|
| od: Caine-Mi () | vloženo:13.02.2017 23:53:01 | Ano, to je přesné přirovnání, Miloši. Je vidět, že jsi naší úvahu dočetl až do konce... to se ne každému tady poštěstí :-)
S tím "neviditelným" Přátelstvím je to opravdu trochu jako se zviditelněním se na internetu. I když z očí třeba i sejde, v srdci zůstává archivní otisk navždy. Asi proto nás Ježíš pořád znovu a znovu trpělivě učí prosit:
...a odpusť nám naše viny, ať i my dokážeme odpustit našim dlužníkům... |
| | od: Miloš () | vloženo:13.02.2017 22:29:12 | | Jen upozorňuji zdejší, že vše co se tu napíše a obecně vše co se na internet napíše, již nikdy nezmizí! Tento web, ostatně jako každý web na celém světě je monitorován a archivován! Není již síly to vzít zpět! Tudíž milý Jane, nepiš nikam na internet informace, které se druhým nelíbí! Jak rychle byl vzkaz smazán? |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:13.02.2017 22:22:01 | PVV: Petře von větře, tý jo! To je přesný! Jakoby nám chyběl pomyslný "pevný bod", co? Takový ten od kterého se vůbec dá začít něco... cokoli poměřovat... když všechno je najednou relativní, z jednoho úhlu poznání správné, z druhého už ne...
Hodiny sledujeme "hrdiny" na obrazovce nebo stadiónu a pak se nás někdo zeptá, kdo jsme a co opravdu chceme... a my mlžíme... a marníme čas v tisíci a jedné půlnoci...
Povídali jsme si a zjistili, že asi ani jeden z nás nikdy nebyl moc rychlý k chápání fungování věcí světa. Naši kamarádi byli bystřejší a tak nás přitahovali. A přece mnozí z nich teď na naší adresu říkají: Hele, "vi" o tom zase nějak moc přemýšlíte! S takovouhle hlubinou budete věčně na dně, ale ne za vodou!
Hromadíme věci a hromadíme informace a možná i zkušenosti, ale moudrosti a z ní vyplývající rozhodnosti jakoby nám nepřibývalo. Možná "vyčůranosti" :-) Nám samotným se samozřejmě zdá, že už dávno nejsme takoví zabedněnci, jako kdysi, ale vidí to tak i ti, co jdou za námi? Množství vstřebaných "údajů" se nám přesýpá v hlavě, ale je tohle skutečně "ten vývoj"?
Nevíte co je správné? Nedostává se vám moudrosti? Tak o ní proste! - říká Bible. Nebeský Stvořitel vám ji rád dá!
Jenže jak o ni máme prosit - a nejen o ni, ale třeba i o lásku, vděčnost a vůbec sílu k životu - když jsme uvěřili, že nic z toho není darem, že je to jen vývojový mezičlánek jakéhosi chemicko-fyzikálního... přírodního výběru či postoje?!
Jedna z největších lží, které se podařilo "zlu" (zlu jako opaku toho, co je správné) vykrmit a vpustit do naší lidské ohrádky, je lež evoluce. Proč si to myslíme? Protože dává falešné alibi! K nezávislosti. Ale člověk je vždycky závislý! Jak chemicko-fyzikálně, tak i duchovně. Myslíme si, že my už jsme proti ideologii a manipulaci imunní. Bojíme se nákazy chřipky a přitom Ježíš říká: Běda tomu, kdo by svedl... kdo by nakazil... jednoho z těch maličkých, co ještě jsou schopni důvěřovat. Tomu by bylo lépe, kdyby se... přinejmenším vůbec nenarodil.
A tak i když to teď bude zase znít jako z kazatelny... do větru... prosím, prosme! O tu každodenní moudrost, o to, co je správné, abychom udělali teď. Abychom řekli teď. Abychom o tom přemýšleli teď.
Je tak těžké ustát a nepromarnit právě tohle TEĎ.
Víťo (a možná tak trochu i Jane)... ještě jedna doplňující poznámka k tvému minulému vyprávění a vzpomínání. Napadla nás až s odstupem...
Všimli jsme si, jak často má člověk "hořící srdce" ve vzpomínkách... třeba z dětství, ale čím dál víc pak vyhaslé v plánech na teď. A někdy dokonce chladné v "iluzích" do budoucna. Každému, kdo kdy "zvěstoval" živého Krista jako Přítele (nejen jako Pána), se už jistě stalo, že uslyšel odpověď: Hele... tak víš co? Když je ten Ježíš takový Dobrák, tak Mu jistě nebude vadit, že si počkám, až budu starej. Pak, na smrtelný posteli, Ho přijmu. Tím budu zachráněnej pro věčnost a zároveň se nebudu muset celej život vomezovat, dobrý ne?
Ne. To není moc dobré řešení. Každý věrozvěst sice nemá to štěstí potkat se se svou setbou třeba po dvaceti, třiceti letech, ale kdo ho má, mohl si všimnout právě té zvláštní věci s hořícím srdcem: Totiž toho, že člověk, který se "musel" (většinou ale hlavně ve svých obavách) tzv. omezit, aby byl "zachráněn" už teď a ne až na smrtelné posteli, takový člověk stále ještě i po těch letech hoří! Stále prožívá to bláznivé ranní vstávání "v půl páté" a jízdu lokálkou někam do dálky na jakousi burzu... možná ne hudebních desek, cédéček a kazet, ale určitě myšlenek zapalujících a inspirujících jako "plány na bájné Tleskačovo lítací kolo".
Je to úžasná věc: Ten, kdo naváže Přátelství v "Neviditelném módu", v Božím Duchu už "teď", i když zakolísá, spadne nebo se načas úplně ztratí, stejně jako by ho po celý život neviditelná ruka táhla... dál... resp. blíž. A neopustí ho i kdyby všichni opustili a nedá usnout a vyhasnout navždy i kdyby kolem všichni vyhořeli. Prostě se vždycky nepochopitelně stane něco, co si s odstupem času pak neumíme vysvětlit jinak, než jako... zázrak. Takové "přiobrácení" se :-) A možná tohle je ten Boží "závdavek", jak psáno, ta "záloha" nebo "nenávratná půjčka", prostě "zázrak", co ani při vší moudrosti nemůžeme zvládnout sami. Ale jo, jde to někoho táhnout... třeba i hodně dlouho, ale jednou se stejně vyškubne a hrne se... do pryč. Protože my mu v kritické chvíli nedokázali být skutečným přítelem... tedy někým, kdo s ním život nejen sdílí, ale taky ho naplňuje a dává mu "jiskru". Můžeme a máme s někým prožít i jeho nejtěžší chvíle "nad záchodovou mísou", jak zpívá Lucia Piussi z Živých kvetov, ale pokud to vede jen k iluzi, že my jsme tím pevným bodem, od kterého se dá odpíchnout, pokud to vede "jen" k přátelství s vrtkavým srdcem člověka, pak dřív nebo později to skončí zklamáním. A nejhorší je, že právě ta největší přátelství se mohou dokonce po letech stát... strašným a páteř křivícím břemenem, a oba blízcí dokonce "opakom samých seba"... jak rovněž zpívá stejná básnířka a aktivistka.
V "neviditelném" přátelství s Kristem je to jiné. I když zvolna oslepneš, stejně zůstáváš "vidět srdcem", protože co je podstatné, je přece jen... průmyslovým kamerám nevyčmuchatelné! Jak už nám dávno napověděl Malý princ ;-) |
| | od: Pvv () | vloženo:10.02.2017 14:50:07 | | Ahoj Caine-mi. Díky za oslovení. Přemýšlel jsem co napsat. Až nakonec: chybí nám chlapi. Bez zlomené páteře, neuplatní, silní, milující, mající víru. - NENÍ TĚŽKÉ UDĚLAT TO CO JE SPRÁVNÉ. JE TĚŽKÉ POZNAT CO JE SPRÁVNÉ. A tohle myslím je největší bolest téhle doby i trauma dnešních mladých hledajících. Pvv |
| | od: Banjo () | vloženo:09.02.2017 06:32:25 | Já se vytočit dokážu a není to ojedinělé. To ti může potvrdit každý, kdo mě vidí v situacích, kdy to nastane. To občas v práci, na některých netových debatách třteba o politice nebo za volantem občas takovéhle štěstí nemám...
Jenomže tady nebo na koncertech se mi to prostě nestává. Tady se všichni snaží mluvit k věci, neprudí, netrvají na nehorázných nesmyslech, které bych pak ještě musel opakovaně řešit. Spíš se tu všichni celkem konstruktivně snaží zpracovat svoje drobné problémy nebo odlišné úhly pohledu, což je úplně v pořádku. Zkrátka tady je to v pohodě, takže proč bych se vytáčel? |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
