|
| od: Caine () | vloženo:23.06.2014 13:10:21 | Ládíku! Ty umíš nejen básnit, ale i poeticky dštít oheň, víš to? :-) Ale chápu tvé rozhořčení. A sdílím je. Jsem-li, díky věčným vlakovým výlukám, nucen nastoupit do autobusu, odsedávám si od řidiče a hlavně jeho rádia tak daleko, co jen žaludek dovolí, aby se místo hnusem nezvedal mořskou nemocí :-) A v krabičce první pomoci mám taky vždy nabitou empétrojku. Na delší cesty než za "Beroun!" :-) si pak vozím Otíkovská hluchátka.
K těm dámám... tedy k těm našim. Víš... vždycky mě trošinku děsila věta z prvního listu apoštola Petra, že máme být stále připraveni "vydat počet ze své víry". Tedy nejběžněji chápáno - o své víře svědčit, mluvit...
Často všemožné rozhovory na rádiu TWR poslouchám se sevřeným hrdlem. Co bych jim asi odpověděl já, kdybych takovou otázku dostal? Všiml jsem si, že třeba Sasanka je schopná odpovídat poměrně pohotově a trefně. Já ne. Já vždycky jen zoufale čekám, až mě ten, kdo se ptá konečně už něčím urazí, pobouří, naštve... že se dotkne nějakého citlivého "Božího místa"... nějaké té "zřítelnice Jeho oka", jak psáno. Teprve pak mi totiž obvykle něco naskočí. Ale když se dotyčný ptá jen tak formálně, aby řeč nestála, chodívám marně v bludném kruhu pořád dokola, až bývám taktně upozorněn, že už je čas, pane učiteli :-)
Ty dvě dámy moji pozornost upoutaly ne nějakým brilantním teologickým rozborem, ale jak se odvážně pustily, kam bych se bál... Vydat počet ze své víry. Bál bych se, že budu tápat, že budu kdejakému Ládíkovi pro smích a nebo za kecala, prostě za toho, kdo to nemá v hlavě napřed srovnané, když leze do rádia. A to mi věř, že už jsem za mikrofonem v různých rádiích párkrát seděl... a přál si nesedět. Právě těmito trapnými zkušenostmi se zbystřila má pozornost vůči lidem, kterým to pálí. Možná sice nemají ve všem jasno hned... ale tápou nějak systematicky. A pak cestou objevují spoustu pokladů. Jasně - nevyřeší princip stroje času! To byla jen naše uvaděčská nadsázka, ale ty sis nevšiml, že se během řešení dotkly spousty podstatných věcí? Třeba toho zásadního, Hamletovského: Čekat nebo jednat? Co od nás Pán Bůh vlastně chce? Řešíš to taky? Myslím to, do jaké míry se spolehnout, že jsem přece jen (naštěstí!) trochu Boží maňásek a že tedy si se mnou pohne v pravou chvíli - byť bych otálel, jako patník u cesty. A nebo do jaké míry okolnostem tzv. napomáhat vlastním pinožením, vnucováním se... Do jaké míry se kupředu vrhat se ztřeštěností mně vlastní. Hlava nehlava. Mám podobně jako Hana Pinknerová s čekáním problém a zajímá mě, jak s ním ona bojuje...
Ládíku, Mi víme, všichni, kdo to tady čtou a poslouchají už asi vědí, že ty jsi spíš na "hutnou (biblickou) stravu", ale neboj, na každého (tu) jednou dojde :-)
P.S. A když už mám rozkecáno... jedna veselá historka: Teď jsme se Znouzí hráli v kostele. V Letohradě. A Démovi se povedl vtípek. Hned na začátku, před první písní vyhlásil, že když je to v kostele, tak to bude dneska celé uvádět Caine! Bing ho! Chvilku si to chlapci vychutnávali, jak by se ve mně Ježíšovy prolité krve nedořezal, ale pak, nevěda kudy kam, jsem to konečně veřejně vyznal :-) Myslím to, že už jsem minimálně 10 let Znouzi neuváděl, že mě fakt ale lautrnic nenapadá... a že zkusím učinit pokání :-) a pokusím se alespoň zpětně - to vzhledem k mému dlouhému vedení - každou píseň uvést. Dodatečně, až po jejím skončení.
Následovala píseň, během níž létaly vzduchem nejenom moje paličky, ale hlavně úpěnlivé modlitby. A zázrak! Skutečně mi bylo do úplně prázdné hlavy naděleno říci ke každému songu... krátké kázání! :-D Nevím, možná si to jen namlouvám, ale připadalo mi, že byl ten koncert Déma výjimečně bledý... skoro jako by se v něm Ježíšovy prolité krve nedořezal :-D
Tak to jenom, taková ilustrace, Ládíku, že jeden nikdy neví, kdy a za jakých okolností bude muset ze své víry vydat počet :-) |
| | od: Caine () | vloženo:23.06.2014 09:27:48 | Takhle to funguje správně, Banjo! Ty od Pešáka, Mi od pašáka :-)
P.S. Takže vlastně... Pešák not dead! |
| | od: pantáta Ládík () | vloženo:23.06.2014 09:24:43 | | Trefil netrefil, vy jste tady měli opravdu silné lidi.
Já ti popíšu, v čem to je, ta síla, jsou lidi, kteří neřeknou slovo navíc, zbytečně, ví, o čem mluví a hlavně proč.
A to ty dámy nejsou.
S nikým jsem nikoho nesrovnával, kdo jsem, abych soudil, nemám rád, když se mluví, aby nebylo ticho.
Caine, svatá pravda, cos napsal, já teď jezdím za kolegu, co si zlomil ruku a on má rádio, které nemá možnost jakkoli se spárovat s mou narvanou mp3.
(I Cainem :-)
Ať dělám co dělám, čas od času si pustím, abych zaplašil mrákotu,
přátelé drazí, to je šílenost, to je rozjetej šinkanzen, humus, zlo!
Mně ani nevadí ta šílená dechberoucí agresivita komentárů, reklam a znělek, ale dávím se slizkostí komentátorů a komentátorek, jsou hnusní, jak používají chlácholivý tóny, aby dali lidem uluzivní pocit, že je někdo s nimi, že je má někdo rád.
Jsou lidi, kteří tomu věří a zvrhlost se tím oslavuje.
Je to všude, nenajdeš spektrem jediný normální a dobrý rádio, jen extáze divností.
Na Blaníku, Českém rozhlase, všude, všude.
A to už vůbec nemluvím těch šmejdech z evropy dvě, z impulsu.
Jsou kolegové, co si to rvou do hlavy celý život, reklamy od alza cz bych například já diktátorsky zakázal, ty děti to slyší od mala a přijmou to, že jim někdo celý život pro svůj zisk bude vyřvávat díru do hlavy.
A my na to kejvem.
Nemám rád rádio, jen to vaše a jen někdy. |
| | od: Banjo () | vloženo:23.06.2014 07:06:52 | | Jen abych se nechlubil cizím peřím - ten "šoukšeft" jsem slyšel někdy cca v půli 80. let od dnes již bohužel nežijícího Ivo Pešáka na koncertu jeho kapely Rockec... |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:22.06.2014 22:57:16 | Ha ha! To je legrační... ale přesně tak to asi funguje! O dámách, které za to stojí... ani slovo, ale diskuse se vede o těch které za to nestojí. A tak je to zřejmě i s politikou i s muzikou a třeba i v obyčejném nezávazném povídání o počasí. Tedy tady samozřejmě ne, tady je - troufáme si tvrdit - vybraná společnost :-)
Známý písničkář Jirka Smrž, držitel dvou prestižních cen Anděl, jednou vyprávěl, jak pracoval (krátkou chvíli, než ho vyhodili), coby hudební dramaturg v soukromém, tzv. "nezávislém" rádiu. Vyprávěl, že manipulace s posluchačem či divákem (potažnmo voličem a pod. - doplňte si každý sám) je velký "šoukšeft" (díky za to krásné české výstižné slovo, Banjo!) a že jsou na to přesné, velice propracované psychologické postupy, příručky a tabulky. To vůbec nevadí, že nějaké věci, reklamy, nějací moderátoři, poslanci, zpěváci... jsou prostě trapní, až se jeden nebo dva (na jiných fórech možná i více) lidi diví! Hlavní je totiž, že se "o tom", případně o nich mluví!!!
Jak vidíte, funguje to! Člověk se nemusí přece zviditelňovat jen v dobrém, krásném, moudrém, laskavém, hodném úcty... (jak nás s tím pořád "otravuje" Biblický apoštol Pavel)... stačí když to bude dost zlé, hnusné, blbé, jízlivé (či cynické) a opovrženíhodné... na to, aby se to mezi lidmi začalo propírat a "náš" posluchač si mohl připadat, že je vlastně sám lepší, než takový hnus a póvl. A tím se i sám pak už postará o šíření... oněch keců, či o propagaci jistých hlupců, které přinejmenším morálně převyšuje!
Psycholog, spisovatel, režisér... Ivan Vyskočil kdysi napsal hru o tom, jak se setkají po letech dva bývalí spolužáci. Jeden je teď velký zvíře, ředitel firmy, a tak se tomu druhému notně chvástá. Až poté, co se konečně vychvástá, snaží se vydolovat taky ze svého spolužáka, kam že to dotáhl on. Ten mu to zprvu nechce říct, ale nakonec nad ránem povolí a prozradí mu, že dělá blba! Ha ha, to děláme všichni, dí ten první, ale co jako děláš doopravdy? Já doopravdy dělám blba! Víš, každý člověk potřebuje, k tomu, aby si připadal dobrý, někoho špatného. Každý hloupý k tomu, aby si připadal moudrý, někoho hloupějšího, než je on sám! A tak dělám blba! Pravda, ne každý si to může dovolit platit, ale ve velkém podniku, nebo ve velkém úředním aparátě se jich uživí dost! Budeš se divit, je to docela výnosné a nepředřeš se. Představ si, já dneska kupříkladu vyhrál konkurs na blba v jedný fakt velký firmě, kde je podle propozic ředitelem jakýsi namyšlený hňup... Počkej, tady mám někde napsáno jeho jméno... ještě jsem se ani sám pořádně nepodíval... A tu náhle dotyčný zbledl, omluvil se a rychle opustil restauraci.
To jméno se pochopitelně pan ředitel... nikdy nedozvěděl ;)
Tolik bystrý pozorovatel či dokonce vizionář?... pan Ivan Vyskočil.
P.S. Zato Mi dnes uvádíme v rubrice naTWRdo jen takový obyčejný druhý díl povídání dvou ničím nešokujících, neurážejících, netrapných, nepřihlouplých, necynických, zcela nefeministických dam... Vlastně to ani nestojí za řeč. Jejich jména klidně zapomeňte :-) |
|
<< /
>> Celkem 4090 vzkazů
|
|
