Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: PVV () vloženo:15.10.2018 08:40:56 Jo jinak Caine mi, Kočka mi dost vyrazila dech. Tedy v pozitivním slova smyslu. Kde se to ve vás vzalo? Supr music. :-)))))) od: PVV () vloženo:15.10.2018 08:36:11 Ahoj vespolek. Mě k tomu co se tu píše napadlo asi toto. Možná právě pro víru v Krista se u nás neděje to, co třeba v zemích, které tu zmiňoval Víťa. A taky jsem viděl pár videí z válek na středním východě. A je tam v nich vidět, nebo alespoň já to v nich vidím, jak mnohdy končí ti hrdinové. S vytřeštěnýma očima s velkým otazníkem v lepším případě na nosítkách. Ono platí stejně jako jinde, že na každého hrdinu někde čeká ještě větší hrdina. Nebo kdo s čím zachází, tím také schází. Nemyslím si, že bych byl nějaký podělánek, ale člověk by si měl uvědomit tu ryzí pravdu. Že ten druhý třeba vystřelí dřív. Počítám s tím? A jaká je vlastně moje skutečná motivace? Není to třeba jen moje vnitřní válka, kterou si promítám do okolního světa? Vždyť jsme to právě my lidé, kteří vytvářejí okolní realitu. A chci být skutečně další kapkou benzínu v hořícím barelu? Co z toho? PVV od: Banjo () vloženo:15.10.2018 07:00:29 Víťo - krtek není náš bližní, ale zvíře. Bližní je člověk - tedy bytost se svobodnou vůlí, občas i obdařená jistou dávkou rozumu... U krtka to není o odpuštění, ale o tom, abychom ho netýrali. Breivik je jistě hovado, nicméně já věřím těm jak píšeš "brožurovým hláškám". Ovšem nesouhlasím s tím, aby vězení bylo za odměnu. To by mělo být za trest. Tedy vězně tam nezabíjet, netýrat, ale nerozmazlovat, nepřekrmovat, nebavit. Nejde o hotel na dovolené, což by trestaný měl pocítit. Měl by to být trest odnětí svobody - takže by měl mít nějaký nucený denní režim - pracovat, nebo třeba osm hodin denně nosit kameny nebo z nich třeba sekat smírčí kříže, jako v raném středověku. Šiřitelé tehdy nového křesťanství prostě byli takoví revolucionáři. Čili jak píšeš o tom Ježíši jako buřiči - to je přesně ono. Přišli s něčím převratně novým, co nemělo velkou tradici. Pravda, formou to vycházelo z judaismu, mělo to v sobě i určitou formální nebo symbolickou podobnost s některými zoroastriánskými prvky, ale tehdy prostě neuvažovali v kategoriích nějak to skloubit s pohanským panteónem každé kultury, do které přišli přesvědčovat o svojí pravdě. Prostě to brali tak, že to před jejich nástupem byl nepoučený stav, kde ti lidé žili v bludu, neb neznali jejich nauku. Za osvícené byli považováni ti, kteří chápali, že to není ze strany "poučovaných" vina, ale nezaviněná okolnost. Třeba ti Vikingové zase nikoho o přednostech Thora a těch dalších nikoho nepřesvědčovali, pouze nevěřící pobili a majetek zabrali a třásla se před nimi půlka Evropy. Nemůžeme na historii klást dnešní měřítka - to by nám už naši pradědové připadali jako fakt drsní típci a 18. nebo 19. století jako něco naprosto nepřijatelného. A všechno člověk prostě nepochopí, nicméně má se snažit ohledně poznání "pobrat co může". od: Víťa L. () vloženo:14.10.2018 11:01:08 Caine-Mi, výborný návrat prostřednictvím nového videa do dávných ZNC časů! Fazzy, cituji: .."je to třeba ocas, ale ne můj, takže ať si klidně gazduje jak chce, já ho na svejch ramenech nosit nemusim, to je jaxi práce pro někoho jinýho, silnějšího, se jménem Kristus." Takhle situaci popsat, to se povede jenom Tobě. Právě se mi na tom líbí, že věty ze sebe chrlíš bez předem připraveného scénáře a osnovy a o to jsou opravdovější a upřímnější. Umístit do jedné věty slova ocas a Kristus, tak aby to dávalo smysl a děj, to se nepovede jen tak někomu, by o tom tisíc nocí přemýšlel. Banjo, odpustit 77x denně, pokud člověk projeví lítost. Je to pořád jenom jedna strana mince. Co v případě, když přijde "krtek", jenž ani neví, že nějaké zlo činí, tudíž nemůže ani žádnou lítost projevit a sám od sebe své skutky zastavit? Jemuž nebylo dáno to takhle vidět? Nechat si zahrádku rozrýt nebo ho majznout lopatou po hlavě? Neskrývám to, že jsem pro trest smrti. Takové ty poudačky: "Život jsi nedal, tak ho taky nemůžeš vzít" si nechme do brožurek. Ono se pak taky může stát, že někdo postřílí v Norsku (už jsme zase tam) 77 lidí (už zase číslo 77, jak nám ta matematika ale funguje, zřejmě číslo plnosti) a pak si ještě stěžuje, že se mu ve vězení nelíbí. Přitom má na cele k dispozici mimo televize také běhací pás a Xbox. Já jsem šetřil na Xbox pro kluka několik let! Tady už nejde o to, já mám tolik a někdo více, tady jde o tuto zemi a někdo jako by říkal: "Dívej se radši jinam"! "Tatínek to vyřeší" je slabou náplastí k tomu, říci to jednou svým dětem. V severské mytologii jsou bozi představování jako hrdinové. Známe ty obrázky obrů s meči nad hlavou. Může být takto prezentován Bůh? Pro mladou generaci jde jistě o poutavý výklad, a proto je tato filozofie u nich poměrně oblíbená (možná by dalo říci lépe než žádná). Jak křesťanství prezentuje Krista, o tom jsem tu již psal minule. Ježíš je také hrdinou, schválně jsem použil onen výraz - kurva buřič. Ti, co se ztišili tak, že už nejsou možná ani vidět, ho tak pravda vnímat nemusí.   A také proto se v mnohých pohanských písních objevuje onen hrdelní skřek - abychom zahnali zlé bohy. Zatímco křesťanství upozorňuje na to, co nejvíce se ztišit. Než se zjeví na úpatí hor "obr" a naše ticho ho nezastaví. Kazatelé jedné pravdy kráčející mnohdy těsně před vojskem zredukovali vše k jednomu Bohu, aby byl lidem "lehčeji stravitelný", kdesi jsem četl také pojem "zboží pro všechny". Protože nikdo z lidí ani z knížek mi zatím neodpověděl na otázku jedinou, proč všichni ti dávní šiřitelé křesťanství udělali tlustou čáru nad tím, co tu bylo před nimi a dědilo se po generace? Použil bych citaci z knihy Hrdina jako božstvo (Thomas Carlyle): "..Pohleďte, co jsme udělali ze světa. To je celé naše chápání a představa, jaké jsme si vytvořili o tom nesmírném tajemství života a vesmíru. Nepohrdejte tím. Jste nad to vysoko povzneseni. Máte širokou a volnou perspektivu. Ale ani vy nejste na vrcholu. I vaše chápání ačkoliv je, mnohem širší, zůstává pouze částečné a nedokonalé. To je věc, kterou nikdy nikdo ani v čase ani mimo čas nepochopí. Po tisíciletích nových a nových výdobytků bude člověk pořád jen usilovat, aby to zase aspoň částečně pochopil, protože tahle věc je větší než člověk, který ji nemůže plně pojmout.." Folkoví myslitelé, pojďme si dát píseň jejíž melodii zpívám stromům vždycky, když jsem blízko, protože jestli v ní není všechna krása, kterou nám Bůh dal, pak už není v ničem: https://www.youtube.com/watch?v=BaP1wDvkA6E od: David Fazy2 () vloženo:11.10.2018 21:31:00 Tož Víťo, já Ti děkuju za milá slova, je to moc pěkný, co píšeš... Ale já to tak beru i to všechno vostatní, mně se ty Tvý zprávy čtou dobře a nutí mě k zamyšlení, což je dobrý, prostě to neni jenom mlácení prázdný slámy. Jo, my všichni tady nemusíme spolu ve všem souhlasit, ale pokud se u toho uklidníme a ze všeho si vezmem jenom to, co unesem, určitě nás to obohatí. U jakejchkoliv diskuzí, jako sou tyhle, čimž myslim, že nejsme v časovym limitu něco vyřešit, je asi nejlepší řídit se tim donekonečna ohranym citátem z Pokemonů: "Kdyby na sobě lidi navzájem hledali víc to, v čem se podobaj, než to, v čem se liší, svět by si ušetřil mnoho zbytečnejch rvaček." Ale k tomu vodpuštění... Já asi nejsem úplně způsobilej k tomu, abych vo tom moh mluvit nějak z vlastní zkušenosti. Když se na to tak podívam, tak mně ještě nikdo nikdy neudělal nic zas tak strašnýho. Jo, pár lidí mě dokázalo naštvat, že sem nadával, rejpal a třeba i před nima varoval, až pomlouval, ale že bych měl někdy problém někomu něco vodpustit... Nevim. V prvních chvílích sem dycky takovej rozohněnej a v hlavě nadávam a přemejšlim, proč se ten někdo tam chová a tak, ale na odpuštění při tom prostě nemyslim. Nikdy sem si neřek "tohle neodpustim" a zároveň sem si takhle zezačátku nikdy neřek "já mu odpouštim". Když to de, snažim se ho právě pochopit a u toho si pak řeknu, že je to třeba ocas, ale ne můj, takže ať si klidně gazduje jak chce, já ho na svejch ramenech nosit nemusim, to je jaxi práce pro někoho jinýho, silnějšího, se jménem Kristus. Ne, že by mi Ježíše nebylo líto, ale jednou tu oběť za nás všechny učinil a já sám dobře nevim, co všechno si ponese ode mě, žejo. Takže vo odpuštění můžu mluvit jenom spíš tak v teorii. Souhlasim s Banjem a Petrem. Pokud de vo takový umělce, jako třeba tadyhleten Milouš, no tak ten mě samozřejmě štve už tim, jakej je a tak, žejo, to neni třeba vysvětlovat. Jenže von se taky přece jenom nenarodil jako parchant, žejo. Octnout se v ráji vedle tohohle soudruha, nepolepšenýho a nelitujícího, asi bych čuměl, ale tak co, řek bych si, Bůh ví, co dělá. Ale kdyby tam tenhle Milouš byl jako pětiletej kluk vedle vánočního stromečku, asi bych se u toho vůbec nepozastavil. V tom spatřuju tu výhodu toho, že Bůh je pán nad časem a tim vlastně i nám dává možnost, jak se povznést nad naší realitu a mít i s takovejhlema maníkama soucit a pochopení. JENŽE - já v žádnym tom táboře nebyl. Co kdybych byl? Dokázal bych ještě takhle vo Jakešovi psát? To je těžký. Takovejm obětem bych se nedivil, kdyby odpustit prostě nedokázaly. Možná by to nedokázaly, ani kdyby Jakeš projevil lítost. A furt bych jim do toho nekecal. Páč sám sem docela ohnivej a dovedu si představit sebe na jejich místě. A nemyslim si, že by se s nima Bůh nechtěl kamarádit, každej na to halt nemá, odpustit. Ale to musim nechat na něm. Důležitej je respekt k člověku jak xložitý bytosti. Umět si říct, že ta jeho magogie prostě taky neni jenom tak z dlouhý chvíle. To už směřuje k tomu pochopení a to pokládam asi za základní kámen všech složitějších odpouštění. A další důležitá věc je prostě před odchodem z tohohle světa mít tak nějak v duši uklizeno, nebo jak je to v tej Bibli, prostě se všema mít věci vyřešený, aspoň v hlavě, nějakej takovej vnitřní míš, nepředstoupit před Boha přetékající zlobou. Nedávno mi jeden kamarád (X) něco řek o jinym člověku, kterýho oba známe (Y) a já sem čuměl jak půl zadku z křoví. Věděl sem, že Y je kroll, kterej pije a oběma nám tim celkem často kazí legraci, je jedovatej, hulvát a nic pro něj neni dobrý. Vo podvádění ženy a tak ani nemluvě, to je halt taková moje asi hloupá averze. Ale to, co sem se dozvěděl vod X, to sem si až říkal, že se nestydí, nevděčník jeden. A do teď mě to štvě, že ho musíme tolerovat, že se nemůžu zastat X naplno, říct: "s Y už kamarádit nebudu, buď já, nebo von", aniž bych přitom rozbil celou partu. Sem na něj naštvanej, že si tohle všechno dovoluje a pokud se nezlepší, asi pořád budu. Na druhou stranu ale to mam nastavený tak, že bych mu se všim rád pomoh, aby takovej nebyl, páč je to přece jenom člověk, bratr, prostě já nad nim nezlomim hůl, to mi nepřísluší, todleto. Všechno, i to, jaxe chová někdy ke mně, sem mu celkem snadno vodpustil, i když mi ničí velkou lásku a zálibu v mym životě. Ale zapomínat a dělat, že nic, je taky hloupý. Snažim se najít příležitost, jak mu pomoct a tim pomoct i nám všem, hlavně X, páč to je dobrej kámoš. K odpouštění je teda asi taky potřeba mít hlavně pořádek ve svý hlavě, dobře vědět, co mi vadí a jak by se mi to líbilo víc a bejt si tim pevně jistej. Tohle když člověk má vyřešený, myslim, že nemusí cejtit nenávist k člověku, ale k hříchu. Dyť člověk neni nepřítel, žádnej člověk ne, nepřítel je hřích, lidská hloupost, nemoce a tak. V jiný pohádce (Daleká cesta za domovem) zas jeden kapitán zradil generála a díky němu obrátil výsledek bitvy proti němu. Když generála ale skoro zabili (padal na něj velkej šutr), tak ho odstrčil z cesty a všichni si mysleli, že zabili jeho. A tomu generálovi došlo, že kapitán necejtil nenávist k němu, ale k jeho konání, kterýmu chtěl zabránit. Jeho ale respektoval jako sobě rovnýho. No. Eště Víťo k tomu psaní, nemysli si, že já si jako pán jen tak s lehkostí napíšu "hlavně že se to líbí mojí Zuzance" a mam jasno. To se mi třeba povedlo napsat a trvam na tom, ale, podobně jako u Tebe, je to výsledek hlubokýho přemejšlení, diskuze sám se sebou, hraní si na to, že slyšim, co by řek Ježíš a tak vůbec. Je to hezká a jednoduchá myšlenka, ale podobně jako v matice sem musel obrovskej problém vykrátit až na napsatelnou podobu. Takže moje uvažování a psaní nijak nepřevyšuje to Tvoje, zápasíme s tim oba stejně, akorát třeba trochu v jinym stylu. A já sem rád, že to tak je, moh bych si to vymyslet jen tak a nemít to promyšlený a třeba bych se trefil, ale já si chci věřit a taxe všechno snažim pořádně promyslet. Například tahle věta je závislá na dlouhym pozorování svojí Víly a toho, co se jí líbí, diskuze s ní vo tom a taky inspirací jinou muzikou. Vona Zuzanka je takovej trochu můj maják jo, abych se v těch textech neztratil nějam, kde už to nemá cenu tohle křičet do lidí. A tak mě život s ní naučil, že když se s ní v tomhle poradim, tak budem oba spokojený. A tak to máme vlastně skoro se všim, jako by asi nejlepší kámoši měli mít. Ale nemysli si, faktor "jestli se to líbí třeba Víťovi", je taky dost podstatnej. A tak prostě věci promejšlim a pak píšu takovýhle slohovky a jenom vobčas se mi povede to napsat stručně. Dyk more, Sasanko, v tej Kočce sis ale pěkně zařvala, ne? To se mi líbilo, taková punková volnost, sedí to k tý písničce, si myslim. <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů