Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:31.08.2021 16:44:16 Ten Bohouš Josef je Banjo taky zajímavý. Já mu nikdy nerozuměl téměř nic. Ale třeba mě to jen nezajímalo. Jinak máš Dejve k věci zdravý punkový přístup a to se cení. Jsou ale na světě i muzikanti, kteří si nevidí na špičku nosu, přesvědčeni o své pravdě a nic jiného se nepřipouští. Stejně tak jsou kapely, které nahrají tři špičkové desky, ze kterých si sedne na zadek celý svět a najednou neví jak dál. Protože sami ví, že když natočí desku další, bude vypadat jako ty tři předešlé. Všichni ti si tedy najímají třeba ty producenty, kteří pomůžou kapele vybrat, udělat a udržet vhodný kurz. Ti jsou kapele něco jako psychologem, protože ji musí přesvědčit, že to, co budou dělat je správné a jiné. Přitom se ta skupina nesmí rozsypat. Četl jsem například o jedné legendární kapele, kterou při nahrávání desky nutil producent hrát v malé místnosti o pár metrech, kde nebylo okno, nešlo se pohnout a přitom měli k dispozici celé obří, skvěle vybavené studio. A tak se tam v tom kamrlíku smažili a mastili ty songy pořád dokola. Až se sami divili, koho si to platí, když je takhle sekýruje. A pak si sami poslechli výslednou nahrávku s úžasem: "Takhle zníme my? Jak je to možné?" Deska se stala legendou a sami by se toho výsledku stěží dopracovali. Když si poslechneš různé desky, na kterých pracovali stejní lidé (teď nemyslím muzikanty), už jejich práci poznáš. Stejně je to s malíři malující obaly, zvukaři ve studiích a další a další záležitosti. Prostě muzikant si zapojí kytaru a hraje, ale té práce kolem toho je moc. Když vidím s jakým ansáblem jezdí třeba Rammstein nebo Amon Amarth, kde každá píseň má zřejmě svou vlastní pódiovou choreografii, nevím jestli by fungovalo, kdybych si řekl: "Jó, tak tu píseň dneska hrát nebudu, já chci hrát tamto." Abychom nemířili stále příliš vysoko a zůstali zde na zelené louce, slyším bicí na Folcore a slyším bicí na Bomboniéře. Jak už to jede hezky rovně. A ten hezký, učesaný sound! Prostě spousta věcí jde udělat a nahrát jinak, jestli se z toho ono kouzlo, co dělalo kapele tvář vytratí a dá ji novou, protože tak se přece už nehraje a třeba ji přinese nové fanoušky, je otázka k diskusi. Když jsem pustil poprvé Bomboniéru kamarádovi, dnes mimo jiné známému písničkáři, pronesl památnou větu: "Co to kurva je? Jednu Mňágu a Žďorp už tady máme!". Tu Tvou větu "kdyby mi někdo položil na dřevo papír s jakoukoliv finanční částkou, tak ho s tím pošlu v ona místa a pudu si lehnout pod most" si někde ulož a hlavně ji nemaž, aby ses na ní mohl za pár desítek let podívat. Třeba by sis jednou mohl říct: "No co, odjedu turné, lidi to stejně chtějí tak co, nemusím se o nic starat jenom hrát, nebudu muset už jít do práce a věnovat se pak konečně v klidu muzice, kterou bych dělat chtěl, protože budu mít na všechno více času a nemusím se stresovat jak zaplatit složenky". Třeba. Tohle není zaprodání ani vychcanost, protože ty kapely, které to tak mají třeba ten Slayer a další co tyhle prachy berou nevznikly přes noc. Nebyla to kapela a deska, která vzešla odnikud stvořená pouze za účelem zisku, ale vývoj skupiny, který trval dlouhá léta. A když jsou lidi ochotní za to ty peníze dát, tak se kolem kapel motají lidi, kteří toho dovedou využít. Já si jen myslím, že to nemusí být vždycky špatně a rád nad tím přemýšlím s Tebou, protože sám se v tom motám. A když mám všeho toho po krk, jdu si poslechnout Schodiště nebo Jablkoň. Nejvíc je mi ale divno z toho, kam všechno spěje. Když jsem tu dával před časem odkaz na tu starou Argemu, u které jsi se i ty sám podivil, a protože jsem byl po dobu nahrávání s kapelou v kontaktu, když si vzpomenu kolik let a práce trvalo ty staré písničky zase dát dohromady, v jak krásném balení to CD vyšlo a výsledek? Co je to za archaismus? Vždyť tak se dneska už dávno nehraje! Natož dnes přijít s nějakou Velkou Moravou! Pořád si říkám, jak to, že se tak už dnes nehraje? Vždyť ta písnička je přece jenom jedna. Ale ti mladí to prostě nějak poznají. Tak kapele zbyly stohy už neprodejných cédéček pod postelí a šmytec. Skupina nehraje prakticky nikde. A úplně smrtící je, když jsem si pustil rozhovor s Kabátem. Mě tohle prostě zajímá, i když si od nich už nic jen tak nepustím, jak ty kapely žijí, postup práce, jak a proč. Protože říkejme si co chceme, když si odmyslíme z těch prvních dvou desek ty sprosťárny a ponecháme jen muziku, to je strojovna jak prase. A kapela říká: "Ty staré věci z prvních desek už nikdo dneska nechce. Když něco z toho zahrajeme, lidi spíš jen stojí a zírají a když zahrajeme něco z pozdější tvorby, tak se zase rozjedou. Už netvoříme žádné krkolomné riffy a rytmy, lidé chtějí jednoduchou muziku a hlavně melodické refrény." Co teda tady z té muziky zbyde? Vždyť v podobném duchu jedou ty najednou populární traktorovité kapely nejen u nás v Česku, ale všude kolem. Kapelám jako Judas Priest, Iron Maiden, Accept a podobným, kteří určovali směr táhne nebo jim i je už sedmdesát let a s každým dalším odloženým koncertem přichází myšlenka, že něco končí, protože tady už jde opravdu spíše o to, že nikdo z těch členů neví hodiny ani dne. Co jako budou v těch sedmdesáti letech na pódiu dělat? Nebo osmdesáti, až se všechno zase povolí? Publikum stárne s nimi a mladé lidi, kteří za tím jdou, ti tady nejsou. Nedávno u nás v jeden víkend akce ? Obecní Dožínky, Patejdl, Olympic, Pokáč návštěvnost 2000 lidí. A druhá akce, kterou jsem rád podpořil, metalové skupiny z Řecka, Polska, Holandska, Švédska atd. návštěvnost 200 lidí. Víc není třeba psát. A vrtule to byla, poctivé železo, alespoň pro srdcaře, kdy jsem si připadal zase jako kdysi. Ale třeba se tak už podle stáda dávno nehraje : https://youtu.be/YaERxUP5MZY od: David Fazy2 () vloženo:28.08.2021 15:14:21 No teda pánové, to ste mě docela dostali. Sem si myslel, že ty vztahy "kapela-agentura/manažér" můžou bejt docela šaškárna, ale tohle je jiný kafe. Když to tu takhle čtu a představuju si, co všechno ještě třeba podobnýho se může dít, tak mi ta práce profesionálního muzikanta nepřipadá vo moc lepší, než třeba práce dělníka na stavbě. V jistejch ohledech možná i horší. Já nevim...seš mladej, umíš hrát, těšíš se, že když se zadaří, tak budeš hrát furt a nebudeš se muset živit nějakou řeholí...a voni na tebe vyrukujou s timhle. To kdyby mi někdo položil na dřevo papír s jakoukoliv finanční částkou, tak ho s tim pošlu v ona místa a pudu si lehnout pod most. A to mam docela rád prachy, ale přece jenom muziku mam ještě trochu radši a takhle jí...já nevim, "znesvěcovat" je asi příliš melodramatickej výraz, ale nenapadá mě nic moc jinýho nesprostýho. Dyť tam pak ty samotný písničky jako takový maj úplně minimální roli! Já vim, že už sme si jednou kdysi vo podobnejch věcech tady psali no, ale stejně mě to zase dostalo. K čemu je to pak dobrý vůbec taková muzika? Že se konzument nažere? Dyť tomu konzumentovi je nakonec docela fuk, jestli tam na provázku bude viset Joey Tempest nebo Eda a Splašek, když se to dobře prodá, někdo se už na to nalepí. Tak proč tam nepostavit rovnou robota? Ale jako jo, dobře, to video s tim Jamesem bylo hezký a rozumim tomu, jak píše Víťa, že když odsunem ty věci, bez kterých se to neobejde, pořád zbyde něco, proč je třeba některé ty kapely poslouchat. Pořád tam snad funguje aspoň vobčas nějaká ta tvůrčí ruka toho skladatele, pořád maj ty lidi aspoň nějakej prostor trochu mluvit a kamarádit se s divákama... Ale stejně, asi je mi to málo. Myslim si, že kdyby se všichni hudebníci najednou šprajcli a řekli, že na tydlety divadýlka nejsou zvědaví a že si budou hrát, co chtěj, tak by zbytku světa nezbylo, než se s tim smířit a třeba na tom zkusit vydělat nějak civilnějš, ale to už můžem takhle uvažovat úplně vo každym problému společnosti, že "kdyby všichni najednou takto, tak tydlety by museli toto". Je mi z toho ursno, co se dozvídam a zase jednou sem rád, že si tady můžu hrát na svym malym písečku s kamarádama písničky, co máme rádi, aniž by nám do toho někdo kecal. Jinak teda ty zahraniční kapely, co sem tu vypisoval, tak možná asi měli teda kliku, že měli dobrý podmínky... Nebo nevim no, ale prostě třeba ty The Cure prej měli nějakou agenturu na začátku, nějaký Hansa Productions nebo co, a ty jim do toho kecali tak, že se na ně vykašlali a eště jim složili posměšnou písničku "Do the Hansa!". A pak měli teda štěstí, že narazili na někoho, kdo jim dal víc prostoru, voni něco natočili, lidi to sežrali a při dalším skládání a hraní se asi tak pěkně strefovali do potenciálního zájmu posluchačů, že na ně lidi furt chodili a voni si mohli vesele skládat a hrát co chtěli a agentura byla spokojená, že to funguje...A kdyby to jednoho dne třeba fungovat úplně náhodou přestalo, tak by někdo zakročil jakože "takhle ne, pánové, musíte toto, toto, toto..., nebo rušíme smlouvu a pomašírujete k lopatě." A ty vostatní kapely asi tak tak nějak... Kromě těch Umphrey's Mcgee, který na začátku vydali něco u nějakýho nezávislýho vydavatelství, vono se to nějak hned prodalo a nějak se jim zadařilo domluvit spoustu koncertů a za chvíli už vydávali sami a nikdy z toho nespadli. Možná taky náhoda, možná to má co dělat s tim, jak hrajou. To je asi takovej nějakej extrémní příklad toho, jak to teda taky možná nějak ojediněle de. Ale asi v tom taky halt bylo hodně štěstí, no. Jinak teda ale fujtajbl, klucí, že to tak musi říct! od: Banjo () vloženo:28.08.2021 10:22:45 Co se týká těch kapel a jejich možností/nemožností, povím jednu story z devadesátek, co mi říkal kámoš. Přibližně tak, jak jsem ji slyšel. Slovo od slova to nebude, ale podstata trvá. On na základce chodil do třídy s Bohoušem Josefem, zpěvákem tehdy populární plzeňské kapely Burma Jones. Potkali se v parku a Bohouš měl na sobě takové divně hippiesácké oblečení. Tak mu kámoš povídá: co to máš na sobě, ty vole? A bohouš na to - jo, kamaráde, já tohle musím na sobě nosit, já to mám ve smlouvě. A to by ses divil, co všechno v té smlouvě je - třeba že po dobu jejího trvání nebude mít koncerty přes nikoho jiného, než přes svoji agenturu, to ještě chápu. Taky tam má, že každé dva roky musí natočit nové album. A nejvíc mě zaujalo, že musí aspoň jednou asi za 3 měsíce udělat něco, o čem by mohl psát bulvár. Třeba se někde ožrat a udělat scénu, ukázat někomu holou zadnici, oženit se, rozvést se, něco menšího okrást, prohlásit něco skandálního, nějaký drobný vandalismus v parku - cokoliv, aby měl bulvár krmivo a o kapele se mohlo psát mezi komerčňáky. Čili ta klauzule o točení nových alb je ještě celkem v intencích takovýchhle smluv relativně v pohodě, A pokud kapela zrovna nemá silné nové skladby, může se jí nové album dost nelíbit. Trochu divné mi připadá (zase v rámci toho cirkusu), že o tom takhle natvrdo mluví (že to smí). Ale na druhou stranu možná jde v tomhle případě nějaké o to "krmivo pro bulvár" nebo nějaká jiná součást byznys plánu v rámci smlouvy, to zase nevím1. od: Víťa L. () vloženo:28.08.2021 08:38:28 Nedávno jsem četl rozhovor s jednou slavnou kapelou o jejich nové desce. Odpověď skupiny byla: "Nám se ta nová deska ani moc nelíbí". Otázka k tomu: "Proč jste ji tedy vydávali?" Odpověď: "Protože to tak chtěla firma. Myslíme se, že už jsme nahráli lepší desky"? Není to vpravdě až komické? Natočili jsme novou desku, kupte si ji, ale není nic moc, už máme lepší. Zrovna jsem četl rozhovor o tom, jak vznikalo podle některých nejslavnější album rock metalové historie. Kapela tam popisuje jak museli donekonečna pod dohledem producenta cvičit jedny a tytéž pasáže, kdo rozhodoval, kde bude violoncello, kde bude něco jiného, že je třeba předělat texty.. Nedělám si iluze o tom, že někdo taky rozhodoval, co na desce za písně bude a které skladby se budou na koncertech hrát. Dále třeba pobaví povídání zase jiné kapely, jak manažéři postarší publikum odkláněli do zadních řad, aby v popředí byly najaté křepčící fanynky. Nevěřím Davide že bys myslel, že si třeba ti Europe řekli: "Jé, to už jsem se dlouho neviděli. Co si tak spolu zahrát a co tam máme The Final Coutdown? To je pěkná písnička, tu si musíme dát". Určitě taky nevěříš na všechny ty náhlé comebacky všech těch léta rozhádaných členů a náhlá usmíření, když se jede turné, když si v rozhovorech všichni najednou vzpomenou, jak moc si chyběli. Na všechny ty stoprocentně poslední turné a loučení, aby se za dva roky mohlo jet turné comebackové. Pozorně sleduj kapely, kdy si kytaristé při hře vymění strany, pak oba dva najednou popojdou dozadu, kdy se oba dva sejdou u bicích zády k publiku, a kdy z krajů pódia vyšlehnou plameny. Nedávno jeden na to zapomněl a spálilo mu to ksicht. Jedna německá skupina si na pódiu dělala značky, aby věděla přesně, kde kdo bude stát, kde kdo při jaké skladbě půjde. A všechno to je cirkus, který někdo řídí. Zeptáš se v rozhovorech, proč je určitá věc třeba tak a ne onak a je ti naznačeno, že o tom zúčastněný nemůže mluvit. Tak mám dojem, že jsou chvíle, kdy kapela, i když určité slovo má, do jistých záležitostí, i třeba ve tvorbě playlistu mluvit nemůže. Ale nikdo Ti to do očí nepřizná. Co je nejdůležitější pointa z toho všeho, že kdyby Ti někdo položil na dřevo papír s finanční částkou, o které jsem psal minule a řekl Ti, jak bude turné vypadat i ty bys vyjel. To se neboj. Ale oba jsme už tak natolik protřelí, že poznáme, jaká kapela s náma jakou hru hraje. Že když odsunem ty věci, bez kterých se to neobejde, pořád zbyde něco, proč je třeba některé ty kapely poslouchat. Někdy Ti přijde, že bys byl možná hrající loutka? Ale ne, naopak, máš velkou odpovědnost. Podívej se třeba na následující video. Člověk z Metallicy má možná jen všední den, ale pro tu dívku je to zážitek na celý život: https://www.youtube.com/watch?v=tjuOcW9kIFc od: David Fazy2 () vloženo:26.08.2021 11:57:08 Víš, já když sem byl ještě malej (což vlastně stále trvá) a poslouchal sem písničky, taxem si dycky myslel, že je někdo nahrál na desku jednoduše proto, že je má rád. Nějak to jednou složil (eště sem si naivně myslel, že to složil třeba i z jinýho důvodu, než je zisk), baví ho to hrát a prostě celkově je s tim výsledkem spokojenej. Proč by to jinak nahrával ve studiu, když by k tomu neměl vztah? Proč by to vůbec ukazoval spoluhráčům, proč by se to učil, zkrátka proč by si s tim dal tu práci, pokud tu písničku pak hodlá jenom zarámovat na nějakej nosič a odložit nějak na dno sklepa? Takhle nějak vlastně uvažuju pořád, nebo bych tak rád uvažoval. Mělo by to tak platit o všech písničkách, co si někdo dá na album, leda snad s výjimkou nějakejch bonusovejch srandiček a tak. Ostatně když budoucí známá kapela vydává první desku, zpravidla z ní hraje úplně všechno (páč nic jinýho ani většinou nemá, ale pořád tak nějak trochu doufam, že to ty muzikanty trochu baví a nejsou tam jenom proto, aby nemuseli k lopatě). Proto mi příde naprosto nelogický, aby půlka druhýho nebo třetího alba prostě nikdy před lidma nezazněla. A ani si nemyslim, že za to může nutnost hrát hity. (Teď se teda konečně dostávam k tomu, vo čem se bavíme, ale myslim, že to aspoň trochu souvisí). Nevim, jak to vidíš Ty, ale mně zkrátka připadá poměrně jednoduchý poskládat ten koncert tak, aby se "na všechny dostalo". Dyť průměrný vystoupení větší kapely trvá třeba 90 minut, zatimco písničky můžou bejt v průměru dlouhý kolem těch 5 minut, ne? Je to hrubej odhad, máš 3hodinový koncerty a 15minutový písně, ale rozumíme si. Pokud nejsem takovej ten dobytek, co každou písničku natáhne vo 5 minut nesmyslnýho hejkání na konci, aby jich musel hrát co nejmíň, vychází mi, že nějakejch 16-20 by jich zaznít mohlo. To je snad dost prostoru na to, aby třeba 5 těch největších hitů zaznělo dycky a zbytek se střídal, nebo ne? Já jako v zásadě proti tomu principu hraní největších hitů úplně nejsem, jenom mi připadá smutný, když tak kapela hraje už výhradně jenom ty hity, když už jich má tolik (nebo si to myslí), že nic jinýho pořádně nezahraje. To je jasný, že když dáš anketu, tak ti vyjdou právě tyhle. Ale kdo říká, že nemůžeš z těch hitů vybrat pár a pak se přesunout ke spodním výsledkům a podívat se, o který ty "nehity" je zájem? A pak je tu ještě ta otázka "jak se má píseň stát hitem, když jí nikdo nikdy před nikym nezahrál", že jo. Tipnul bych si, že kdyby třeba tady naši jako příklad za všechny vypůjčení Europe točili postupně naživo všechny písničky, byl by jejich seznam hitů docela jinej. Ale abych odpověděl konkrétně na Tvojí otázku "Potřebují kapely takovéto hity, které jim na jedné straně zajistí návštěvnost a na druhé straně je budou muset opakovat stále dokola?" Tak odpovim takhle: "Záleží na tom, jakym způsobem se ta kapela stala známou." Existuje totiž docela dlouhej seznam kapel, který nemaj hit snad ani jeden. https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/NoHitWonder Vono hodně záleží na tom, podle čeho ty lidi na tu kapelu vlastně chodí, hlavně v začátcích. Myslim si, že když ta kapela hraje opravdu kvalitně a originálně, tak ty nejoblíbenější písničky sou jenom přirozenej příznivej vedlejší produkt. Žádný rádio nikomu nenadiktovalo, kterou písničku si mají zapamatovat. Prostě lidi na ně choděj a pak najednou třeba kapela vynechá náhodně pomyslný Final Countdown a hle, na konci lidi řvou, že ho chtěj. Tak samozřejmě, že se toho ta kapela chytne a zahraje to, že jo, jak píšeš, proč to těm lidem nedat? Navíc kolikrát se třeba ty lidi můžou i trefit tak, že zrovna tuhle písničku má i ta kapela nejradši. V tu chvíli už má kapela třeba nějakou základnu, už jí zvou na větší hraní a tak dále. A do toho samýho místa se může samozřejmě dopracovat i nějak uměle, pomocí placený propagace, protekce nebo co já vim. V tomhle bodě já si myslim, že má ta kapela docela možnost určit si, jakym způsobem bude ty svý vystoupení plánovat. V tuto chvíli se možná ty hity hodí úplně nejvíc, ale protože písniček je ještě furt málo, dostane se na všechny. Bod zlomu přichází v okamžiku vydávání dalších desek nebo prostě skládání dalších písniček. Někdo halt něco vydá, podívá se, co se umístilo nejvejš v nějakejch hitparádách místních nebo co a pak hraje 5 nejoblíbenějších z první desky, 5 z druhý, k tomu 2 covery, trochu to natáhne kecama a má hotovo. Někdo třeba nechlastá a umí i docela hrát, tak si pamatuje první desku celou, naučí se i tu druhou a pak už to jenom přizpůsobuje délce koncertu, na kratších halt zní hlavně "hity", na delších si může třeba 60 minut hrát co chce a dalších 30 minut třeba jenom reagovat na pokyny diváků. Koza se nažrala a vlk zůstal celej. Spíš bych se klonil k myšlence, že ty donekonečna omílaný hity sou kapele prospěšný, ale nakonec stejně nejvíc záleží na tom, co ta kapela chce dělat a jak si ty lidi vycvičí. Když si vod začátku zvyknou, že ty nejoblíbenější písničky zazní 2 na začátku a pak na přání na konci podle času, tak má kapela spoustu prostoru. Ale některý kapely třeba ten prostor hrát postupně všechy svoje písničky ani nechtěj. Prostě se dycky po vydání desky podívaj, který 3 se nějak umístily (nebo je možná vyberou náhodně, nebo podle toho, že sou nejlehčí), udělaj "Tour Nová Deska" a hrajou to tam po boku dalších dvojic či trojic hitů z desek předchozích. Když maj desek třeba už 6, maj vystaráno, jednou za pár let se naučí 3 písničky a pak celý tour drtěj jeden a ten samej seznam. Tam už si opravdu nemyslim, že se jedná o nějakou nutnost uspokojit řvoucí dav. Na mě to působí, jakože si dělnící přišli vodkroutit šichtu, ať maj klid. Nevěřim tomu, že kdyby z těch 20 hitů zaznělo jenom 7 a zbytek byly různý jejich písničky dle chuti, tak by je diváci vypískali nebo jim manažer roztrhal smlouvu. Na druhou stranu, pokud to ta kapela takhle dělá od začátku, možná by s tim problém nějakej byl. Nijak neprosazuju tu myšlenku, že kapela schválně zahraje 20 naprosto neznámejch věcí a zkazim tim celý velký přípravy. Zároveň taky nevim, jak moc volnosti která kapela ve který fázi popularity má ohledně tvorby playlistu, ale nějak se mi nechce věřit, že na začátku roku někdo předá kapelníkovi seznam 20 věcí, který zaznít můžou a nazdar. Jak už sem psal, existujou kapely, který maj mezi hitama a ostatníma písničkama dobrou rovnováhu. Shodou okolností to bejvaj kapely, který maj docela instrumentální úroveň, ač bych to čekal spíš naopak, že jo, lehčí písničky se snáz nazkouší. Takže závěrečná odpověď a můj názor - hity určitě ano, ale ne celej koncert (když to neni fakt kraťoučký) a nezanedbávat kvůli tomu ostatní písničky a nezavrhovat písničky k úplnýmu zapomnění, pokud k tomu neni fakt dobrej logickej důvod. Nevěřim, že je to tak složitý, aby to třeba ty Europe nemohli takhle dělat. Můj názor je, že kapely, který 70% svojí tvorby vůbec nehrajou, to prostě hrát nechtěj. Možná se pletu, možná tam tahá někdo za nitky takovym způsobem, že ta kapela kdyby se přetrhla, tak prostě nic jinýho, než 20 největších hitů zahrát nemůže. Ale i tomu se snad dá vyhnout, když si za tim stojíš od začátku, jako třeba ty The Cure, Arctic Monkeys, Dream Theater do roku 2013, The Posies, Red Hot Chilli Pampers, nebo úplně extrémní příklad Umphrey's Mcgee. Eště bych dodal, že si uvědomuju, že tendleten "život rockový hvězdy" samozřejmě neni jedoduchej získat a udržet se na něm. Hraje tam roli hromada věcí a cizích lidí, který určujou, jestli se proslavíš, jestli za rok budeš zase hrát a tudíš jestli se uživíš. Nemyslim si ale, že jedna z největších podmínek pro zachování tohohle životního stylu je stejnej playlist na 60 vystoupení a zanedbaný písničky, ty vypsaný kapely a další sou toho důkazem. Osobně bych tipnul, že je to taky dost vo náhodě. Některý kapely hrajou 30 let úplně stejně, některý zase co album, to jinej styl, někde se drží sestava, někde ne, někdo hraje 100x za rok jenom po Anglii, někdo se proslavil po celym světě, někdo zas všude, jenom ne ve svý rodný zemi (jako Omega třeba). A tak dále. <<  / >>  Celkem 4087 vzkazů