Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: David Fazy2 () vloženo:10.11.2018 12:46:35 Já Tě nevim, Víťo, ale asi bych řek, že neni zábavovka jako zábavovka. Pro mě je zásadní ta věta "...ale to, co jsou schopni vyprodukovat a podepsat se pod to, je mnohdy šílené." To je ten důvod, proč obecně těch kapel posloucham tak málo. Vono tohle totiž neplatí jenom pro zábavovky, že jo. Kapel je mraky a jestli hrajou v lokálních hospodách, po vesnickejch stodolách, na festivalech, na srazech písničkářů a nebo třeba v kostelích - nic z toho nezaručí, že nebudou hrát aspoň pár věcí, při kterejch bys tam radši nebyl. Musim říct, že na všech těch místech sem zažil různý leccosy. Takže když du na jakejkoliv koncert, dycky je to svym způsobem kompromis. Ale jo, v tuhle chvíli sou pro mě nejmenší kompromis právě ty dvě zábavovky, protože tyhle dvě se snaží nějak vyběhnout z toho předurčenýho zábavovkovýho mustru, nebo co to je, qůli čemu takovýhle kapely často hrajou takový (s)hity, který zdůvodňujou tim, že "lidi to chtěj". Kdyby to aspoň byla pravda, ale jak to pozoruju, většině lidí je celkem fuk, co se zpívá, hlavně když pívo teče a dá se na to tancovat. No a pak už záleží na tý kapele, jestli si to uvědomí a bude mít potřebu hrát něco, za co by se nemusela stydět a nebo jestli už neví, co je to stud. Do toho Sifonu halt přišlo pár lidí, co by chtěli hrát něco smysluplnýho a tak postupně odbourávaj ty hujery, který nestojí za nic, ale na který si lidi bohužel už zvykli, takže to nejde hned najednou všechno. Ale nahrazujou to písničkama, který nezní hloupě a lidem to nijak nevadí, ba naopak. A ještě navíc docela umí hrát, takže to má i nějakou hudební úroveň, zase můžu zmínit mýho oblíbenýho Vaška. A vona vůbec taková "tancovačka", nebo "zábavovka" - co to vlastně je? Mně by se třeba líbilo ject někam do jater a zahrát tam 40 svejch písniček, který miluju a když to pár lidí osloví, no tak paráda. Když jich bude přes 100, taky dobrý. Znamená to, že moje kapela je "zábavovka"? A co když druhej den budem hrát třeba na festivalu 14 věcí a další den někde u nás v hospodě společně s dvěma dalšíma kapelama? Jako nevim, ale v okamžiku, kdy na kapelu chodí kolem 100 lidí, tak je asi potřeba hrát na větších místech, tim pádem vozit větší aparát, mít nějakýho toho zvukaře a tahače a nějak to zaplatit, takže proč ne prostě třeba v sokolovně někde v Zadkové Lhotě? Když je tam chtěj? Jó, pokud by se kapela cpala speciálně jenom na takovýhle akce a hrála tam každej vohranej hujer, co ty lidi sežerou, tak na ní taky nejdu, no. Ale na jednoho týpka s kytárou, jehož všechny písničky zní stejně a mají v průměru deset různejch slov se mi taky nechce. Takže bych řek, že všude máš halt nějaký ty hujery a nějaký ty poklady, no. Víťo, kym bych se asi tak já moh obklopovat? Neznam nikoho, kdo by mi byl podobnej, hlavně v muzice, no a tak beru to, co je nejblíž. Myslim, že lidi, co mě bez ptaní vozí zadarmo po koncertě domů, někdy mi věnujou nějakou tu píseň, případně se i naučí nějakou svojí, co já zrovna žeru, pozvou si mě třeba i xobě do zkušebny jako hosta, nechaj mě krást jim písničky, co už hrát nebudou a když na ně nemůžu, tak mi to i nahrajou - to nejni zrovna špatná parta. Ale jo, našli by se mezi nima i takový, co dělaj věci, že je mi z toho na nic, ale na druhou stranu... kdo nedělá? Včetně mě, například? No a takový přátelský lidi se halt najdou všude možně, ať už třeba mezi náma tady (dyť co sem zažil pěknejch chvil s Caine-Mi nebo Disharmonikama), nebo třeba na nějaký jakože "zábavě", ať je to, co chce. Samozřejmě Sifon a Kohn nejsou jediný dvě kapely, na který rád chodim, ale mam je na prvním místě pro různý důvody, co už sem tu psal. Stejně důležitej je i ten faktor, že voni hrajou tady kolem a hodně. Někdy rád zajdu třeba na Disharmoniky, páč to je taky většinou Plzeň, no ale někdy bych třeba rád například na Ondřeje Pellara, že jo. Kdyby někdy hrál, že jo. A takovejch kapel, na který bych chodil stejně rád jako na "Vaška" a "Tomáše", ale hrajou málo, je víc. od: Víťa L. () vloženo:10.11.2018 10:23:21 Konečně chvíle času, tak aspoň v krátkosti další úvaha. To o čem zde píše Petr je takzvané "první manželství". Jestliže vstupuji do manželství druhého, mám už za sebou určitou zkušenost. Vím, co bych tak zhruba mohl očekávat, jaký bude můj přínos a spousta dalších věcí. Podobně je to i s kapelou. Takže například vím o týpkovi, kterému je padesát, výborně drtí sóla, má precizně zvládnutou improvizaci a dokonalou aparaturu ve sklepě. Za svůj život dokonce složil desítku podprůměrných písní a chce se s nimi dvakrát do roka předvést manželkám za sokolovnou na fotbalovém hřišti, nejlépe na akci Kácení máje. Druhý příklad může být dvacetiletý kluk, jehož snem je dobýt ta největší světová pódia, v počítači už vymyslel tři kytarové riffy, bydlí s maminkou a nehrál ještě nikde jinde než u ní v obýváku. Oba dva příklady jsou nepoužitelné. Možná se někdy někde objeví varianta c, což je asi v podstatě takový zázrak, jako se ta dívčina dostala k malování obrázků pro kapely z celého světa. Společně pak začnete vymýšlet koncept, texty, hudbu, vizuál, což zabere minimálně rok času a pokud to "neusne", je možno pokračovat dál, třeba tvořit nezbytnou finanční stránku věci, aparatury atd.. Po čase by mohla vzniknout nahrávka. Šance, že by se s ní dalo uspět na velkých pódiích je rovna dalšímu zázraku. Kdo chce ale péci dort s třešničkou na vrchu musí nejen nejdříve zapálit oheň, ale hlavně vědět, co do něj přidat, protože jinak dopadne jak ten pejsek s kočičkou a ještě jim ho nějaký zlý pes sežere. Má představa nikdy nebyla ta, abych myslel na nějaké peníze. Dokonce jsem připraven v tom spoustu peněz utopit. Proč bych to chtěl zkusit je otázka, jestli jsem schopen svými myšlenkami oslovit skutečně velkou masu lidí. Fazzy, možná je trochu škoda i toho, kterými muzikanty se vlastně obklopuješ. Tyhlety zábavové kapely byly většinou rovné mou popsánému příkladu a, tedy precizní muzikanti, ale to, co jsou schopni vyprodukovat a podepsat se pod to, je mnohdy šílené. Sám jsem kdysi na zábavy lítal každý víkend, spoustu těch muzikantů znám a uvedl bych zde aspoň něco, co bychom mohli znát všichni, jakožto odstrašující příklad. Kdysi jsem si za pár poštovních známek nechal posílat nebo kupoval na burzách dnes už kultovní samizdat Metaliště, který se psával na psacím stroji, kopíroval a pak šířil jak se dá. Tam jsem četl rozhovor s dnes docela známou skupinou Morava. Kterak se jim podařilo koupit si v zahraničí solidní aparaturu a dopravit do své zkušebny. Nemusím asi nikomu připomínat, že za komančů si nešlo objednat kvalitní nástroj pár kliky myší. Po večerech seděla kapela ve zkušebně a jenom se na tu aparaturu dívala. A říkala si: "Ty vole, tohle všechno je naše?" Pak vyšlo první LP u Monitoru. Po nějaké době skupina v nějakém dalším rozhovoru odpovídala na otázku, proč je na desce tolik pomalých písní: "Protože to tak chtěla firma". Za čas celý slavný Monitor s Kočandrlem mizí a kapela Morava jde svou cestou a upadá v zapomnění více a více. Desky ale točí dál, jedna z nich se kupříkladu jmenuje "Svět je nádherný". Opravdu se vám už jen při tom názvu nezvedá žaludek? Přitom to jsou všichni kvalitní muzikanti. A myslí si, že ta jejich tvorba opravdu někomu něco více řekne. Když někdo vyšlehne na odpor nějaký ten death metal, tak si řeknu: "Aspoň ses chtěl něčemu postavit, něco vykřičet.. Aspoň takhle.." Ale tyhle zábavovky, ty mi doopravdy nahánějí strach. Další příklad může být třeba Premier. První album docela pohoda (mimo toho Hrobaře, na kterého jsem byl vždycky alergický), rád si ten debut občas poslechnu a pár let na to kapela poskakuje s Terezou Pergnerovou v hitpáradě Eso. Muzikanti odění do žlutočerných punčoch s oboustrannými culíky na hlavě a dechovkovým bubnem zavěšeným na rameni poskakují v kruhu a na playback jedou letitý hit "Já už jdu", který zdárně otextoval František Ringo Čech. Tohle je konec světa, který již nastal. Věnujte prosím 120 sekund úvodu koncertu kapely Kreator. Tu hordu lidí a zvláštní ticho před koncertem. To zamračené nebe nad obří scénou. Kdyby Bůh chtěl tak ty lidi spláchne během chvíle. A najednou se všechno rozsvítí, rozhýbe. Kdo ví, jaký je to pocit z pozice muzikanta, který na tu scénu jde. To musí být obrovská síla. Už tě to nemůže zlomit a musíš šlapat jak stroj. Jako metronom, kolečko v orloji, protože, kdyby se jediné zastavilo, neodbilo by poledne ani půlnoc: https://www.youtube.com/watch?v=_PzzbrHycao od: David Fazy2 () vloženo:03.11.2018 01:38:52 Nóó dobře Petře. Já s Tebou v zásadě souhlasim. Jenže né každej halt má to štěstí, že se sejde parta lidí a klape to, že jo. My sme třeba založili ten Error a zatimco oba dva kolegové to docela žrali a užívali si to naplno, tak já to bral spíš jako takovou bokovku, pro legraci. Přesto to v praxi vypadalo tak, že já sem musel skládat nebo aspoň upravovat většinu textů, aby to zpěvák vůbec nějak odříkal, skládat veškerou muziku, všechny písničky do jednoho rytmu, páč jinej se prostě bubeník učit nebude... No pak s tim ale vylez před lidi, že jo. Mě to bylo tak nějak fuk, takže sme vylezli. No, bylo pár koncertů, který tak nějak klaply, hlavně proto, že přišli kamarádi a opili se, nebo měli soucit. Jinak vostuda. Ale takhle sme to pytíkovali asi dva roky a já to pak chtěl začít brát vážně, jakože "poďte se naučit hrát tak nějak, aby to nebyla ostuda." No a to nešlo samo, to přicházely otázky, jakože "proč další rytmus" a "proř zpívat jinak, než přímo na dobu jako robot" a tak. No a taxem si halt musel v hlavě postupně utřídit, co vlastně chci, na čem trvam jako na daný věci a co je jenom moje osobní přání. Co a jak moc po těch lidech chtít. No a pak samozřejmě ty lidi se z různejch důvodů střídali, že jo. Takže dneska, když někoho shánim nebo zakládam kapelu, tak mam v hlavě dost podrobnou představu, jak by to mělo fungovat. Páč spontánně to prostě nevyšlo. Asi smůla na lidi. Ale pak je tu eště můj docela neobvyklej hudební vkus, já asi nemůžu jen tak dát s někym něco dohromady a doufat, že se mu ty moje písničky budou líbit, páč voni sou trochu divný. Takže je rovnou předložim a zdůvodnim, páč ty lidi se ptaj "proč takhle"? A nerad bych třeba s někym půl roku vesele hrál a pak najednou řešil, že von by chtěl hrát třeba Michala Davida a já ne. A sou věci, ve kterejch kompromis udělam a jinde zas ne a sem schopnej qůli tomu odejít z kapely. A sem teď tyhle svoje mozkový pochody píšu hlavně pro Víťu, je to moje reakce na to, že bysme si spolu mohli v kapele rozumět. Mně se zdá, že i když si rozumíme jako lidi pěkně, tak v kapele bysme se spíš nedohodli. Ale eště k těm zvířátkům a zásluhám a tak - to je asi takovej můj divnej návyk, že tu muziku beru taky trochu jako sport. Prostě jednou mě to baví, ta kytara mi tu leží a já čas mam, taxi říkam, proč to nevyužít? To bych se pak zase trochu střetával s tim podobenstvím vo těch prachách, jak dal někdo třem lidem různý prachy a paxe po X letech šel podívat, jak s nima naložili... To znáte, ne? No tak já sem dostal od Boha šílenou lásku k hudbě a myslim, že by byla škoda to nevyužít, řek bych, že to by byla jedna z věcí, na který by se mě Bůh zeplat, proč sem si s tim trochu nepohrál. Tak proto bych se styděl, kdybych získal slávu a úspěch za něco, co sem klidně moh udělat líp, ale byl sem na to línej. Né každej to tak s muzikou má, to je jasný. Právě sem se vrátil z koncertu Ultramarinu. Neříkam, že to bylo bezchybný, ale lidí bylo celkem dost a užil sem i nějakou tu chválu za zpěv i kytáru a mam z toho velice dobrej pocit. Baví mě to takhle, jinak bych to nedělal. od: PVV () vloženo:02.11.2018 12:14:39 Pardon oprava. Ty UŽ nespíš? od: Caine () vloženo:02.11.2018 09:29:49 Už půjdu ;-) Vyhřívat se na sluníčku :-D <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů