|
| od: Caine-Mi () | vloženo:14.11.2016 20:55:03 | Ládíku, týjo! Pévévéčko nás předběhl... no není divu - dvě těla přinášejí i dvojnásobně dlouhé vedení :-D Ale je to moc dobře, protože to co on napsal, je skutečná odpověď a "Mi" za ní stojíme!!! Díky Petře von větře!
No ale, když už je brok na cestě, zkusíme taky vyjít z kůží na trh a paprsknout sem, co nám proběhlo v makovičkách při otázce: Proč "Mi" ty ještěrky vlastně pořád tak hrozně moc řešíme?
Je to už úchylka? Idée fixe? Nebo schovávačka před skutečnými problémy? Malá víra? Neschopnost smířit se s tím, že by náš Táta mohl jednat (pro nás) iracionálně?
I když se tu pokaždé holedbáme, "jaký že důraz je nutno dáti právě na důvěru v dobrý Boží úradek s námi, aniž bychom rozuměli..." tak asi všechno tohle! Tady názorně vidíš, Ládíku, jak praxe nesmělého věrozvěsta pokulhává za teorií :-) Ne, bez legrace. A bez ironie, kterou možná v našich odpovědích jinak vidíš i tam, kde není.
Dneska mluvíš nezvykle mírně, neusvědčuješ... a přece se nám chce hájit... alespoň sami před sebou:
"Ještěrky" řešíme možná taky proto, že důsledky takové... byť malé víry jsou velké! A prostupují do všeho dalšího co děláme a kým jsme!
Každý nejspíš někdy měl ve třídě spolužáka propadlíka, kterému to bylo tak nějak šumák, jestli se dá dělit nulou a nebo jaké "i" se píše ve slově Hugo (Victor). A vždy to někomu přišlo k smíchu a někomu k pláči a někdo nad tím mávnul rukou.
"Mi" víme, nemysli si... cítíme to z pohledů, narážek, z vyřčených i nevyřčených zdvořilostních frází vnímáme, jak pro mnohé devalvujeme... těmi svými "spasitelskými" výklady i písničky, které ještě nedávno měli tak rádi (teď pomineme kauzu Ins..True..Mentálka. O té později) Jestli to ale vůbec jde obhájit se před "vědeckými kapacitami" zmasírovanými základní školou nějak racionálně, pak dobrým začátkem bude asi ta poslední věta, kterou jsme minule končili psaní Víťovi L. Ta citovaná z rádia TWR:
"Jestli je jedno komu věřím, pak je taky jedno, že vůbec věřím".
Jestli je jedno, jaký je ten, kterému se svěřuji, pak je taky jedno komu... se svěřuji. (Na to mají krásnou písničku Disharmonici - jmenuje se Speedy Bonzáles :-D ). A jestli je sám Bůh bytostí, která tvoří smrtí, pak to může být klidně ta nejmocnější bytost, ta která evolučně všechny ostatní přežije, ale problém máme my! My jsme pak stvořeni k jejímu obrazu!
Tys byl ve válce... "mi" by jsme se z toho, cos zažil nejspíš podělali! Bůh si nás ale přivedl k Sobě tím, že je dobrý, ne tím, že je silný. Pořád řešíme "evoluci" versus "biblické stvoření" proto, že - alespoň v našem vnímání - se dotýká samotné Boží podstaty!
Mluvili jsme s mnoha Svědky Jehovovými... oni se hodně zabývají tím, jak to bude... "potom". "Mi" ne! Tohle nás netrápí, to se netýká Boží podstaty, ale jen nějakého praktického provádění. Stačí nám příslib, že lev bude zase žrát trávu a tak si s ním klidně bude moct hrát dítě. Stačí nám ujištění, že to bude lepší, než si i umělci a snílci vůbec dokážou představit. A jestli ty "příbytky", co Ježíš podle vlastních slov odešel "nahoru"... k rýsovacímu prknu :-D dokončit, budou "v nebi" nebo na nějaké nové zemi... nebo na téhle akorát proměněné, to fakt neřešíme. Řešíme, jestli je Bible jenom sbírka mytologických příběhů s nápravně mravním vyústěním, jestli je "pouhou poezií" a nebo jestli to v ní napsané může brát i primitiv (Fryštenský) či nedouk (pomocný učitel Caine-Mi) vážně!
A ještě něco... Jako nevěstě Kristově nám to prostě jde nějak proti srsti... pustit z hlavy, nezajímat se, jakého že "umělce" budeme mít za tchána! Ano, je to projev malé víry - vždyť s Ženichem Ježíšova kalibru se nemáme čeho bát, ani na rozbouřené pramici uprostřed moře pochyb, natož po svatbě, ale stejně... Každá "normální" holka (co nebyla ve válce), přece jen těžko potlačí obavy z tvůrce, co vymyslel techniku malbu krví. O podepisování smluv taktéž raději ani nemluvě... |
| | od: PW () | vloženo:14.11.2016 16:26:54 | Ahoj. Ládíkův text mě přiměl k zamyšlení. Ano. Proč se to kolem těch ještěrek tolik točí? Já si myslím, že proto, že jeden muž kdysi vyslovil větu: Hledejte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Nebo osvobodí. Pro mne je pravda velice důležitá, protože pak mohu ustát lži. Nemají na mě vliv. Nelomcují mým životem a nemusím se jimi řídit. Stejně jako u ještěrek mě denodenně někdo chce přesvědčit o své pravdě. Není to tak dávno co ještě na bilbordech visívaly nápisy jako: Silní prorážejí, slabí následují. Ani se nikdo neptal jestli následovat chci a hlavně nikdo neříká to podstatné. Quo vadis. A taky co je měřítkem pro rozlišování silných a slabých. Výše konta? Počet zaměstnanců? Chytrost? Ostré lokty? Schopnost udělat cokoli bez výčitek svědomí? Udělat sto kliků? Uzvednout půl tuny? Právě, že pravda mě osvobodila od méněcennosti, když tohle všechno nedokážu. Pravda o milujícím Bohu, spatřujícím úplnost v nejubožejším invalidovi.
V Bibli je chyba překladu, když se mluví o tom: "Buďte dokonalí, jako je váš Otec v nebesích dokonalý". Tam má být - úplní, místo dokonalí. Jak tohle hraje roli? No myslím,že hodně. Kolik lidí vlastně nežilo svůj vlastní život, ale honilo se za svou "dokonalostí" aby v sedmdesáti letech zjistili, že je to k ničemu? Hodně!!! A to je jen chyba překladu. A tolik promarněných sil a radostí, aby nakonec zůstal vztek a skleslost nad tím - já vůl.
Například víte že spermie se nežene dělohou vstříc vajíčku jako o závod a nevyhrává ta nejrychlejší ani ta nejsilnější? No a kolik jsme ze lži, že to tak je udělali zaručeně oprávněných nároků např. na nejhezčí holku, protože jsem nejsilnější a každýmu to ručně vysvětlím. Umanutost, se kterou se kde kdo pouští do svých nebetyčných plánů a nezajímá ho kolik neštěstí a slz to přinese jiným. Vždyť na to mám právo! Sama příroda se tak chová, já jsem na světě, protože má spermie porazila všechny ostatní a já v tom jen pokračuji. NECHOVÁ!
Jak snadno se nachází opora pro naše sobecké jednání ve lžích, které jsme si vymysleli, právě proto, aby nás to opravňovalo ke kde čemu. Připadá mi to stejnej podfuk, jako s tím datováním stáří "ještěrek". Začarovaný kruh lži, která podpírá sebe samu klamem. A to by se dalo aplikovat na cokoli ze života. Proto hledám pravdu! Nechci být klamán a sám nechci klamat. Chci žít v pravdě! Že stejně jako mě, i každého osobně zná jeho Stvořitel, který nás vybavil vším co potřebujeme pro svůj život v plnosti. Jen mi, to díky lžím, kterým jsme někdy uvěřili, musíme pracně zase hledat.
Zakončím to tím, co jsem nedavno vyčetl v jedné knize. Našemu pádu se dalo zabránit. Dalo se vymanit z pasti satana upletené v ráji. Když totiž dotíral argumenty o tom, že když pojíme ze stromu dobrého a zlého, budeme jako Bůh, měli jsme mu říct PRAVDU! - ALE MY UŽ JSME JAKO BŮH. Je psáno: Stvořil je ke svému obrazu...... |
| | od: Ládík () | vloženo:13.11.2016 10:28:18 | | Mě by lidsky hluboce zajímalo, proč se to tady tak často kolem těch ještěrek točí. Já si prostě myslím, že to je tak, jak praví věda (ach, ta slova, ta slova), jsem o tom naprosto přesvědčenej.
Ale může bejt, může bejt, že se mýlím, je mi to tak jedno, jak jedno to člověku bylo dáno mít, vždyť na tom absolutně nezáleží.
Když vezmeš deset vykladačů Písma, deset překladů a deset období, dostaneš deset variant, nedokážu říct jako Štajgřík, že s evolučním Bohem nechci mít nic společnýho, rouhám se sice taky, častěji a raději, ale jinak, je li Bůh Bohem a to on je, respektuju smrt jako nutnost, pokud je to Jeho plán, fiat.
Včera jsem poslouchal na procházce lesem našeho významného....doplňte koho, Josefa Zezulku, (kdo nezná a je evolučně protiaktivní, v žádném případě nezkoumat) a ten ve své knize Bytí životní filosofie řekl asi toto, pravda je pravdou bez ohledu na to, jestli nám se to hodí, líbí a zapadá do našich představ. A to je pravda. Krásná, syrová a bolavá.
Mám z toho větší strach než vy, ale přijmout to potřebuju, pro sebe.
Vám vaši víru nekřesťansky závidím, ale přeju, teď ne ironicky, teď vážně, kdo ji má a nepochybuje, minimálně sám sebe ušetří pocitům rozdvojení, ty jsou bolestivější než samotná nevěra, chci, ale nevím kam, nevím komu a nevím jak, určitě bude snazší být ateistou než nezařazeným, nestraníkem, bezpartajním tulákem.
Jenže, to se vás netýká, vy víte a tak mám radost s vámi. Já vím, že nevím, tak je uklidňující vědět o někom, kdo ví, že ví.
Jenže, nikdy mi nepřestane být jedno, jak to vlastně bylo, jsou světy, kde se to neřeší, řešit se nebude a stejně se nepochybuje :-) |
| | od: Víťa L. (xcd@email.cz) | vloženo:11.11.2016 23:41:02 | | Promiň Caine a Sasanko, musím uvést na pravou míru, pokud jste z mých vět vzali domněnku, že jsem si z toho křesťanského sboru odnesl jen to, že se mi nesmáli. To by bylo opravdu k ničemu. Asi to tak z toho mého příspěvku vyznělo, ale opak je pravdou. Většinu tamních rozmluv si pamatuji dodnes. Ale to bych zamořil tento vzkazník dalšími úvahami o dinosaurech, tygrech a trilobitech a už by to možná čtenáře rozčilovalo, rozesmálo či snad nudilo. To hlavní, o čem bych se chtěl zmínit je tvá píseň "pro instantní black metalovou dobu" Ins..Tru..Mentálka. Omlouvám se, nikdy jsem to o žádné z tvých písní neřekl, ale o téhle si troufnu tvrdit, že je hloupá. Hloupá proto, že pokud začneš na někoho, v tomto případě na vzteklé black metalisty "chrochtat", stavíš se přesně do jejich úrovně. Přesně takhle se totiž oni chovají, když například očerňují Krista. Ve svých písních jsi mnoho lidí přesvědčil, že máš navíc. Když jsi mi před léty po koncertě daroval tvůj zpěvník a kazetu, když jsi mě poprvé viděl a aniž bys cokoliv o mě věděl a já se pak doma pak z kazety prostřednictvím tvých písní například dozvěděl že "všechno co má cenu mám sebou", to je ten velký zázrak proti tomu black metalovému "chrochro". A já za nějaký čas pak v Plzni na náměstí brečel, protože jsem odcházel. Od tebe. Zkus zvážit to své "chrochro" na někoho, byť by to mělo vyznít legračně. Promiň, ale já se nikomu nesměju. Může se vydávat za knížete temnot a hrát si na pódiu na Lucifera, protože jak jsem psal v mém prvním příspěvku zde, my všichni jsme na cestě. Pokud tě píseň Kryptoru "Padesátý v řadě" dovede rozesmát, je dobré si uvědomit, že ti lidé, kterým se tento text věnuje, stáli nad masovým hrobem. Nemám o Tebe strach a neopovažuji se soudit, jen mám trochu pocit jak to tady čtu, že se postupem času čím dál víc řadíš mezi ty věřící mající klapky na očích nevidící mnoho krom své pravdy. Je až příliš jednoduché smýt to, co se nehodí.. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:10.11.2016 17:44:45 | Ahoj Víťo! Díky! Vyjadřuješ se na adresu našich "plamenných kázání" tak... "ohleduplně" i když jistě i tobě musí už připadat přehnaná a vytržená z tzv. reality. No, nám by určitě ještě před pár lety taky připadala :-) Víš, jako tebe baví přemýšlet a psát o čem píšeš i nás to BAVÍ! Srozumitelnějš to, pravda, sice zatím nezvládáme a iluze, že by to veřejnost zajímalo... v době, kdy lidi přece potřebují stručná a jasná řešení a na nic není čas... nás nestresují. A možná ani tak úplně nechceme být snadno skousnutelní. Baví nás totiž "poezie". Písničky, úvahy... výpovědi, ve kterých je po každém přijetí ještě znova co objevovat ;-)
Taky asi tušíš, u čeho z tvého psaní se zastavíme, viď? ;-) Ano, u těch dinosaurů! Asi jsme studovali na jiném Oxfordu a nebo nám z ministerstva omylem poslali jiné studijní podklady, než jsi měl k dispozici na škole ty. V těch našich totiž žili dinosauři a lidé společně!!! Žádné Boží pokusy - omyly... a co se zpacká, to se vyhodí. Smrt vešla do světa až s lidským rozhodnutím!
http://www.memento.junweb.cz/vedy/6.htm (kapitola b. Ještěři, trilobiti a člověk.
Ale koho to zajímá, že jo. Přemýšlet bolí a takovéhle informace se do dnešní "moderní" doby a do dnešních "vědecko-ideologických" teorií vůbec nehodí! Možná už za pár desítek let budou děti tvých dětí věřit moderním pohádkám, že... velryby a... říční delfíni nebo tygři... tasmánští... vyhynuli kdysi dávno před lidmi.
Kdyby byl problém jen s tím co hlásáme o "tygrech", pak se tu můžeme vzájemně poplácat po papuli a popřát si hodně zdaru v dalším bádání. Případně mávnout rukou a jít na šachy. Jenže nemylme se! Čím se člověk sytí, tím také bývá vykrmen!!! I když to tak navenek dlouho vůbec nemusí vypadat!
Čím srdce přetéká... to ústa... nakonec prozradí! A nás samotné to třeba až překvapí, na co vlastně děláme reklamu! :-) (V písničce Ins..true..mentálka jsme tuhle Ježíšovu myšlenku zhudebnili i pro dnešní instantní blöckmötalovou dobu... aby, jak říkáš, bylo snadnější ji "rozplést. :-D ).
INS..TRUE..MENTÁLKA
Blöööööö...
Bububu bubu bububu bu!
Čím srdce přetéká - tím ústa mluví
či čím ústa přetékaj' tím srdce mluví?
Hihihi hihi... kvík kvík kvík... chrocht
Čím nejradši přetéká
tím srdce...tím ústa...tím zhusta
a ustavičně světu tu svědčíš!
Někdy to jde odejít z prostředí, kde ti vymejvaj hlavu třeba jen rádiovým tlacháním. Pak je to naše zodpovědnost. Ale těžko utéct z práce... nebo z boje, že jo. Pak je dobré si o tom o to víc povídat s Tím, který může měnit nejen tu situaci samotnou, ale i nás (Aby se nám líbil Kryptor... například :-D) A jak se mění hnus na krásu, to jsme poslouchali tady v tom posledním pořadu Petra Vaďury. (Ne-li, jen zopakujeme: Tím, že sami uvnitř zkrásníme! :-)
Teď ještě s tou košilí a kabátem, co máme rozdávat... až do úplné nahoty. Už jsme tu o dávání a nastavování druhé tváře v Rozmluvách něco vypotili... ale hloupé argumentovat sami sebou. Takže mnohem lépe, než "Mi" tuhle souvislost mezi košilí a kabátem vysvětlil pan kazatel Gruber z Brna. Tady:
https://brno1.evangnet.cz/node/112
(Rozhodně to stojí za přečtení!):
A na doplnění snad akorát... o pár biblických dopisů dál... Ježíš skrze apoštola Pavla vzkazuje: Lidi neblbněte! Pamatujte na to, že Bůh není bezdomovec, odkázaný na vaše milodary... je to naopak! A není ani magor toužící okrást vaše děti, aby si tím udělal dobré jméno u potencionálních... byť toho času nezaměstnaných voličů! To, co se Mu opravdu líbí a o co Mu jde, je RADOST z vašeho dávání! (Přesně je tam napsáno: Vždyť radostného dárce miluje Bůh!)
A o kus dál zas: ...poslyš, je vůbec něco, co bys ode Mne právě ty nebyl dostal?
V Žalmech nebo i v Jobovi je docela natvrdo: Pro "Toho Který Je a existenci způsobuje a v osobním jednání se projevuje" není problém udělat z bezdomovce milionáře a z milionáře bezdomovce... problém je hladové a zmrzačené lidské srdce.
Nejsmutnější z celého tvého psaní nám přišla zmínka, že ti ve vzpomínkách na návštěvy církve uvízlo v hlavě jen to, jak tě mezi sebou hezky přijali i s provokativně obráceným křížem a tak. Víš, církev... "tělo Kristovo" tady na zemi, pokud je společenstvím hodných lidí, je to fajn, ale jestli ti svými údy nepředává přímý vzkaz od Nebeského Táty (konkrétní vzkaz přímo pro tebe!)... je buď chromé, nebo dementní.
Jiná věc už pak samozřejmě je, zda ti ten vzkaz voní nebo ne! Chutná dálkou nebo se ti z něj kroutí střeva. Někde se to v Evangeliu taky píše, že tentýž Kristův Duch může jednomu člověku vonět a druhému úplně zavánět smrtí. Jako silnému kuřákovi, který se po chvíli na čistém vzduchu bez cigarety... začne "dusit"!
Petr von Vechtr nám tu vyprávěl, jak se jednou ve společenství věřících zeptal: Poslyšte... vy mluvíte pořád o Bohu, ale mluvíte taky někdy přímo s Ním? Protože jestli ne... tak já tu, s prominutím, nechci být pro vaše laskavé ksichty... to bych mohl i k zahrádkářům...
Promiň, tvrdá slova nakonec... do vlastních řad :-) Ale bojíme se je zatajit.
P.S: Jo ještě vlastně ten vtípek co's psal... o jakémsi pseudosatanistovi... (to "pseudo" doplňujeme proto, že satan znamená "sočitel", osočovatel lidí před Bohem... (v nebeském parlamentu ;-) ), tedy ten, kdo se schovává někde za bukem a hází bláto... dusící, smrtící bláto. Sniper, chceš-li. A "pseudo" taky proto, že si z něj všelijací "výrostci" udělali hrdinu a Bohu rovného soupeře... Něco podobného jako s karmou, která je ve východním náboženství spíš strašákem a prokletím, než cestou do nirvány. Místní západní "básníci" si ji hezky vymalovali duhovými barvičkami až do podoby ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, lehce stravitelného a lákavého pro oči). Ehm... takže k tomu "ftípku, cos psal o pseudosatanistovi: Ty si vážně myslíš, že Bible na poličce mezi všemi možnými Blesky, Životy po životě, Urob si sám... (amulet pro štěstí nebo panenku woo-doo)... že to je znak tolerance? Nám to přijde spíš jako projev zoufalství a beznaděje. Něco jako když si člověk při havárii letadla na Sahaře vyskládá do batohu pěkně večerní garderobu, holící strojek, krém na boty i zaručeně voňavé a nealergické mýdlo, zamykatelnou pokladnu s dosud platnými účtenkami a dlužními úpisy, nějakou malou pozornost pro šéfa podniku... no a do termosky taky trochu vody... kdyby náhodou bylo něco pravdy na tom, že oázy jsou tu velmi vzácné...
P.S.2: jo a ještě něco... i když tě teď nejspíš fakt naštvem'. Ale reklama není ani na našich zelených stránkách zcela zdarma, víš :-) K těm hudebním odkazům... to fakt myslíš vážně? Nás podobné věci vždycky spíš chvilku rozesmívají, pak přijde trapné mlčení a nakonec pocit úcty k těm, kdo tohle zvládnou doposlouchat. Aspoň do půlky :-) Připadá nám to jako děti, když se nalíčí, navlečou do divadelních kostýmů a hrajou fantoma opery... aniž by operu měli rádi! Tvůj možná ne, Víťo, ale náš příběh je jiný. Neprošli jsme takovým VNĚJŠÍM dnem, ba ani v něm nežijeme. Naše dna jsou spíš vnitřní... a pravda, oproti těm, co řeší záhrobníci nebo "ozajstný punkeri", opravdu velmi laciná. Třeba... že neumíme popřát sousedovi dobrý den, odpustit nadřízenému v práci, že je nám doma zatěžko pohnout prstem navíc, že na ulici zabíjíme nebo svlíkáme na potkání... pohledem, že se bojíme vystrčit hlavu ze své zateplené padesáté řady, že bereme tak samozřejmě všední práci druhých, dobré skutky že pácháme bez radosti... a už od rána tolik krásných věcí urveme bez vděčnosti... že naše velké a silné ruce nedokážou povznést duši smutného člověka ani o píď blíž k nebi... že vztahy ve vlastní rodině jsou víc o pekle než o ráji... nebo prostě jenom to, že čas běží a my se míjíme...
Promiň... na Kryptor a podobná show si asi žijeme... příliš krásně.
P.S.3: Jééé, teď říkali v jednom pořadu na rádiu TWR pěkný citát: Jestliže je jedno v co věřím, pak je i jedno, že věřím!
|
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
