|
| od: Pw () | vloženo:08.12.2016 17:28:49 | | Chci ještě podotknout, že kdyby to mé veršování někomu připadlo jak když sekerou mlátí do dubového špalku, tak to trefil. Přesně tak to totiž dělám. Kdo ví kde bydlím chápe. :-D. |
| | od: PW () | vloženo:08.12.2016 15:40:19 | | Tak mě mrzí, že mě Pán nějak neobdařil a neutvořil poetou. I když někdy mě vzletná slova napadají a básně taky. Ale nějak to nepovažuju za nutné zaznamenávat. Prostě mi to zpříjemní ten daný čas a pak to odletí. Nebo......? Třeba sebou někdy začnu nosit tužku a papír abych neprošvihnul ten čas. Ale mám radost z toho, že to někdo umí. Zaznamenat, napsat, pamatovat..... Ano. S křídly roztaženými jak výtahem bez lan k slunci a světlu jak mlha vznést se. Už to nebolí, už nesmutním, to vše zůstalo podemnou tam dole v nižších patrech jsoucna. Tady si blesky a hromy hrají se závojem slunečních větrů, z dálky dorazil zpěv v radosti se roztrhnuvších supernov a to všechno se v závrati točí na vesmírné centrifuze a všechno se raduje. Vždyť nelze.................zemřít. No tak to mě teď napadlo. Potlesk prosím. A škarohlídi zůstali taky tam dole. :-)PW |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:08.12.2016 11:00:04 | Je tu jedna naděje! Alespoň pro začátek. "Mi" o ní svědčíme, protože se jí sami tak úporně držíme a odmítáme pustit. Jako kdysi Jákob, rvoucí se s andělem. Říkáme jí trochu vědeckofantasticky: "Neviditelný mód", ale ve skutečnosti je to ta "stará dobrá blízkost" v "Duchu svatém" či v "Kristově jménu"... Pro diváky jen další mrtvá fráze, další nesrozumitelný biblický terminus technicus, ale kdo vešel, kdo zaslechl, kdo odpověděl... objevil v ní Jeho hlas a s Ním dveře skrz vlastní celu do volného prostoru... prostoru pro setkání a spojení větší, než jen pomíjivostí vroucí chemie na jedné nebo okovy zákona na druhé straně. V tomhle prostoru - trochu vulgárně řečeno - komnatě nejvyšší potřeby :-) se schází všechny milované bytosti! Tam můžou spolu nejen mluvit, radovat se či utírat si vzájemně slzy dojetí. Můžou tam dokonce i létat, běžet a plout. Vzletnými slovy, vy..trvalým úsměvem s jakým srdce pádí do milované náruče, s básněmi lehčími nad všechnu těžkou vodu světa.
Pomíjivost a míjení... to je to, co se stalo tehdy v Ráji. To je prvním obsahem do křivé karikatury zdeformovaného slova hřích. Proto je to tak smutné a do nebe volající! A taky proto, že to sami neumíme vrátit, změnit. Proto přišel Bůh v těle plném chemie, v těle, co podléhá okovům zákona, pro jejichž setřesení byl nakonec námi, "samospravedlivějšími spoluvězni", křižován. A je dodnes. Proto přišel živý, že i ta nejčarovnější mrtvá komnata nejvyšší potřeby podléhá zkáze, protože je jen... kouzlem. Ale ta v Něm a s Ním ožívá jako náš prostor k setkání v neviditelném módu. To Jeho hledáme za každou milovanou tváří, to On v každé z ní prosvítá.
Jene! michaelo!! Mi!!!... nenechme si to vzít! Odbarvit a přeložit do frází. Prosme za to. I když nás budou soudit minimálně jako pomatence trpící samomluvou... Ta blízkost za to stojí! Co bylo jen z chemie, časem vyšumí. Co bylo víc, ještě víc vyroste!
|
| | od: Jan (janpekarna@seznam.cz) | vloženo:08.12.2016 07:24:04 | | Úzkost jak skotačivý potok mnou protéká. Nehybný, oněmělý se slzami v očích ležím a cítím rozervané tělo, jež chce být někde jinde. V mém těle její duše je jako hřejivé pohlazení, jež mě dělá neskonale šťastným. V dlaních mých motýl třepotá křídly a nabírá sil.Srdce poháněno touhou buší stále víc. TY a JÁ vstříc svému osudu. |
| | od: michaela (michaela.lukasova@seznam.cz) | vloženo:07.12.2016 21:38:29 | | Již nepokrytě pláči, očistná bolest prýští korytem mé tváře, to vzniklo úsměvy, teď zavlažené je slanou vodou, která by měla v mořích ústit.
Tak prosté, z lásky vzniklé, z té, co TY a JÁ.
Bez hranic, na hraně propasti.
A znovu roztančím ten úsměv, plamen, hvězdy a vše nade mnou, pro život samotný, skláním se a jsem ve svém bytí, vašem milování, prostě jen JSEM.
Srdce se trochu třepotá,
motýl, kterému nezbedné dítko smázlo pel z křídel,
touhou se rozezní, rozbuší, stahy své pumpy je hnáno dál |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
