Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:28.08.2021 08:38:28 Nedávno jsem četl rozhovor s jednou slavnou kapelou o jejich nové desce. Odpověď skupiny byla: "Nám se ta nová deska ani moc nelíbí". Otázka k tomu: "Proč jste ji tedy vydávali?" Odpověď: "Protože to tak chtěla firma. Myslíme se, že už jsme nahráli lepší desky"? Není to vpravdě až komické? Natočili jsme novou desku, kupte si ji, ale není nic moc, už máme lepší. Zrovna jsem četl rozhovor o tom, jak vznikalo podle některých nejslavnější album rock metalové historie. Kapela tam popisuje jak museli donekonečna pod dohledem producenta cvičit jedny a tytéž pasáže, kdo rozhodoval, kde bude violoncello, kde bude něco jiného, že je třeba předělat texty.. Nedělám si iluze o tom, že někdo taky rozhodoval, co na desce za písně bude a které skladby se budou na koncertech hrát. Dále třeba pobaví povídání zase jiné kapely, jak manažéři postarší publikum odkláněli do zadních řad, aby v popředí byly najaté křepčící fanynky. Nevěřím Davide že bys myslel, že si třeba ti Europe řekli: "Jé, to už jsem se dlouho neviděli. Co si tak spolu zahrát a co tam máme The Final Coutdown? To je pěkná písnička, tu si musíme dát". Určitě taky nevěříš na všechny ty náhlé comebacky všech těch léta rozhádaných členů a náhlá usmíření, když se jede turné, když si v rozhovorech všichni najednou vzpomenou, jak moc si chyběli. Na všechny ty stoprocentně poslední turné a loučení, aby se za dva roky mohlo jet turné comebackové. Pozorně sleduj kapely, kdy si kytaristé při hře vymění strany, pak oba dva najednou popojdou dozadu, kdy se oba dva sejdou u bicích zády k publiku, a kdy z krajů pódia vyšlehnou plameny. Nedávno jeden na to zapomněl a spálilo mu to ksicht. Jedna německá skupina si na pódiu dělala značky, aby věděla přesně, kde kdo bude stát, kde kdo při jaké skladbě půjde. A všechno to je cirkus, který někdo řídí. Zeptáš se v rozhovorech, proč je určitá věc třeba tak a ne onak a je ti naznačeno, že o tom zúčastněný nemůže mluvit. Tak mám dojem, že jsou chvíle, kdy kapela, i když určité slovo má, do jistých záležitostí, i třeba ve tvorbě playlistu mluvit nemůže. Ale nikdo Ti to do očí nepřizná. Co je nejdůležitější pointa z toho všeho, že kdyby Ti někdo položil na dřevo papír s finanční částkou, o které jsem psal minule a řekl Ti, jak bude turné vypadat i ty bys vyjel. To se neboj. Ale oba jsme už tak natolik protřelí, že poznáme, jaká kapela s náma jakou hru hraje. Že když odsunem ty věci, bez kterých se to neobejde, pořád zbyde něco, proč je třeba některé ty kapely poslouchat. Někdy Ti přijde, že bys byl možná hrající loutka? Ale ne, naopak, máš velkou odpovědnost. Podívej se třeba na následující video. Člověk z Metallicy má možná jen všední den, ale pro tu dívku je to zážitek na celý život: https://www.youtube.com/watch?v=tjuOcW9kIFc od: David Fazy2 () vloženo:26.08.2021 11:57:08 Víš, já když sem byl ještě malej (což vlastně stále trvá) a poslouchal sem písničky, taxem si dycky myslel, že je někdo nahrál na desku jednoduše proto, že je má rád. Nějak to jednou složil (eště sem si naivně myslel, že to složil třeba i z jinýho důvodu, než je zisk), baví ho to hrát a prostě celkově je s tim výsledkem spokojenej. Proč by to jinak nahrával ve studiu, když by k tomu neměl vztah? Proč by to vůbec ukazoval spoluhráčům, proč by se to učil, zkrátka proč by si s tim dal tu práci, pokud tu písničku pak hodlá jenom zarámovat na nějakej nosič a odložit nějak na dno sklepa? Takhle nějak vlastně uvažuju pořád, nebo bych tak rád uvažoval. Mělo by to tak platit o všech písničkách, co si někdo dá na album, leda snad s výjimkou nějakejch bonusovejch srandiček a tak. Ostatně když budoucí známá kapela vydává první desku, zpravidla z ní hraje úplně všechno (páč nic jinýho ani většinou nemá, ale pořád tak nějak trochu doufam, že to ty muzikanty trochu baví a nejsou tam jenom proto, aby nemuseli k lopatě). Proto mi příde naprosto nelogický, aby půlka druhýho nebo třetího alba prostě nikdy před lidma nezazněla. A ani si nemyslim, že za to může nutnost hrát hity. (Teď se teda konečně dostávam k tomu, vo čem se bavíme, ale myslim, že to aspoň trochu souvisí). Nevim, jak to vidíš Ty, ale mně zkrátka připadá poměrně jednoduchý poskládat ten koncert tak, aby se "na všechny dostalo". Dyť průměrný vystoupení větší kapely trvá třeba 90 minut, zatimco písničky můžou bejt v průměru dlouhý kolem těch 5 minut, ne? Je to hrubej odhad, máš 3hodinový koncerty a 15minutový písně, ale rozumíme si. Pokud nejsem takovej ten dobytek, co každou písničku natáhne vo 5 minut nesmyslnýho hejkání na konci, aby jich musel hrát co nejmíň, vychází mi, že nějakejch 16-20 by jich zaznít mohlo. To je snad dost prostoru na to, aby třeba 5 těch největších hitů zaznělo dycky a zbytek se střídal, nebo ne? Já jako v zásadě proti tomu principu hraní největších hitů úplně nejsem, jenom mi připadá smutný, když tak kapela hraje už výhradně jenom ty hity, když už jich má tolik (nebo si to myslí), že nic jinýho pořádně nezahraje. To je jasný, že když dáš anketu, tak ti vyjdou právě tyhle. Ale kdo říká, že nemůžeš z těch hitů vybrat pár a pak se přesunout ke spodním výsledkům a podívat se, o který ty "nehity" je zájem? A pak je tu ještě ta otázka "jak se má píseň stát hitem, když jí nikdo nikdy před nikym nezahrál", že jo. Tipnul bych si, že kdyby třeba tady naši jako příklad za všechny vypůjčení Europe točili postupně naživo všechny písničky, byl by jejich seznam hitů docela jinej. Ale abych odpověděl konkrétně na Tvojí otázku "Potřebují kapely takovéto hity, které jim na jedné straně zajistí návštěvnost a na druhé straně je budou muset opakovat stále dokola?" Tak odpovim takhle: "Záleží na tom, jakym způsobem se ta kapela stala známou." Existuje totiž docela dlouhej seznam kapel, který nemaj hit snad ani jeden. https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/NoHitWonder Vono hodně záleží na tom, podle čeho ty lidi na tu kapelu vlastně chodí, hlavně v začátcích. Myslim si, že když ta kapela hraje opravdu kvalitně a originálně, tak ty nejoblíbenější písničky sou jenom přirozenej příznivej vedlejší produkt. Žádný rádio nikomu nenadiktovalo, kterou písničku si mají zapamatovat. Prostě lidi na ně choděj a pak najednou třeba kapela vynechá náhodně pomyslný Final Countdown a hle, na konci lidi řvou, že ho chtěj. Tak samozřejmě, že se toho ta kapela chytne a zahraje to, že jo, jak píšeš, proč to těm lidem nedat? Navíc kolikrát se třeba ty lidi můžou i trefit tak, že zrovna tuhle písničku má i ta kapela nejradši. V tu chvíli už má kapela třeba nějakou základnu, už jí zvou na větší hraní a tak dále. A do toho samýho místa se může samozřejmě dopracovat i nějak uměle, pomocí placený propagace, protekce nebo co já vim. V tomhle bodě já si myslim, že má ta kapela docela možnost určit si, jakym způsobem bude ty svý vystoupení plánovat. V tuto chvíli se možná ty hity hodí úplně nejvíc, ale protože písniček je ještě furt málo, dostane se na všechny. Bod zlomu přichází v okamžiku vydávání dalších desek nebo prostě skládání dalších písniček. Někdo halt něco vydá, podívá se, co se umístilo nejvejš v nějakejch hitparádách místních nebo co a pak hraje 5 nejoblíbenějších z první desky, 5 z druhý, k tomu 2 covery, trochu to natáhne kecama a má hotovo. Někdo třeba nechlastá a umí i docela hrát, tak si pamatuje první desku celou, naučí se i tu druhou a pak už to jenom přizpůsobuje délce koncertu, na kratších halt zní hlavně "hity", na delších si může třeba 60 minut hrát co chce a dalších 30 minut třeba jenom reagovat na pokyny diváků. Koza se nažrala a vlk zůstal celej. Spíš bych se klonil k myšlence, že ty donekonečna omílaný hity sou kapele prospěšný, ale nakonec stejně nejvíc záleží na tom, co ta kapela chce dělat a jak si ty lidi vycvičí. Když si vod začátku zvyknou, že ty nejoblíbenější písničky zazní 2 na začátku a pak na přání na konci podle času, tak má kapela spoustu prostoru. Ale některý kapely třeba ten prostor hrát postupně všechy svoje písničky ani nechtěj. Prostě se dycky po vydání desky podívaj, který 3 se nějak umístily (nebo je možná vyberou náhodně, nebo podle toho, že sou nejlehčí), udělaj "Tour Nová Deska" a hrajou to tam po boku dalších dvojic či trojic hitů z desek předchozích. Když maj desek třeba už 6, maj vystaráno, jednou za pár let se naučí 3 písničky a pak celý tour drtěj jeden a ten samej seznam. Tam už si opravdu nemyslim, že se jedná o nějakou nutnost uspokojit řvoucí dav. Na mě to působí, jakože si dělnící přišli vodkroutit šichtu, ať maj klid. Nevěřim tomu, že kdyby z těch 20 hitů zaznělo jenom 7 a zbytek byly různý jejich písničky dle chuti, tak by je diváci vypískali nebo jim manažer roztrhal smlouvu. Na druhou stranu, pokud to ta kapela takhle dělá od začátku, možná by s tim problém nějakej byl. Nijak neprosazuju tu myšlenku, že kapela schválně zahraje 20 naprosto neznámejch věcí a zkazim tim celý velký přípravy. Zároveň taky nevim, jak moc volnosti která kapela ve který fázi popularity má ohledně tvorby playlistu, ale nějak se mi nechce věřit, že na začátku roku někdo předá kapelníkovi seznam 20 věcí, který zaznít můžou a nazdar. Jak už sem psal, existujou kapely, který maj mezi hitama a ostatníma písničkama dobrou rovnováhu. Shodou okolností to bejvaj kapely, který maj docela instrumentální úroveň, ač bych to čekal spíš naopak, že jo, lehčí písničky se snáz nazkouší. Takže závěrečná odpověď a můj názor - hity určitě ano, ale ne celej koncert (když to neni fakt kraťoučký) a nezanedbávat kvůli tomu ostatní písničky a nezavrhovat písničky k úplnýmu zapomnění, pokud k tomu neni fakt dobrej logickej důvod. Nevěřim, že je to tak složitý, aby to třeba ty Europe nemohli takhle dělat. Můj názor je, že kapely, který 70% svojí tvorby vůbec nehrajou, to prostě hrát nechtěj. Možná se pletu, možná tam tahá někdo za nitky takovym způsobem, že ta kapela kdyby se přetrhla, tak prostě nic jinýho, než 20 největších hitů zahrát nemůže. Ale i tomu se snad dá vyhnout, když si za tim stojíš od začátku, jako třeba ty The Cure, Arctic Monkeys, Dream Theater do roku 2013, The Posies, Red Hot Chilli Pampers, nebo úplně extrémní příklad Umphrey's Mcgee. Eště bych dodal, že si uvědomuju, že tendleten "život rockový hvězdy" samozřejmě neni jedoduchej získat a udržet se na něm. Hraje tam roli hromada věcí a cizích lidí, který určujou, jestli se proslavíš, jestli za rok budeš zase hrát a tudíš jestli se uživíš. Nemyslim si ale, že jedna z největších podmínek pro zachování tohohle životního stylu je stejnej playlist na 60 vystoupení a zanedbaný písničky, ty vypsaný kapely a další sou toho důkazem. Osobně bych tipnul, že je to taky dost vo náhodě. Některý kapely hrajou 30 let úplně stejně, některý zase co album, to jinej styl, někde se drží sestava, někde ne, někdo hraje 100x za rok jenom po Anglii, někdo se proslavil po celym světě, někdo zas všude, jenom ne ve svý rodný zemi (jako Omega třeba). A tak dále. od: Víťa L. () vloženo:24.08.2021 17:02:44 Dejve, ty jsi slyšitel muzikant. Pak jsou tu ještě slyšitelé, kteří nemají ponětí, kde leží akord A dur. Proto jsou kapely, co dají před turné na své weby ankety, které písničky by chtěli posluchači na turné slyšet. Víš, jak by to dopadlo a jak to v tomto případě dopadá? Všichni lidé do ankety natlačí ty nejznámější hity a hrstka slyšitelů muzikálních jako ty, to minimum co zbyde. Musíš uznat, že (to, o čem jsem už psal), že třeba ti Europe by se zavedené formule z prvních desek mohli držet pořád, ale mají desky, které jsou jiné, které třeba zrovna ty oceňuješ nejvíc, ale lid prostý si to nemyslí. Proto si vážím kapely, i když ji neposlouchám, že netočí "The Final Coutdown II", případně III. Víš, jak to myslím. Úspěch by byl zaručen. Tak šla s kůží na trh. Neposlouchám Europe, protože mi aspoň právě v těch počátcích přišel nasládlý tím stadionovým hard rockem typu Bon Jovi, tam nebylo v tvorbě žádné poctivé železo, jako měl třeba Judas Priest a spol.. Ale písnička "The Final Coutdown" ve mně zůstala. To je úděl možná těch hitů. Otázka tedy stojí, potřebují kapely takovéto hity, které jim na jedné straně zajistí návštěvnost a na druhé straně je budou muset opakovat stále dokola? Já si myslím, že ano. Protože, co když slyšitelé lidu prostého mimo těch svých televizních seriálů, zpráv a hitů nic jiného nemají. Tak proč jim je nedat, vždyť muzikou by se měla rozdávat hlavně radost. A ještě se vrátím k těm anketám na webech, které písničky má kapela na turné hrát. Nedávno pořadatel jednoho tuzemského festivalu zveřejnil v rozhovoru například honorář za kapelu Slayer, která na festivalu hrála, kde pravil: "V jejich případě se pohybujeme v řádech několika milionů korun za jeden koncert". Dovedeš si představit jako kytarista, že bys měl za jeden koncert třeba těch sto tisíc, odehraješ si hodinku dvacet a řekneš: "No, tak asi si koupím dneska auto"? No a tak anketa o nejžádanější písně proběhne a ty víš sám, kolik takový cirkus dneska zorganizovat stojí a Europe asi taky zrovna nejezdí za cesťák vlakem. Takže promotéři do toho vrazí své prachy, zajistí se všechno turné skrz svět no a my vám jako kapela na oplátku zahrajeme písničky, které nikdo nechce? Bohužel v tomto případě se točíme v cirkuse a tam se platí velké peníze. Proto si muzikanti z těch kapel zakládají vlastní projekty, kde můžou realizovat svou tvorbu, na kterou by se v jejich velkých kapelách nedostalo. I muzikanti z Europe takové mají, to víš. A když vyrazí na turné se svým projektem, skoro nikdo na ně nepřijde. Protože lid prostý chce zavedená jména, zavedené značky a zavedené písně. Tak to prostě je. Ale možná ne, třeba to vidíš a slyšíš jinak. Tahle debata snad není přínosem jenom pro mně. od: David Fazy2 () vloženo:15.08.2021 10:11:36 Jo, tak na tom se shodneme, Víťo. Ale zrovna Europe mam docela naštudovaný, protože mě před pár lety docela zaujali, taxem si zkusil nastahovat nějaký živáky a s politováním musim říct, že sem je nestrávil, právě qůli přebytku vybranejch hitů. Pánové se striktně držej formule "z každýho alba zahrát 1-3 největší hity, z The Final Countdown občas něco navíc, z novýho alba max 6 věcí a všechny ty starší písničky mezi tim neexistujou". Našlo by se pár výjimek, v roce 2016 zahráli tehdejší album několikrát celý a v roce 2019 si na jedno vystoupení vzpomněli, že teda mají ještě pár dalších písniček a dokonce i jednu, kterou nikdy nehráli. Jó, kdyby šlo o pár nejslavnějších, který musí zaznít dycky, tak budiž, ale voni maj těch "nevynechatelnejch" snad 14 nebo kolik, k tomu se vejde pár novejch a nazdar. Nikdy ničim nepřekvapí, když to trochu přeženu, tak když někdo řekne rok, tak já mu vyjmenuju celej playlist. Nikdy se ti nestane, že bys třeba v roce 2011 najednou po dlouhej době zaslech nějaký dvě dlouho nehraný písničky z roku 2005, kdepa, turné k albu skončí, 80% písniček z něj letí do koše. To pak přemejšlim, jakej vztah k těm svejm písničkám ta kapela vlastně má, proč je vůbec skládá. Když vynecham nějaký ty starší slátaniny, co sem psal zezačátku, tak by mi bylo líto prostě nějakou už nikdy nehrát, dyť každá představuje kousek mýho života. Jo, na některejch je znát, že už mají svý leta, tak to se nechá předělat, líp vyjádřit tu myšlenku, udělat zajímavější muziku... Ale kdo něco složí, naučí se to, dá to na desku a pak to zahodí, ten asi nesložil píseň, ale vypracoval produkt (leda by to byla nějaká bonusová sranda). Tady se prostě žádný "Sbohem Galánečko" nekoná. Ani nevim, jak by mohlo... Vono těch návštěvníků třeba zrovna Europe je hromada, ale nějak si nedovedu představit, že by na těch koncertech řvali něco jinýho, než "The Final Countdown", protože to je ta jedna, kterou znaj a vsadil bych se, že minimálně 50% z nich nezná skoro žádnou jinou a nejsou tam ani tak qůli těm písničkám, jako spíš qůli atmosféře, prostě takový to "přijede velká kapela, sem společenskej člověk, rád si zablbnu, tak vyrazim". Proti tomu nic, samozřejmě, jenom si tak říkam, že i kdyby se pět tisíc lidí zamilovalo do zapomenutý Wish I Could Believe, jako například já, tak se to ta kapela asi ani nedozví, protože dalších dvacet tisíc si pamatuje jednu písničku a stačí jim to. A to sou asi ještě malý čísla. Přitom kdyby mně nebo tobě pět lidí řeklo, že se jim líbí jedna písnička, tak je to asi docela velká věc, tu bysme si prostě nedovolili už nikdy nehrát, že jo. od: Víťa L. () vloženo:11.08.2021 22:37:52 Co je to "hit", to je skvělá otázka Davide. Utvořil jsem si myšlenku, kdy dělím hit na přirozený, umělý a kombinace obojího. Když bych vycházel z toho, o čem jsme si tu dřív psali, tak hit přirozený je například Redlova skladba "Sbohem galánečko". Tu píseň nikdo nikam netlačil, nevyšla ve své době na žádné nahrávce a přesto ji každý znal, jak trempi vůkol táborových ohňů, tak babičky v domovech důchodců a všichni si mysleli, že jde o lidovou píseň. Znají ji dodnes a když už si ta skladba člověka vybere a je mu dáno, aby jeho srdcem proletěla a on ji zaznamenal na papír pro tento svět, je to tak veliká věc, že nemálo srdcí ji dovede ustát, čehož je Redl příkladem. Pak je zde hit umělý a příkladů umělého hitu vyhnaného penězi známe mnoho. O tom se tu snad ani bavit nebudeme, protože na takový hit si nikdo za pár let nevzpomene. No a poslední kombinace je ta, že písničce někdo finančně velice pomohl, avšak v konečné fázi se není za co stydět. Příkladem buď zde dříve zmíněný Europe - The Final Coutdown, dokonalý koktejl ingrediencí, které prostě zaberou. Bezchybně postavená píseň, skvělé zahraná a odzpívaná, cílená sice na dívčí publikum, ale tak, že zbyde něco více než jen pachuť a trapnost. Čeho si cením nejvíce, že jak v případě Europe, které jsem nikdy výrazněji neposlouchal, tak v případě Helloween, by ty kapely mohly objíždět se svými hity zeměkouli donekonečna a zdroj nemalých peněz by měly jistý nadosmrti. Tyhle kapely ale své zásadní hity odstavily "na druhou kolej" a spíše se snažily hledat ve své tvorbě nové styly a nové cesty, i když třeba ta The Final Coutdown na koncertě prostě zaznít musí, alespoň ve formě přídavku, protože ovlivnila hodně lidí. Tak to je můj pohled slyšení. Jsem zvědav, jak to máte vy. Tak si pojďme dát ty dědky. Taky máte pocit, že je ta písnička už vůbec nebaví, a že se spíše trápí? Ale ti lidé pod pódiem jsou v radosti, tak proč jim radost nedat, když brzy může být vše jinak: https://youtu.be/qxmKJlDqYC4 <<  / >>  Celkem 4094 vzkazů