Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:10.12.2021 19:37:01 "K čemu to bylo, všechno to skládání, když stejně nikdo nic nepochopil, moje vlaštovky odlétly na jih a s těma co zůstaly někdo topil, jen jedna se vrátila a já jsem čekal jak blázen a věřil, že platí, že všechno co necháš, ať letí, jednou se k tobě určitě vrátí.." (V.Redl - Vlaštovka) od: Banjo () vloženo:04.11.2021 06:51:47 Jeden kamarád mi vyprávěl, jak jeho matce vadilo, že kolem 8-10 roku věku používal mateřštinu - no, řekněme v plné její barevnosti a košatosti. Ale bylo jí jasné, že zákazem by si nepomohla. Tak si s ním sedla a vysvětlila mu, že ta slova jsou krásná a vzácná, takže by jich neměl používat tak často, aby mu nezevšedněla. Že je lepší si je schovat pro speciální příležitosti. A celkem to zabralo. od: Ládík (Ládík) vloženo:03.11.2021 19:34:59 Tak co vy tady po letech zelenáčí, jak je Cainovi, vše ok? Měl jsem to na jaře a nechcus pracus dosáhl vrcholu nesmírného, i vzdálenost od nočního stolku s whisky do mých úst se zdála nepřekonatelná. Pozdravujte a ať se drží vy bando. od: David Fazy2 () vloženo:03.11.2021 09:15:52 Dyk more, sprostý slova sou téma, se kterym mam problém už od druhý třídy. Tenkrát to jeden cigoš přines do třídy a já a pár dalších sme se toho hned chytili. Já asi proto, že sem se nudil a chtěl sem bejt chytrej jako pán, že umim "zakázaný" slova, který maj umět jenom dospělý. Pamatuju si, že sem byl i trochu zklamanej, že ty slova vlastně nakonec nemaj žádnou tajemnou kouzelnou moc, jaxem si dycky myslel, protože mi bylo od malička vysvětlování, že sou špatný a špatný sou zakázaný. Asi největší bod zlomu pro mě ale bylo takový zpětný uvědomění, že ty dospělácí vlastně vehementně trvaj na tom, že některý slova sou špatný, přitom v tom ale oni sami mají bordel a nedbají na kontext. Sice sem to tenkrát neuměl takhle si říct, ale časem mi došlo, že to byl hlavní důvod, proč se ze mě ve druhý třídě stal dlaždič. Krátce před objevením tohoto "satanskýho slovníku" se mi totiž stala ve škole taková...nepěkný případ. Byla přestávka, dělali sme kravíny, no a klucí najednou vzali flašky, dali si je mezi nohy, stoupli si kolem mě a dělali, že na mě jaxi tento, že ano. Taxem se smál a řexem: "Co to děláte, vy čů...?" Měli sme z toho srandu a nikdo z nás tehdy ještě nevěděl, co to slovo vlastně znamená a že je špatný, nebo aspoň já ne. Učitelka, co stála za mnou, to ovšem věděla a byl z toho průšvih jako Brno. Já byl tehdy ukřivděnej až na půdu, páč sem přece neměl úmysl mluvit sprostě a ani sem nevěděl, že to dělam, ale to samozřejmě nikoho nezajímalo. Taxem o pár tejdnů později začal mluvit sprostě, jak to jenom šlo. Samozřejmě z toho pak byly další průšvihy, než mi táta ve čtvrtý třídě vysvětlil ze svýho pohledu, že v tom taky vidí jakýsi pokrytectví, nicméně jestli nechci jednou skončit u lopaty jako von, tak ať se prostě naučim aspoň dávat bacha, aby mě učitelky neslyšely. Vod tý doby tak nějak pohoda. Jaxem pak byl starší, taxem přestal ve sprosťárnách vidět takovou tu super cool rebelii, seznámil sem se s víc dospělejma, který ty slova používali úplně normálně jako součást jazyka, aniž by na ně kladli nějakej důraz a postupně sem k tomu vlastně přešel taky. Doma, v práci, ve zkušebně, prostě s lidma, který tak nějak znam a víme to vo sobě, taxme všichni sprosťácí, ale né takový ty okázalí, sou to prostě slova a nic víc. Paradoxně když nadávam, tak nikdy neřeknu takový to "Ježišmarjá", ani se neodvolávam na krucifixy a jiný podobný náboženský tentononcy, páč to sem už jako malej pro změnu vod matky přijmul, že to je braní božího ména nadarmo a je to trochu jako bych ho furt volal, ale nic smysluplnýho po něm nechtěl. Přiznam se, že mam i tendenci lidi opravovat, když ho moc často oslovujou, ale mluví třeba zrovna jenom se mnou. Takový to "PaneBože..." "Ano?" S tim je dycky sranda. Mnohokrát sem si lámal hlavu s tim, proč sou některý slova vůbec špatný a nemůžu si pomoct, vidim to úplně stejně jako dnes tak populární "slovní rasismus" a nový zakázaný slova, jako např. N-Word a tak dál. DE VO KONTEXT a kdo neni ochotnej ho vnímat, je robot. Teda jako né, že bych s tim chtěl bejt takhle bleskově hotovej a nazdar, tohle je moje a pravda a vy ostatní si můžete víte co, ale pro sebe to takhle zkrátka mam. Většinou se umim nějakym způsobem ovládat, a tak ty sprostý, i ty nový špatný slova vynechávam aspoň před lidma, který neznam. Při psaní mi taky připadá jednoduchý se jich zdržet, ačkoliv i u mě platí, že se můj ústní a psaný projev od sebe poněkud liší. Někdy mi příde směšný, když lidi nadávaj sprostě a někdy i otravný. To je právě když to dělaj okázale, jako já za mlada. Příde mi to takový dětský a hloupý, jakože podívejte na mě, jak umim pěkně nadávat! Jako by to dělali na odiv ostatním, aby zaujali. Pravda, je tam ta "šokující hodnota", která pár oči dycky otočí a nějakou tu pozornost si získá, ale i ta se dá dělat vtipně a originálně, když už je jí teda někdy potřeba. Ono už takový obyčejný slovo Ježíš kolikrát dělá divy, jak zde bylo párkrát psáno. Nebo mi vadí, když někdo někoho uráží, ať už sprostě či rádoby slušně. Jó, mezi kámošema ze srandy, proč ne, my to taky děláme a tlemíme se u toho. Ale ve zlym to je prostě úchylný, to snad neni potřeba vysvětlovat. Někdy se mi naopak líbí, když někdo třeba přidá schválně pár sprostejch slov do řeči nebo textu, kterej je už sám o sobě nějakym způsobem šokující nebo to téma je prostě takový tvrdý. Jako když se třeba Víťa svěřuje se svejma zážitkama s postiženejma lidma. To sou věci, u kterejch čumim jako blázen a řek bych, že tam k dokreslení situace nějaké to pozadí či prostitutka vůbec nepřekáží. Ale jindy mi to i od tebe, Víťo, připadá spíš jako tenkrát ve škole. Jenže to je halt nevýhoda psaný formy, člověk nevidí, jaxe druhej tváří a tak, no, těžko odhadnout, jestli je to upřímný nebo umělý. Ale jinak zůstávam u toho jakoby svýho přesvědčení, že sou to jenom slova a nic víc, žádná černá magie. Mít děti, nejradši bych před nima mluvil úplně stejně jako před kámošema, jenže vim, že by jim to dělalo problémy ve společnosti. Nicméně sem přesvědčenej, že kdybysme se najednou všichni ráno probudili s nějakou páčkou v mozku přehozenou, že žádný slova nejsou samy o sobě špatný a že de jenom vo to umět je používat správně, tak byl se vůbec nic špatnýho nestalo. Ještě bych dodal, že konkrétně tady na vzkazníku sám nevidim mnoho příležitostí a témat, kam by se tyhle hrubší slova hodily, takže nemam potřebu je sem moc dávat a nemusim se u toho vyloženě kontrolovat. Nějakym způsobem se tu pokoušíme mudrovat, hloubat a dloubat a to je prostě styl hovoru, kde asi uplatnění moc nenajdou, snad jen místy v podobě cimrmanovského šrapnelu, nebo při probírání opravdu "hustějších" témat, který ale já zase pro změnu úplně neumim, neboť sem dohromady zažil prd. od: Víťa L. () vloženo:02.11.2021 08:36:24 Caine-Mi, to jste napsali moc hezky v těch "SaMimluvách". Položme si tedy otázku, jestli to nebyly právě ony vulgarismy, které vás vedly k tomu napsat tak podnětnou úvahu. Myslím, že byly. Jestli to není celý ten starý "punk", který jsme slýchali kolem, ukázat mnohdy myšlené tou nejpřímější a nejprimitivnější cestou, ale o to víc k jádru. Jestli není celý ten black a death metal jen ta nejprudší kulisa k tomu, že "něco tady možná přece, až tak nehraje", s o to větší naléhavosti k diskusi a nalezení odpovědí. Když se toulám po horách za doprovodu death metalové muziky v mikině Vomitory, kterou zdobí patero rozřezaných mrtvol a někdo mě zastaví a řekne: "Že ti není hanba!", povím jen, "a co je ti potom?". Pokud mě někdo zastaví a zeptá se "proč právě tohle?", můžeme v případě jeho zájmu strávit při rozsáhlé a podnětné diskuzi veliký čas, ať už v hospůdce útlé nebo v lese na pařezu u mraveniště. Nechci se plést, ale má níže vložená úvaha není tím, co by člověk měl číst právě kvůli těm vulgarismům. Je to povídka, vzpomínka, deník z hospodského nebo snad undergroundového prostředí. Není nic horšího, než když kdosi nahradí v podobně tematicky zaměřených dílech, snad ve snaze zavděčit se většímu počtu čtenářů, ony vulgarismy slovy "ježkovy oči" nebo "u všech rohatejch" a podobně. I tohle jsem viděl a knihu pak s díky zavírám. Protože takhle to není. Kdysi jsem snad jen pro pobavení poslal podobně zaměřenou povídku do jakési literární soutěže. Snad jen abych viděl, jak se k tomu odborně založená porota postaví. Za ta léta z vlastní praxe dávno vím, že poroty hudební i literární se podobných děl bojí. Protože neví, co s nimi. A jak to dopadlo? Přesně tak, jako vždycky. Nejvyšší počet bodů byl deset. Několikero porotců dalo plnou desítku, několik diplomaticky po pěti bodech a několik po jednom bodě, právě za ony vulgarismy. Takže jsem skončil jako vždycky někde uprostřed. To ale není vůbec podstatné. Podstatné je to, že mě cosi nutí ty myšlenky dostat ven, protože pak se třeba najdou nějací dva v jednom těle, kteří jsou schopni z toho udělat zase úplně jiný, hodnotný tvar a poslat jej do světa. A na závěr snad ještě to nejdůležitější. Primitiv tu povídku odloží, protože její poselství stejně nepobere. Sečtělý člověk ji dočte, nad jemu nevyhovující slova, které nemusí a nepoužívá se povznese a odnese si z toho na tu svou cestu aspoň kousíček. I kdyby to mělo být jen to, že těch vulgarit je tam příliš. Nikde není psáno, že nemá pravdu. <<  / >>  Celkem 4093 vzkazů