|
| od: David Fazy2 () | vloženo:26.02.2015 17:44:56 | | Zdá se mi to, nebo se ta básnička Otče náš nějak změnila? Něco mi tam chybí, něco s tou dušenou vůlí tam chybí a já si nepamatuju co a bylo to sqělý. A nebo se mi rozbil prohlížeč. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:24.02.2015 09:10:02 | Holky jsou asi citlivější k tomu, co je tzv. ve vzduchu. Co se teprve chystá. Jiná věc je, jak s takovými "podprahovými informacemi" pak naloží, zda si z nich vezmou jen to dílčí, například co se bude na jaře nosit a působit přitažlivě... anebo třeba něco... až globálně prorockého. Zajímavé je, že v dávných společnostech, kdy si ženy mohly o otevřené politické kariéře nechat jen zdát, prorokyně už byly! A ne málo. I v Bibli se o nich mluví... bez despektu.
Ládíku, tebe tím sice zřejmě nepotěšíme, ale "náhodou" jsme si poslechli jednu, už 5 let starou úvahu "jedovaté babičky všeználkové" (to je tvé kódové označení, vzpomínáš? :-) - a ta nás, v souvislostech s krvavými událostmi ve Francii, neponechala klidnými...
Ano, pravda, Evangelium Ježíše Krista by mělo být hlavně o pokoji... ale možná je tím myšlen jiný pokoj, než pokojíček... náš příslovečný český - klídek.
A do toho na rádiu Proglas ještě zaznělo slovo misionáře (s italským jménem, které si žel nepamatujeme), člověka působícího léta v islámských zemích, a ten zas citoval jakéhosi tamějšího "papeže", shrnujícího poslání muslimů do dvou základních bodů:
Za prvé: Vrátit boha odbožštělému... a za druhé: vrátit mužství odmužnělému světu!
Ten misionář vysvětloval: Muslimové dobře vidí, jak západní civilizace se sice naoko stále hlásí ke křesťanství, ale ve skutečnosti je už dávno bezbožnou. Bez živé víry, bez společenství s jednajícím Bohem. A proto ji... proto nás!... islámský svět nebere jako partnery k domluvě!
Možná by se to dalo opsat: Pro ně jsme jen prázdné nádoby, v nichž obsah buď vyschl, nebo byl vylit, nebo se zkazil, a jako takové, bez nového naplnění nemají žádný podstatný význam. Zbývá je buď znovu naplnit a nebo rozbít a vyhodit.
(Dekorativní účel je zatím v té obecné chudobě ducha vůkol, irelevantní. Ostatně kdo kdy byl v armádě... anebo třeba z druhé strany - ve velké fabrice u pásu, ví o čem je řeč).
A s tím ztraceným mužstvím... (a v důsledku toho i ženstvím!) je to možná v západní civilizaci podobné. Ženy komandují a muži prasatí a kývají, aby byl klid. Ale šťastni nejsou ani jedny ani druzí. Běžná církev zvolna rezignuje na Ježíšovo tzv. "velké poslání", jít a hlásat, že Bůh o nás přece stojí a zaplatil tím nejdražším co měl - vlastním dítětem! - za naše nové, nefalšované, nebeské "doklady".
Piedestal "Božích mužů" se "v civilizovaném světě" zhroutil, tak stavíme do popředí alespoň "muže rodinného typu". A "průbojnou, samostatnou ženu".
Běžní Josefové se čím dál víc mění na Piláty a obyčejné Marie na Johanky z Arku. Už nečekají, až jim to Boží anděl nabídne nebo dokonce, že Josef zavelí: Ženo, vstaň, vezmi dítě, ještě této noci vyjdeme do neznáma... mám vizi!
A přece Bůh k nám mluví dál. A dál mnohdy způsobem, který nečekáme a skrze toho, od koho to nečekáme. A třeba ani nebereme vážně, protože na to nevypadá, není vhodně vzdělán či ustrojen.
Ve Starém Zákoně je spousta barvitých příkladů, jak si lidé hýčkali... jak si dosud hýčkáme!... své oblíbené proroky, co mluví tak, jak se zdá logické a prognosticky odůvodnitelné. A jak kamenujeme ty blázny a fanatiky kdoví odkud, co hlásají cosi, co my ve vzduchu přece vůbec necítíme!
A jindy dokonce Bůh v Bibli odpovídá na narůstající nespravedlnost, povrchnost a úpění svého vyvoleného lidu tím, že povolává nájezdníky z cizích zemí a ti to pak berou šmahem. Odvlečou do Babylónu! Do ekonomicko-duchovního zajetí.
V dnešním příspěvku (v rubrice naTWRdo), Marie Frydrychová svým nezaměnitelně břitkým způsobem "twrdí", že jsme se jako západní civilizace vzdali Krista, který jediný se může s námi postavit skutečnému zlu...
A "Mi" nesměle dodáváme... i zlu prázdnoty, zkaženosti, vyschlosti, zatuhlosti...
Ládíku... není to příjemný pořad. Ale ber to z té lepší stránky - nebude to (už) dlouho trvat :-)
Marie Frydrychová - Realita... bez Krista. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:16.02.2015 21:07:33 | | Dnes nebudeme twrďáci, dnes jsme zase celí naměkko z toho, jak nás zas a znovu Pán Ježíš učí svou modlitbu... Každý den nám připomíná, ať předstupujeme před Boha vší milosti a skrze Něj, skrze Krista, se nebojíme volat - jako Jeho děti - Otče náš...! V rubrice Básničky ;-) |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:12.02.2015 11:28:35 | | Aha, takže tenhle hlas je Lukáš Targosz. Ted nevim, proč sem celou dobu myslel, že je to Karel Vepřek, nějak sem si je splet. Tohle je ten chlap, co ho mam hodně rád. Zaujalo mě, jak tam říká, že se nedá jistota spasení vycejtit lidskejma pocitama, ale taky mluví vo jistotě zaslíbení Ducha Svatýho, což se zase vycejtit musí, to jinak nejde. Myslim, že vim, jakej je v tom rozdíl, asi že když se člověk prostě často dobře cejtí, neznamená to, že je spasenej. Ale přítomnost Ducha svatýho budou takový ty pocity, když člověka něco žene, aby udělal něco, co mu příde divný, ale pak zjistí, že to bylo sqělý a cejtí se dobře. Nebo když se člověk modlí, aby se mu povedlo něco, co by se mu vlastně povést nemělo, ale s Boží pomocí se mu to povede. A takový podobný případy. Vi ste mi říkali několikrát, že ste hodně citově založený lidi, znamená to, že se rozhodujete hlavně podle svejch pocitů? V tý hudbě to je celkem jasný, že já třeba můžu zahrát něco, co sedí podle not i rytmu, ale Vám to nic nedá, zatimco jindy zahraju něco, co by mě ani nenapadlo, kdybych vo tom přemejšlel "hudebnicky" a najednou je to vono. A když si ty písničky pěstujete jako vlastní zahradu, tak dává smysl, že by Vám měly přinášet dobrý pocity. Ale co jinak v životě? Když musíte udělat ňáký velký rozhodnutí, dycky vycejtíte, co by se Bohu líbilo, aniž byste vo tom museli moc přemejšlet? Nestane se třeba, že se omylem necháte vést jinejma citama, než Duchem Svatym? Protože člověk toho cejtí spoustu a ne všechno je dobrý. Já sem dycky myslel, že při rozhodování by měl mít člověk city a mysl v rovnováze - bejt hodně citlivej a ze svejch citů se poučit, ale nakonec rozhodnout hlavou s ohledem na písmo a na následky, co by to rozhodnutí mohlo mít a tak. Jenom je mi divný, že by tak chytrý lidi jako Vi, zodpovídali moje otázky tak, jak to děláte, jenom s pomocí citů. To by asi znamenalo, že ste s Bohem natolik v souladu, že nemusíte pracně přemejšlet, když chcete něco chytrýho poradit, že je Vám prostě dáno. A to právě nevim, jestli vůbec de. Ale na druhou stranu, proč byste potom dělali NaTWRdo, pořád se něco o Bohu učili a měli tak složitý písně, k čemu by Vám to všechno bylo, kdybyste dokázali všechno přesně vycejtit? To zase spíš vypadá na tu mojí teorii rovnováhy citů a mysli. To sou jenom takový moje špekulace na tu Vaší větu "My sme hodně pocitový lidi." Aby to nevypadalo, že to, co tady rozepisuju, ste mi všechno řekli, je to jenom na tu jednu větu. Zajímalo by mě, jak to je celý, kdybyste měli čas se vo tom rozepsat, díky. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:09.02.2015 22:15:20 | Smrt je jediná jistota a spravedlnost, kterou mají všichni lidé! Kolikrát už jsme tuhle větu slyšeli. Zdánlivě rozumná až neotřesitelná pravda. Akorát že do ní pořád šťourá ten... no ten, co si sám říká pravda... cesta a život - Ježíš. A ještě drze tvrdí, že jako jediný ví, o čem je řeč! Volá: Lidi neblázněte! Smrt není vaše jediná jistota! Já tam byl! Kdo z vás došel až na konec a vrátil se? Jediná jistota, kterou máte, je víra!
Víra? Co ta má společného s jistotou?
A tak jsme zase u toho: Byl to blázen a nebo vážně Boží syn?
"Mi", když tady tyhle úvodníčky píšeme, tak to bereme jako že všichni, co si tu povídáme a tím povídáním se vzájemně inspirujeme, že jsme nějak víceméně věřící... důvěřující Bohu. Jenom se lišíme mírou jistoty a osobní blízkosti :-) A právě o jistotě Boží blízkosti a naší záchrany pro víc než jen úzký proužek obzoru, kam sami dohlédneme - nebo chcete-li terminus technikus - o jistotě "spásy", bude dnešní pořad v rubrice naTWRdo. Jejím autorem je opět... váš (ne)oblíbený Lukáš Targosz :-) |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
