|
| od: David () | vloženo:04.02.2015 09:54:33 | | Poslušně hlásím, že sem konečně srovnal krok s NaTWRdem. Pamatuju si, že tenhle chlap byl i v jednom z předchozích pořadů a moc se mi líbil, jenže sem na něj pak trochu zapomněl. To je dobře, že ste ho sem dali. A na tom Youtube je vod něj eště spousta dalších věcí. Trochu mi připomíná mýho kmotra, dokonce i vzhledem. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:02.02.2015 21:21:45 | Zvláštní. Taky jste si všimli, že většinou když si o něčem před nebeským Tatínkem povídáte, tak On Sám potom k tomu promluví? "Mi" jo. Třeba si něco přečteme v Písmu a najednou, jakoby náhodou se o tom začne mluvit i v kostele, nebo na internetu... a pak otevřeme knížku zabývající se úplně jiným tématem a ono je to tam zase!
Třeba "teď", jak jsme si povídali o Ládíkovo krásném "fandění lidstvu" a v té souvislosti pak i o G'Oldovo "nejlepším z možných světů", a vzápětí - jakoby náhodou :-) - přilétl odkudsi příspěvek pana Otakara Vožeha s názvem:
(Ale) Evangelium není o lepším světě, Evangelium je o novém světě!
A najednou nám došlo, že ta návaznost na to, co jsme si povídali, jde ještě dál. Sahá až k diskusi, co jsme tu vedli s Banjem a Fazym ohledně formy evangelizace!
Když člověk slýchá od všelijakých mis... i myšionářů o osobním Božím promluvení, o moudrých, milostných či vtipných a zároveň laskavých vzkazech - nebo dokonce o "osobní blízkosti", zdá se mu to jako inspirativní pohádka, ale když to zažije sám, najednou se ho zmocňuje... skutečná touha! Nebo aspoň jasná chuť. Chuť vydat se taky někam na cestu. S Kristem.
Teď Ládík možná pozdvihne jedno obočí: Co "vi dva" vlastně víte o dobrodružství s Kristem? Sedíce si ve svém pohodlném ghettu obehnaném státním ostnatým drátem a jen si nahlas přemýšlíte. To takový Marian Kuffa, ten by mohl vyprávět!
No dobře, ale Mi se aspoň snažíme poslouchat pravidelně na YOUTUBE vyvěšená kázání a přednášky tohoto kněze, dobrodruha a snílka, pod jehož rukama se sny mění ve skutečnost. A někdy si dokonce v porovnání s ním připadáme jako nepatrné cizopasné vši. Naštěstí ne pořád :-) Každopádně kdo jeho příběh sleduje, asi se neubrání otázce: Kde ten se tu vzal? Vždyť jakoby se zjevil odněkud z dávné minulosti prvotní církve. Z dob, kdy ještě... "Boží moc byla s nimi" - jak psáno. Ne jakoby! Ta Ježíšova moc je opravdu s ním! Stačí shlédnout třeba tyhle dva dokumenty:
Kde končí NADĚJE, začíná peklo (dokument České televize)
a Podnikateľ s dušami (dokument TV Lux)
Ne, takoví lidé se už nerodí. Oni se takovými stávají! Skrze to, jak se "pouští". Horolezci... a beduíni vědí :-)
Marian Kuffa se pustil všeho a dal život Kristu. Takhle napsané to zní sice frázovitě, ale kdo šel kousek cesty s tímhle bývalým přeborníkem v karate, horolezcem, "indiánem"... ví, že jeho život je všechno jiné, než fráze.
A jsme obloukem zpátky u "evangelizace". Totiž pro toho, kdo nechce vidět ani slyšet, je i Marian Kuffa jen "sympaťákem", co se nenechal zlomit a vytrvale jde za svým. Jenže takových je kolem nás přece spousta. Koneckonců i Mi se zatajeným dechem sledovali výstup Honzy Trávy na osmitisícovku K2. A jiní sledují jiné nadlidské úsilí dosáhnout svých pomyslných met... A mohli by o tom vyprávět. Ale v případě otce Mariana jde ještě o něco víc. O život věčný.
Žel, přestože to úžasné dílo evidentně nestojí jenom na lidské síle a odvaze, což on sám dobře ví a všude to říká, přece z úst "jeho zachráněných duší" několikrát v rozhovorech zazní: Až tu Maroš nebude, půjdu taky.
Při vší úctě k předávání "Dobré zprávy" činy a ne řečičkami... někdy slova... slova... slova, pane Hamlet, jsou prostě... nenahraditelná :-) V rubrice naTWRdo |
| | od: Banjo () | vloženo:02.02.2015 06:49:52 | | Tak jsem si dneska přečetl podruhé ten tvůj zdejší poslední příspěvek (o tom zlu v nás) a nějak mi vytanula v paměti Znouze - "Každej z nás má někde v sobě takový docela malinký zvíře" - a dál to znáš taky, že jo... Tak to je asi ve stručnosti ono. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:26.01.2015 21:00:33 | Ale jasně, Mi chápeme, že už toho bylo na toto téma řečeno... alespoň prozatím... dost. Zkusme tedy dnes téma jiné:
Kde se bere zlo?
Média všude ukazují karikatury zla (stejně jako ukazují karikaturu Boha Stvořitele... ehm... že se k tomu ještě vracíme :-) Představují nám zlo jako něco nebo někoho, kdo vypadá úplně jinak než my. Nějaký potetovaný zvrhlík, cizinec s turbanem, gangster s mrazivým pohledem vraha... Jak bychom se asi zděsili, kdyby na terčích veřejného mínění, na "zatykačích na nárožích" visela najednou tvář našeho milého kolegy z práce, souseda, co vždycky slušně pozdraví, když venčí pejska... bezvýrazné prodavačky od naproti...
Takhle to možná začalo... i tehdy nedávno... v Jugoslávii, než se jal soused sousedovi vzájemně vyřezávat varlata. Takhle to možná začne ve Francii, takhle to totiž bylo i před holokaustem. Lidé se setkávali na jednom tržišti, u jedné kašny, na jednom náměstíčku, a pak najednou část z nás označili a postupně přesunuli do ghetta. A část z nás dělala, že k nám nepatří. Část z nás držela hubu a krok a část z nás si pospíšila s nějakou důležitou informací...
A nebo po válce, kdy byl kdejaký sráč náhle hrdinou a kopal a střílel do ležících.
Taky jste měli babičku, která vám vyprávěla zvláštní příběhy, o kterých byste jinak neměli ani tušení? Taky jste měli dědu sládkem a radní mu posílali do pivovaru gestapáky, aby je tam opil a zbytečně nikde nešťourali? A taky si pro dědu po válce přišli dva jeho největší kamarádi? Prokázat se chyceným kolaborantem, to se tehdy počítalo! Promiň, říkali mu, přece nechceš, aby pro tebe přišli cizí! Takhle to bude lepší!
Také vám babička vyprávěla, jak si mezitím aktivní vesničané rozebrali nábytek, nářadí, oblečení, dokonce i jeden strom vykopali ze zahrady? A jaký je to zvláštní pocit, zdravit se se sousedem v dědových botách?
Ne, nakonec ho pustili, nebylo co mu prokázat. Ale vystěhovat z městečka se musel. Nakonec ho jeden uvědomělý pokrokový doktor odmítl ošetřit, když měl hnisavou angínu a nějak se to rozjelo...
Kde se rodí zlo v nás, obyčejných, slušných, šedivých lidech?
Jeden ze tří baronů v Blatné se odmítl po válce vystěhovat. Řekl, že je Čech a že ze země neodejde. Byl známým malířem. Kde se bere v obyčejných mírumilovných českých švejcích, v těch, kteří dost možná ještě pár měsíců předtím obdivovali vystavené tajemné krajiny, že najednou jdou a nemůžou-li zlomit člověka, alespoň rozřežou jeho dílo, jeho plátna na tenké proužky a nahází do městské žumpy?
Co hroznější - Bible i historie shodně ukazují, že tyhle záchvaty zla se nevyhýbají nikomu, ani Ježíšovým přímým učedníkům ne, a jediná korekce je právě živá blízkost Ježíšova slova.
Dnešní pořad Petra Vaďury a Pavla Šímy v rubrice naTWRdo je možná trochu delší, má 30 minut, ale poslouchá se jedním dechem! |
| | od: Caine () | vloženo:26.01.2015 21:00:05 | Ládíku... a vůbec všichni fanoušci lidstva: Spojte se! :-)
Nikde v Bibli se přece nemluví o tom, že osídlování vesmíru nebude! Dokonce i to, že země je placka a slunce se kolem ní otáčí, byla ponejprv pohanská dobová představa tehdejších "vědců" a filosofů. Představitelé církve ji tehdy převzali, aby nebyli takoví "zpátečníci" a směšňáci v očích světa... Aby se pořád jen upjatě nedrželi nějaké Bible. Zkrátka aby byli jako fanoušci trochu "in"!
A teď si vem..te, co když s těmi našimi představami o "dobývání vesmíru" je to podobné jako s tou dobově vědeckou představou o placce, kolem níž se všechno točí. Co když naše představa zaostává za krásou i fantazií Tvůrce. Co když to bude jako v jednom díle Star Treku, kde obyvatelé celé planety nepotřebovali vůbec žádné dopravní prostředky, aby zalidnili vesmír. Jen prostě odešli pomyslnými dveřmi do další dimenze, o které my zatím nemáme ani páru? Žádný z našich přístrojů ji zatím nezaměřil, nezvážil a nepropočítal.
Co když i na tohle budoucí dobrodružství "Šéf", jak stylově říkáš Ládíku Pánu Bohu, pamatoval! Co když i to naše "osídlení vesmíru" už Stvořitel předem promyslel líp a "skutečněji" a děsně nám fandí. Ale my to chceme jinak!
Co když to všechno s Ježíšem je fakt pravda, co když pro nás teď vážně připravuje "příbytky" kdesi v nebi. V Bibli je sice napsáno "příbytky", ale co třeba přeložit to... základny?
Každý táta si asi rád hraje s děckama, co mají ještě fantazii, co jen tupě nemačkají spoušť. Ale co když Mu najednou začnou vážně říkat: Tatí, nechci si už s tebou hrát, protože Ty neexistuješ! Ty jsi mě vůbec neudělal. Tvé hry jsou vlastně směšně nereálné. Jak by to asi bylo možné udělat v šesti dnech z prachu země život a z života inteligentní život, na to bys ani ty nestačil a teď ještě mi chceš namluvit, že osidlování vesmíru bude v jiném, nějakém dokonalejším těle? Až po vzkříšení? To ti nebaštím!
Ládíku, promiň, jestli to tak vypadá, že tvrdíme, že po nás, lidech, Tatínek chce, abychom věřili něčemu, co se nám jeví bytostně neuvěřitelné! To by odporovalo všemu, co nám o Něm Ježíš sdělil. On nechce slepou víru a otrockou poslušnost! Chce důvěru v tom, co se nás teď bezprostředně dotýká. Chce důvěru na každý všední den! Jenže důvěra vždycky přesahuje hmatatelné poznání. Důvěra se vždycky spoléhá na neviditelné. Začíná tam, kde už si nemůžu věci osahat!
A na nás je, v klidu si sednout a hodit si to na papír. Všechna ta pro a proti. Ano, třeba i co je pro evoluci - a co pro kreaci. Uděláš-li to takhle a uděláš-li to poctivě, zaručeně zjistíš, že ani u jednoho se jistoty nedobereš. Vždy nakonec skončíš u slepé... důvěry! A teď je to na tobě. "Blázni" jako "Štajgřík" nebo "Kábrtík" jsou jen lidé, kteří upozorňují na souvislosti, co by tě možná vůbec nenapadly a o kterých se... ehm... kdoví proč, že?... vůbec nemluví!
Jestli je pro tebe víra v evoluci vážně přijatelnější, pak za to rozhodně nebudeš Bohem souzen a trhán ostnatým drátem! Jenom se ti ty jednotlivé kamínky do mozaiky Boží výkupné záchrany pak budou skládat poněkud obtížněji. Bude to chtít větší víru ;-)...opravdu se spolehnout na to, že On má domyšlenou i budoucnost, ačkoli v tvých očích se zdá, že, chudák, minulost tak úplně nezvládl. Ale nikdo netvrdí, že přes to nejede vlak!
Vlak jede přes Ježíšův kříž! Tam už ano. Nakonec totiž před... "nevědeckým" uvažováním... stejně neutečeš! Stejně skončíš u toho, jestli On vstal a nebo nevstal! Myšleno Ježíš z hrobu. V novém "dokonalém těle". Myšleno skutečně. Ne jen jako nějaký příběh nebo báje. Skutečně!
Víš, problém člověka, který věří, že žádný Stvořitel nebyl a není a nebude potřeba, je ten, že: Zatímco vzkříšení zemřelého živého organismu po třech dnech mu připadá absurdní, ve vzkříšení organismu, který předtím nikdy živý nebyl, věří! Byť si to alibisticky omlouvá počtem let, který si neumí ani představit! Miliardami let.
Ládíku... a vy všichni, kdo tady nad tím přemýšlíte... Přemýšlejte!!! Kdo má uši k slyšení, slyš! Říkal a říká dosud Ježíš.
|
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
