|
| od: Ládík () | vloženo:15.11.2014 10:37:01 | | Problém je trochu v tom, že lidi dneska všechno balí až příliš rychle, až to zavání komedií. Vezl jsem včera slečnu a ptám se, Kristýnko, už máš chlapa? A ona mi úplně vážně říká, už ne, s chlapama jsem skončila. Jenže je jí šestnáct. Je to humor, ale těžko se někdo postaví na čáru třiceti let a cítí se dostudovaným mladým mužem, aktivní mladou ženou, ve své pýše velmi často pokládáme svůj nejaktivnější věk za pseudomládí a vlastně za nadcházející podzim, jedním okem se díváme na žlutý javorový listí zítřka a druhým na sedmikrásky včerejška, zrající a potenciálně nejvíc podle logiky lákavá jablka dneška nás nechávají podivně klidnými až melancholicky smutnými. Ach ty sedmikrásky, ach to listí.
Všechno je jenom o pokoře, někde v Bibli je to jasně psáno, že není dobře se v tom šťourat, neopovažuji se interpretovat, jen volně, myslím praví tak Kazatel, že je pošetilé hledat a vychvalovat včerejší den, minulé doby a ptát se na to, proč už to dneska není takové. V Bibli je totiž praktický návod úplně na všechno, komu je dáno a dokáže se toho držet, neexistuje varianta, že by to tady neprokličkoval a navíc i s chvílemi Štěstí. Nikdo nikde neláká ani nekáže o Štěstí trvalém v přítomném čase.
Máme k tomu sklon všichni, k tomu hledění vzad a jde to s námi ruku v ruce celý život, slýcháváme to ode všech stále, čili je to obecný jev, pokud to Bible prohlásí za neřád, příjímám ho tak a nešťourám se v nostalgii, je to sebetrýzníci, neplodné a brzdící.
Je v tom taková přesmyčka klamu, mám zvláštní pocit provinění, když se dívám jenom do současnosti, jenže mi taky připadá, že to, co chce, abych se zabýval emocemi už odehranými je vlastní ego nebo to, co není z dobrýho.
Nejpraktičtější by bylo umět a smět to uchopit kontinuálně, kompaktně a pracovat s tím jako se zkušeností. Jako neexistuje zítřejší lepší Ládík, neexistuje včerejší horší, svět myslí, pracuje a soudí to co je teď, nezajímá ho úspěšnost včerejška nebo hrozba zítřka, přestože sám žije na obou těchto rovinách víc, než v okamžiku.
Chci tím říct jenom to, že je dobře vypustit nádrže bolesti včerejšků a sobecky tvořit dnešky. Co takhle představa Krista jak ve třetím roce svého veřejného působení častěji chodí do ústraní a tam plačtivě vytahuje celé provazce vzpomínek a lituje, jak to bylo tenkrát v egyptě, jak později v galileji a jaký byl pašák, když..
Je pašákem teď, to úplně stačí :-) |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:14.11.2014 16:58:54 | | Část 2:
Ano, postavy se objevují a mizí. A většinou samy vod sebe. Podívam se zpátky a vidim spolužáky, spoluhráče, ale i lidi z rodiny, co sem dřív vídal a teď už ne. U některejch to tak nevadí, sice sme se vídávali často, ale byli sme každej jinej a neska už by nebylo moc vo čem mluvit. Ale spousta těch lidí se právě mění, nebo se snad až po čase projeví, každopádně zmizí ze života tak nějak smutně. Kluci, co se mnou chtěli hrát a dávali mi to najevo častějš než já Vám...zjistili, že vlastně chtěj hrát jinej styl. Nebo že nechtěj hrát vůbec. Holky, který říkaly, že mě chtěj (no, takhle blbě to neříkaly, ale víte, jak to myslim) najednou zjistily, že mě nechtěj a ano, většina z nich nedopadla dobře. To neni proto, že udělaly tu chybu, že odmítly takovýho fešáka, ale že neměly nikoho, kdo by je zachránil od "pavoučích tahů", jak zpíváš, Caine, v jedné své téměř zapomenuté písni, jakoby náhodou objevené, díky jednomu z Tvých přátel, kteří již dávno odešli tím způsobem, o kterém se zmiňuje mistr Cimrman ústy pana Krátkozrakého. Píšeš to moc pěkně, vystihuje to i mě, i když v menší míře, páč sem o půlku a kus mladší. Skoro nikdo mi nezmizel oním "Cimrmanovským" způsobem, ale zbytečně moc přátel zhaslo. Oni to vidí, že sou prostě jiný a že já je nemam měnit, přitom bych je spíš chtěl vrátit. Ale většinu z nich už vůbec nevídam. Oni prostě "dospěli". Napadá mě: nechci bejt dospělej. Dospělý, co znam, sou příliš vážný ve věcech, který dou brát s humorem a berou na lehkou váhu věci, na kterejch záleží. A jak je snadný zaštítit se onou kouzelnou větou: víš, já mam svůj názor a ty zase svůj, tak mi ten můj neber. Přičemž neber = nepoukazuj na jasný důkazy proti, nedávej příklady a nemluv, ani slušně, nechci to slyšet...Některý zase ale i zůstali, nebo se dokonce rozzářili. Jak praví moudrý Banjo, svět se dá snadno rozdělit na blbce a blázny. Překladu netřeba. Jojo, kapel si měl tolik, že je ani já nespočítam. Já měl zas mraky spoluhráčů v jedný kapele. Od určitý doby mam jasno v tom, co s tou kapelou chci dělat a neměnim to. Pak můžu s klidem říct, že sem spoluhráče neodradil nějakou změnou. Jestli někoho odradim svym chováním...no to snad ne, jenom to hraní beru tak vážně, že to někdy působí dost tvrdě. To Vaše držení se Krista mě láká na hraní s Váma asi nejvíc, protože to je to, co může lidi spojit. Je to dobrej cíl a dá se podle toho s přehledem řídit. Kapela ví, co chce a je ochotná nechat se vést a pracovat na tom, co dělá. Přitom nikdy "nespadne řetěz", protože je tu ta hnací Boží síla, dokud se kapela snaží odevzdat se mu. To je v jakýkoliv partě lidí moc důležitý a já to nikde jinde, než u vás neviděl, snad jedině v kostele nebo u těch Jehovitů, a to nejsou kapely - hudba je to, co mě baví nejvíc. Takže snad to chápu dobře. |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:14.11.2014 16:24:16 | | Díky Caine, já dycky ve volnym čase dělam to, co mě baví, a to sou věci, který mě samy do sebe vtáhnou. Dlouho se rozhoduju, než se podívam na film, nebo než si zahraju PC hru, protože chci, aby to mělo větší smysl, než jenom zábavu. Buď abych se něco naučil, třeba i něco pro svět zbytečnýho, ale pro mě zajímavýho, příjemnýho, vtipnýho...nebo aby to mělo něco společnýho s Bohem nebo jinak s mym životem, abych si moh ověřit nějaký svoje názory nebo se naučit chovat líp k lidem nebo tak. Asi přeqapí, že v tomhle mi nejvíc pomoh například seriál South Park. Ale zdejší vzkazník, ten tabulkovej přehled, hraní na klávesy a kytaru, poslouchání Mi nebo nějakýho naTWRda a vůbec cokoliv, co má něco společnýho s Váma nebo s Bohem (ale nejlíp obojí najednou), to sou věci, který mě naplní kdykoliv, klidně i bez předchozího rozmejšlení. Bůh je naplnitel našich potřeb, je to pravda. A když Vy se snažíte cokoliv, co píšete, říkáte a hlavně hrajete, dělat pro Něj, bohatě to stačí k tomu, abych si Vás jakože "oblíbil". Nebo se dá napsat zamiloval, víte jak to myslim, taky to píše nějakej pan Apoštol, některý lidi si prostě rozumí natolik, že je to xobě svazuje víc, než rodinný pouta. Proto Vás posloucham, čtu, co píšete a tak. Jaxme se společně modlili, ta Tvoje modlitba mě přesvědčila vo tom, že to má cenu. To Vaše hraní, i to, abych Vás pořád vyhledával. Paxem se ale snažil domluvit s Bohem, aby mi ukázal, jestli ta moje touha po všech těch nahrávkách je opravdu hnaná potřebou přiblížit se Jemu, protkaná vděčností a obdivem k Vám (tentokrát nedam qám, to by vypadalo divně), nebo jestli je to jenom obyčejnej lidskej nenasytitelnej hlad, protkanej tim, že to hezky zní. Prosil sem Ho, aby Vám dodal něco jako potřebu nebo nějakej druh touhy nahrávat a posílat mi Vaše hraní, ale jenom v případě, že platí to první. V případě toho druhýho sem Ho prosil, aby mi to vodpustil a já že se jako pokusim oblíbit si těch kapel víc (stejnou měrou jako Vás, jinak samozřejmě posloucham i jiný věci), abych prostě měl co poslouchat. Tak uvidíme. Konec 1.části. |
| | od: Caine () | vloženo:14.11.2014 14:04:27 | Ahoj Fazy2! Smekám... chtělo by se mi dodat - v němém úžasu! Ale vzhledem k tomu, jak mě už slova svrbí do prstů a začínají se zvolna přesýpat do klávesnice, raději nedodám nic :-)
Jen prozradím... ale pšt... že Sasanka to komentovala: Je to blázen! Ale krásný :-)
Nejen s tím vzkazníkem tady, ale i tím, cos' poslal v "Excelu" jsi mě dostal! Budu se snažit od nynějška všechno nahrávat. A... a pár starších sólokoncertů ještě vydolovat ze zálohovacího disku :-)
Víš, Fazy... každý si v sobě nosíme takový svůj vzkazník, ale jak jdeme životem, jak se řítíme stále větší rychlostí, málokdo má už chuť (ale říká tomu čas), se ohlédnout. Natož rozhlédnout. Kupodivu ty, který bys měl být podle statistických očekávání nejvíc "mladým a neklidným", jsi "jim" holt nějak vypadl ze hry :-) Díváš se do zákulisí věcí, které pomalu mizí. A to je mi... blízké. A čím víc blíž se cítím vlastnímu "zmizení" odsud, tím víc se takhle zastavuju a rozhlížím. Hlavně zpátky. Kupředu ani ne. A cítím zvláštní smutek.
Kampak se nám všichni ti někdejší... čarchmanti poděli, děti?
Někteří vyschli, vychladli, vyhasli... zmizeli pod zemí nebo na cizí oběžné dráze. A nebo... nikam se nepoděli, milé děti - umřeli!. Umřeli. Myslím i tělesně.
Nejvíc patrné je to asi u holek a pak u těch, co bývali/y právě největšími světýlky... skoro supernovami jakýchkoli společenství. A najednou...
Jako děti, když se náhle přehoupnou z pískoviště do putyky. Jejich sny začnou být podivně žoviální, cizí a nakonec cynické a oni... ony... samy tak praktické. Ohýnky v očích pohasnou a dlaně začnou studit. Úsměvy se odměřují podle "zákazníků" či společenské výše konta. A první odpověď na otázku: Jaké to bylo? - není už - krásné! Nebo síla! Ale: 5, 10, 15, 20... 100... platících!
A pak se zřeknou i svých jmen... Nemyslím příjmení.
Víš... i já už se trochu bojím jít do všeho po hlavě, tak jako kdysi. Těch "kapel" už bylo moc. Ne, netrápí mě nejvíc, že jsem to vlastně nikam "nedotáh" a že nebýt kluků ze Znouze, ani psi by po mně... tolik neštěkali :-) ale trápí mě, že jsem tak málo plamínků dokázal udržet hořet! Že při pohledu na celý "svůj životní vzkazník", ne jen na ten ehm... "kousíček" tady... že si připadám jako onen kamenožrout z Nekonečného příběhu při pohledu do svých velikých a prázdných rukou, v nichž před nicotou nezachránil nikoho. A už ví, že nezachrání ani sám sebe.
Možná i z toho pramení mé - někdy navenek křečovité, že? - držení se Krista za rukáv... či sukni..ci :-) Jenže... za těch aktivních víc než třicettři hudebních let jsem si vyzkoušel, že On to nikdy nevzdal! Nezabalil to! Nikdy nevyhasl, ani se nedal koupit za "pivo". Pořád byl a je ten, kdo mě hecuje! A jde právě tak akorát krůček přede mnou - abych Ho ve tmě ještě nemohl ztratit z očí a přitom, aby mi za líného nedělního odpoledne už nezevšedněl. To z Něj pramení nejen má síla (...kde je ta síla? :-) ), ale i chuť. Sasanka tohle pochopila a ty... zřejmě už taky tušíš :-)
Dík. |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:13.11.2014 21:26:32 | | Ládík: Sem si dělal srandu, rádio samozřejmě neposloucham, ne proto, že tam nejsou Caine-Mi, ale hlavně proto, že tam neni ani Error 55...Ne, mam k tomu podobný důvody jako Ty. Mam tolik věcí, který si rád poslechnu kdykoliv, že nepotřebuju hltat to, co mi rádio naservíruje prokládaný reklamama a blbejma kecama. A zdejšího dvojpísničkáře navíc prostě poslouchat potřebuju, pro klid v duši a tak. Jenom někdy, když chci hudbu jen tak do pozadí, poslehnu si rádio z dalekejch zemí, kde tomu nerozumim nebo právě něco jako to, co sem dali Mi. Jednou mi táta dal odkaz na nějaký jazzový rádio, taky dobrý. A vlastně pořady z TWR, který odebíram tady vocaď sou taky rádio, takže tak. A ta...tele-tele...co to...vize? Telat vidim denně dost, takže k čemu další vize? |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
