jenom kousky. Třeba jako že by poslední píseň mohla bejt právě ta Zastav to svý spřežení a ten motiv toho refrénu by se nenápadně objevoval v celym muzikálu, třeba když se kecá, nebo se něco děje a tak. Ale takovejch pěknejch závěrečnějch věcí by mohlo bejt víc. A nebo by mohla bejt dobrá sranda příběh typu: "sešla se banda všelijakejch týpků a řekli si, že spolu udělaj kapelu." No a mohli bysme každej hrát sami sebe, ne? To by snad vystačilo na dostatečnej cirkus. A skončilo by to třeba tim, že bysme tu kapelu konečně udělali, zněla by sqěle, vyšli bysme ze zkušebny... a tam rok 3645. Třeba. A takovejch nápadů budem mít každej asi hromadu. Jinak Caine-Mi, hezky řečeno, celkem ste mě vystihli. Jen pro úplnost dodam, že timhletim nízkym cílem já vlastně dělam... znouzectnost. <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů