Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Caine-Mi () vloženo:08.11.2016 20:31:55 Krása spasí svět! To je provokativní titul nového pořadu v rubrice naTWRdo. Je to pravda? Petr Vaďura, člověk, který vedl (coby rozhlasový redaktor) rozhovory snad s každým významnějším současným česko-slovenským teologem, to aspoň tvrdí! Máme mu to věřit? A co když je to jen další úhybný náboženský manévr, jak se zalíbit světu "rozumněji", než pořád jen přes toho "bláznivého" Ježíše? Něco stravitelného i pro ty... duchovně opatrnější, pro "něcisty", jak jim říká profesor Halík. Pro ty, co se sice už silácky netváří, že věří jen na co si "sáhnou", ale zároveň ještě nedoufají v nic "osobního". Prostě jen připouští nějaký vyšší princip, bitevní rovnováhu dobra a zla tam "nahoře", nebo boha s malým "b", kosmickou energii... universální zákon, moudrost... a nebo... právě krásu. Jenže ten "bláznivý" osobní biblický Ježíš nás z kýžené rovnováhy pořád vyvádí a ujišťuje, že... i ta nejnepatrnější Boží síla a moudrost je větší, než ta největší naše... či dokonce jakéhokoli zla! A ústy drsňáka apoštola Pavla dodává: Máte-li naději ve "spásu" jen pro tenhle život tady... pak jste fakt největší náboženský trdla ze všech lidí! Krása spasí svět... vykřičník nebo otazník? Co je to svět asi není třeba vysvětlovat. Co je to Krása s velkým "K" nám autor pořadu úžasně osvětlí sám. Zbývá tedy jen posvítit si na to, co v příspěvku není předmětem uvažování, totiž na spásu samu: Co to vlastně je ta spása? Záchrana? Hmmm... ale od čeho? Od koho? Kým? Nebo je to jenom nějaký obecně platný... způsob úniku? Něco jako průlet červí dírou ze zamořeného vesmíru kamsi do věčnosti? Ale je vůbec cosi jako život mimo čas? Jaká je spása o které mluví ten... divný Ježíš? Ano, divný, protože nejvíc diskutovaný, nejvíc nezaškatulkovatelný člověk všech dob, právě ten, co tvrdil... a tvrdí, že bude tvrdit stále, až do skonání světa, že je Boží Syn přišlý na zem v lidském těle! A k dovršení všeho (na rozdíl od všelijakých zbožštěných mocipánů tohoto světa) to dokázal svým zmrtvýchvstáním! Nejen před těmi popsanými více než pěti sty očitými svědky, ale hlavně tím, že s námi všemi něco dělá dodneška! Buď nás čím dál tím víc přitahuje... a nebo odpuzuje! V jeho přítomnosti neexistuje zlatá střední... široká... cesta. Autor úvahy, Petr Vaďura se v ní ovšem o Ježíši takřka vůbec nezmiňuje! Záměrně tak provokuje, aby v instantně provokační době, je-li to vůbec ještě možné... vyprovokoval naši pozornost. Neváhá nechat Krista mluvit jen jakoby zpoza opony pojmu, který naši pozornost tolik přitahuje: Krása. "Aby mohla spatřovat krásu, musí být naše duše krásná! Toho ale člověk není schopen sám od sebe, aniž by byl Bohem proměněn a naplněn..." říká se v pořadu. A ještě také: "Protikladem krásy není ošklivost nebo banalita, ale kýč! Kýč je napodobování krásy bez schopnosti vyjít při této činnosti z podstaty DUCHOVNÍHO principu bytí! Neboli: Kýč je napodobování krásy bez pravdy, bez ducha a bez lásky... Kýč předstírá krásu. Často s omračující nádherou, aby nebylo patrné, že neobsahuje vnitřní pravdivost a lásku... Oproti tomu krása je projevem vnitřní pravdivosti, ať už v umělecké tvorbě, ve vztazích lidí, a nebo právě v duchovním životě..." Ne nadarmo se v Žalmech a v mudroslovných knihách Bible zpívá o "živé" Moudrosti a Kráse, která byla parťákem Bohu při tvoření vesmíru. Ano, velká slova... ale i kdyby tohle kráťounké rozhlasové uvažování mělo být pro někoho jen o té spáse "pro teď a tady", stojí za poslech a zamyšlení! Je v něm tolik myšlenek, je tak hutné... že je nutné, poslechnout si ho alespoň dvakrát... třikrát... A dost! :-) od: Caine () vloženo:08.11.2016 14:56:38 Fazy2, Banjo, Pvv... Ahoj... jen na skok... teď jsem náhodou objevil, že dneska, už za pár hodin začne ve Skvrňanské knihovně, (tam kde jsme se tehdy všichni... (o)pět sešli) koncert Honzy Řepky. Řekl bych dost podstatného písničkáře. Jestli nevíte, co s načatým večerem... doporučuju! http://m-klub-plzen.webnode.cz/products/a8-11-2016-18-00-jan-repka-koncert-mezi-knihami/ od: Víťa L. (xcd@email.cz) vloženo:08.11.2016 12:58:46 Ahoj, moc děkuji vám oběma za Rozmluvy, to jsem nečekal. Pár vět o temnotě a tak silná úvaha. A to temnota prý podle jedné z vět v Rozmluvách neexistuje. Pouze nedostatek světla. Přitom lze o ní tolik vyprávět. O tom nebát zhasnout, ale mít po ruce vypínač. Jen nevyhasnout... Jak píše níže pvv. Ty příběhy mi připomenou píseň Jardy Svobody "O malém rytíři". Dříve ji Caine na koncertech hrával a v ní to možná všechno je. Takový text se rodí jednou za život. Možná někdo pamatuje asi 300 metrů dlouhý podchod z Náměstí Republiky na ÚAN v Ostravě. Lidé tam psávali na zeď fixy různé vzkazy. Chodíval jsem si tam po večerech číst. Jednu z vět co tam byla nezapomenu nikdy. Je to pro mnohé asi známé rčení, ale stálo tam: "Každý kdo prošel peklem potkal Ďábla, ale ne každý, kdo potkal Ďábla prošel i peklem". Není jednoduché pomáhat lidem. Když mi bylo kdysi líto bezdomovců, dal jsem jim peníze, druhý den zas a třetí den už na mne čekali: "To je ten, co nám dá". Ty dveře jsem zabouchl a už hezkých pár let nedám nikomu ani korunu. Zbyl jen vztek, protože jsem celý život v práci a pořád mám co dělat, abych ty děti uživil. Takové to: "Když ti berou košili.." Tohle neplatí. Musíš chránit sám sebe. Že by malá lekce Satanismu? Aspoň trochu? Lidem jsem se rozdal dost a bylo to nejdůležitější ponaučení, co jsem kdy dostal. Ještě mně napadá, že každý má ty "hranice pekla" položeny někde jinde. Někdo se sesype, když nemá kde bydlet, někdo když mu dva dny nefunguje doma internet.. Zkusím k tomu dodat rovněž píseň, starou už téměř tři desítky let. I včera k půlnoci jsem si opakoval její text. Jmenuje se "Padesátý v řadě". Píseň legendárních Kryptor. Silná záležitost, která mi připomíná, že dokud nestojíme "v řadě" je pořád ještě dobře: https://www.youtube.com/watch?v=CvMWjNsN8E4 Druhý díl písně: https://www.youtube.com/watch?v=xH2YNm6Wdos Banjo, pokud to čteš, rád bych Tě požádal, jestli by ses mi neozval na mail, co je nad příspěvkem. Takový rozhovor ohledně života a Disharmoniků vprostřed setmělé, vzpouzející se sebranky, by mohla být nevšední záležitost. Tvé příspěvky čtu na netu pokud na ně narazím nějaký ten pátek a jde o hodně silné věci, které by bylo škoda jen tak ponechat té neustále se měnící, virtuální žumpě. Caine a Sasanko Rozmluvy o temnotě jsem četl několikrát, není snadné je rozplétat. Jako ve Tvých (Vašich) písních. A to v době, kdy lidi potřebují stručná a jasná řešení. Na nic není čas, co bylo včera je dávno. Lidé vyhlíží novou pravdu, nové rozhřešení, nového hrdinu a v tom spěchu si nevšimli, že tu už jeden kdysi byl. Ještě, aby tak věděli, co vlastně říkal. Když sám chodil bos a neměl profil na Facebooku. Chtěl bych se krátce vrátil k tomu našemu webu. Já jsem recenzent nikdy nebyl. Jsem hudební fanoušek, který rád píše o deskách, dělá rozhovory s kapelami, občas reporty z akcí a podobně. Takto je fajn, aby ten web fungoval. Psát u nás může každý, kdo má chuť a koho to baví. Pro mě má daleko větší cenu, když někdo napíše svými slovy recenzi proč si desku, o které píše koupil, proč se mu líbí, co s ní prožil a nebo co mu ta muzika dává. A že to není popsáno dostatečně odborně? Nedávno byly známy případy od dvou stěžejních českých hudebních časopisů, kdy byli sami šéfredaktoři těchto periodik odhaleni, kterak a za kolik si lze u nich v časopisu kladnou recenzi koupit. Nechci zde z toho dělat bulvár, kdo "googluje", tak si to najde. Jaké má ale potom toto psaní smysl? Za peníze napsat cokoliv? Já si i ta cd o kterých píšu rád koupím (poslední Znouze nebyla výjimkou), abych kapelu aspoň tím málem podpořil. Má to pro mě větší cenu, než si koupit cd Metallicy někde za čtyři stovky u benzinky. Paměť mi už tolik neslouží, ale někdy dva roky po Sametové revoluci jsem si sehnal od Jirky Valtera, zpěváka kultovních black metalistů Root, první tuzemský překlad Satanské bible, vydanou ještě coby samizdat. Pro ty mladší se sluší připomenout, že se tenkrát ještě chodilo s dopisy na poštu, telefony byly na kabel a internet neexistoval. Hrdě jsem onen výtisk nosil v somračce od plynové masky a na burze si koupil na krk "kruh s pěti body obrácen hlavou dolů" - pentagram za padesát korun. Když jsem pak zaklepal jednoho dne na dveře blízké Církve Apoštolské, stal jsem se tam při svých pravidelných vycházkách z intru častým návštěvníkem. Zatím co jiní vysedávali na internátě u videa a sledovali Terminátora a Ramba, já tohle nemohl. Musel jsem jít dál. "Vesnice hoří, nocí jdu sám, zkrátím si cestu, přes pole lán, obklopen dýmem, na konci sil, ač smysl neznám, jasný mám cíl, vědomí ztrácím a přece bdím, vede mě Ďábel tam dolů k svým" znělo z kazeťáku značky International na šumící kazetě. Znalci vědí. Uběhlo skoro třicet let a třicet let jsem to z hlavy nedostal. To pravidelné povídání v Církvi jsem měl moc rád. Lidé tam seděli, já tam seděl, na sobě černé tričko s krvavým nápisem Root, somračku, pentagram, díry v riflích a vatovaný kabát na věšáku. Přesto mi ani jedinkrát nikdo nenaznačil ty jsi jiný, divný, ty tady nepatříš. A když jsem se s kamarády ve městě náhodou povícero ovínil a slova se mi pletly, říkali nevadí, přijď příště zas. A já jim povídal. O temnotě, o bolesti, o nebezpečí. O tygrech, kteří trávu nežerou. Někdy si říkám, že tam na ty dveře zas po třiceti letech zaklepu. I když jsem somračku ztratil a díry v riflích mi zašila žena. Ve škole jsem na téma Satanismu vypracoval referát, který jsem pak musel číst před celou třídou a byla to asi jediná jednička, co jsem na učňáku dostal. Spolužáci udiveně koukali o čem jim to vyprávím a Satanská bible kolovala z ruky do ruky. Pak se mi vracela většinou se zklamáním, že to "není ono", že je to nějaké slabé, žádný horor. Neoslovilo to téměř nikoho. Tady bych se rád dostal k jedné a zásadní věci. Že jsem na rozdíl od nějakých primitivních rádobyokultistů nikdy na Ježíše vědomě neplival, nezesměšňoval a snažil se ho respektovat. Alespoň jsem se o to snažil. Rozmluva, ať je jakákoliv, není rouhání. Rouhání je to, že za někým večer přijde a on, člověk, mu řekne vypadni. Kdysi jsem viděl jeden dokument v televizi (už si nevzpomenu jak se jmenoval ani ten pořad ani ten člověk, o kterém to bylo) a tam mluvil představitel nějakého českého satanistického spolku, v ložnici nad postelí velký, dřevěný, obrácený kříž a pod ním na poličce mimo jiných knih Bibli svatou. Reportér se ptá, jak to že tu máte Bibli svatou? A on odpovídá něco v tom smyslu, že tolerance je důležitá. Sám si myslím, že kde je radikalismus není prostor na debaty a to mě nebaví. Není se kam pak posunout, co objevovat. Nikdy jsem Satanistou nebyl, proletěl jsem tím možná víc, než tehdejší většina puberťáků v druhé půli osmdesátých let, zároveň ale nechci tvrdit, že jsem se z něj nic nenaučil. Caine souhlasím s Tvou úvahou, asi víš, u čeho se ale zastavím. Ano, u těch tygrů. My lidé nemůžeme za to, že loví antilopy. My nemůžeme za to, že myši mají strach z koček. Nemůžem ani za to, že medvědi jedí z řeky ryby. Nemůžem za to, že všichni dinosauři opustili tento svět, protože tehdy žádní lidi nebyli. Někdo to tak zařídil a my nemáme právo do těch rituálů přírody zasahovat. Jednou jsem přišel z práce domů a na zdi u stropu jsem měl pavouka. Takového toho typického s chudýma nožkama, který v paneláku vždycky odkudsi přijde. Nezabíjím pavouky, nevadí mi. A tak jsme tam spolu žili nějaký ten čas, až jsem přišel jednoho dne domů a na zdi u stropu bylo černo. Hemžilo se tam asi třicet malých pavoučků. A tak jsem vzal Biolit a všechny ty pavouky pozabíjel. Stal jsem se vrahem! Možná jsem měl toho pavouka vyhodit, dokud byl čas. Často se stává, že ten silnější vládne nad slabšími. Snad je mi rozumět, proč to píšu. Ale i kdybychom se jednou potkali jako "padesátí v řadě", budeme si zpívat, že vyhrálo dobro. V tom je naše síla. Protože to ani jinak nejde. od: Caine-Mi () vloženo:04.11.2016 12:05:36 Miáci děkují! Petře... to jsou silné příběhy! Nestává se nám to často, ale teď se skoro stydíme dopustit se jakéhokoli komentáře :-D Znovu na nás dýchla letní atmosféra kolejí, divokého spřežení, ohniště i pumpy na vodu... a polívky co dům... a les dal. Taková ta nálada jenom se schoulit někde v koutku tvého vechtrovského krbu, mlčet a poslouchat, jak to bude dál. Ano, možná právě takovéhle příběhy vyprávěl Ježíš... všem Mariím a Martám... a jiným ženám u studny... a ty, které se v nich poznaly, pak nemohly jinak, než upustit nádobí, co si všichni pořád odněkud někam nosíme a spočinout u Jeho nohou. Nechtěl bys je sepisovat a přispívat pravidelněji? Takový malý zelený palouček tady... taková skoro mýtinka a co se na ní schází za individua...lity :-D Vždycky nás znovu překvapí kolik myšlenek, poezie, bonmotů... kolik harmonií i disharmonií... :-D Ta Ježíšova partička... možná byla podobná "sebranka" nalezenců odevšad jako "Mi" a my tady. A možná... to On takhle dělá dodneška, že si hledá týpky, co se nevejdou do pro ně předem připravených škatulek. Možná se Mu pořád ještě líbí shromažďovat je do bárek všelijak se komíhajících na neklidných hladinách navenek poklidných vod... Už máme dalšího vážného zájemce o účast na festiválku Vechtr 2017. A kdo ví, třeba i Víťa L. opráší uzlíček s buchtama, přibalí i pár not a po ostavacku kratce přifrčí pendolínem rovnou na tvoji sousedskou kolej... No nic, teď hlavně přežít zimu :-) Jo a výzva k vyprávění příběhů na dlouhé večery u krbu platí samozřejmě pro všechny! od: pvv () vloženo:03.11.2016 12:11:06 Ahoj Mi áci. Tak jsem si přečetl Víťův vzkaz, a vzpoměl jsem si na mé epizody s vnášením Božího světla do temnot pekla. Není to tak dávno, co jsem ještě bydlel v Plzni. Na Petrohradě. Kdo zná "mapu" ví, že je to takový Bronx Plzně. Já bydlel blízko Sladkovského tř. což byla hranice mezi "světlem a tmou". Těch příběhů by bylo mnoho. Kdy jsem se pokoušel mezi lidi z "padlé" společnosti vnést trochu Kristova ducha. Párkrát mě okradli, párkrát to vypadalo na pěknou bitku a jednou k ní i došlo. Nechci to tu moc rozmazávat. Jen bych se rád přidal k tomu názoru z Rozmluv. Já tam ale nechodil z žádné křesťanské povinnosti nebo kvůli tomu abych se zalíbil Bohu. Já tam chodil proto, že mi těch lidí bylo líto a taky mě štvalo chodit se strachem po setmění kolem skupinek nebezpečně vypadajícvích individuí. Tak jsem mezi ně šel. Nevím jaký to mělo dopad. Jestli vůbec nějaký. Jenom vím, že jsme se začali normálně zdravit, člověk se přestal bát, protože jsme se znali a i když jsem jajich život asi moc nezměnil, alespoň jsme si přestali vyhrožovat a tvářit se na sebe "naebezpečně". Taky si vzpomínám na jednu dívčinu, která mě oslovila u Duhy. Že jí propustili z Dobřan a že nemá kde bejt a tak. Tak j sem ji vzal na čaj, pokecali jsme no a ukecala mě, že jsem ji nechal pár dní u sebe. Snažil jsem se jí sehnat nějakou instituci, která tohle řeší, ale nakonec tam nešla a mě to stálo nějakých pět tisíc. Na její léky který potřebovala no a cigára a kafe. Pak jsem zjistil, že nějaký peníze naházela do automatů. Co by řekl "mravní" člověk? Asi odsoudit. Ale já vím, že ona si chtěla prostě dokázat, že to "DÁ". Automaty hrála proto, že mě, nebo hlavně sebe, chtěla přesvědčit, že taky dokáže "vydělávat" peníze. A vůbec nechápala, že sedm stovek na den je dost i pro mě. Nakonec mi nezbylo,než se jí nějak zbavit. Potkal jsem ji asi za rok. Přibrala, říkala, že jí zbavili svéprávnosti, čemuž se zoufale bránila, a že dostala opatrovníka a že je škoda, že mě nenašla protože by chtěla za opatrovníka mě. ( no jasně. Asi si myslela že jí na automaty budu dávat pořád.) Chci tím říct, že nemám žádný návody na to jak změnit jinýho člověka. Jen vím, že se vždycky něco stane. Nebo sotva plnoletá dívčina co chodila na noční točit pivo do non stopu v parlamentu. Ten rozhovor trval tři minuty. Co holka jako ty dělá TADY? To "tady" jsem řekl dost významě, aby pochopila, že tenhle svět není o úsměvech a slušnosti, ale o podvodech , krádežích a občas krvi. Pak jsem řekl jen, že vím proč je tu. Nefunkční rodiče, hledání vlastní cesty atd. Ale hlavně jsem jí řekl, v pravý okamžik, že je tu někdo, kdo jí miluje. Samotnýho mě překvapilo co se stalo. Ta holčina se roztřásla, z očí jí vytryskli slzy a schoulila se do klubíčka pod bar a začala brečet. No dopadla to tak, že když jsem jí potkal, nebo spíš ona mě, já už si jí nepamatoval, asi za dva roky, hrnula se ke mě na chodníku jako k tátovi, div mi napadla kolem krku. A povídá . Ahoj já už jsem se vrátila domů, mám práci, dělám ....už nevím co mi povídala. Pak když viděla, že nějak nevím, tak se zeptala jesli si jí pamatuju, že je ta holka z baru. No a další- taková "šlápotka" z ubytovny, kterou jsem tam od tud vytáh, po pár dnech odvezl do Prahy, kterou měla úředně zakázanou, tam koupil jízdenku kamsi na Slovensko a posadil jí na autobus domů. Taky nevím jak to dopadlo. Dneska už si ani nevybavím jak vypadala. Jen vim, že telefony na Slovensko a náklady celkem byly tentokrát tak na sedmi tisících no a že když mi mávala z toho autobusu, tak že ty slzy v jejích očích byli opravdový. Pak jen pár telefonátů abych přijel a že už nebere drogy a přibrala. A že nemá peníze. No já už ti připěl holka. Myslím, že sedmička je dost i na mě.:-) Chcete něco vědět o temnotě? Já tam byl. A těch peněz nelituju.Možná se za pár let ke mě na chodníku požene nějaká ženská a začne se mě ptát, jestli si na ní pamatuju.:-) Pvv <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů