|
| od: Ládík () | vloženo:12.05.2015 09:37:59 | | Věc se má takto děcka, držím se Kristovi železné berly, že ni nedutám. Navíc, tady není radno, Mijáci si jedou svou, zkušený kapřík rozvážných tůněk banjo mi na žížalku nezabere a pro davida je moje kázání jako mrkev v zimě, špičkou nahoru (znáte přeci ten vtip o chytrém zajíci).
Tak holt evangelizují studentky čtrtých řočníků, ty nezajímavé, nudné a nepěkné, pochopitelně a vyčkávám na pesticid, který tuto zahrádku v podobě zralé básně z vlastního pera řádně popožené v růstu :-)
Nebujte ale, mám se dobře, role pantáty mi svědčí převrelice, kulhrášek mariášek je toho zrcadlem. |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:11.05.2015 07:23:35 | | Jako věřící občan musím vyjádřit svou naději, že soudruh Ládík, ač pouhým okem nespatřen, stále se zde někde skrývá a vše z uctivé vzdálenosti sleduje. S napětím vyhlíží další a další TWRdé pořady a zůstává jimi tak ohromen, že k nim nemá potřebu nic dodávat. Mě se to taky líbí, ale nic moc nepíšu, páč tomu naštěstí zatim rozumim. |
| | od: Banjo () | vloženo:11.05.2015 06:19:18 | | No jo, pantáta Ládík. Toho jsem tu už dlouho neviděl něco napsat.
Tož jsem dohledal, že dneska má skoro "výročí", kdy se tu naposled projevil - 11.1. to bylo - a dneska máme 11.5... Takže dobrá, nikoliv výročí, ale čtvrté "výměsíčí" :-)
Doufám, že je stále živ a zdráv. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:10.05.2015 10:25:23 | Nejen Ládík je evidentně neschopen slov nad smělostí avantgardního režijního ztvárnění Ježíšova podobenství v minulé kapitole knihy Davida Nováka Evangelium (ne)obyčejných, a tak možná i proto se autor v dnešním pokračování vrátil raději ke klasičtějšímu pojetí výkladu, to jest: Otec = Bůh, oba ztracení synové = lidstvo.
Ajajaj! A už se nám zase v uších rozezněl starý dobrý Ládíkův varovný hlas: Hej "Vi", proč hned tak silná slova?! To nemůžete lidstvu trošku fandit?
Nu, nevíme jak v hokeji, v tom jsme opravdu poněkud národně zaostalí, ale v životě to bývá těžké fandit po výprasku, natož "nezaslouženém" :-) U prvního - u toho tzv. špatného, "marnotratného" syna - tam se dá jistá ztracenost či zatracenost ještě pochopit, ale u nás "poctivých", co se fakt snažíme zůstat věrní?
V dnešní kapitole, nazvané (námi): "Dobrá zpráva pro potivé... plné zášti", autor na základě Ježíšova podobenství vysvětluje záhadu, jež celé lidské dějiny vrtá hlavou mnohým andělům - Božím poslům, totiž... proč je tak těžké přijmout Dobrou zprávu dobrému člověku?
V rubrice naTWRdo. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:04.05.2015 18:31:11 | Co říct úvodem k další kapitole z knihy Davida Nováka Evangelium (ne)obyčejných? Nejprve snad že má název: Dobrá zpráva pro (ne)duchovní rodiče a potom, že v ní autor zvláštně uvažuje nad verši jednoho z nejznámějších Ježíšových podobenstvích - (i "Mi" jsme ho tu už probírali, vzpomínáš Ládíku?): Podobenství o (dvou) ztracených synech (ev.Lukáše 15.kap). Jenže pan "režisér" Novák tentokrát posunul dramatický úhel pohledu a hlavní roli "otce" odvážně - pro tuto chvíli - nesvěřil Pánu Bohu, jak bývá obvyklé, ale nám samotným! Zatímco uvolněnou příležitost ke ztvárnění ztracených synů obsazuje prozatím našimi... učedníky? Blízkými? Bližními?...
Kapitolka je opět krátká, ale hutná :-) V rubrice naTWRdo.
(A kdyby vám tohle jako úvodníček připadlo odfláknuté... pšt, napsali jsme ještě jeden... ale ten byl zase příliš dlouhý, takže zralý tak akorát do upovídané rubriky Rozmluvy). |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
