Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Jan (janpekarna@seznam.cz) vloženo:09.02.2017 01:17:54 Poděkování za tvá slova, které jsou od samého začátku nadějí. Věřím v nás. Cokoliv děláme je naprosto skvělé. Pro mnohé těžko uvěřitelné. Dvě znovu nalezené souznící duše. Víme to. od: Caine-Mi () vloženo:08.02.2017 22:18:36 Jane: V našem oblíbeném Nekonečném příběhu je scéna, kdy hlavní hrdina... aby mohl zachránit celou mou, tvou, její... NAŠÍ říši fantazie, musí přivést dítě z mého, tvého, jejího... prostě z toho našeho skutečného světa, až dovnitř jakési... "pouhé knížky". K tomu, aby to dokázal, musí zůstat dítětem a přitom zároveň dospět v hotového člověka, schopného unést břímě téhle až nelidské zodpovědnosti. A to nejhorší nakonec: Musí předat své "hlavní hrdinství" jinému, z... pro něj... docela cizího světa. Svobodně a bez hořkosti. Nejen naše vztahy, ale všechno, celý svět, všechny jistoty vůkol se rozpadají. Doufali jsme, že věci, aspoň některé, fungují na principu přírodních zákonů, ale teď vidíme, že tomu tak není. Fyzikální, chemické, genetické... jistoty si čas od času prostě dělají co chtějí. Pravda, je tu "jakýsi" Stvořitel, kterého voláme k zodpovědnosti, protože by jistě mohl lusknout prsty a všechno by bylo správně. My by jsme Mu - i sobě navzájem - leželi věrně u nohou. Jenže On o takovou lásku asi nestojí nebo co, protože neluská a neluská! Proč? Možná touží po... té "čisté lásce", jak píšeš. A tak se raději trápí strachem o své blízké... a jde s tebou, stejně jako s každým z nás... zoufale sám. Ano, i tebe by mohla mít "Andělka" Michaelka ráda, a přitom se místo toho zoufale snaží být "pouhým člověkem". Ale svobodným! Jenže jen Jeden jediný ze všech takové břímě unesl. A od té chvíle naše naděje není v tom, že to "taky" zvládneme, ale v tom, že s Ním, že skrze Něj vstoupíme dovnitř. On jediný může k Michaelce "domů". A tebe tam může vzít s sebou. Ne proto, abys ji měl (jistou), ale proto, abys jí porozuměl. Teď se asi zeptáš: Ale kdo porozumí mně? Nikdo... Nebo Nikdo menší, než Ten, který ti stvořil srdce schopné toužit po "čisté lásce", a tím i cítit bolest z jejího nedostatku. Ne, nechceme ti pokrytecky nalévat čistého... či jakéhokoli jiného vína a dělat, že známe veselé, bezbolestné řešení... nebo máme rozhřešení pro tvůj či dokonce svůj případ. Co ale aspoň trošku víme, je, že v Jeho "neviditelném modu" nabývají i doposud neviditelné obrysy opravdu jasnějších barev... i hran. Je-li ještě nějaká šance, aby jste s Michaelkou zkusili dělat něco spolu... a s Ním dohromady, rozuměj v Jeho i vaší společné radosti, něco, co "všechny tři" bude bavit, kde se budete živit stejnou poezií... aspoň chvilku denně, pak snad... Z malých krůčků a malých pochopení vyrůstají velcí orientační běžci. Na vlastní křídla jsme zažili, že v Duchu rostou a ne zakrňují! Že s Kristem přibývá světla i v době největšího temna! A že s nebeským Tatínkem pak někde uvnitř nejen toužíš po "čisté lásce", ale začínáš ji i žít, ačkoli navenek se třeba dloooooooooooooooho vůbec nic nemění. Fakt. Banjo, to je zvláštní, jak ty vždycky tady do všech těch přestřelek v "ulicích Lareda" (nebo dobře, tak v "záhoncích Lagreena" ;-) ) vstupuješ tak klidně... Poslyš, dokážou tě vůbec něčí "poetické kolty proklatě nízko" vyprovokovat k ráně od boku? "Mi" se tu sázíme, že ne... i když samozřejmě je to jenom náš názor, podložený toliko domněnkami, poslechem... disharmonických písní a osobními preferencemi :-) Víťo, ty jsi opravdu básník!! I když "mi", sami kočovníci, "indiánům" zřejmě sotva kdy porozumíme tak jako ty. Zvlášť některým z jejich "běžných krvavých rituálů". Ale tomu všemu ostatnímu, tomu tiššímu a dětštějšímu, tomu moc dobře! Krásné vyprávění a... krásný text. Nebo aspoň krásně napsaný. Víš, máme jednoho kamaráda, hudebního učitele Ráďu "Antonína" Dvořáka, mj. z jednočlenné kapely Vrámci Možností, a ten dokáže úžasně básnit o věcech, které nám třeba vůbec nepřipadají hodny jakékoli poezie. Například... o brouzdání mezi regály obchodního domu, či benzínové pumpy a vybírání si nejdobřejších dobrot. Jeden by řekl: Konzumní zvrhlík! Ale on ti o tom dokáže mluvit tak, že... prostě tu poezii okamžiku cítíš... ne až v žaludku, vůbec ne! Ale někde v nohách, jako lechtání, v uších, jako pohvizdování a ve vlasech, jako lehký vánek... ventilátoru :-D Prostě... tomu najednou rozumíš, tomu ČLOVĚKU! A možná podobný pocit jde i z tvojí poezie. To o čem veršuješ nám přijde vlastně hrozné, nehodné křídel a... balónků, a přece, stejně jako ta Ráďova poezie, má to v sobě něco z dětského pohledu na svět, nějaké kouzlo vnímání okamžiku a naděje, jakou už dospělí "sekýrnici" a "rozkopávači dveří katedrál" ztrácejí, protože je naivní a infantilně rýmovaná. Ale kdo ví... třeba právě ta tvá a Ráďova bude mít potenciál někoho oslovit. Minimálně pro množství "nakupujících" spřízněných duší, či těch, co už "mají nakoupíno" až dost... v nočních barech! Rozhodně větší potenciál, než ty naše "pohádky" o světě s modrým nebem dokořán a časem jako perlou, vzácnou ne pro příslušný finanční obnos, ale pro život, kterým za ní perlorodka zaplatila. PVV: A teď by to chtělo... v rámci možností... :-D a kvůli vyvážení metalové temnoty, zase něco z tvojí poezie, vonící horkým prachem opuštěných nádraží a osamělými kovboji, šťastnými už jen z divoké jízdy na koních... a tak zvolna mizícími za horizonty, z nichž každý je každý den plný nových, vycházejících sluncí. Nepřipadá ti? :-) od: Jan (janpekarna@seznam.cz) vloženo:08.02.2017 08:55:19 Vědět že jsem tady jen Já je jedna věc,ale uvědomění je něco úplně jiného. Strach o své blízké zapříčinil že strácím znovu nalezenou duši čistou lásku Michaelu z nejisté budoucnosti našeho MI. Nastává uvědomění,s pocitem že je pozdě. Nechci ztratit něco co jiní za život svůj ani neokusí. Slovo MILUJI zdaleka nevystihuje pocity které cítíme. V Děčíně jsme měli být spolu bez žádných omezení,teď už to vím. Michaelo miluji tě. Prožít spolu naplněný život. Teď a tady. Ty a Já. Mi a neexistující čas. od: Banjo () vloženo:07.02.2017 07:01:42 Takže tu Znouzi fakt vidíme dost podobně. S těmi opravami o tom vím taky, ale zase mi to nedalo neupozornit... :-) od: Víťa L. (xcd@email.cz) vloženo:06.02.2017 14:44:47 Já si Banjo toho zkomoleného příjmení všiml hned, když jsem to po sobě četl, omlouvám se za to, ale zdejší zahrádka neumožňuje "právo na návrat" a co jednou vloženo už běžný návštěvník stěží vezme zpět. A tak je to v pořádku, protože je to jako v životě, desetkrát to po sobě čtu a chybu nevidím, pak skočí text "naostro" a chyba bije do očí. Mrzí mě to, taky je níže další chyba, když píšu "jak jsi napsal níže v některém z mých příspěvků" je taky blbost, patří tam samozřejmě "z Tvých". Co teď už, musím dávat větší pozor, ale určitě mi zas příště něco unikne. A k té Znouzi, třeba Bomboniéru jsem ještě snesl, ale největší bylo mé zklamání po poslechu Písniček instantního štěstí, kdy to doznělo a já si říkal: "Tohle je opravdu všechno?". Dnes už to tak černě nevidím, jsem rád, že ZNC pořád existuje a jak píšeš, ty současné texty se stávají zase trochu jinými. <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů