Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:23.10.2021 11:10:59 "Vy mi nerozumíte! Normálně se šel z výčepu vychcat a už se nevrátil! Něco se stalo! Ezechiel.. Čtrnáct dnů jsem tam na něj čekal..". "Já Ti říkám, koukej kurva chrápat nebo tě přikurtuju jako toho, co tam leží s tebou". A plechové dveře se zavřely. Zabouchal jsem na ně tedy ještě jednou. "Taky jsem napsal.. báseň..". Za dveřmi už bylo ticho. Vrátil jsem se k mé posteli. Ten přikurtovaný zvedl hlavu, řekl: "Co je do piči?" a pak hned zase usnul. Tu noc jsem v hlavě stvořil píseň o Figuríně. Druhý den jsem ji dal do celku ve výčepu na účtenku. Přišli pro nás asi brzy ráno, ale mě se ta noc za luxfery a zamčenými dveřmi zdála nekonečná. "Vy ne", zastavila mě jakási příchozí sestra, "vás tady přivezla sanitka s doktorem a doktor vás taky odsud propustí." "Hoj, do piči", řekl můj spolunocležník, dveře se zase zavřely a já zůstal opět sám se svou písní. Čekal jsem dlouho. Venku už musel být den. "Opravdu nemám co dělat", doktor po několika hodinách za psacím stolem byl nevrlý, "chodit z oddělení na záchytku propouštět opilce. Takže.. Tancoval jste v hospodě s židlí, rozkopal několik popelnic, byl vulgární na policejní hlídku a v nemocnici napadl ošetřovatele. To by tak asi stačilo. Sebevražedné sklony nemáte?". "Ne. Mě se ztratil Ezechiel.. A přes noc jsem napsal báseň. Ještě musím vymyslet muziku". "Budeme si muset s vámi promluvit někde jinde. Teď půjdete domů, ale v pondělí se sejdem u mě v psychiatrické ambulanci. Sestřička vám poví víc. A policie bude chtít s váma pak také ještě hovořit. Složenka za pobyt u nás na záchytné stanici vám přijde poštou. Doporučuji ji zaplatit hned, jakmile vám přijde". Konec, tečka. Formality vyřízeny. Vrátili mi moje oblečení, mikinu se zaschlými zvratky jsem si hodil na sebe, spočítal v kapse drobné a vypadl konečně ven. Ušel jsem asi pět set metrů a zapadl do hospody "Na střelnici". Dal jsem si pivo, na které mi ještě zbylo a vzpomínal na jednoho mého tehdejšího klienta. Měl pouhých 38 let, ale už toho zřejmě stihl dost. Trochu se vymykal těm 39 dalším, o které jsem se tehdy staral. Poprvé jsem viděl někoho s klidem vypít naráz během dvou sekund pleskačku vodky, rozmlátit hned poté umyvadlo, pak si lehnout a jen tak koukat do stropu. Možná tam viděl všechny mapy světa. Psal básně a neustále koloval mezi blázincem a naším zařízením. Na stolku měl maličký domek ze sirek, který kdysi postavil se svým tátou, co za ním nikdy nepřišel. To byl veškerý jeho majetek. Pak ještě pár košil a zapalovač. Už je to dvacet let zpátky, ale jednou za noční služby mi přišel zarecitovat. Postavil se do dveří ordinace, uklonil se, vytáhl papírek s textem básně a zařval: "Kurva, piča, Sieg Heil!". Opět se uklonil a odešel. Pak pozvolna měsíc po měsíci mizel a díval se tak nějak stále více skrz mně. Nevím, kolik toho vypil tehdy, ale měl jsem ho nahého v koupelně na zemi, pod sprchou mu valilo vše ven ze všech tělních otvorů a na licích se mu tvořily posmrtné skvrny. "Nepřežije to", konstatovala osádka sanitky. Zase odjel a já myslel, že naposled. Za pár dní byl zpět, zaplínkovaný a ve stropě opět hledal všechny mapy světa. Po třech dnech se rozchodil, ale už nemluvil tolik jako tehdy a chřadnul čím dál víc. V té době mě požádal, že by rád poslouchal nějakou muziku. Přinesl jsem mu na kazetě Kreator ? Coma Of Souls. Když si nasadil sluchátka walkmana, po pár sekundách pronesl směrem ke mně "ty pičo" a už je nesundal. Celé noci sedával v přízemí v klubovně, sám, po tmě a poslouchal pořád dokola jednu a tutéž kazetu. Kdo ví, co vše v té muzice slyšel. Kdybych mu přinesl něco jiného, možná by slyšel jen hudbu. Ale když jsem mu přinesl tohle, tušil jsem, že buď ho to uhrane nebo mi kazetu vrátí. A pak časem přestal mluvit docela. Vytiskl jsem mu abecedu, kterou jsme se dorozumívali, až mi jednou na ní pohybem prstů ukázal slovo pohřeb. Druhý den jsem ho našel, krev mu šla z úst, nebyl to hezký pohled. Měl hrozně vytřeštěné oči, ze kterých šel strach. Sbalil jsem domeček ze sirek z nočního stolku a schoval mu ho pod plachtu, kterou jsem ho po umytí přikryl. Na pohřební službě jsou už na to zvyklí, často dávám lidem na poslední cestu věci, které měli rádi? "Páánko, dajte mi drobné, vy jste šťastný člověk, páánko, vás čekají velké věci", vynořila se odněkud v hospodě Na Střelnici postarší cikánka a začala mě tahat za dlaň. "Páánko, na pivečko".. "Na další už nemám, píšu píseň, nemáte tužku?" Ale cikánka se otočila. "Nevadí, však dá jiný? a vypadalo to, že půjde pryč. Ale ještě jednou se ku mně otočila. "Čekají vás velké věci... Nehledejte ho.." Vyběhl jsem ven za ní. "Kde je? Kde je Ezechiel?" stihl jsem ještě zakřičet. Málem jsem si rozbil hlavu o semafor. Nikdo jiný tam nebyl.. Na další pivo mi už nezbylo. Doma jsem objevil kufr, na který jsem léta nesáhl. Byl tam. Akordeon značky Weltmeister. Kdysi v první třídě jsem na něj hrával. Teď jsem s ním šel přes město a dali mi za něj tisíc korun. V zastavárně. Jako, že si pro něj do měsíce zase přijdu. Ale já už věděl, že zpátky ho už nikdy nepotáhnu. Peníze byly. Ani nevím, kde jsem to telefonní číslo našel. Asi v nějaké tehdejším fanzinu. Olda Neumann Plzeň. Pevná linka, prý do práce. Zapadl jsem do telefonní budky a číslo vytočil. "Ano moment", ozvalo se na druhé straně a za okamžik přišel ke sluchátku Golda. Pro mně magický okamžik. "Já jsem Víťa, mě se moc líbí vaše písničky". "To jsme rádi".. A dál už mě nic nenapadlo. Ale i tak nebylo nad to si s Goldou za pár korun v telefonní budce na chvíli pomlčet. On neznal mě a já jeho. Snad aby ukončil ono ticho, řekl, že ZNC má nové trika. Objednal jsem si raději hned dvě a pak telefon zavěsil. Když jsem je pár dní na to vytahoval z balíku, nevěřil jsem svým očím. Byly to trička k desce "Mé království" a tu kvalitu v jaké ten potisk na tu dobu byl, tu mohly jen tiše závidět všechny tehdejší české metalové kapely. Nejednou mě na koncertech někdo zastavil a ptal se, kde jsem k tomu přišel a kde se dá takové triko sehnat. Nejvíce zmatení byli v hospodě skinheadi, protože přijít tam tehdy například v triku N.V.Ú. bylo na okamžitou ránu pěstí. Ale Znouzectnost neznali a nevěděli, jaký k tomu zaujmout postoj. A pak přišel první koncert ZNC na Ostravsku v natřískané, legendární Cihelně. Já ho problil a prospal ve křoví, o tom jsem už psal mockrát. Ale ta noc mi tehdy zpívala tak nějak celkově. Tak jako mnoho dalších. Vůbec jsem tehdy netušil, že za bicí soupravou sedí člověk, který pro mě pár let na to udělá maličkost. Bude mi věnovat pár minut ze svého času. Zachrání mi život. od: Víťa L. () vloženo:16.10.2021 16:41:56 Caine, plakáty počkají, hlavně zdraví! od: Banjo () vloženo:16.10.2021 07:07:11 Tak se brzy uzdravte! od: Caine () vloženo:14.10.2021 17:07:17 Tak jo, no, tak Mi se tedy zkusíme polepšit a být zase hodnější a míň hádaví. Jako za starých časů... mládí ;-) Akorát Víťo, promiň, ty plakáty ti teď do Ostravy nedovezu. Někde po cestách necestách se na mě nalepila ta obávaná kulatá přísavka a oba jsme se pak o ni doma svorně (a bez hádání) podělili. TÍM PÁDEM NEJEN CAINE-MI, ale i všechna Znouzí hraní pro mě minimálně NA 14 DNÍ PADAJÍ! Až bude Sasance líp, opraví to ve zdejší koncertní rubrice. (Na mě je ten programovací php jazyk příliš vyšší dívčí). Tak to jen pro aktuální informaci všem, kdo by se náhodou chystali v neděli do Prahy na Festival Osamělých Písničkářů: Evangelizačně-Mi/yšijní zásahová jednotka, tam letos nedorazí! Stejně jako ve čtvrtek do Vlašimi. Tam ovšem bude více než adekvátní náhrada! Konec hašení :-D P.S. Předpokládáme, že co jsme si objednali na zítřek k obědu, nebude v našem případě nikoho moc zajímat. Na taková sdělení jsme asi málo bez vědomí, a tudíž neposkytujeme dostatečný prostor pro sebe vědomí nějakého ambiciozního mluvčíka... Nu, berme to alespoň jako varování, že i pro prezidenty platí: Kdo s čím (a s kým) zachází, tím také schází... od: Víťa L. () vloženo:09.10.2021 19:31:23 Máš pravdu, ocituji ještě jednou jednu z mých předešlých vět.."Byli tu komunisti a ti druzí, kteří stáli při sobě a svět nebyl natolik rozhádán a rozdělen. Aspoň ten náš, ten svět přátel zeleného údolí při sobě stál. Ale pak rychle jsme na něj zapomněli.." A tak jak, dopadlo to dneska podle představ? Zřejmě jsem šťastný člověk natolik, že jsem se od revoluce nemusel ničím podobným zabývat, protože to, co je pro mně opravdu důležité, jsem hledal někde úplně jinde. <<  / >>  Celkem 4093 vzkazů