|
| od: Ládík () | vloženo:24.05.2015 10:03:57 | | Hele, víš co? Já nefandím. Jen globálně, ne jednomu celku, ale celku.
Ta paní na ostrově v bouři je katolická světice, znám ten působivý emoční obrázek, visí v naší kapli, když jsem byl malej, vždycky jsem si říkal, že to asi nedá, i když tam má ten kříž. Ale dala, navzdory Novákovi, který záměrně odmítá nazvat ji jménem :-)
S tím, co jsem poznal sasinku jsem si uvědomil jednu věc, kterou jsem dřív neznal, nechápal.
Ta věc je forma víry, prezentace náboženství, nevnímal, nechápal jsem rozdíly. Víte, jsem rád, že jsem katolík, opravdu a vy jste mi v tom dost pomohli :-) |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:18.05.2015 20:46:26 | Tak se nám to fandění pořád nedaří a nedaří, co? Ládíku? Prolistovali jsme v knize Davida Nováka Evangelium (ne)obyčejných pár kapitol dopředu a stejně vždycky skončili u toho "svého", jak říkáš. Totiž u problému: Kde vzít sílu? Nebo alespoň tu drzost :-)
Nedávno říkal Déma na koncertě Znouze: Nač to pořád řešit? Ať tak nebo tak, člověk si musí stejně nakonec pomoct sám! Znáte přece to přísloví: Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene!
Jenže nás přitom hned napadne: To by to dopadlo!
A je po fandění.
Ale jiný si klidně řekne... s Bořkem stavitelem: Dokážeme to? Jasně!
A další potom jen s Patem a Matem dodá: A je to! (Tu) :-)
Legrační situace, víď? "Mi" možná máme malou víru!
Nebo že by měli všichni ti upjatí... na Krista... malou víru? Myšleno ve své vlastní ruce, když se pořád tak spoléhají na Boží rámě. Jenom tu pak nehraje jedna maličkost: Obvykle jsou to právě ti upjatí ne na své ruce, ale na Krista, kdo vydrží až do konce.
No nic, o sebevědomí a jistotě... navenek i uvnitř... už nechme rozmýšlet samotného autora v kapitole, kterou jsme mu pracovně nazvali: Dobrá zpráva pro nejistě sebejisté.
V rubrice naTWRdo. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:13.05.2015 16:40:58 | Bylo nebylo, za devatero horami a čtvero řekami slévajícími se do páté, stál v jedněch dveřích poblíž plzeňského náměstí zlatý... patentní zámek a za ním - tajemná komnata! Vlastně to nebyla jen jedna komnata, byl to celý příbytek, ve kterém se svými rodiči žil byl... malý princ. Nebo skoro malý princ. Jeho dědeček se totiž jmenoval Princ, ale on už byl spíš jen tak napůl malý, napůl velký. A napůl princ a napůl punkáč. A právě napůl zázraky se děly v jeho "tajemné komnatě". Neříkalo se jí však vznešeně - "tajemná", nýbrž prostě jen zkušebna a ani tomu, co v ní od osmdesátých let minulého století vznikalo, by tehdy nikdo asi nedal přídomek - zázrak. Byly to zkrátka jen... kapely! Vznikl jich tu možná tucet a další do tuc tuctu tu nahrávaly své první písničky.*)
Po létech - to už byl zámek vyměněný, malý princ zarostlý a tak trochu na jiné planetě - v jiném městě, a do zdejší tajemné komnaty spící... se vypravil jiný malý velký snílek, chlapec jako Fík (ze skupiny Laik, která právě zde kdysi rovněž srůstala), aby tajemství tajemné komnaty znovu objevil a (nejen) spící obyvatele za zámkem probudil... nějakým novým skorozázrakem. A věřte nevěřte, v těchto dávno již zapomenutých místech mohla tak ještě jednou vzniknout nová kapela!
Jaké to bylo? Či nebylo? A jaké to je? Být přitom?
Můžete si to zkusit. Kouzelná skříňka dokázala zaznamenat zvukové dění toho večera i jeden malý zrakový vjem jako ochutnávku tónů a barev... Barev vlastně ne, obrazový záznam je černobílý, ale naše nálada tam a vaše fantazie tady jistě černobílá nebude :-)
audio - Caine-Mi a Caine-Mi-trio živě v plzeňském "BBC" (Bývalém Bytě Caina) 23.4.2015 - v rubrice Mp3
video - Caine-Mi-trio zpívají tamtéž Jaro na křížové cestě - v rubrice Klipy
*) jen pro informaci
Ball Bearing, 3 Dřeváci, Disharmonici, Druhý raz na ťavach, Jaksi Taksi, Jazzová rýma, Kuličkové ložisko, Laik, Ložisko, Mocela Umbra, Naivní Tlusťoch, Navzájem, Orchestroy, Otrlý hubeňour, Panoptikum, PPLP, Product of Jožžin & Caine company ldt. a synové, Samovar, The Rockles, Traband, Tri kozols, Trio rozvrat, Vrámci možností, Z ničeho nic, Znouzectnost... aj.
|
| | od: David Fazy2 () | vloženo:13.05.2015 12:41:17 | | Takže já skočím po Tvém kázání, nepochybně dobře míněném a uříznu si hlavu o past, která se tam objevila...jak? Mojí nechápavostí? No, dokonce jsem tak hloupý, že se nechám vyprovokovat nevinným vtipem k dalšímu šťourání a se svou touhou po vědění ukážu, že jsem nejspíš stejně nepochopil Tvá slova. Ale jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, přátelé, říkali jsme si o to, když jsme pantátu opakovaně popichovali. Já ale prostě nerad mlčím, mé mlčení už způsobilo škody víc než dost. |
| | od: Banjo () | vloženo:13.05.2015 06:19:46 | | Tak to jsme rádi, že jsi v pořádku a nezanevřel jsi na naše pískoviště, kde tak hezky plácáme :-) |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
