Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: David Fazy2 () vloženo:03.04.2021 11:12:57 Jojo, to je vono, Hymna aneb Urfidlovačka. Já to beru jako Cimrmana, páč je tam Smoljak, Rumlena, Reidinger a Šimon a tak nějak mi připadá, že to má podobnej humor, hlavně v tom semináři teda. Eště maj jednu hru, takovou vo komouších, Fantom realistického divadla Zdeňka Nejedlého, ta se mi líbí eště víc, ale je to jenom zvuk. Škoda, že se k nim Cimrmani (nebo někdo) nehlásí, mam je hodně rád. od: Banjo () vloženo:03.04.2021 08:54:51 Fazy, ten citát myslím nejsou přímo Cimrmani, ale Smoljakovo "Studio Jára" - to byl takový jeho projekt bez Svěráka - konkrétně z jediného vystoupení, co od nich znám - říká to tam jedna postava ve hře "Hymna". A je pravda, že z jazyka, což by měl být prostředek dorozumění, se často stává prostředek právě toho nedorozumění, o kterém píšeš. Ale ono to většinou není těmi jazyky, ale tím kdo jazyků používá (ovšem někdy je chyba i "na přijímači"). od: David Fazy2 () vloženo:02.04.2021 10:40:32 Jenom takovej malej poznatek - kdo někdy poslouchá naTWRdo - taxe mi nějak zdá, že mě/nás některý ty pořady nabádaj uvažovat o významu slov jinak, než je známe. Jako včera s tou slávou, onehdy tu byla taky svoboda a tak dál. Vzpomněl sem si na jednu cimrmanovskou hlášku - "čeština je krásný jazyk, ale domluvit se v něm nedá". Ještě bych tam kromě češtiny dosadil kterejkoliv lidskej jazyk. Jako by nás možnosti našeho dorozumívání nějak svazovaly. I tady se vobčas nemůžeme domluvit, i když spolu nakonec možná souhlasíme. To nic proti češtině nebo jazykům obecně, ale připadá mi, že člověk je asi halt příliš složitá záležitost, než aby se s nim/o něm dalo nějak spolehlivě a jednoduše domlouvat a mudrovat pomocí prostředků, který k tomu máme, v reálnym čase. Samozřejmě, že to nakonec nějak de, ale tak nějak mě mrzí, kolik asi hádek nebo bezvýslednejch debat denně vzniká jenom proto, že prvnímu se nepovedlo něco vyjádřit přesně a/nebo druhej to špatně pochopil. Sem si vzpomněl na toho Jiřího Smrže, jak divně pomalu mluvil, až jakoby opatrně. Já sem skoro vopak, snažim se toho vobsáhnout snad co nejvíc, abych zase něco nevynechal. Na spoustu věcí je zas lepší písemnej projev. Ale když se řeší nějaký těžší problémy, chce to asi hodně trpělivosti a ochoty porozumět. Přátelé, modleme se za naše politiky... (Né, nechci to trapně přehazovat na někoho, každej si asi vzpomenem, kdy sme mi sami prostě nebyli schopný něco říct/pochopit). Asi nejvíc mě dostane, když řeknu něco, co "zaručeně" musí toho druhýho rozzuřit, ale von se místo toho pokorně ptá a odpovídá, jako kdyby to nevzal osobně, jako je to v těch čtyřech dohodách. Nemůžu říct, že bych tohle dycky uměl, je to krásný umění. Vono je lidský dorozumívání svym způsobem snad trochu umění. od: Víťa L. () vloženo:24.03.2021 23:28:07 Jak se tu nedávno zmínil ten Rockfest, nejvíce to tam stejně v roce 1987 rozdrtil Titanic. Až mu dokonce věnovali pár vět v tehdejších aktualitách. Jsem na to tehdy koukal v černobílé televizi https://youtu.be/7nSKXDZTMg0 Zároveň se nemohl se dočkat desky, která se povedla vydat u Opusu sice až zkraje roku 1989, ale začínala sloganem: "Jen zkuste přijít, já vám ukážu s kým máte tu čest!".. Jak jsem pravil, druhou polovinu osmdesátek mám nejradši. Ač sám adolescentem, děly se velké věci https://youtu.be/XwLKFZWDp5Q od: David Fazy2 () vloženo:18.03.2021 14:29:16 ---Pokračování mýho plácání játrama na téma nahrávky a bordel v hlavě (nemusí každýho zajímat a je to dlouhý zase jako vepř)--- Nebudu předstírat, že umim mluvit přímo s Bohem. On ví, že bych to rád uměl a to mi zatim musí stačit. Taxe spokojme s výrokem, že sem zkrátka přemejšlel. A došel sem k závěru, že tohle neni vono. Moje láska k muzice neni ta jakoby černá díra. To si myslim. Ani fakt, že to někdy hraničí až s posedlostí. Mam svoje temný stránky, vo kterejch vim a určitě i nějaký, vo kterejch nevim a který snad časem objevim. Někdy dělam věci, který si neumim logicky zdůvodnit, pak je nedělam a zase si neumim zdůvodnit, proč je nedělat. Je to taková past v hlavě. Motam se v kruhu, protože je nad moje síly udržet myšlenku a přesvědčení. Ale s tou hudbou to nemá nic společnýho, naopak. Kdybych měl popsat, co všechno pro mě muzika znamená, to snad ani nejde, páč si to všechno najednou stejně v jeden den nepamatuju. Aspoň přibližně... Ve všem tom chaosu je hudba taková kotva, pomáhá mi přemejšlet o věcech z různejch úhlů (proto moc nevyhledávam takový ty náhodný saláty ze slov nebo třeba ani instrumentálky, prostě ta poezie je až na druhym místě). Neberu zpěváky za slovo, ale když už si někdo dá tu práci s tim, aby do tý písničky dal kus sebe, taxi já dam tu "práci" s tim, abych si z toho něco vzal, i kdyby to měl bejt třeba negativní příklad. Mnohdy je to například vědomí, že někdo jinej prožívá podobný věci, jako já, takže se nejspíš daj vydržet. A dneska sem si uvědomil, jak moc mě a moje hraní i skládání formujou nahrávky, který posloucham. Nejen jako inspirace, ale i právě jako různý ty příklady. Sem si právě "odvážně" zase jednou poslech nějaký ty Ložiska a Kuličky a došlo mi, jak moc sem si z toho za těch 10 let vzal. Sou to takový drobnosti a kraviny, ale bez nich bych prostě hrál vo dost jinak. Slyšim Vedoucího, co dělá se šlapákem a vzpomněl sem si, jak mě to kdysi zaujalo a začal sem se taky učit kopat trochu jinak, než jenom na první a třetí dobu. Nebo Martináčovo basa, na tu sem si dycky vzpomněl, když někdo tvrdil, že basa nesmí hrát znatelně a má jenom kopírovat kytaru. Nebo vůbec jednotlivý slova, jak je ty zpěváci vyslovujou, jak sou někde falešný, někde jim dochází dech, to všechno si vybavuju, když se pokoušim zpívat a pomáhá mi to. A takovejch příkladů je hromada, to by se sem ani nevešlo. To se netýká samozřejmě jenom týhle tvorby. Já vim, že ten výsledek, to moje hraní a zpěv, neni žádnej zázrak, ale nebejt tohodle všeho, bylo by to ještě mnohem horší, takže sem za to vděčnej. Já sem prostě potřeboval slyšet toho soudruha, co zpívá úplně příšerně falešně tu písničku "Ne!" na tom živáku Kuličkovýho Ložiska, co mam od Haška, páč von se tam vobčas trefuje jakoby do druhýho hlasu, nejspíš aniž by chtěl. A protože sem si tohohle jevu už jednou všim u jinýho, podobně netalentovanýho a pro mnohý nedůležitýho zpěváka, co už stejně asi nezpívá, přivedlo mě to na myšlenku, že bych možná moh vymyslet zajímavej druhej/další hlas k hlavnímu takovou vylučovací metodou - že se na to zkrátka vy... a vono to tam skočí, já si to pak poslechnu z nahrávky a poznam, kdy to bylo, najdu na nástroji tóny... A je to a vono to funguje! A takovejch kravinismů je tam skoro nekonečno. A jak tam pan Caine řekne mimo jiné "všechno sme posrali", tak ste tam právě posrali všechno možný sice, ale zanechali ste po sobě krásnej soubor tipů a triků pro mě, páč takhle já se prostě učim. A kdyby ho Hašek omylem neměl, byl bych dneska ještě horší a to jistě minimálně všichni účastníci Vechtru potvrdí, že by už nemuselo bejt snesitelný vůbec. Nebo jiná příhoda...! Když sem začínal hrát, mí stejně starý kolegové donekonečna drtili riffy nějakejch ACDC a Nirvány a všeho možnýho a skoro nikdo nepřišel s ničim vlastním a když už jo, většinou to bylo stejně třeba vod Kabátů. No a tady najednou je nějaká parta podobnejch vocasů, jako sme byli my a dělaj i za komoušů, kdy je to takhle zakázaný, celkem voriginální vlastní tvorbu. No, taxem se na to nevykašlal, že jo. Víte, jakou sílu dodává vidět někoho, jak je v těžký situaci, ale nevykašle se na to a přesto prostě se snaží? Já mam strašně rád všechny možný lidský snahy a tak, rád koukam na vědomostní a talentový soutěže a někdy taky sporty, jenom abych viděl, jak se někde někdo na něco nevykašlal a udělal něco zajímavýho, něco se naučil, něco dokázal. Já to nepovažuju za nějaký velký věci, že támhle Karel z AnáLhoty si pamatuje ména všech německejch generálů, ale nacházim v tom povzbuzení, kdykoliv dělam něco, co mi nejde. Jinak bych se všim dávno seknul, včetně muziky. Obě ty Ložiska prostě patří i k těmhle případům, někdo se tam o něco snažil, nebylo to jenom úplně náhodný brnkání, něco na tom je. No a abych to moh poslouchat, logicky potřebuju nahrávky a čim víc jich je, tim víc u toho dycky vydržim, páč vo to dýl trvá, než se toho nasytim a zas na čas přejdu k něčemu jinýmu, abych se po čase zase k tomuhle vrátil. A pak někdo řekne jakože hele, existuje toho víc, ale nemůžu ti to dát/prodat/pučit/cokoliv, protože... A je to bez šance. Cainovo důvody patří k těm smysluplnějším, jo. (Promiň, Sasanko, já nevim, jakou roli v tom máš, všechno svádim na Caina, páč de o ty starý věci, ale ty bys tomu teoreticky mohla rozumět, páč než ste se spojili, byla si přece taky takovej fanoušek trochu, ne?) Někdy píše, že by nerad takhle pouštěl ven "podklady a pracovní materiály", to sou pro něj tyhle nahrávky, že je potřeba je nějak zpracovat a udělat z nich něco pořádnýho, aspoň podle svýho svědomí, aby se to dalo pouštět dál. Von prostě neni archivář, spíš takovej editor nebo něco. Tim třeba zamezí případný "vostudě" toho nahranýho muzikanta. A taky třeba při střihu navždy umlčí něco, co mohlo ještě bejt někomu užitečný, ač by se to nezdálo. Předtim taky říkal něco na ten způsob, že by nerad, aby tydlety starý vykopávky třeba způsobily nějakou škodu. Já si to nepamatuju slovo od slova, ale šlo zhruba vo to, že jak je to starý, tak tam zpíval/i a říkal/i věci, se kterejma neska by třeba už nesouhlasil/i, nevim, za který se možná i trochu stydí, nevim a že já nebo někdy by si z toho třeba moh vzít nějakej špatnej příklad. Jo. To je hezká a ohleduplná myšlenka, schovávat svoje bordely, zatimco jiní je třeba vesele prodávají. Já nechci přímo tvrdit jakože né, přece umim poslouchat a vybírat si z toho, že jo, ale tak snad za mojí schopnost poslechu hovoří skutečnost, že mě nezkazila ani ta Bradavice. Tim nechci říct, že bych nebyl zkaženej, ale snad se mi dá věřit, že z muziky to fakt nemam, když už, tak možná z jejího nedostatku navzdory zdánlivě jednoduché sehnatelnosti, která jest z ohleduplnosti ztěžována, že jo. Některý svinstva vim, kde sem sebral, některý sou asi genetický, ale ta muzika, když byla, tak mi dycky pomáhala prostě, tak to je. Já prostě neumim ty Cainovo důvody uznat, i když se je snažim respektovat. A proto mi dělá problém pořád somrovat, jak Caine říkal, vyzýval mě, abych pořád se snažil to získat. Kdo sem já, abych považoval svoje důvody za lepší, než ty jeho. Je mi to takový proti srsti, cejtim to tak, že ty moje sou důležitější, ale tak to je snad jasný, že to tak budu cejtit, takže se prostě nemůžu považovat za úplně důvěryhodnýho posuzovatele argumentů. Žalobce nemůže bejt soudce nebo něco takovýho. No a dostáváme se k jednoduchý závěrečný myšlence, že muzika je zkrátka od toho, aby se poslouchala, na tom trvam. Tak ať to dělá radost, ne? Ať to neni k ničemu, né?! Nebyl by někdo z těch muzikantů přece rád, že jeho trapný falešný halekání někomu pomohlo halekat vo kousek míň blbě? Ty, co už nehrajou, ať zní aspoň takhle, když to jinak nejde, moje láska k jejich muzice činí jejich počínání o něco smysluplnějším a neni to moje vina, že sem se narodil pozdě! Nebylo by hezký, kdyby tenkrát někdo přišel na Ložisko nějaký a řek "Heleto, teď ste taková malá kapela, ale za 30 let hodně pomůžete jednomu vocasovi?" No, neni to nic moc, ale je to víc, než kdyby řek, že za X let bude třeba nějakej ten Slabikář, kterej pro ty muzikanty asi hodně znamenal tenkrát, pouhým podkladem, na který se snad nikdy nedostane a když už jó, tak z něj bude nejspíš dost ukrojeno. A to nemluvim vo tom, kde asi sou všechny ty podklady, ze kterejch se skládalo to Story of Ložisko (jestli ještě někde sou). Já sem jenom jeden, malej a slabej, ale tak vim, co chci a snad i vim proč a snažim se to přeměnit na něco, co pak zase potěší někoho jinýho a dokud mi funguje klávesnice aspoň, tak zase jednou somruju a držťkuju, no. Pokud tohle všechno je pořád málo, aby to pohnulo skálou, kterou se tu mimochodem taky někdo (nebo něco) snaží povýšit na hrst hlíny, tak ať si asi dál kamení, ale ty vostatní minerály by k tomu možná taky chtěli něco říct. A jestli někdo chce, aby něco úplně zaniklo a dílem náhody nebo vlastní prosíravosti se tak stalo, že je to v jeho rukou, tak ať to halt zanikne, já s tim nic neudělam. Je to škoda, ve světovym měřítku malá, v mym životě velká, ale tak už to je, že starosti jednotlivce nejsou nic v porovnáním se starostma světa, nebo třeba i jinýho jednotlivce. Jo, pořád se stydim, že mi na tom vůbec tak záleží, když jinde umíraj třeba ve válce nebo něco. Je to takový hloupý hádání jako ve školce, Pepíček nepučí Kubíkovi kuličky. Kdybych všechnu energii, co věnuju týhle kravině, věnoval někam, kde na tom záleží, bylo by to lepší. Já se halt zmůžu leda na tohle. Když to vyjde, třeba se zmůžu na víc. Je to chyba a je to něco, s čim se taky snažim něco dělat, jo, neřešit kraviny a věnovat se důležitějším věcem. Přesto tohle možná neni až tak jednoznačná kravina, možná ta moje hloupá muzika fakt někomu pomůže, jakože hodně, jako jiná pomohla mě, slabochovi a možná to bude taky trochu díky nějakýmu špatně zahranýmu rytmu na nahrávce, co bych moh mít, ale nemam, páč mi díky tomu dřív dojde, že něco učim Zuzku na bicí blbě, rychlejš to opravíme, líp zahrajeme a spíš svojí antihudbou neodradíme od textů. Já nevim, jaxe na to kouká Bůh, když je pán nad časem, má nějakou váhu to, že třeba Zešneka zahrál kdysi nějaký malý sólo a já se z toho něco naučim a celkově se propojí ty věci, co sem tu psal? A pak díky tomu třeba zase někoho potěšim já? Neni to hezký, takhle propojovat lidský osudy? Von to možná vidí dopředu, tak to asi neřeší, ale tak já to nevidim, tak to řešim a myslim si, že by třeba ten bejvalej kytárista byl rád, že to, co dělal, nebylo k ničemu. Von si to se mnou asi Tatínek jednou vyříká a já se budu stydět ještě víc, ale teď prostě halt mam chuť šťouchat do pomyslného Pepíčka, páč si prostě myslim, že se chystá zničit něco důležitýho. Tahle moje celá zpráva je ve svý podstatě asi hřích, ale vyplývá spíš z mojí neschopnosti opustit myšlenku a smířit se s něčim, než z mojí lásky k hudbě, takže tuhle lásku prohlašuju za teoreticky spíš dobrou nebo aspoň neškodnou, zatimco se stydim a omlouvam za svojí nekonečnou dotěrnost, tak nějak bych to viděl. <<  / >>  Celkem 4088 vzkazů