|
| od: Banjo () | vloženo:06.02.2017 06:40:29 | | Víťo, ty do té "nebeské kapely ladíš dobře, jen to je nejspíš tak, že to neslyšíš, ale on to tam Bůh nejspíš slyší mnohem líp než my všichni dohromady.
Malá technická: Přemek má v příjmení dvě a, nikoliv dvě s (ono to příjmení pak v němčíně dává trošku jiný význam...) A ohledně vývoje Znouze po Přémovi to vidím trochu podobně. Ale všimni si, že co je Přéma naučil, to nezapomněli. Jenom jim některé písničky dle mého trochu "zabloudily". A nevím, jak vidíš jejich stávající věci, ale myslím, že jsou zase na dost slušném standardu. Sice je fakt, že kolem půle 90. let to z mého pohledu byl vrchol nejen návštěvností, ale i kvalitou, ale jeví se mi to zase dost solidní (i když samozřejmě je to jenom můj názor, podložený jen domněnkami, poslechem a osobními preferencemi :-) ). |
| | od: Víťa L. (xcd@email.cz) | vloženo:05.02.2017 15:06:34 | | Děkuju Caine za Tvá slova, možná budou přínosem i pro jiné, co sem zabloudí. Snad už Tě nemoc moc nezlobí. To je přesně ono, jak píšeš s Tvou babičkou. Moc pěkné. Ona tam slyšela něco, cos tam neslyšel. Když slyším meluzínu nebo vichřici, povídám dceři: "Slyšíš jak zpívá?" A ona si klepe na čelo. Když venku zaštěká pes, když kolem projede autobus, všechno má svůj tón. Pak zazní hluboký bas temnoty a najednou jemné tóny odkudsi z hůry. Třeba jen.. pták na vedlejším stromě. Jen takové cvrlikání. Jedna z mých nejoblíbenějších zahraničních kapel od chvíle, kdy jsem její logo vyryl prvně kružítkem do školní lavice a poté namaloval kostrbatě centrofixem na aktovku je Kreator, to je symfonie kytar a neskutečných nápadů, vichr a říkám ženě: "Slyšíš jak to zpívá?". A ona slyší jen hlomoz. Pak zazní z rádia Lucie Bílá a ona řekne: "Slyšíš jak zpívá?" A já slyším jen pěkný hlas, ale zároveň plochost nic víc, co by "hrálo". V těch orchestrech se teprve potkáváme a můžeme tak tvořit melodii svou, kterou za nás nikdo jiný nezahraje. Jen možná odklepe začátek skladby dirigentskou hůlkou, ostatní je na nás. Já MU často vypadávám z rytmu. Přesto mě ze své nebeské kapely nikdy nevyhodil, i když to tam neladí. I ta slova našich žen mají melodii. Za tento houslový klíč nepřestanu nikdy děkovat. Nevím, kolik nám bude ještě souzeno odehrát taktů a s jakou dynamikou, ale i kdybych ztratil sluch docela, tuhle melodii nezapomenu. Kdysi, ještě na základní škole se to nějak semlelo, že jsem musel vypadnout z domu a jít bydlet k babičce na samotu do lesů. Tehdy jsem to poprvé zaslechl. I sněhové vločky můžou hrát! Když byla chalupa po okna zapadaná sněhem a srny chodily až k plotu. To bylo úplné jiné ticho než ve městě i ty sněhové vločky byly jiné. A tehdy za mnou poprvé přišel. Pomoci mi, abych se nezbláznil. Přitom jsem ho nijak moc nevolal. Z kazeťáku mi hrál Bathory na kazetě TDK koupené za kilo na burze. V půl páté jsem o víkendech pravidelně vstával, abych se brodil po kolena sněhem z těch kopců k autobusové zastávce, když jsem do okresního města jezdil autobusem na burzy ohlížet kazety a desky, hladit je a pak některé z nich, na které jsem našetřil zahříval dlaněmi, aby nenastydly. Těšil jsem se na jejich melodii, až je prvně nasadím na talíř gramofonu nebo pustím v kazeťáku. A ony se začnou točit. Dneska pár kliků myší do počítače, ale já bych chtěl za nima zase nejraději jezdit. Pokaždé jsem potkal podobného blázna. Každá z nich měla svůj příběh. No, a v tom tichu v zimě na té chalupě Bathory. Jedna z prvních kapitol black metalu na světě. Po těch Judas Priest, Iron Maiden atd.., něco úplně jiného. Co to je? Z jakých světů to ke mně mluví? Z televize smějící se šťastní pionýři jdoucí "Leninskou cestou k úspěchu", písničky z černobílé obrazovky a naráz tohle? Blood, Fire, Death! První tři slova, které jsem si z angličtiny přeložil. Bylo mi to jasné, už tehdy. Satan posílal svou první zpověď. Bůh vysvětloval. Jediné co jsem měl krom těch dvou, svetru a páru tepláků byla školní aktovka s roztrhanými sešity, několik desek, co je mám dodnes, kufříkový gramec, jeden mono kazeťák koupený na inzerát, kazety a stará kytara, kterou mi dala máma, ještě, když jsme bydleli doma. Veškeré mé bohatství. Akordy Emi a Ami jsem se naučil celkem rychle, žel za dalších třicet let svou hru nijak nerozvinul. Ale napsal jsem první píseň. Až později a právě díky ZNC jsem si uvědomil podstatnou věc, který mi satanský Bathory ani již tehdy nezvykle instrumentálně zdatný rachot Kreatoru nenaučil. Že pokud chci své písni dát ucházející tvar a nejsem toho příliš schopen za pomocí pěti akordů po instrumentální stránce, musím si "kvalitu" písně obhájit jejím textem. Přéma Hass je "osobností z jiných světů", a když jsem se s ním setkal ve svém životě jedinkrát, bylo to v Plzni v šatně Pod lampou, vysoukal jsem ze sebe jedinou větu: "Navzájem je nejlepší". A Přéma odpověděl: "Hmm". Tak skončil můj jediný rozhovor s ním, ale to nevadí. Vždycky, když jsem cítil nutkání založit kapelu, poslechl jsem si všechny řadové desky Navzájem. To mě zas na nějaký čas vyléčilo a řekl jsem si své oblíbené: "Není třeba, všechno už řekli Navzájem". Však možná ještě víš jak jsem láteřil kam se propadla ZNC po Přemkově odchodu, jak poslední opravdu silnou deskou ZNC byl Kapitán Mlíko atd.., až je mi z těch mých slov ještě dnes stydno. To ticho na horách, les, hvězdy mě naučily hledat příběhy a hrát melodii svou. Hledal jsem je pak po lesích, temnotách, nádražích i za těžkými, kovovými vraty záchytných stanic a psychiatrických ordinací. Probouzel se na nádražních lavičkách a nelituji jediné chvíle, protože by nikdy nevznikly písničky o nádražních vílách tancujících vprostřed nádražních hal, o zakletých princeznách za pětset korun na hodinu, o Jankovi, který sice nerozrazil dveře katedrály, ale chtěl vysoko, aby mohl slétnout dolů, o grázlech, z nichž jeden jsem byl já a měl štěstí, že Bůh mi poslal poslední záchranný vlak, který z té stanice odjížděl a dodnes se modlím za všechny, co jsem tam nechal a co už nestihli do toho vlaku nastoupit se mnou. Bůh mi říkal: "Bude-li nejhůř, ponesu Tě". Satan mě zase chytl pod krk a řval: "Kurva, ty dostaneš po držce, vstávej a dělej!". A tak jsme byli tři. Povedená trojice, má potrhlá zkušenost, o které nezapomínám zvěstovat v textech. Pokud je někdy "ta poezie rázem pryč", když cituji třeskutou zkušenost někoho jiného, jak jsi napsal dříve v některých z mých příspěvků, omlouvám se, ale i mě ta tužka vždy tančila po papíře tak nějak sama a nikdy ne s myšlenkou: "Nehodící je třeba škrknout, aby to bylo stravitelné tak a ne jinak". A máš pravdu. Dost bylo cizích textů zde dříve do záhonků vložených, je třeba zas nahodit na zahrádku taky něco svého. Protože jak jsem psal, já tu kytaru z podpostele po těch rocích vytáhl a ono to hraje. Co bude dál, nevím. Jeden z mých textů, o zjeveních za noci v hospodě, co "normální" oči nikdy neuvidí se jmenuje "Půlnoční" a je to tento: Půlnoc svůj pátý půllitr teď jemně hladím dlaní, v hospodě, kde se nezavírá čekám na svítání a zvon svou ódu na smutek posílá přímo z věže, v tom bílá paní přichází, asi si spletla dveře. Vedle spí Charles Bronson, šestkrát se marně zvedal, sedmkrát sahal do kapes, když tam své kolty hledal, z cigarety popel mu padá na účtenku a větrák zpívá o tom - tu o tom jak je venku. Tak s tou podivnou sešlostí chci se tu dočkat rána, věřím, že se to povede, a že usínáš sama, jsme poslední z řad básníků, všednosti nepřátele, co pro svou bolest nemůžem najít vydavatele. Já nikdy nechtěl hercem být tak proč mě srdce bolí, tam z hůry kouká režisér a já sám v hlavní roli, ta bílá paní ze zámku teď přisedla si ke mně, dovolte pane poznámku cigárko byste neměl? Legendy znova ožijí u protějšího stolu, sedí Romeo s Jůlií co hlava spadla dolů a Romeo jí vypráví jak s ránem probodne se, dál jsou tu slova zbytečná jak kaňka na výkrese. Zbyly tu jenom příběhy nic jiného tu není, budu je radši poslouchat, je tu čas k přemýšlení, co jsme ti dali ze svého, pane jenž koukáš z výšky?? Teď zahalí vše černá noc jak mundúr od jeptišky..
|
| | od: Banjo () | vloženo:03.02.2017 06:49:15 | | To víš, Caine, ze mě se po jistých startovacích situacích stává trochu grafoman. Po koncertech to je možná nějaký ten Pavlovův reflex - jak píšu tu disharmonickou kroniku, že se snažím zachytit ten aktuální zážitek, který ještě doznívá :-) |
| | od: Caine () | vloženo:02.02.2017 23:04:33 | Banjo, díky za bleskovou informaci. Jsem moc rád, že Disharmonickým písním neděláš ostudu a opravdu se důsledně držíš libreta, protože přece jen... hlásit se to musí! :-) Jinak se Znouzí, to je bezva, jak vše nakonec dopadlo. Bavr je stylový bubeník starého švihu... nebo švihák starého stylu? No prostě je dobrej :-) A snad i kluci si tu z nouze ctnost jak se patří užili v řádné hi-fi klubové kvalitě. A snad si i trochu odpočinuli od mého low-fidelity kvílení.
Víťo, a teď k tobě! I kdyby pro nic jiného, tak pro tvoji "bezprostřední odpověď" to smysl mělo. Promluvil jsi sám za sebe... a co víc si ještě můžu přát :-) Tak já ti taky zkusím trochu vyprávět. Co oči dovolí. Z postele se dobře vzpomíná :-)
Moje babička se nikdy nenaučila zpívat, aspoň to o sobě tvrdila, a rozhodně ne hrát na nějaký nástroj. Přesto měla ráda hudbu. Velkou i malou. Někdy fascinovaně poslouchala pasáčka v pohádce, jak preluduje na píšťalku, jindy celou dechovku v pořadu sejdeme se na Vlachovce a občas i celý symfonický orchestr při "Hudbě z respiria". Co jsem neuměl pochopit bylo, že při téže "Škoda lásky" jednou ztlumila zvuk a jindy, v podání jiné kapely, či jiného zpěváka se začala v křesílku natřásat, div se celá neroztančila. Jednou jí za "vrzání" :-) "Mé vlasti" tekly slzy, zatímco v nastudování jiného dirigenta a v interpretaci jiných ofrakovaných páprdů se úplně rozčílila a docela nehezky se na jejich adresu vyjádřila.
Babička prostě slyšela něco, o čem já neměl ani páru. Krom vlasů jsem vůbec neviděl rozdíl mezi Karlem Hálou a Karolom Duchoňom, ale ona při jednom úplně tála a při druhém tuhla. Přišlo mi to tak nespravedlivé, že já ne... ale paradoxně to byla možná právě ona, kdo mě přivedl k muzice, jako k velikému tajemství.
Teprve o hodně později, když jsem konečně kolem dvacítky dospěl do puberty :-) jsem "to" také zažil. Ne v hudbě, ale v poezii. Otevřelo se mi vnímání... jakýchsi dosud neznámých vnitřních souvislostí nebo co, a cítění zvláštní, "nevy...světlené" jen "na...stíněné" krásy v nich. A najednou některé verše začaly nejen k smrti nudit, ale hlavně odpuzovat a jiné jakoby se dotýkaly až úplně uvnitř, kam přece nikdo nesmí... a nemůže! A to ještě tak živě, až se mi chtělo začít bulet, zpívat nebo... řváááááááát! A to už mi zůstalo :-)
Časem se však tahle "radikální" zkušenost s poezií a slovem jako tvůrčím nástrojem k otesávání nevyslovitelného propojila právě i s hudbou a já začal být možná až příliš radikální i v těchto soudech. Nemůžu jinak. Lhal bych!
Další mou zásadní zkušeností byla práce v televizi a posléze v "šoubyznysu" :-) Došlo mi, že ne nadarmo nás Ježíš přirovnává k ovcím... které jsou na tom bez dobrého pastýře hůře než ty pověstné slepice :-)
Víš, Víťo, to že někde vyhřeznou střeva, to ještě není samo o sobě hnusný. To ještě může být i realita. Doktoři i dělníci na jatkách by mohli vyprávět. Hnusné je, až když někdo vyvrhuje na počkání prostě proto, že publikum je tím fascinováno! Lidská fascinace zlem a hnusem je známá a vždy dobře prodávaná věc. Zlo upoutá pozornost každého. Dobro jen některého. Známe to už ze školy a pak dál: Stačí být odporným a požíváš hned jistého zájmu, nebo dokonce vážnosti. Stačí být dobrým a část si tě ani nevšimne, část se ti vysměje do naivních hlupáčků. Nemluvíš-li způsobem, jakým se vyjadřují ti kolem a o jejich rituálech, pak jsi evidentně outsider a nebo... ještě dítě a je třeba, abys dospěl. Tady máš popelník a pulitr... pro začátek.
Autor písničky Kolumbus č. 40644, kterou tu zmiňuješ v rámci určitého spiklenectví, či vnitřního souznění duší, Přéma Haas, ještě když hrával se Znouzí (za dob její největší slávy), vždycky říkával: "Nejhorší je ustát, že nikdy nikam nezapadám. Moje tesilky jsou pro punkáče pořád moc tesilové a pro tesilovou mládež zase až příliš záplatované".
Ty, Víťo (zřejmě stejně jako my všichni tady :-) ), asi nikdy naráz neoslovíš tolik posluchačů, jako tví oblíbení chrochtači. Tvůj jazyk nebude nikdy natolik obroušený, aby zmátl malá kůzlátka, ani natolik hrubý, aby ho přijali do společného chlívku s ostatními...vlky či prasaty. A přece ten "průměrný muž", jak sám sebe Přéma Haas nazýval, se ti navždy zapsal do duše, byť by to bylo i jen jedinou písní. A ten zápis se dá číst i po letech a i po letech má sílu a schopnost to srdce malinko poponést.. v případě Kolumba X alespoň z velké louže pod okap ;-) Takových vysněných met mnozí "výrobci seriálů" na jedné straně, ani divadelní imitátoři veřejných jatek na druhé, nikdy nedosáhnou! Pro ně je jeden originál bezvýznamný. Potřebují tisíce takových anonymních Víťů L., aby se dobře uživili. Ale ne, nevěřím, že dobře! Každý člověk si totiž prožívá své peklo... i když se navenek může stokrát tvářit, že je za vodou... S tím oběšeným kamarádem, jak píšeš, to možná taky trochu znám. Vždyť jednomu jsme ve Znouzi dokonce "přidrželi provaz"... a já pak usedl na jeho uvolněné místo za bicí soupravou. Druhý takový mě zase přivedl k víře a hodně mě duchovně nasměroval k Bibli. Byl to skaut a všechno, co dělal, dělal tak důkladně, že ho delší dobu nemohli vůbec najít.
Teď nedávno se oběsil kluk, co s náma občas jezdil prodávat cédéčka a trička, ale hlavně sem do Čech tahal starý, dosud žijící zahraniční hard rockový legendy a taky vozil lidi od nás na koncerty ven za hranice. Byl to neuvěřitelný dobrodruh a samorost... Moje sestřenice zas byla nejinteligentnější člověk, kterého jsem ve svém okolí znal. Už dlouho tu není. Ale pořád ještě víc lidí tu s námi je! Ještě chvíli.
Nikdo nevidí do našich bolavých srdcí, jen Jediný. A buď si jist, ďábel, při vší své moci a mazanosti, to není! Ten se tě jenom snaží přesvědčit, že tam vidí, abys mu vyložil karty, aby ses s ním dal do řeči a mohl nakouknout! Jestli ti připadá správné tlumočit myšlenky šílenců, co své šílenství svádějí na Boha, pak k tomu máš jistě dobrý důvod, kterému nerozumím. A sotva porozumím, budeš-li ho ukrývat za cizí výkřiky. Ale chápu, někdy nám připadá, že to, co chceme říct, už jiní řekli před náma lépe. Tak citujeme. Také to dělám.
Můj první střet s následovníky Krista, tehdy na počátku, byl v tom, že já jim tvrdil, že už Boha znám a nepotřebuji přijmout žádnou jejich hantýrku! To, co mi odpověděli, mnou ale otřáslo:
"Tak jo, akorát že pak budeš jako prorok odsouzený k věčné samotě, básník co svoje verše píše do šuplíku. Ale ne proto, že by o ně nikdo nestál, ale proto, že se bojí, aby si podle cizího mínění o sobě sám nezačal myslet, že není žádný básník!"
Tehdy mi došlo, že... možná fakt jde o víc, než o "hantýrku".
Ale víš co? Zbytek ať nám dopoví zase raději Tatínek sám ;-)
(Mk.4,23-34 opět v překladu 10pé)
(Buďte vůči světlu svícnem a " zrcátkem". Jste-li kýblem, pak to, co ve vás nebeský Tatínek zažehl, ztrácí smysl a On si bude muset zažehnout jiné(ho).
₂₃₋₂₄Přemýšlejte o tom. A vůbec - vnímejte o čem přemýšlíte! A přemýšlejte o tom, co vnímáte. Čemu věnujete pozornost. Protože "to" totiž bude věnovat pozornost i vám a ještě nějakou navrch přidá.
₂₅Tak se může snadno stát, že pak tomu, kdo má, bude ještě víc přidáno, ale tomu, kdo nemá, bude ubráno i to, co si myslel, že má, nebo aspoň že nárok na to má.
₂₆Boží blízkost je totiž živá, děje se a roste. Asi jako když člověk hodí semínko na zem. A třeba si toho ani nevšimne...
₂₇₋₂₈... a dál funguje, pinoží se ve dne v noci
zatímco v semínku se dějí věci
o kterých on neví nic... a nebo ví-li přeci
stejně netuší proč právě tak...
a zrníčko klíčí nenápadně, aby... pšt, věříte na zázrak?
Vystrčí čumáček stéblo, vzejde klas
A co teprv až vydá úrodu... budete ještě tvrdit, že je to z vás?
₂₉Ne, spíš pro vás! A poznáte-li že dozrál čas
hned jdete
a žnete...
₃₀A nebo jinak... k čemu by se dal ještě přirovnat vztah s Bohem, jaké to s Ním opravdu je?
₃₁Znáte zrníčko hořčice?
Je tak prťavé, že se vám na dlani až vytrácí
a kdybys jediné mezi semeny (mezi těmi tisíci!) směl vsadit do oranice
s tímhle bys asi sotva čekal... sklizeň ovací
₃₂A přece jakmile se v zemi jednou ocitne
roste až přeroste všechny - i ty velké, nezbytné...
plodiny, co každým rokem sázíváte do hlíny
a keř z něj má větve takové, že zrovínka...
se v nich mohou uhnízdit i ptáci
vyzobávající... z okolní půdy jiná semínka.
₃₃Na takových a ještě mnoha jiných "básničkách" vysvětloval Ježíš Boží Slovo. Na věcech, které byli schopni vidět kolem sebe i ti nejprostší básníci, představoval Stvořitelův poetický rukopis i záměr.
₃₄A jinak to vlastně ani nedělal. Jen v soukromí svým nejbližším vyprávěl vše ještě barvitěji.
A tak to dělá dodnes. Tedy... pokud se považujete za Jeho nejbližší a hlavně... pokud vás to zajímá! ;-)
Víťo, mimochodem... s tím Čertem, to jen potvrzuje, co stále opakuji: Tys dostal od Tatínka dar mluvit i o temných věcech "světleji" a hlavně, mnohem "poetičtěji", než jak to zvládají běžní tmáři! :-)
Snad tě tahle smutná písnička poveselí:
Jiří Smrž: Řekni, (Víťo) jak tvá píseň začíná... |
| | od: PVV () | vloženo:02.02.2017 16:00:36 | | Ahoj bráchové. Co to? Náčelník marodí? Caine přeju brzké uzdravení. PVV |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
