|
| od: Caine-Mi () | vloženo:13.09.2021 23:23:23 | Když už je tu řeč o odpuštění a dokonce i Banjo se rozpovídal ve větším, než malém množství :-) zkusili jsme na dané téma taky vyštrachat z archivu něco... na úrovni ;-) Pan profesor Jan Sokol... pokud je nám známo... sice na rozdíl od Banja nikdy v AZ kvízu nevyhrál, ale proslýchá se, že mu to prý taky docela pálilo :-D
Jan Sokol - Kauza odpuštění v rubrice "MiMisie" |
| | od: Banjo () | vloženo:12.09.2021 19:34:41 | Ono s tím odpuštěním je to celé trochu těžké téma. Třeba Ježíš v té odpovědi na provařenou otázku: "kolikrát mám odpustit svému bližnímu, když se proti mně prohřeší?" říká - pokaždé, když za tebou přijde a řekne (upřímně), je mi to líto.
Ono tohle není bezbřeé odpouštění. On totiž většinou ten viník takhle nenakráčí, že by o něco takového vůbec stál. Tohle popsané je vlastně situace mezi dvěma celkem slušnými lidmi, z nichž jeden šlápnul vedle, ví o tom, přizná to, a to dokonce před tím, komu ten průšvih udělal.
Ale i v případě,že se do někoho pustí nějaký tupý škůdce, který škodí rutinně nebo dokonce z toho má potěšení, ono to provinění a odpuštění je věc, která mezi těmi dvěma stejně leží a tíží oba, i když některý z nich se může snažit tohle nějak ve svém nitru potlačit. Vědí oba o tom, že to nebylo správné, co se mezi nimi stalo. Zlo pekla spočívá právě v absenci odpuštění, nemožnosti odvolání a konci naděje. Prostě takové zablokování duše v neradostném stavu, kdy ho tíží vina. A to trochu i za stavu, kdy ta vina není jeho.
Setkání takových duší je jistě zajímavý námět třeba na povídku nebo písničku, ale v praxi nechci být v situaci, kdy jsem vůči někomu zablokovaný. Ale občas je to hodně těžké a spousta lidí se dostala do opravdu těžkých situací a ne jen do takových lapálií jako třeba já.
Ono to odpouštění je dost těžké a určitě nehrozí, že by takových byla většina, kteří jsou toho schopni. Představit si to úplně neumím, ale myslím si, že by to bylo fajn. |
| | od: Víťa L. () | vloženo:12.09.2021 13:56:31 | | Těch lidí, kteří odpustili třeba druhou světovou válku bylo dost. Dříve jsem tady třeba vzpomínal knihu "Děti, které přežily Mengeleho". K těm bychom se měli chovat s o to větší úctou. Zároveň ale bychom měli pochopit a odpustit těm, kteří odpustit nedovedou. Když jsme tak plynule přešli od dopravních značek přes odpadky v lesích k druhé světové válce, dovedeš si Banjo představit, že by těch, kteří odpustili druhou světovou válku byla většina? Měli bychom asi zdůraznit, že nemáme na mysli jakési to odpuštění vnější, ale odpuštění "vnitřní", snad smíření se. Bylo by zajímavé zažít střet dvou duší, které tyhle události zažily, z níž jedna se vztekem a hrůzou budí ještě dodnes ze spaní a druhá "hýří optimismem". |
| | od: Banjo () | vloženo:12.09.2021 10:48:32 | Víťo, znal jsem člověka, který si zlého užil celkem dost. Byl to jeden z těch, co bojovali za naši zemi za války a pak je bolševici zavřeli do lágru. Makal na uranu a tak - tyhle věci se dneska dají celkem dohledat, Luboš Hruška se jmenoval. A ten říkal, že kdo z nich se nenaučil odpoustět druhým včetně těch jejich věznitelů, kteří tomu nijak moc naproti nešli, toho to zničilo. Ne že to zničilo toho lumpa, který jim dělal zlo, ale toho nespravedlivě vězněného. A že jich tam poznal hodně.
Může nám to připadat divné, ale to je životní zkušenost člověka, který fakt hodně zažil. A fakt byla radost s ním mluvit, protože to byl naprosto nezlomný optimista. Ne že by kolem sebe házel optimistickými hesly, ale zářilo to z něj. |
| | od: Víťa L. () | vloženo:09.09.2021 10:56:33 | | Caine-Mi, díky za reakci, tak jsem se přece nespletl. Protože.. tak nějak jsem věděl, že napíšete právě tohle. Děkuji taky za opakované zvěčnění mých slov, jenže já neměl na mysli zákony Boží. Já měl na mysli zákony světské. Možná to v tom mém textu pravda ani tak nevyznělo. Píšu vždy rychle, na jeden zátah a tak možná to hlavní, co jsem chtěl říci, tam nakonec ani není. Ale odbočme nyní z kruhového objezdu dopravního značení - jde tedy o zákony, které nařídil člověk. To znamená, že když třeba přijedete náhodou do Karlových Varů a nikdo tam na hubě nic nemá, včetně třeba ministra zdravotnictví, řeknete si: "Tak o co tady jde? Je to v současné chvíli opravdu všechno tak nebezpečné nebo není? Tak my ano a oni ne?" A tohle to jsou ty otázky. Použil jsem zrovna celkem aktuální situaci, a teď mě napadá, že jsem k tématu složil i krátkou báseň: Já to řeknu takhle: "Hele, ať jdou všichni do prdele, musím míti celou šichtu, respirátor přes půl ksichtu. A v Karlových Varech sedí, sněť, co se cpe do popředí, stále jedny tatáž jména, nikdo nic na držce nemá! Babička jde s hůlkou v parku, v roušce hlavu jako škvarku, sotva stojí, horkem padá,, že to nařídila vláda. Mizí prostor pro legraci, tam, kde se nám smysl ztrácí, bude dobře, povím v hrobě, bude - po ledové době." Ale vraťme se zpět do lesů. Mnoho lidí se jde o víkendu zúčastnit jakéhosi hromadného sběru odpadků po lesích. Měl jsem kdysi kamaráda, který byl polesný a chodil jsem mu do lesa pomáhat. Dělali jsme probírky, sázely se stromky atd.. Nemám s tím žádným problém a moc mě to baví, protože pomáhat se musí tam, kde si příroda nepomůže sama. Ale tam, kde ten bordel zařídil člověk, tam už se pro to neskloním, kdybychom tu měli všichni shnít a Perunův hněv měl vše spláchnout do hajzlu. Už nebudu dělat nic za druhé, protože ti se jen smějí a stejně tím likviduji tak akorát sebe. Vím, osvícená myšlenka to moc není. Budeme-li pořád odpouštět a dělat věci za druhé, dopadne to tak, jak už v minulosti tolikrát. Ale co se taky dá čekat, že. Výborná věta, k nastartování vaši další případné reakce. Toliko tedy k jedné písni Visacího Zámku. Jo, málem jsem zapomněl. Ježíš už je na cestě. Jede stopem, ale nikdo mu nestaví, neb se několikero dní nemyl a někde pozbyl obuvi. Ezechiel mi to řekl, po pátém kalichu.. |
|
<< /
>> Celkem 4094 vzkazů
|
|
