Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Caine-Mi () vloženo:29.11.2016 23:07:55 O absurdní víře i absurdním odpuštění - v rubrice Rozmluvy od: Caine-Mi () vloženo:22.11.2016 09:05:24 Právě když jsme šli kontrolovat stráže, spadl shůry... ne přímo rozkaz, ale takový... poučný materiál. O jednotě, o soudržnosti, o společenství... No zkrátka co vám budeme povídat, neposlouchal se moc příjemně. A zvlášť ne po tom všem bouřlivém dunění, co se tu z nitra hory vzkazů ještě donedávna ozývalo a co nás nejen usvědčilo ze solitérismu, ale ještě si budeme muset i hledat náhradu za jednoho místního učitele. To je hned, člověk něco prehistorického plácne... V nás třeba taky i pouhé slovo... "stádečko"... nebo "hromadná vztahovost"... budí víc pocit paniky než těšení. Jsme totiž samotáři. Dvě veverky, co už při běžně přeslechnutelném zadupání utíkají vysoko do koruny Stromu, aby pak dolů "statečně"... házely šišky :-) Jasně že jiné je to při vzájemném otevírání se konkrétnímu člověku nebo konkrétním... pár lidem, tam paniku střídá empatie. Ta, alespoň nám, ovšem právě při hromadném kontaktu... třeba s publikem... nefunguje. Jsou "zpěváci", co dokáží vycítit přesně, co je "ve vzduchu", naservírovat davu, co si žádá, ví komu fandit a komu se smát... Jsou profesionální baviči i buřiči. Pro ně je hračkou zapojit kolektiv do kolektivu a vytvořit (bio)masu. I v církvi. "Mi" před kolektivem spíš prcháme a kdyby Ježíš neřekl to svoje: "Kdekoli se sejdou (byť jen) dva nebo tři v mém pověření, tam já sám budu mezi nimi"... asi bychom se rozpakovali vůbec nazývat se "kristovci". A teď do toho najednou "spadne" pořad o "společenství církve"! No, raději si to slovo překládáme opisem: Společenství... Božích dětí, Ježíšových přátel, Jeho následovníků, nebo možná dokonce... Jeho orchestru? Jéé, slyšeli jste, jak to ťuklo kladívkem o... cimbál? Být osamělým písničkářem (byť rozšafně hned ve dvou tělech), to bychom snad ještě nějak zvládli, ale být na plný úvazek jedním z nástrojů orchestru? Třeba úplně druhé nebo třistatřicátétřetí... housle? Nebo další trumpeta? :-D A co dokonce jeden z těch vůbec nehrajících, co pořád jen někomu obrací noty?... Vida, vida... problém není jen v samotářství, ale i pýcha, že? Kristův orchestr už tu hraje dlouho, příliš dlouho na to, abychom mohli i jen jeho noty klidně smést ze stolu a říct si "to svý nevadíííí..." Pořad jsme si tedy poslechli a... vylezli na strom :-) Pro další odpuštění... Snad někoho z vás přitom netrefí... šiška. v rubrice naTWRdo od: Caine () vloženo:16.11.2016 13:48:34 Víťo a Banjo... Dík! Tak hezky se to čte, umíte vyprávěním pohladit! Akorát že... nevím, jak to říct... jakoby jinou hlavu :-) Všechno to uznání či chvála na mé staré a nebo na Znouzí písničky... (prosím, Víťo, napiš ji i klukům! Vždyť oni jsou autory!)... jakoby se týkala něčeho, co už není... jako bych já už nebyl tím, kým tehdy. I "Všechno co má cenu máš s sebou" jsem musel přestat zpívat, protože bez náležitého výkladu je to vlastně - z mého nynějšího pohledu - lež! A o "zklamání" z nového "Práva na návrat" jsme už mluvili s Víťou, ale třeba i s Fazym2 osobně. O tom, že "mi" nějak přestávají rozumět, promluvili i ti bližší ze sdružení Osamělých písničkářů Honzy Buriana. O bližších obecně ani nemluvě. Je jen otázka času, kdy se mé (naše) současné přemýšlení prosákne do všech textů natolik, že ač dál "vyladěné" a "vymazlené", přesto budou vzbuzovat rozpačité pocity, že... "asi bylo řečeno víc, než mělo" :-) Ale ty vaše postřehy, vyprávění, hříčky, vtípky a glosy... mě baví! Fakt! Děkuju za ně. od: Banjo () vloženo:16.11.2016 07:25:43 Caine, počkej, to jsem nemyslel být totálně ohlazený jako oblázek a měkký jako sliz. Písničky s morálním (u tebe ještě k tomu křesťanským) poselstvím, které umíš opravdu dobře vyladit a pomazlit se s každým slovem, které tam je, tak tam jsi doma, tam je to v pořádku. A proti těm jsem nepsal nic. Pavel taky neradí uhnout z podstaty víry nebo používat nějaké neutrální formulace, o to přece vůbec nejde. Ostatně jak jsem uvedl, já tu metalovou taky beru jako tvůj specifický humor, protože tě znám. Ale pokud bych se na to podíval zvenčí, z kůže nějakého metloše, který tě nezná, prostě tam vidím i to, co jsem napsal minule. Ale navrhuju tohle téma už moc nevířit. Podstatné už asi zaznělo a mám z toho takový rozpačitý pocit, že zaznělo víc, než takové okrajové záležitosti sluší - neboli že děláme z komára velblouda. Pokud tedy souhlasíš. A mimochodem - ta rybí verze Vozněsenského je dost dobrá :-) od: Víťa L. (xcd@email.cz) vloženo:15.11.2016 23:55:53 Když jsem někdy v roce 1990 často otevíral večer dveře na balkón, ta melodie tam zněla. Nebyla jedna, bylo jich spousty. "Není kam jít", "Jak z toho ven", "Dračí setba", "Návraty", "Rotace", všechny vaše songy z těch demokazet. S nimi jsem usínal, s nimi jsem se učil hrát na svou první elektrickou, "black metalovou", černou Galaxisku. Po domácku vyrobený booster koupený kdesi na inzerát. Starý, kufříkový gramofón jako zesilovač. Od těch dob jsem naposlouchal stohy alb, objevil díky internetu tisícovky kapel z celé zeměkoule, ale čím mě dokázalo oslovit vaše zhudebněné vnímání světa v rámci ZNC, nejsem schopen dodnes s určitostí popsat. Jen vím, že otevírám-li dveře na balkón dnes, ta melodie, co mi zpívá noc, všechny ty vaše songy, mi zní pořád stejně. Nic se nezměnilo. Ty si opravdu myslíš, že přátelství mezi mnou a Tebou můžou jen tak shodit ještěrky? Zatratit vás oba "Mi"? (Ještě, že ne oba "Ma") Kvůli odlišnému vnímání temnoty? Ty jsi mi určitý bod dal, teď je pro mne otázkou, jak s ním naložit dál. Ať tu ty ještěrky byly nebo ne, ať ti tygři žerou co chtějí, co jsem prožil s Tebou a s tvorbou ZNC, to už neztratím. Zdaleka nejsem jediný. Vím, že je nás moc. Hledačů pokladů.. Metal byl u mě první. Jednalo se o pořad Větrník, kde jsem na polském mono kazeťáku Unitra nahrával na kazety Basf, TDK, Sony a podobně první demáče kapel jako Titanic, Törr, Vitacit, Citron.. Pak jsem začal jezdit na burzy a kupovat kazety, desky... "Blýská se na časy, které už nepříjdou", praví text libereckých V.A.R. a kdo z těch mladších tu dobu nezažil, těžko vyprávět. Metal byl se mnou, když mi bylo zle, metal byl se mnou, když mi bylo smutno, metal byl se mnou, když jsem se bál. Pak jsem objevil ZNC, docela jiný svět, to už jsem měl svou první kapelu Likvidator (ó, jak originální název), pak nějaké další, samý thrash nebo co to vlastně bylo, každý se tvářil světově a málokdo co uměl. A já nosil do zkušeben "Neználka" a "Odrhovačky", říkal jsem tohle je bomba, takhle bych chtěl hrát. Každý si klepal na čelo a těch pár kamarádů, co jsem měl jen kroutilo hlavou, to je nějaké divné, tohle ne. A tak jsem zůstal sám. S vašimi písněmi. Na tohle jsem nikdy nezapomněl. Co jsou proti tomu ještěrky. Teď se potkáváme v rychlém virtuálním světě a máme to štěstí, že se můžeme všichni dohromady hádat. Taky máte dneska pocit, jako by se nás ty mocná chapadla nenažrané chobotnice snažila rozdělit? Jedinou silou prostých, obyčejných lidí je JEDNOTA. A teď to vidíte ty pře: Miloš Zeman nebo někdo jiný, východ nebo západ, všechno se tříští a my, místo abychom hledali společný, styčný bod, který nás spojuje, se přeme o ješterky. Lid potřebuje myšlenky, ale s jasnou řečí a takovou, které rozumí. Tak o tom kdosi kdysi mluvil k lidem, když mu nenažraní mocipáni s kříži na krku hrozili pěstí. Já, nenažraný snílek, pořád věřím, že někde musí existovat styčné hranice mezi světlem a tmou, které nás dovedou spojit. A teď možná řekneš: "Ale pokud budeš následovat Boha atd.." Tady kolem na světě existuje spousta lidí, kteří to bludiště myšlenek z různých důvodů nebudou chtít pochopit. Nebo třeba jim jen nebude dáno. Nebo budou mít tu svou jinou pravdu. Mají svá jiná bludiště a třeba sem budou přijíždět tajně na korbách kamiónů. Není tak podstatné aby lidé do písmene pochopili něčí myšlenky. Podstatné je umět lidi sjednotit. Ať mají důvod sami v těch bludištích nacházet. A umět ochránit antilopy. Je toho moc. Hledám všude. V sobě, ve hvězdách, v "poezii". Je úplně jedno, jestli k tomu hřímá vřava metalových kytar nebo k tomu bubnuješ na odpadkový koš. Důležité je, čím tě to osloví. Proč tak činíš. Narazil jsem na spoustů neuvěřitelných, silných textů a jsem za ně rád. Každý nemá ten dar psát například tak silná slova "o motýlkovi, co sebou sekl o asfalt". Ale chce vyjádřit podobnou věc. Tak, jak umí. Světe div se, napadá mě teď třeba zrovna skupina Argema. Asi plno lidí ví, že tu existuje jakýsi hit "Jarošovský pivovar", jak jinak, ale už ne tolik lidí ví, že stará, dobrá, metalová Argema (v úplně jiné sestavě než dnes krom bubeníka) jezdívala s programem, kde zpívala písně jako "Příchod věrozvěstů", "Poslední Moravan", "Ztracená síla" nebo například "Pověst o prutech", kde se praví: "Není těžké lámat každý zvlášť, soudružnosti vadí vaše zášť, svazek prutů lépe odolá, jako lid, když přijde doba zlá". Nevychovala mě škola, vychovaly mě písně. Ani dnes jsem dětem na třídních schůzkách nebyl, ale pouštím jim písně. Tak na dobrou noc přidávám něco z pravěku, skupinu z Hranic na Moravě, která již dávno neexistuje, jmenovala se Tarantula a její píseň o tom, že "Kostnický popel stále ještě hoří". Nevyhasnul! Protože "Bratři se sjíždí na Tábor": https://www.youtube.com/watch?v=IdZMp0S6XfE <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů