|
| od: Víťa L. (xcd@email.cz) | vloženo:07.03.2017 16:43:23 | | Zdravíčko! Mám vás rád! Pár vět ohledně žalujícího svědectví bratra Petra k církvi. Asi v roce 1998 jsem vyrazil na několikadenní výlet s dětmi v rámci činnosti jednoho Evangelického sboru. Už dříve jsem jezdil na tábory jako vedoucí, tak bylo s čím srovnávat. Šlo o děti věřících rodičů a bylo například moc fajn neslyšet za celý pobyt na táboře jediné sprosté slovo. Dokonce jsem tam potkal jednu správnou holku, se kterou jsem si rozuměl. Už jsem ji ale hodně let neviděl. Taková přemýšlející, křehká, sasančí bytost, které je potřeba zalévat. Tamní vedoucí měli ze mně asi opravdu "radost", třeba když jsem vedl k dětem u večerního, táborového ohně rozmluvy o mimozemšťanech, před stezkou odvahy zase o tajemstvích, které na nás číhají za setmělými stromy a nebo zahrál dětem na kytaru písničku novojičínské skupiny Apači s názvem "Rakovina", o smrti malého děvčátka, kterého si svými prsty omotávala zhoubná nemoc jako ostnatý drát, než zemřela. Pamatuji si, že se jeden z představených písničce smál. Smrt přece neexistuje! Možná ve své neohrožené víře zapomněl, že existuje umírání. No, ale o tomhle jsem psát nechtěl. Když jsem po čase potkával kamarády z církve, jejich první slovo směrem ke mně bývalo pravidelné: "Už jsi přijal?" Pak mi to začalo docházet. Oni nebyli ani tak rádi, že jsme zase spolu, jejich prioritou bylo jestli jsem PŘIJAL! Tady bych se v krátkosti vrátil k tomu "Mám tě rád", protože Caine mi nikdy nic podobného neřekl. Nikdy se mně ani nezeptal, jestli jsem už "přijal". A přesto jsem měl z jeho přítomnosti pocit, jako by mi chtěl naznačit - "jsem rád, že jsem s Tebou". To je ta nejcennější věc ve vztahu k ostatním lidem. I když mají na mikinách kruhy s pěti body, který se otáčí dolů. Ano, církevní společenství mohou přivádět k Bohu a utužovat lidi ve víře navzájem. Ale daleko cennější je to, s čím zatím všechny církve trochu zápasí a to je individualismus. Všimněte si, když se zeptáte někoho, kdo nese v sobě pocit, že je blíž nějakému osvícení než okolní lidé, většinou, když neví kudy kam, na vaši otázku odpoví slovy: "Ježíš řekl". Ale mě v té chvíli možná ani tak nezajímá to, co řekl Ježíš, na to se ho zeptám sám, ale co bys řekl TY a co si myslíš TY, protože jsem v tuto chvíli s TEBOU. Já vlastně Větře ani nevím, kterou církev myslíš. Třeba tu, co v době, kdy už každé narozené dítě dluží našemu státu něco přes sto litrů, žádá navrácení majetku za nějakých 75 miliard? Zlaté kříže zůstanou na krcích, popel však brzo rozfouká vítr, ale o tom si tu psát nemusíme. Zajímavý pořad k tématu, jde dohledat na internetu s paní biskupkou Janou Šilerovou. Nastal čas rozloučit se písní, která zaburácí jako vichřice svou silou (aspoň do té doby než třeba vypnou proud), ale v kostele ji nikdy nezahrají. Vzhůru bratři! Všichni boží bojovníci! Je čas! Možná už neuzvedneme ani deštník, ale budeme aspoň zpívat! Budeme zpívat tak nahlas, že naše písně nikdy neztiší, protože dál je pošle onen vítr a tomu nikdo neporučí. Ten nezastaví, tak velkou zeď nikdo nepostaví. Duj Větře! Na vrcholcích kopců se srocují koně. Koukej, ty je tam nevidíš? Zpívej silněji! Oni odtáhnou!!! V těch písních je naše jediné možné vítězství: https://www.youtube.com/watch?v=NeE4ogNa3Xk |
| | od: Caine () | vloženo:04.03.2017 13:16:51 | Ve vlaku jsem se potkal s moc zajímavým člověkem. Vyprávěl o indiánech o dalekých zemích a čisté vodě... a vyprávěl tak, že skoro dvouhodinová cesta utekla, jako spolknutá černou dírou... mé otevřené pusy :-)
Konkrétně aspoň tenhle "tuzemský" příběh si zkuste přečíst:
http://vostudas.blogspot.cz/2012/12/jeden-pribeh-o-ktery-se-chci-podelit.html |
| | od: Caine () | vloženo:28.02.2017 20:35:09 | Ládík: No ne! Dokonce i... teď už dvojnásobný... pantáta Ládík se nám tu znovuzrodil! To je dobře, že se mu ta boule od naší obří (dinosauří) šišky, už pěkně hojí :-D Díky za lákavou nabídku hraní! Sasanka... jen co se uzdraví a postaví zase na vlastní stonek, se ti určitě ozve! Ale pozor, jsme teď samé bubny... takoví dva bubeníci s doprovodným (folkovým) zpěvem :-)
Terezko: Gratulujeme Ti k novému tatínkovi! Snad Ti tu na světě všechno hezky ukáže a hlavně tě naučí mít ráda bratříčky evangelíky a zelenou barvu :-D
Banjo: Poslední dobou je to tu na zahrádce takové napínavé, ale ty, víš, ty jsi prostě jistota! Ty nikdy nepřicházíš s žádným novým terčem, vždycky jen s... mířením. Smířením a bez jediného výstřelu sice sotva koho vyprovokuješ k odvetě, k vylití srdce, napsání potrefené úvahy a nebo aspoň bouchnutí dveřmi, ale o to je cennější ve chvílích vlastní... vnitřní bezcílnosti. Tak jenom abys věděl, že... jsme ti za to vděčni a že bez tvého specifického (sou)zvuku, prostě bez zvuku banja by i ten náš tolik diskutovaný útěk do lesů ztratil na romantice ;-)
Víťo a Pvv: Když tady tak posloucháme vaše notování (kamarádi :-D ) - čteme si vás totiž nahlas! - říkáme si... kdo tu vlastně žije víc "v korunách stromů"? :-D
No nic... to byl oslí můstek zpátky k tématu útěků. Uprchlictví nejen do fabrik nebo do lesů... prostě tak obecně. A když obecně, to znamená, že riskujeme zase nařčení z odtržitosti od vší... (i bleší) přízemní reality. A možná se i někdo znovu zeptá - o jakém že přirovnání to tu vlastně mluvíme? Ale takový už je úděl "poezie" - byla a vždy bude "opiem lidstva", protože se nedá vtěsnat do škatulky "manuál", ačkoli právě ona tak zásadně určuje vnitřní fungování člověka.
Ježíš řekl něco v tom smyslu, že srdce je okno do hlavy a je-li čisté, pak i my budeme mít v makovici jasněji.
Ano, Víťo, v podstatě všichni si tu žijeme... ne jako veverky v korunách stromů, ale jako prasátka ve volném výběhu. Máme vodu i na splachování... no a tak s ní splachujeme. Máme možnost dívat se na bedny a bedničky a pidibedničky a přitom (ne)přemýšlet, takže pitváme každý ty své chobotnice a přežvykujeme cizí uprchlíky kolem, zvažujíc šance svého vlastního útěku. A do toho všeho na nás nějaký apoštol už 2000 let volá, že pracovat a tvořit máme hlavně proto, abychom se měli o co podělit s ostatními!
Tak možná, ještě než si obujeme kecky... nebo než se z nás stanou kecky, by neškodilo podívat se na další díl seriálu (teď už o pár set sérií dále, než byl minulý díl) a prošlápnout si kousek cesty s těmi, co našli odvahu jít do lesů před námi. S uprchlíky ani ne tak od něčeho, jako za něčím...
Mikuláš Zinzendorf - Uprchlíci Boží |
| | od: Banjo () | vloženo:27.02.2017 06:25:49 | | Ládíku, to gratuluju! A Tereza je hezké jméno.
A ač bys tomu možná nevěřil, nejsi tu na zelených stránkách jediný katolík. :-) |
| | od: Ládík () | vloženo:25.02.2017 09:48:21 | | No vidíte vy evangelící, jak vám to tady kvete bez sepjaté katolické regulace.
Stal jsem se opět otcem, šovinisté račte nejásat, chlapy neumím, holt až napotřetí.
Mám tedy Terezku, po vzoru mé nejoblíbenější řeholnice, máte -li chuť vy chásko zelená si zase zahrát, ozvěte se mi na email nebo na tel. 607 117 268, bylo by to asi něco jako minule, L. |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
