|
| od: David Fazy2 () | vloženo:10.08.2021 19:10:30 | | Hele a jak vlastně vzniká takovej "hit", co musí zaznít všude? Ne každá kapela má ve svých řadách věštce, kterej hned na prvním koncertě řekne: "A nyní evergreen Hoří!" Tak Déma to věděl nějak dopředu, ale nemáte někdo představu, jak to chodí jinde? U těch větších kapel pozoruju ten trend, že třeba první vydaná deska se naživo hraje celá (páč co jinýho tam taky hrát, že jo), ale vod tý druhý nebo nějaký další už to stagnuje a hraje se třeba jenom půlka. A některý písničky se pak hrajou až do bezvědomí, takže po deseti vydanejch albech je ta kapela schopná hrát koncerty ve stylu "zahrajem ty dva hity z každý desky, pak třeba tři nový věci a nazdar." To se jako vydá deska a ty členové pak jenom koukaj, která písnička se jak umístí na nějakym zaprděný rádiohitparádě nebo někde? A třeba pět nejúspěšnějších pak hrajou a dvě si nechaj napořád? Nebo si to vybíraj sami, podle toho, který písničky se jim líbí, tak ty pak hrajou živě hodně a tim se z nich pak stanou ty hity? (Nebo vobojí?) To se pak nabízí otázka, proč dávat na desku něco, co nechci hrát. Mně osobně to u některejch kapel nevadí, že některý písničky hrajou skoro furt. Pokud k tomu ovšem přistupujou "střízlivě", podle mejch měřítek pochopitelně. Když někdo hraje 25 věcí, z toho 10 je současná nová deska, 10 náhodně vybraný často se měnící starší věci a 5 sou takový ty "stálice", tak mě to ještě baví. Pokud je to spíš 20 hitů a 5 novejch a takový ty po cestě odhozený "nehity" nezazní už nikdy, tak to vzdávam, to mi stačí slyšet jednou za rok, vono je to sice třeba fakt dobrý zase stejný. Taková ZNC, ať si o ní jinak myslim, co chci, to dělá v pohodě, bych řek. Nemam to tak najetý, ale zdá se mi, že to celkem slušně mění. Visací Zámek taky patří k těm lepším příkladům, víceméně. Vono těch hitů může bejt třeba i 20, ale když zazní pokaždý jinejch cca 5, taxe snad koza nažere a vlk zůstane celej. Nakolik ale kapela může ovlivnit, co se stane hitem, to se mi tak motá v hlavě. Když vona většina kapel se soustředí na "běžného fanouška", kterej chce asi halt slyšet takový ty nejznámější věci a to vostatní teda nějak přetrpí, nebo co. Málokdo hraje pro fanatickýho sběratele, kterýho baví, když je každej koncert jinej. Ale hele, několik takovejch kapel sem našel, i mezi velkejma ménama, a že by trpěli nějakym nedostatkem fanoušků, to se mi nezdá. Líbí se mi třeba ten přístup, když ta kapela hraje a střídá tak nějak všechno a ty písničky, který lidi nejvíc vyřvávaj, to sou pak ty hity. Voni si vodehrajou hoďku a půl a na konci si nechaj třeba půlhodinu na ty písničky, co si vyřvou lidi. |
| | od: Víťa L. () | vloženo:06.08.2021 14:20:08 | | Ne, průplav Kebar to je ještě dál Ezechieli. Tady je Ostrava Marianské hory, pivnice U kocoura se to tu myslím jmenuje. Ty tramvaje pod okny jezdí na Porubu. Hele, víš co? Dáme po škopku, však ono se všechno nějak vyvrbí a uvidíme co dál. Tady jezdí tramvaje celou noc, buď v klidu. Napiš domů, že už jsme na cestě.. Znáš Přému Haase? Ne? Jak to? Ty jsi se nikdy nekolébal v houpacím křesle a neslyšel jsi za okny hádat vrány? Aha. Jo, to jsem nevěděl.. Víš, já Přému osobně neznám. Proto mi nepřijde, že by svými písněmi nějak "pohrdal" nebo by je už nechtěl hrávat. Možná jo, nevím. Ale jak jsem zde psal minule nemyslel jsem určitě ani Znouzi. Vždyť Navzájem i ZNC změnili život taky mně! Já to myslel trochu jinak. Protože Přéma se vší úctou, podle mně není z těch, který by například svými písněmi ovlivnil celou jednu generaci. A víš co Ezechieli? Možná je to dobře. Že Přému si musíš najít, že jsme ho neslyšeli hrávat v televizi na playback po Trianglech jako ty, které jsem měl na mysli. Rozumíš? Nerozumíš. Ale to jedno, dáme po kalíšku a čím více si pak nerozumíme, tím více se chápem. Vždycky si nějak domluvíme. Víš, co ti řeknu vole Ezechieli, mysliteli Sádokova rodu? ZNC vždycky ty letité "hity" Hasiče, Krysaře vždycky dá! Teda většinou. A taky už těch skladeb musí mít plné zuby. A kdybys chtěl vědět jaký je Přéma písničkář, tak si dej do jedné ruky desku Kapitán Mlíko a do druhé Bomboniéru. Víc pochopíš. A nebo ne, to je jedno.. Poslouchej, víš, kdy jsem poznal další rozměr mezi československou a zahraniční kapelou? To byl rok tuším.. kurva, já už ti nevím, to je dávno. No, tehdá k nám ještě zahraniční kapely nejezdily každý víkend, to byl svátek. Koncem devadesátých let nabíral metal druhý dech, přiznám se, i já jsem tehdy jel více asi v tom punku než v metalu, ale oproti jiným, kteří přesedlali na Nirvanu a grunge na něj nikdy nezapomněl a nikdy jsem se mu nesmál. A tehdy na Hlučínské Štěrkovně kousek za Ostravou akce, pár českých kapel a jako hlavní hvězda, host z Německa Gamma Ray. O Helloween jsem ti už myslí říkal, že? Kai Hansen pak od nich odešel a založil Gamma Ray. To si ťukni v mobilu, to najdeš. Ty nemáš mobil? No, to nevadí. Pijem.. No a tehdy tam hrály takové ty české kapely Alkehol a spol., které hrají na festivalech dodnes, pořad ve stejné lajně. Ty kapely dohrály a dlouho, dlouho se nic nedělo. Pódium ve tmě, když už to trvalo přes hodinu odebral jsem se k výčepu, ale ještě předtím jsem si nechal u vchodu orazítkovat celý pysk fialovými razítky a dožadoval se pak u baru alkoholu, že jsem Alice Cooper. Nenalili mi. A pak snad po necelých dvou hodinách se ozvalo ono majestátní intro těch Iluminátů, co jsem tady dával odkaz už dříve. Nebesa se otevřela a nahoře stála obrovská stavba hradeb, úplně nahoře bicí, píseň Dethrone Tyranny.. Kapela se objevila nahoře a s jakou lehkostí a radostí hrála! Doteď jsem si z toho vzal, že z hraní musí být cítit radost a když tam ta radost nebude, nestojí to za nic a je lepší nechat kytaru viset na zdi. Však mi tam visí, vole, víš ne? A teď to slyšíš od těch kapel, no jóó, ale my nemáme promotéry, kteří do nás budou chtít investovat milióny, my nemáme manažéry, tourbusy a crew, co se nám bude o všechno starat. Ale o tom to není. Je to o nápadu. A o šancích, které už díky úplně jiným časům máme všichni stejné. Českou kotlinu objíždí tam a zpátky mraky tuzemských kapel, stále jedny a tytéž a žádná, ze které by si ve světě opravdu sedli na zadek. Jak to? A víš co, vole? To není jenom vymyslet nápad. To je o hlavně tom cca dva roky vymyslet novou desku, nový koncept, který bude držet pohromadě a hlavně ho pořádně umět zahrát, bydlet v tourbuse s dalšími pěti lidmi a být doma jednou za půl roku. Viděl jsi ten obal letošní desky Helloween? Ti ho ukážu. Ty nemáš mobil? Ani Aligator? To nevadí. Koukej, maloval ho Izraelský malíř Eliran Kantor:
https://cgcmpodcast.com/wp-content/uploads/2021/03/Helloween-Helloween.jpg
Třeba ten ďábel sápající se po bublině.. V osmdesátých letech měl heavy metal jasně daná pravidla a nic jiného se nepřipouštělo. Oni mu dovedli dát cosi nového nejen hudebně, ale i po stránce lyriky. Vyšlo to a nyní se dědí po generace. "Přiměj lidi, aby se drželi navzájem za ruce a naplň jejich srdce pravdou.. Dobře se připrav na pány temnot, oni budou sledovat tvou cestu. Buď opatrný, tichý a naslouchej.. Bludičky tě budou svádět z tvé cesty.. Dej si pozor na moře zatracení a hříchu, neboť všichni lidé zapomenou, co jsme byli.. Zabij toho satana, který nás nenechá být.. Ty jsi strážce sedmi klíčů, které zamykají sedm moří a věštec předtím než oslepl, řekl: Skryj je před démony a zachraň lidstvo, protože svět, ve kterém jsme, bude brzy zaprodán trůnu zla a zaplacen Luciferovým zlatem.. Cítíš chladný pot, stékající dolů po tvé šíji a trpaslíci falešnosti házejí bláto na tvé záda...." (Keeper of the Seven Keys) "Zde stojím, stojím sám, má mysl se proměnila v kámen, mé srdce se naplnilo ledem, aby zabránilo tomu, že se zlomí dvakrát" (A Tale That Wasn?t Right) "Z daleka, z velké hloubky, přichází někdo připravený na to, aby nás všechny odsud odvedl, v čekání na svou budoucnost a na poslední křik stojíme na konci světa, už jen jeden krok a zřítíme se, veď nás, prosíme tě, vezmi nás za ruce, bez tebe jsme slabí a osamělí, slyš naše volání.. prosíme, spas nás. Spas nás od naší vlastní nevědomosti.." (Save Us) Lidé slyší. Vím to. Kolik jich tam je? Těch světýlek. Tohle už není koncert. To je planeta! https://youtu.be/fdI847ReWis Už mi rozumíš? Ne. To nevadí. Hele, dáme jedno, tady jezdí tramvaje celou noc.. Eliáš.. Prorok.. Jó, to byl ten masový vrah, který zabil několik stovek lidí a nakonec mu Bůh odpustil.. Pak se nemůžeš divit, že někdo vystřílí polovinu nákupního centra a bude čekat odpuštění také. Ale nezoufejme, já taky poslouchám death metalové kapely, které mnohdy pějí o nehezkých věcech.. Aspoň se to tak umně neschovává za Boha, lásku a pravdu.. No víš co? Zaplatíme a půjdeme.. Něco nám pojede.. Pojď.. Ještě si na chvíli sednu tady na ten obrubník, dáme lahvové a uvidíme.. Zpívá noc.. Slyšíš?.. Znám tu píseň.. Zavolej domů.. Že už jsme na cestě.. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:03.08.2021 14:15:16 | Víťo... možná... možná nás k tomu, co píšeš, něco napadlo. Znáš příběh proroka... výjimečně ne Ezechiele, ale Eliáše? Konkrétně 1. kniha Královská cca od začátku 19. kapitoly...
Eliáš měl tenkrát v prorocké (dnes by se asi řeklo spíš písničkářské 😉) "soutěži" velmi dobře našlápnuto. K jeho talentu se prokazatelně přiznal sám Autor "nebeské soutěže"! Ale situace se najednou zkomplikovala. Ve hře bylo i nějaké vyhrožování a Eliáše to vyčerpalo a zlomilo natolik, že utekl. Prostě to zabalil. Když ho Bůh vyhledal a oslovil: Eliáši, co blbneš? Čekal jsi snad, že se "odporné porotě" hned zalíbíš? Nebo že tě masmédii masírovaní diváci vynesou naráz do nebe? Co? Že by ti stačilo i přednebí? Vážně?
A pak je ve vyprávění popsána ta slavná scéna, jak se před Eliášem zvedne obrovská bouře (potlesku?), ale Bůh v ní není! Vítr strhává z piedestalů modly a ikony (tehdejšího show byznysu?), dokonce dojde i na úplné (politické?) zemětřesení, ale ani k této provokaci se Boží strana obnovy nehlásí!! Mohutný oheň (angažované písně?) sežehne bez slitování dosavadní (nomenklaturní?) pastvu... a nic! Bůh za tím stejně není!!! Naopak, jakmile vše utichne, promluví k Eliášovi docela JEMNÝM, tichým hlasem! A ptá se:
Co hledáš tady, příteli? Chceš, aby si tě pamatovali jako písničkáře nebo jako štamgasta?
Už dost bylo převratů, kulturních i jiných, bouřlivých nových vln, čerstvých větrů a zemětřesení od základů. Z toho žádný strom ještě sám o sobě nikdy nevyrostl! Ačkoli se to tak rádo zpětně servíruje, současně tváří a výhledově konzumuje! I za jediným malým kvítkem, co prolomí jednolitou masu skály, asfaltu či betonu, jsou dlouholeté ŽIVÉ kořínky, rostoucí do vytrvalosti v těžkých podmínkách zdánlivého monolitu šedi.
Víťo, říkáš 30 let pořád dokola... Zkus se ale teď podívat pohledem pozorovatele stojícího mimo tuhle časovou osu. Ten vidí jen 30 dílků! Myslíš, že opravdu rozliší jestli jsi těch 30 let hrál pořád dokola vyžadované písně, co kdysi - v pomyslném bodě 0 - někomu "změnily život", nebo jestli jsi od nulového bodu vlastního začátku vytrvale hrál písně, které teprve pak, v bodě 30, někomu život "změní"?
Z tvého pohledu je samozřejmě rozhodující ocenění teď a tady! To uznání, žes někomu fakt "sáhl na život"... ale co když se ti takového uznání dostane, a ty stejně s hrůzou zjistíš, že uvnitř z toho nejsi až zas o tolik šťastnější a naplněnější než předtím?! Co budeš dělat pak? Uchlastáš se? Jako mnozí slavní, co už téhle pomyslné mety dosáhli v bodě... dejme tomu 10? Nebo bez ohledu na dosažený stupínek úspěchu i tak pověsíš kytaru na hřebík?
Víš, třeba Přémovi Haasovi tu magickou větu, že jeho písničky jim změnily život, svého času řeklo hodně lidí...
Ale zpátky k tomu vnějšímu pozorovateli naší časové osy se třiceti symbolickými dílky. Neuvidí on náhodou v obou výše popsaných případech pouze týchž 30 let řekněme "tvrdé práce"? Utrhne si ovoce, zamlaská, ale kdo ví, zda si vůbec v tu chvíli všimne, na jakém stupínku, na jaké větvi stromu dozrálo. (Tedy pokud nepůjde o tvého OSOBNÍHO přítele a "Zahradníka").
Eliáš si před Bohem zoufal: Je po všem! K čemu je mi Tvoje "prokazatelná" přízeň, když jsi ze všeho mého (pentatonického) úsilí nezachoval vlastně nic?! Zůstal jsem tu jen já sám s holým zadkem!
Boží odpověď je ale šokující: Sedm tisíc věrných, o kterých vůbec nevíš, jsem (ti) zachoval!
My, uvěznění uvnitř časové osy, si budeme vždycky nad něčím zoufat. Právem i neprávem. Ale rozhodne to, čemu jsme svých X dílků na stupnici času nakonec opravdu věnovali.
Jo a Ezechielovi klidně vyřiď (cimrmanovské): "Nemusí pršet, jen když kape!" 😅 |
| | od: Víťa L. () | vloženo:01.08.2021 19:04:37 | | To se nám to ale rozpršelo, viď Ezechieli. Kolik tam máme? Pět piv? Tak dejme ještě jedno, však ono zase pršet přestane. Víš co jsem nedávno zjistil? No, vlastně teď. Mezi tím třetím a čtvrtým pivem. Jak ty některé legendární kapely znuděně povídají: "Víte jaké to je, hrát třicet let pořád ty stejné písně?".. Myslím jako, ty stěžejní hity, které lidi chtějí a které musí zaznít na každém koncertě. Buďte rádi vy kapely za to, že je máte! Protože vy jste těm lidem změnili životy! To se nám, co zde občas napíšeme nikdy nepodaří.. No vidíš a stejně prší. Jak to řekl ten Charlie Chaplin? Chodím ven pouze za deště, tehdy nejsou vidět moje slzy? Dopijem a uvidíme.. Kam chceš jít? Eufrat? Tak to neznám. Tady je Ostrava Svinov. Nádražní restaurace. Vždyť netrefíš už ani na ten hajzl. Víš co Ti řeknu Ezechieli? Už mi není smutno z toho, že jsem nikdy nezahrál správně pentatonické stupnice. Mně je Ti smutno z toho, že jsem nikomu nedovedl změnit písni život. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:18.07.2021 23:00:23 | Takže zatím krátce
malá rekapitulace
z mailové komunikace:
Co se názvu festiválku týče, přišlo několik opravdu vtipných podnětů, převážně slovní hříčky v souvislosti s místem konání (Rok-fest), pořadatelem (Ondřejovka), kvantitou (Přijď a zahraj) či kvalitou účinkujících (Bestfest) a nebo jejich zapálením pro věc (AZbest-fest).
Ačkoli argument, že festival s názvem Ondřejovka by mohly do budoucna sponzorovat lékárny (prodávající masti téhož jména), byl velmi silný, nakonec jsme dali přednost duchovní stránce před ekonomickou a vybrali jsme pro název festiválku Banjův návrh... tramtadadá:
"Plug´n´pray fest"
Krásný, co? :-)
Účast zatím přislíbili: PPLP, Ivana Horká, Banjo, Fazy a Mi. V jednání je Kája Šlitr (ještě se hádáme o výši honoráře :-)), nadějně to vypadá prý i s účastí Přémy Haase! Pak máme ještě jedno eso v rukávu, ale tomu jsme zatím zapomněli napsat. Ale poslechnout si ho můžete tady.
Tak se těšíme 29.8. v Rokycanech na viděnou! |
|
<< /
>> Celkem 4094 vzkazů
|
|
