Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:14.08.2017 18:04:38 Přátelé, kamarádi, indiáni z Vechtrova.. Nezdálo se mi to. Mám tady na stole kamínek. Od Vechtra. Pravím synkovi: "Ten kámen svítí. Stačí se podívat proti slunci. Dal mi ho jeden hodný pán z konce světa a povídal mi to. Za to, že jsem tam za ním přijel. Ale protože je dnes zataženo, nemůžem to vyzkoušet". Synátor mlčí, nic neříká. Šel jsem tedy vařit něco k jídlu a tu synek přivalí do kuchyně, v ruce kámen a volá: "Podívej tati, svítí!" V ruce držel baterku, svítil na kámen a to světlo skrze nerost šlo. To světlo mi bude svítit celý následující rok, až budu mít třeba zase tu čest chvíli s vámi pobýt. Tak silný koncert v jednom odpoledni jsem ještě neslyšel. Petr Von Vechtr, který nám dokázal ve svých písních a svém příběhu, že to v tom dnešním světě přece jenom jde. Bez výmluv, bez nekonečných návratů, rovnou na dřeň a pryč od hukotu měst. Jediné možné vítězství. Jako vždy klidný a přemýšlivý Kája, který v té půl hodině svého vystoupení s přehledem sdělil zajímavou myšlenku v každé ze svých slok. Ten zase dokázal, že není třeba křičet a o to víc ta sdělení.. křičí. Mé první setkání s Fazym, jeho neskutečná slovní zásoba a schopnost vyjádřit se poutavě ke všemu. To vše mu můžu jen tiše závidět. Přijel jsem neotřele, folkově oděn a hned jeho první věta po prvním stisku ruky na mé vlčí tričko mě odrovnala: "Jóó, Sonata Arctica, zrovna tahle deska je moc fajn". A pak nezbylo než jen poslouchat povídání, například o jeho účinkování v legendární Bradavici, kapele, kterou jsem poslouchal ještě koncem osmdesátek společně se Znouzí, byť na to šla Bradavice s poetikou svých textů krapet jinak, než o něco křehčí ZNC. Caine-Mi v tomhle odpoledni zněli tak nějak více úderněji, punkověji. Možná to bylo zřejmě rozšířenou bicí soupravou a s každým úderem rostoucí Sasankou. I dvě struny na Caineho elektromandole nebo jak se správně zove onen nástroj, odešly během koncertu do věčných lovišť. Tak silné to bylo nasazení. No a Banjo, hezky elektricky punkově na závěr ve svých písních jen potvrdil to, že takových pozoruhodných a přátelských osobností jako on, schopných rozhovořit se a rozezpívat o čemkoliv, si je třeba vážit. Možná je najdete jen tam na konci světa. Díky vám jsem to místo našel a až zde si uvědomil, jak je strašně jednoduché nastolit před rozjařeným publikem s kelímky v rukou na svém kombu z Číny volume doprava a hrnout to tam v rachotu v pěti lidech najednou, to co se od vás žádá s elektrickou kytarou, která nejeden přehmat a špatně položený akord skryje a jak je strašně těžké bojovat na zahrádce vedle kytek a pumpou od studny s tichem, když každé špatné zmáčknutí struny je slyšet, každá popletená slabika v ničem nezaniká a před dvěma mikrofony jsem jen - já sám. I kamarádovi Pavlovi jsem vzdal hold, protože vstávat ještě za noci, jet přes celou republiku, zaplatit sedm set za jízdenku, aby to mohl vidět a večer zase zpět, to je dnes, co se koncertů týče, už moc nevídaný jev. Pak si začali s Fazym povídat se zjištěním, že aniž by to dříve tušili kdo jsou, tak přes net si dopisují už dávno. Skutek opět rovnající se zázraku. A tak jsem se pokoušel hrát a díval se do lesa. Hledal jsem mezi těmi stromy. Vlčí oči. Nebyly tam. Když jsem odjížděl, ještě jednou jsem se ohlédl. Nebál jsem se. K ohni nepřijdou. I když si to tu po nás zase jednou všechno vezmou. A tak je tedy čas na metalové okénko a kapelu z trička, která nemusí čekat na konci světa, jestli kolem nepůjde třeba houbař, co by se zastavil. Na kus řeči. Možná těm vlčím písním lidé více rozumí, než nám. Píseň z repertoáru Sonaty Arcticy, kde se mimo jiné praví: "Tvé oči vyprávějí příběh, nebudu se ptát znova..": https://www.youtube.com/watch?v=_kQUuR0Zn_k od: Caine-Mi () vloženo:02.08.2017 00:30:20 Těžká životní období bývají většinou ta, kdy člověk dělá... a nebo rovnou celé lidstvo dělá, jako že nic. Jakože je všechno... "jak má být". Ve vztahu... ve vztazích... mezi sebou... a nebo rovnou s Bohem. Chceme si tu teď do třetice pořadů o "zamilovaném Duchu" (neboť slovo svatý se dá dobře parafrázovat právě jako zamilovaný... Boží) - společně připomenout jeden rozhovor Petra a Pavla, z archivu Rádia 7 alias TWR-cz. (Petra Vaďury s Pavlem Hoškem ;-) ). A i když tahle malá "biblická (půl)hodina" začíná poměrně "bouřlivým" citátem z dávného apoštolského dopisu, uvažování nad ním se pak už nese v aktuálním, leč mírném, smířlivém duchu. Jako letní vánek jemně čechrající křídla a ne nervy... a zvolna, tiše a skoro nepozorovaně se mění na... letniční vítr. Hybnou sílu, co i hory těžkopádných těl a vztahů přenáší. doc. Pavel Hošek - Zamilovaný Duch a Jeho "nedogmatické" dary v rubrice naTWRdo. od: Caine-Mi () vloženo:01.08.2017 16:35:01 To je hezký... jak umíš vždycky svůj příběh vyprávět tak... lehce. Hned se zase o kousek víc těšíme... i na tvoje vycizelované pojetí cikánského géčka a vůbec na všechny další novátorské akordy a prstolamy. Kolik jich jen stačíš ještě za posledních čtrnáct dní nastudovat :-) A taky se těšíme, že jestli přijede i Kája Pišta Hufnágl... to bude teprve koncert! To si určitě vyměníte... no, minimálně pár bonmotů :-D Tenhle "týpek" totiž taky dokáže krásně dělat jakože nic a přitom... no nic. Billboardy podél dálnic jsme letos z propagační kampaně (opět) vynechali, protože... stejně už je nikdo nebere vážně a navíc je to tam teď v době sucha samý pivovar :-D Tak pozvánky na Petrovu von vechtrovu "mýtinku uprostřed lesa" a daleko od všech dálnic světa, rozesíláme raději přes PPL službu svatojánských mušek! A jako pozornost podniku naléváme nektar... po kapičkách rosy. Každému, kdo se odváží zabořit svůj nosík do ranní či večerní louky a naslouchat, jak nám to hudební kvítí pěkně roste. A lístky v předprodeji? Ty ještě jsou, neboj! Dokonce stále zelené vůkol! ;-) Víťo, jsi na nás teďka takový mírný... jako letní vánek... a jednoho (ve dvou) přitom hned napadne, že by ti to mohli pěkně po "křesťansku" oplatit a o vánku ti pustit třeba nějaký hezký pořad. I když... tohle povídání by se ti snad (a snad i Janovi ze zdi) přece jen mohlo líbit, protože je... poněkud (nebo až trochu moc?) nedogmatické :-D Vydrž, jen co ho (jako správné "zaMišlení") "doladíme" do čistého Cé-Mi. od: Víťa L. () vloženo:29.07.2017 21:53:18 Ach kamarádi.. tiše.. cožpak to neslyšíte? Jak zaneprázdněn trénuji na 12.srpna?.. Jsou ještě lístky v předprodeji? Billboardy na akci u dálnic stojí?.. Dnes jsem chytil po letech tak čistě akord C-dur a pozvolna přecházím k cikánskému G. Degustátor.. Trefili jste.. Takřka. Má první kapela ve které jsem hrál, bylo to v roce 1990 se jmenovala Likvidator. Mikrofon jsme měli zavěšen na stojanu na hrábě, ale opravdické bicí Amati, baskytaru a mou černou, blackmetalovou Galaxisku. Hrál jsem přes kotoučák. I obří kombo Marshall jsem měl. Vyznačovalo se tím, že bylo naprosto duté. Každý kdo přišel do naší zkušebny v garáži vedle hřbitova valil oči, kde jsem k tomu přišel, pak se podíval z druhé strany a zjistil, že v té bedně nic není. A propukal v bujarý smích. Nedávno jsem viděl na Youtube jak jedna světová, metalová legenda staví na obřím pódiu za sebou hradby Marshallů. A ty Marshally byly duté. Dnes pohovořím s Jenem ze zdi o našich dutých bednách.. Ale o tom všem bych rád pověděl během mého pokusu o vystoupení 12.srpna v Plešnici, dá-li Bůh. Teď tedy k mému mlčení, zde na pepermintové zahrádce. Rozhovořili jsme se spolu v přítmí vašeho ZNC oře a mě bylo smutno. Já za ten čas co jsme se neviděli netušil, že jsi momentálně v situaci poněkud.. no.. nelehké. A já tady zatím z Tebe tahám úvahy o tvých zážitcích s alkoholem, chrlím plno zmatených úvah o Žižkovi, až mi ještě teď stydno jest. Caine příteli, ty víš, že jsem s Tebou. To bych Ti chtěl hlavně říct. Degustátor, Radiolokátor a Transformátor necháme na jindy.. Brzy se uvidíme.. od: Caine-Mi () vloženo:29.07.2017 11:11:09 Ahoj Víťo. Mlčíš, nic neříkáš... chtělo by to asi zase nějaké popíchnutí z naší strany, viď? Nebo jsi na vandru po malých metalových festivalech či pivovarech? Tak nás teď v té souvislosti napadl hezký název tvojí budoucí kapely... třeba :-D "DEGUSTÁTÖR" <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů