Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. (xcd@email.cz) vloženo:24.01.2017 18:18:09 Jak tady ta zelená zahrádka, krásně kvete. Škoda, že tak málo osamělých zahrádkářů zde zalévá svými slovy, i když spějeme k otázkám důležitým. Kde vyroste jedna kytka, vyroste druhá. Caine, ty největší ze zahradníků s motyčkou v ruce a kapsama ke kolenům, pokud by se Ti zdálo, že zde házím až přespříliš plevele s klidem to tu protrhej. Jsem na to zvyklý. Chce-li prostý člověk svobodnou louku vedle vlčího máku nechme růst i bodláčí. ON si s tím poradí. Musím se vrátit k mým předchozím temnotou načichlým, zmateným idejím. Ta Insania v mém předchozím příspěvku, je naprosto přesná ukázka toho, jak si představuji povedený, "potemnělý" text kapely, kde může bystré oko (ucho) posluchačovo narazit mimo jiné na pentagramy a obrácené kříže. Ale pozor! Nechrochtá se!! Ano, samozřejmě známe různé temné kapely, kde se to hemží oblíbenými slogany namalovaných černokněžníků jako "zvedněte sekyry od krve, zabijte boží sémě, smažte z tohoto světa, je čas atd.", a podobně. Jedna píseň skončí a začne druhá, úplně stejná. Ale to asi každý známe. Tyhle kapely nestojí příliš pozornosti. Tady se ovšem dostávám k jednomu důležitému bodu. Zmíněný text Insanie neútočí. Ten text, ač do jisté míry tvorby okultní - se ptá. A hledá odpověď. I tebe, třístrunného myslitele dokonce vyprovokoval k jakési reakci. Možná vás oba, kteří by třeba nad nějakou jinak vzteklou, podlou a útočící temnotou jen mávli rukou. A nebo bys aspoň zachrochtal svou Blackmetalovou. Dokonce jeden zdejší zahrádkář PVV, který se snaží zastavit naše spřežení na okrajích skal napsal k tomu pár slov. Moc mu za ně děkuji. O tom to je. V tom textu "Neslibuj déšť" nemusí být pravda, ale vyvolal diskuzi. Tu nenajdeme na zdvižených sekyrách od krve. Jenom s diskuzí se můžeme posunout dál a pomáhat nesmělým zahrádkářům s nadějí pracovat na svých zahrádkách. A co je úplně nejdůležitější, v tom textu, (a může být křičen a podporován vichrem hardcoreových kytar jak chce), se objevuje jedno slovo. A hned několikrát. Je to slovo - PROSÍM TĚ. Jsem zase díky vaším odpovědím o kus dál. Jsem za ně moc rád. Ty Caine, nevšední myslimilionáři pravíš, že Bůh nechal vytrysknout pramen vody dost silný pro všechny. To je samozřejmě velkou pravdou. Otázkou zůstává proč ti lidé teda prahnou žízní? Pramen tady přece je.. Neumí ho nalézt! A my zelení a mokří na pramenech už máme pomalu mezi prsty blány. Ta žabí píseň slyšená po nocích od rybníka je varovná. My pijem, ostatní žízní. Jakým právem ovšem vyprávíme své pravdy, když jsme nikdy nežíznili jako ti, o kterých se například v textu praví. Můžou to být třeba natažené dlaně z oken jedoucího vlaku, který měl jet do Rábí? Jeden z těch vlaků, které se vracely vždycky prázdné? My, kteří si tu "žízeň" dovedeme těžko představit, dýcháme čistý vzduch a vody máme dostatek povídáme jiným o odpuštění. Ti co byli "padesátí v řadě" můžou mluvit. Ne my. Tak nějak jsem se obloukem dostal k mému nedávnému příspěvku o vichru a střeše. Jestli můžu naslouchat písním temnoty a zároveň mít tu možnost kdykoliv zmáčknout vypínač a rozsvítí se. Otočit kohoutkem a poteče voda. Přijít domů a on tam někdo čeká. To je strašně moc, to je zázrak. Promiňte, že zde od Insanie zasadím do zahrádky ještě jedny třeskuté slova (a že nepoužívám ty odstavce, já se s tím virtuálním světem zas tolik nepřátelím a bojím se ho, protože nevím, co by mi z toho vyšlo), další z textů nad kterým přemýšlím už dlouho. Z počátků jsem si říkal, že tohle už je hodně velké volání o pomoc, ale pak došel k posledním dvěma větám v textu a pootočilo mě to zase o něco dál. Jmenuje se "Ummmad!": Bůh pravil: "Všichni šílení se shromáždí vzadu za táborem." A přísahám - přišel jsem jen já a Bůh sám. Mohli jste nás vidět, jak jsme tam s Bohem samotní. Jak se mi Bůh svěřil, že zešílel. Jak jsme spolu celou noc samplovali na jeho počítači ďáblův hlas. A tehdy jsem Bohu pověděl o své introvertní schizofrenii. Jsem šílený! Vybíhám ven do tmy. Jsem šílený! Mé kroky se přibližují k městu. Rozkopnu dveře katedrály, vybíhám točité schody ke kůru a tam řve z výšky Nebes má hlava: Jsem šílený! Tato noc vraždí světlo, jež jste pokládali za prvotní záři. Jsem šílený, ne mrtvý, zkoumám cesty, ke kterým vy nemáte odvahu. Vidíte povoz, jak ujíždí lesní cestou, vidíte, jak ho řídí šílenec Bůh, vidíte, jak běžím ve tmě po jeho stopách a mé myšlenky uhání rychlostí blázna jednorozměrným prostorem. Jsem šílený!... Tato noc patří bláznům - tancujeme nad korunami stromů a povětří nám jemným vánkem čechrá vlasy. Všechno pod námi je v plamenech, má duše je šťastná. Tím černým kouřem dole se dusí jen všední lidé, já jsem dost vysoko na to, abych přežil.. od: PVV () vloženo:23.01.2017 13:17:12 Ahoj Caine-mi. Tak dobrá zpráva je, že jsem neumrzl, a ta taky dobrá, že snad se klube trochu bluegrassovej inštrumentální doprovod pro bludnýho holanďana mezi hvězdami. Ale jde to ztuha a pomalu. No a ačkoli neznám Víťu, tak první co mě napadlo, když jsem četl jeho zprávu bylo: Já jsem ti ale nic neslíbil. Jen jsem ti v lásce daroval dar života. Možná bys měl slíbit něco v lásce sám sobě. Třeba že budeš šťastný. A vděčný za to co máš a méně zklamaný tím co nemáš. Míním to jako povzbuzení a snad inspiraci. V každém případě ,,já jsem,, šťastný třeba tady z té zelené louky kam můžu psát. Zdravím a pokoj radost lásku přeju. PVV od: Caine-Mi () vloženo:21.01.2017 23:23:26 Šalom Víťo! Jak u vas na Ostravacku přeživaji krute mrazy ptaci s kratkymi zobaky? Krmíš je aspoň trošku drobečkama svých písniček? Zrovna tuhle... ve čtvrtek... jsme na tebe mysleli. Hráli jsme totiž v Litoměřické Diakonii, kde místní... klienti je ošklivé slovo... kde místní kluci a holky v chráněných dílnách vyrábějí takové keramické motýlky a ptáčky... a jeden "ledňáček", víš, měl úplně kratky zobak... jak jim zřejmě spadl na (zmrzlou) zem. A my si vzpomněli... jé!... co asi dělá Víťa L.? Hrál tam mimo nás i domácí "legendární písničkář pan Rosťa" (Čurda) a kapela "Jedním dechem", ve které to hendikepovaní muzikanti fakt rozjeli! Až tak, že my (i "mi"), navenek normální občané tajili (jeden) dech :-D A pak nám to došlo, že možná každý je vlastně takový nějak hendikepovaný muzikant a náš nebeský Kapelník s náma zkouší rozjet pořádnou kapelu. Až se bude andělům v publiku tajit dech! A věří nám, že to půjde. I navzdory těm našim věčným, vůči Němu však jen mo..mentálním indispozicím. Víš, textu od Nohavici snad trochu rozumíme, ale tomu druhému nejspíš vůbec. To jako že Ten, který stvořil všechnu vodu světa (aby jí bylo dost i pro "ještěrky" a tak :-D ), Ten, který nechal před celým židovským národem (už dávno předtím, než jsme je vypravili vlakem za babi na Rábí), nechal vytrysknout z obyčejné skály v poušti pramen pitné vody, dost silný pro všechny... to jako Ten, který řekl: Pojď ke mně každý, kdo má znovu a znovu žízeň - já mu dám napít vody, co tiší i nepřekřičitelnou žízeň... to jako Ten, že nemá slibovat déšť, když to nemůže splnit? Není to blbost? Dnes a denně umírá tisíce lidí žízní. Žízní po životě. A mnozí jiní se zase topí v přemíře všeho, co jim protéká mezi prsty. Spisovatel C.S.Lewis píše v jedné knížce: Při posledním soudu každého z nás nebude sedět na lavici obžalovaných člověk, ale Bůh! A lidi se sami rozdělí na dva tábory: Odpusť a nebo: Mlč! Už nic neslibuj! Ti, kteří řeknou Bohu: děj se vůle Tvá, a ti kterým totéž řekne On. Připadá nám... že čím víc atomů jsme dokázali v laboratořích i na svých počítačích rozbít, tím víc si namlouváme, že Mu vidíme do karet, a proto to nebude zas až tak obtížné se jednou rozhodnout pro a nebo proti... Němu. Jenže už tolikrát byla Boží moudrost člověku bláznovstvím! Ano, a stejně tak i obráceně. Už tolikrát, že... možná to tak bude i potom. Proto nás učí Mu důvěřovat už teď v malých věcech, v malých trapných krůčcích, aby pak jednou... i když nám to třeba přijde jako úplně absurdní nesmysl, jsme mu mohli říct: Tisíc let tu na poušti nepršelo... dobrá... ale na Tvé slovo... začneme stavět tu archu! Jenže... možná jsme ten druhý text vážně vůbec nepochopili a naše uvažování se tak stává pouhým... slohovým cvičením. Máme-li říci, který z těch tebou vložených textů na nás zapůsobil nejsilněji, pak to není ani jeden z obou výše zminěných, ale ten třetí. Ten tvůj! Ten, který ty dva "jen" uvádí. Je nejosobnější, nejaktuálnější a nejhlubší. Víťo, máš dar vyprávět příběhy. Snad Mu to jednou uvěříš ;-) od: Caine-Mi () vloženo:21.01.2017 23:17:30 Ahoj PVV! Ještě jsi neumrzl? Víš, to by byla škoda... ehm... krásné poezie :-D A navíc teď, když jsou ty dlouhé, tuhé zimní večery, že člověk pomalu nemůže bez sekyry ani ven na latrínu, tak třeba se ti podaří vykřesat z poezie i nějakou hudební jiskru! Protože v létě, až začnou zase úmorné (ach... tak krásně úmorné!) hice, pár zmrzlinových písní jistě přijde vhod všem :-D od: Caine-Mi () vloženo:21.01.2017 23:00:39 Pro všechny zdejší básníky :-) malá technická poznámka: Naše zahrádka je vymyšlena tak, aby se záhonky na ní stále zelenaly, bez ohledu na roční období, mráz či žár, a slova, aby se pěkně slévala do jednoho řádku, jako potůčky do téže řeky. Ale básníci jsou odjakživa lučnímu kvítí podobni (a pravda... někdy trochu i pleveli :-D ) a tak potřebují své zátočiny, vyhřáté plácky i stinné přístěnky... zkrátka potřebují pro verše speciální chlívky, neboli odstavce. Pro ně tedy prozradíme jedno malé zaklínadlo, které (ve spojení se zelenou barvou :-D )... udělá velké divy! Za konec verše stačí vždy napsat tyto čtyři tajemné znaky: < b r > (ale pozor bez mezer!) a nový řádek tu rázem... jako mávnutím kouzelného rýče... za vás udělá pan "zahradník" sám! ;-) P.S. U počítačů se skleníkovými Wokny by měla být ta špičatá závorka "je menší než" pod klávesovou zkratkou Alt+60 a ta druhá "je větší než" pod Alt+62. U vědeckých řídících stanic se systémem Linux AltGr+? a AltGr+: <<  / >>  Celkem 4090 vzkazů