|
| od: Caine-Mi () | vloženo:01.09.2015 15:05:14 | A je po ptákách! Tedy po prázdninách. Konec lenošení! Opět otevíráme naší rubriku naTWRdo s novým biblickým výkladem.
A proč?
Už jsme tady o tom mluvili vícekrát, ale dobrá - opakování je matka evergreenů: Protože zákon přirozené duchovní entropie velí: Nevyvíjíš-li úsilí jít vpřed, jdeš automaticky vzad! Přeloženo do češtiny: Nevyvíjíš-li úsilí vnímat a tvořit něco lepšího než si žádá okolí nebo okolnosti, suneš se pomalinku, ale jistě do pangejtu pouhého tlachání až klevetění.
Hmm... triviální příklad: V dnešní "stártrekovské" době, kdy je možnost si načepovat do flashky nebo přelít do empétrojky za jedinou noc tak neuvěřitelné množství živé či mrtvé vody... ehm... všelijaké skutečné hudby i mluveného slova (ať už z živého vysílání či z internetového archivu celého světa), a ty se přitom spokojíš s kulisou třeba i jen zdánlivě "neškodného", pohodového média pro (pod)průměrného posluchače, a necháš-li se jím dennodenně plnit, dusit klíčky vlastních myšlenek a snů lepidlem cukrové vaty hitů a slov... (a aby to nebylo fádní a náhodou někdo nepřeladil, tak okořeněného čím dál více pikantními třešničkami drbů), pak... to dřív nebo později musí skončit zvracením nebo zácpou.
No no! Nepřehánějte! Jsme chlapi, ne? O ženských ani nemluvě! Něco vydržíme! Zvracíme a zácpy máme přece všichni, tak nech ty kecy mladej! Ještě ti nebylo šedesát a tvrdíš, že jsi potkal Abraháma?
Vzpomínáte? Takhle oponovali Ježíšovi, když jim řekl, že chléb a hry prostě v Božím království... rozuměj - v Boží blízkosti... nestačí! A titíž oponenti by možná teď dodali: Hele "vi Mi", jenže tady Superstár taky praví, že člověka nešpiní to, co do něj vchází, nýbrž co z něj vychází! (Mt.15,11). He! Jak to jde dohromady s tou vaší už pomalu fanatickou kritikou našeho všeobecně oblíbeného... jak říkáte... tlachání a vymejváren, co?
Buďte v klidu, jde to dohromady docela dobře!
Totiž... všimli jste si, kolik lidí automaticky papouškuje, co slyší právě z tak nenápadných, podprahových... akusticko-vizuálních zdrojů? Nenechme se mýlit! To, čím si plníme hlavu, se prosakuje mnohem h l o u b ě j i, než jen do myšlenek. A Ježíšova slova, že... "člověka nešpiní co mu do hlavy vchází, ale co mu z ní vychází, protože to vychází z nasáklých h l u b i n jeho srdce", ta pak opravdu platí!
Ano, možná trochu dlouhý a zbytečně drsný úvodníček na začátek školního roku. Možná. Ale možná taky, že právě to největší nebezpečí bývá často to nejnenápadnější.
Žel, ani tohle varování ještě není konec. Nestačí se totiž před něčím uchránit a opevnit v nějaké stávající nedobytné pevnosti! Podle výše zmíněného "přírodního" zákona je ještě třeba vyjít... vpřed. Aspoň maličko... nepatrně... jeden krok... jednu píď... a Nebeský Tatínek už sám pak přidá další! Jinak... zabydlení, zabednění a neohrožení, budeme sice stále dál driftovat na sever... (a pak samozřejmě hned zase na jih :-), ale automaticky přitom pomalu a jistě pořád vzad!
Charles Stanley - Náš čas v rubrice naTWRdo |
| | od: Caine () | vloženo:01.09.2015 14:10:57 | Ahoj Fazy2. Dík za nádherně převyprávěnou báseň! Máš pravdu... poezie je opravdu trošinku jako Evangelium. Každému vypráví ten jeho příběh a zároveň je krásný, jak se jimi pak můžeme vzájemně obohacovat. Kdyby to na tebe ještě někdy přišlo, myslím, že i Mia si ráda poslechne další pohádku na dobrou noc :-) Jo a abych nezapomněl, tuhle část tvé úvahy jsem nechal tesat do svého seznamu zásadních myšlenek a citátů:
"...příběh v básni se dá odvyprávět různě a přitom bude pořád stejnej. To už nejde vyhodnotit rozumem. Báseň každému vypráví jinej příběh, ale smysl zůstává. Jediná možnost, jak si ověřit správnost výkladu básně je přepsat si jí (třeba v hlavě) tak, aby se děj nebo obraz stal uchopitelným, představitelným. A když si pak přečtu obojí a cejtim se u toho stejně, pochopil sem to dobře, i když sem to pochopil třeba úplně jinak než někdo jinej, včetně básníka." |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:27.08.2015 22:35:50 | | To bylo tak...
Jakýsi moudrý člověk, básník či básnice, sedí ve vlaku a pojídá kuličky. Ale ony to
vlastně vůbec nemusí být kuličky vína, v tu chvíli může jít o všechny chutě světa,
o všechny dary, které mu nadělila osoba, které tuhle báseň píše. Je těžké jim
odolat, vlastně to ani pořádně nejde. Člověk stejně nakonec všechno nemilosrdně
polkne, i to nejmenší, když už větší kousky došly. A tak se někdy alespoň dělí
(napůl).
Jízda vlakem po předem určených kolejích...je to vůbec ještě jízda? Básník (páč v mužskym rodě je to kratší a já už se těšim na poslední stanici) asi má představu, co je na konci, kudy pojede...Nebo aspoň kudy by jet chtěl a co by si na konci tak představoval, a přitom vlastně nemusí jet po kolejích. Jenže ono to bez kolejí drhne a navíc mnohdy není moc dobře vidět před sebe, zbývá jen toužit, přát si, tak po člověčím způsobu, stále víc a víc...a pak...A jsme zpět na kolejích!
No, je to zázrak, že jsme se vůbec podívali ven, co myslíte? Bylo to klika! Sami v
divočině, bez zjevného cíle...nebo ne? Jak se nám vlastně v první řadě podařilo
dostat se z kolejí ven? To nebylo sami, ani ono samo. Kéž by to všem básníkům
docházelo v pravou chvíli, v tu pravou milivteřinu, co se octnou mimo koleje! My
raději hledíme vymyslet kam se vrtnout dál. Jenžo ono se to nedá vždy vymyslet, ono
mít mapu je jedna věc, ale naučit se v ní čist! Na to je třeba víc než dobrý zrak a
vzdělání. A tak pro jistotu nejistě sníme.
Ale musí to nějak jít! Snažíme se všude najít znamení, vzít si příklad i ze všech
drobností. A ono to zatím většinou přichází tak přirozeně. Co asi tak může zkoumat
člověk, sedící ve vlaku? Dejme tomu, že sedí na samotce a vzhledem k tomu, že ho
znám dvojnásob, řekl bych, že hledí z okna. Dívá se tak dlouho, jak to jde, než mu
zbyde opravdu jen to okno. A pak to přijde. Jen dvě kapky co stékají vzhůru. Voda
teče do kopce! Jak prosté! Kde se to zastaví? A obecenstvo si začíná uvědomovat, že vlastně vůbec nemusí jít jen o nějakého maníka ve vlaku co se tváří, jakoby poprvé
viděl zázrak. Ani o bláznivého strojvůdce, který stočil vlak z kolejí. To, na čem
záleží, je ten výsledek, ten se týká nás všech, co potřebujem vybočit, svěřit se a
zároveň věřit, nechat se chvíli unést, jako ty kapky a ten okřídlený vlak, i ten
náhle roztomilý drak (hm...už se mi to taky rýmuje, dobrý no). Protože pak teprve,
když to zkusíme, jako ty kapky, můžeme se projet od kolejí dál. A pak se všechny
překážky postupně začnou zmenšovat, až nakonec...ERROR| My vlastně nevíme, co je
dál, je to nad rámec našeho chápání. Ale z nějakého důvodu nám působí radost na to
myslet. Možná je tam někde domov. A když si tohle básník uvědomil, může zase
spustit čas a vykročit směrem, kterým teď musí jít. A když se to možná nezdá,
nikoho a nic za sebou nezanechal na pospas. Svět je velký, ale je jeden a v Jeho
objetí si s počty nemusíme lámat hlavu!
KONEC
Tak, kdybych to psal včera, napsal bych to jinak a zejtra taky, ale příběh v básni
se dá odvyprávět různě a přitom bude pořád stejnej. To už nejde vyhodnotit rozumem.
Báseň každému vypráví jinej příběh, ale smysl zůstává. Jediná možnost, jak si
ověřit správnost výkladu básně je přepsat si jí (třeba v hlavě) tak, aby se děj
nebo obraz stal uchopitelným, představitelným. A když si pak přečtu obojí a cejtim se u toho stejně, pochopil sem to dobře, i když sem to pochopil třeba úplně jinak než někdo jinej, včetně básníka. To, co sem napsal, se mi odehrálo v hlavě během
nepatrnýho okamžiku, než sem stačil dočíst poslední slovo, taxem si to zpomalil a
vypsal. Ale možná je to dost nepřesný, chce to čas, třeba zejtra zjistim, že sem
něco vynechal, případně moc přidal. Tohle se mi děje se všema básněma i s vašema
písněma, proto asi všude vidim příběhy a obrazy, nestačí mi cejtit, potřebuju
vědět. Ale nejde to u všech básní, asi záleží na tom, kdo a jak to skládal. Někdy
je to prostě podvod, hromada tajemnejch slov aby se rýmovaly (Xindl X, Kryštof a
spol.). A někdy je to sice upřímnej, ale neusměrněnej tok myšlenek a pocitů, který
na sebe nenavazujou a nedá se v tom číst (Takovej ten písničkář jaxe vám nelíbí,
jaxem zapoměl jeho méno, ale umí celkem dobře na kytaru, von prej zpívá o snech
nebo co, to by odpovídalo, páč čtení jeho textů je jako když se mi něco zdá).
Akorát mi zatim nejde moc skládat lyrický básně, páč já v tom nevidim rozdíl, pro
mě sou to všechno příběhy. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:27.08.2015 09:37:49 | | David Fazy2: To Mi se nezlobíme, Mi čekáme, až nám ten příběh povíš.. víš, tak jak ho sám vidíš ;-) |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:27.08.2015 09:25:05 | | Pravda, pravda, sleduju napjatě. Teď sem si krátil čas posloucháním Čapkovo Kapesních Povídek z rádia Proglas, je to dost dobře hlasově zahraný, tak můžu doporučit.
Copa, že Vás Trpaslíci vyškrtli? Něco mi říká, že o tom víte víc, než píšete a ta druhá možnost mi přijde nějaká povědomá...No nic, básnička se mi líbila, zezačátku napůl, pak dvojnásob, ten konec je nejlepší. Ale stejně v tom vidim příběh, to se na mě nezlobte, ale já možná pro nic jinýho nemam oči. |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
