|
| od: Caine-Mi () | vloženo:15.09.2015 09:46:25 | Ahoj Jindro... i když už i "Mi" jsme teď každý doma v jiném městě, čteme si tu oba tvoje básničky, tvoje semínka rýmů, cos jako ten biblický rozsévač rozhodil plnými hrstmi na zelenou louku zdejšího vzkazníku. Pravda, trochu podivného vzkazníku...protože plného hlavně monologů :-)
Zvláštní... oba si vzpomínáme, že tys na ten koncert v Kloboukách přišel (nebo vlastně přijel na svém vozíčku), jako první divák a jako první ses také osmělil s námi začít zpívat. Už při zvukové zkoušce :-) A jako poslední z diváků jsi opouštěl kostel.
A najednou se nám vybavují Ježíšova slova z Lukáše 19,40:
Odpověděl jim: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení."
A jinde... citováno volně: Myslíte si, že to stačí, když jste se tělesně narodili jako Boží děti? To si pište, že Nebeský otec si může stvořit skutečné děti i tady z kamení!
Moment... ale komu to vlastně Ježíš říká?
Paradoxně těm "rozumným", příkladným občanům své doby, těm, co to mají v hlavě jasně srovnané do úhledných šuplíčků... pravidel a každodenních rituálů, těm co nepotřebují žádného Živého Boha, co by jim mluvil do politiky nebo dokonce do života, těm kteří si právě teď ťukají na čelo, pohoršujíce se nad naivní "vírou dětí, slabochů, bláznů a bezmocných". Říká to těm, co zatínají zuby vzteky nad zázraky nedoučeného tesaře, kterého náhle lůza provolává Božím Synem a kterému oni vytýkají: Hej! Jak můžeš dovolit, aby tě nazývali Bohem!? To je přece rouhání! (Že bys jím skutečně mohl být, to přece nepřichází v úvahu!)
A zvláštní věc, Jindro, člověk si při čtení těch Ježíšových slov vždycky nějak automaticky myslí, že On je řekl jako... takovou výstrahu... varování před naší přílišnou netečností. Jenže teď, tady, po tvé intervenci na náš "mlčící" vzkazník, nám dochází, že to stejně tak docela dobře můžou být slova povzbuzení a zaslíbení od Nebeského Tatínka. Něco ve smyslu:
Moji milí "Mi"! Ne, vůbec si tady nepovídáte a nehrajete jen sami pro sebe, Já o vás vím a když ostatní mlčí, budu vám posílat diváky a naslouchače, kteří budou mluvit dokonce ve verších! :-)
A možná... jako bychom se na chvilku i "Mi" tam v Kloboukách stali trochu proroky, díky slovům té písničky z konce koncertu:
...tak jako v pohádce, kde tisíc a jeden den
ožívá cesta, aby i patník byl poutníkem
...a není už bláznů, každý je básníkem
Jindro, chceš, abychom tvoje verše zhudebnili, ale stejnou věc chceme i "Mi" po tobě!!! Jestli ses díval, v záhlaví těchto internetových stránek máme, že jsme... "písničkář" - tedy někdo, kdo zhudebňuje vlastní poezii do písniček. A věř, vůbec nám to nejde snadno. Poslední nová se rodila půl roku! Zkus to taky! Zkus to alespoň půl roku se učit své verše zahrát... na cokoli! Třeba jako "Mi" na kýbl :-)
A příště v Kloboukách to s námi předvedeš veřejně, jo?
Tvoji (Caine)-Mi. |
| | od: Jindřich Stania (jindra123stepan@seznam.cz) | vloženo:14.09.2015 17:51:51 | | Slova učebnice,
co vám můžu říct o ní více,
však strachy ani nejíme,
však učitelů se bojíme,
Moře, moře řekni mi,
kde je můj brácha jediný,
však brácha je v Šanghaji,
Ty vem brácho druhou loď,
do Šanghaje za mnou pojď,
jak si mě tu brácho našel,
dostal jsem z toho kašel.
To jsou básně, co jsem dneska složil. |
| | od: Jindřich Stania (jindra123stepan@seznam.cz) | vloženo:14.09.2015 17:48:33 | | Jindra vzal do Klobouk kolo,
však v kostele si zaspívá s kytarystou sólo,
Pak dostal do ruky kytaru,
hned měl krásnou zábavu,
však chtěl z vozíku vstát,
však si chtěl hned s kytarou a autodráhou hrát,
prošel s kytarystou životem,
však nesedí někde za plotem,
šli velkou horou,
byl tam velký papoušek Lora,
nechtěl jim však zrní dát,
začali se mu smát.
Potom na hoře mu zatančili,
však mu zrní zabavili.
Pak si vzali máslo chleba,
byli mistři a šli do světa.
Kdybys mi chtěl zavolat, tak moje tel. číslo je 608 919 459 |
| | od: Jindřich Stania (jindra123stepan@seznam.cz) | vloženo:14.09.2015 15:52:57 | | Nazdar Bratře,
tady bratr Jindra.
Včera v Kloboukách v kostele,
zpívali jsme vesele,
poznali jsme farářku,
potkali jsme kartářku,
zpívali jsme vesele,
Jindra spadl z postele.
Hudba mu tam hrála,
farářka se smála,
smála se nějakému obrazu,
nevyhla se zákazu.
Vyhnali jsme zpěvem kartářku,
přivítali farářku,
pak jme našli kytarovou knihu,
našli jsme i její tíhu.
Však já jedu za klukama vlakem,
s kytarovým sakem.
Kdyby tě ještě něco napadlo, tak to nějak doskládej, ale napiš mi potom jak :) |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:07.09.2015 22:50:49 | Pohádka o Jonášovi a velké rybě. Znáte?
Jasně! Tu přece znají i neznabohové :-D Co ale asi už nevědí, je, že jeden starý a moudrý a vážený pan profesor tvrdí... (vlastně tvrdil, protože teď už je sám školáčkem na jiné... mnohem vyšší škole než na jaké učil tady), že to vůbec není žádná pohádka, ale příběh každého z nás!
Odvážná myšlenka, že? A proč si to vůbec myslí?
Nebudeme prozrazovat. Mi nesmíme ani naznačovat:-) Zkuste hádat a nebo si to poslechnout sami. JAN HELLER, Petr Vaďura - Jonášův "žalm" a naše zaklapnutá víka. V rubrice naTWRdo.
P.S. Stejně je to bezva, viďte, že díky Rádiu 7 (alias TWR-cz) mohou kazatelé některé věci tvrdit i po smrti. Dokonce s dvojnásobnou Váhou či dvojitým Významem. Zkrátka "tWrdit :-D |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
